pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 97/2019-170

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75% z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I.), ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (II) a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum], ve znění její změny ze dne [datum], připuštěné usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 97/2019-29), kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení). Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] došlo v obci [obec] v okrese [okres] v areálu firmy [právnická osoba] k nehodě při níž zaměstnanec žalovaného při neopatrném couvání v rámci výkonu práce pro žalovaného vozidlem žalovaným vlastněným a provozovaným srazil žalobkyni. Žalobkyně při tom utrpěla poranění (v žalobě popsaná), která si vynutila následnou hospitalizaci a byla rovněž důvodem několikaměsíční závislosti žalobkyně na pomoci druhých. Žalobkyně jako adekvátní náhradu vyvažující vytrpěné bolesti požadovala [částka] a jako adekvátní peněžitou náhradu vyvažující žalobkyni další nemajetkové újmy požadovala [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (původně žalované) částky [částka] výzvou odeslanou žalovanému dne [datum] (pátek) s předpokladem doručení třetí pracovní den od odeslání dne [datum] (středa) s tím, že pětidenní lhůta k plnění pak marně uplynula dne [datum], když žalovaný ke dni podání žaloby na požadované plnění ničeho neuhradil.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že dne [datum] došlo k nehodě v žalobě popsané, při které zaměstnanec žalovaného při neopatrném couvání srazil žalobkyni a způsobil jí zranění specifikovaná v žalobě. K uplatněným nárokům se blíže vyjádřil, protože není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k požadovaným částkám.

4. Rovněž vedlejší účastník na straně žalovaného učinil nesporným, že došlo k předmětné škodní události. Uvedl, že pojistnou událost řádně zaregistroval, ale pro absenci dokladů nemohl přistoupit k odškodnění. Ohledně další nemajetkové újmy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017; odůvodnění tohoto nároku tvrzením několikaměsíční závislosti na pomoci druhých měl za velmi stručné s tím, že při bližší specifikaci těchto tvrzení ze strany žalobkyně (a jejich následném prokázání) by se spíše jednalo o nárok na náhradu nákladů spojený s péčí o poškozenou osobu a její domácnost.

5. [ulice] účastník na straně žalovaného v průběhu řízení uhradil žalobkyni (dne [datum]) částku [částka] za vytrpěné bolesti a v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět (a řízení zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 97/2019-149). Předmětem řízení zůstaly částky [částka] za vytrpěné bolesti a [částka] za další nemajetkovou újmu s příslušenstvím, dále úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (ve výši [částka] dle kapitalizace žalobkyně provedené k výzvě soudu I. stupně - poznámka odvolacího soudu).

6. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování (znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], výpověďmi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] - sestřenice žalobkyně a RNDr. [jméno] [příjmení] - nadřízeného žalobkyně, výpovědí žalobkyně) na základě skutkových zjištění uvedených v odůvodnění svého rozsudku (na který v tomto směru odvolací soud v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Dospěl k závěru o pasivní legitimaci žalovaného jako zaměstnavatele řidiče škodícího vozidla (ve smyslu odpovědnosti za škodu dle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost] - dále jen„ o. z.“). Shledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu za vytrpěné bolesti (dle § 2958 o. z.), které byly znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] (ze dne [datum] - poznámka odvolacího soudu) ohodnoceny 272 body. Při vyčíslení uvedeného nároku odvodil hodnotu jednoho bodu od průměrné mzdy žalobkyně ([částka]) v rozhodném období (od [datum] do [datum]), přičemž dospěl k částce [částka] (272 x [částka]). S odůvodněním, že žalobkyně z uvedeného důvodu požadovala částku [částka], soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky [částka].

7. Ohledně nároku na další nemajetkovou újmu dospěl soud I. stupně k závěru, že částka [částka] neodpovídá intenzitě, s jakou byla žalobkyně odkázána na pomoc druhých osob po propuštění z nemocnice (a to jak v době, kdy byla u své sestřenice, tak v době, kdy jí svědek [příjmení] [příjmení] vozil do zaměstnání). Výslovně uvedl, že její omezení se nijak zásadně nevymykalo omezením při takovém úrazu, jaký žalobkyně utrpěla, nicméně pro žalobkyni muselo být poměrně náročné, když musela být pro svoji částečnou nemohoucnost ubytována u sestřenice, která se o ni starala. Přiměřenou shledal částku [částka] a v tomto rozsahu ohledně uvedeného nároku žalobě vyhověl.

8. Dále soud I. stupně shledal důvodným žalobkyní požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Vyšel z toho, že předžalobní výzva ze dne [datum] k úhradě (částky [částka]) ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy byla odeslána dne [datum] (pátek), má se proto (ve smyslu § 573 o. z.) za to, že byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání. K doručení tedy došlo dne [datum]. Žalovaný měl plnit do [datum]. Od [datum] se tak dostal do prodlení (§ 1970 o. z.). K úhradě částky [částka] došlo dne [datum]. Soud I. stupně uzavřel, že při úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) činí kapitalizovaný úrok z prodlení právě částku [částka]. Tuto částku rovněž žalobkyni přiznal.

9. Soud I. stupně žalobu zamítl co do částky [částka] za další nemajetkovou újmu a částky [částka] za utrpěné bolesti.

10. O úroku z prodlení z částky„ [částka]“ (správně z částky [částka] - poznámka odvolacího soudu) od [datum] do zaplacení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“) s tím, že z 87% úspěšné žalobkyni přiznal 74% náhrady nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1998 Sb., advokátního tarifu (zkráceně„ AT“), jak je v odůvodnění rozsudku podrobně vyčíslil. O platebním místu rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítl, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru při stanovení výše bolestného, když v rozporu s Metodikou Nejvyššího soudu žalobkyni s přihlédnutím k již vyplacené částce [částka] dále přiznal částku [částka]. Soud I. stupně podle žalovaného rovněž pochybil, pokud nárok žalobkyně ve výši [částka], který žalobkyně odůvodňovala několikaměsíční závislostí na pomoci druhých při zajištění péče o domácnost a při zajištění dopravy do zaměstnání, podřadil pod další nemajetkovou újmu. [příjmení] třetí osoby o poškozenou nespadá pod nárok tzv. další nemajetkové újmy, nýbrž pod nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o poškozenou osobu a její domácnost dle § 2960 o. z. Na tuto skutečnost, na kterou žalovaný (ve shodě s vedlejším účastníkem na jeho straně) poukazoval již v řízení před soudem I. stupně, žalobkyně žádným způsobem nereagovala. Nárok na odškodnění tzv. další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z. tak nebyl žalobkyní ani částečně prokázán. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce [částka] z náhrady za vytrpěné bolesti vyplacené ze strany vedlejšího účastníka (tj. ve výši 9,75% ročně za dobu od [datum] do [datum]) žalovaný zopakoval, že k průtahům s vyplacením náhrady na vytrpěné bolesti došlo pouze ze strany samotné žalobkyně, která nepředložila vedlejšímu účastníkovi ani po jeho výzvě potřebné dokumenty, a to zejména lékařské zprávy nutné k přezkoumání vypracovaného znaleckého posudku, aby mohl být nárok žalobkyně ze strany vedlejšího účastníka vyplacen dříve - žalovaný ani vedlejší účastník se tak svoji vinou nedostali do prodlení s úhradou částky, když tato byla plněna bezprostředně pro zajištění potřebných lékařských zpráv a přezkoumání nároku žalobkyně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] pak soud I. stupně vypočetl chybně, když správně je ve výši [částka]. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení žalovaný namítl, že od počátku sporu měl snahu celou záležitost vyřešit mimosoudní cestou, kdy v návaznosti na šetření policie řádně nahlásil škodnou událost vedlejšímu účastníkovi, který zahájil šetření pojistné události. Ten následně komunikoval s právním zástupcem žalobkyně, který však nepředložil potřebné listiny k přezkoumání vypracovaného znaleckého posudku a nárok žalobkyně tak nemohl být dříve v důsledku takového jednání žalobkyně a jejího právního zástupce vyplacen. I s ohledem na uvedené skutečnosti byla (dle mínění žalovaného) žaloba podána předčasně, a proto došlo k navyšování nákladů. Je proto namístě aplikace § 150 o. s. ř. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a žalovanému byly přiznány náklady řízení před soudem obou stupňů.

13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného po podrobné argumentaci k odvolacím námitkám shrnula, že na nárok na náhradu za vytrpěné bolesti, bylo žalobkyni soudem I. stupně přiznáno dokonce méně, než kolik by jí při důsledném respektování Metodiky Nejvyššího soudu náleželo, žalobkyně se však neodvolala. Pokud jde o nárok na náhradu za další nemajetkovou újmu, podřadil soud I. stupně skutková tvrzení žalobkyně stran specifických okolností pod § 2958 o. z. zcela správně, navíc v souladu s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení posoudil soud I. stupně rovněž zcela správně, navíc v souladu s relevantní judikaturou Ústavního soudu. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně pak vycházel z nesprávné tarifní hodnoty dvou společně uplatněných, avšak samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z., a potažmo i z nesprávné výše mimosmluvní odměny, když v neprospěch žalované vycházel z mimosmluvní odměny za jeden úkon ve výši [částka], nikoliv ve výši [částka].

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Jednal v nepřítomnosti vedlejšího účastníka na straně žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř., když tento se z jednání omluvil a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasil. Odvolací soud doplnil dokazování zjištěním z webových stránek Českého statistického úřadu o hrubých měsíčních nominálních mzdách na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství, že v roce 2017 dosáhla průměrná mzda [částka] (viz. [webová adresa] [rok]). Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

15. Žalobkyně se v projednávané věci domáhala na základě nesporných tvrzení účastníků o nehodě, k níž došlo dne [datum] a při níž žalobkyně utrpěla zranění vyžadujíc hospitalizaci s následnou rekonvalescencí a dílčími omezeními, náhrady bolestného [částka] 615, [částka] a další nemajetkové újmy ve výši [částka] ve smyslu § 2958 o. z. (dle něhož: Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.). Pokud vedlejší účastník na straně žalovaného v průběhu řízení (dne [datum]) uhradil žalobkyni částku [částka] jako náhradu za vytrpěné bolesti, dle názoru odvolacího soudu plnil v dostatečném rozsahu. V souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) - uveřejněnou jako stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 14/2014, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (dále případně jen„ Metodika NS“) - při bodovém ohodnocení bolesti (dle žalobkyní předloženého znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], proti jehož závěrům žalovaný ani vedlejší účastník na straně žalovaného neměli výhrady) 272 body a průměrné hrubé měsíční mzdě zaměstnanců v národním hospodářství v roce 2017 (v roce předcházejícím vzniku nároku žalobkyně) ve výši [částka] odpovídající náhradu na bolestném představuje právě částka [částka] (272 x [částka]). Soud I. stupně proto pochybil, pokud žalobkyni na náhradu bolestného (s přihlédnutím k již vyplacené částce [částka]) přiznal ještě částku [částka].

16. Požadavek další nemajetkové újmy ve výši [částka] ve smyslu § 2958 o. z., žalobkyně odůvodnila několikaměsíční závislostí na pomoci druhých při zajištění péče o domácnost a při zajištění dopravy do zaměstnání. Konkrétně tvrdila, že v jejím případě jde o specifické okolnosti, jež nejsou společné všem poškozeným se zlomeninou pánevních kostí, a proto nejsou a ani nemohou být zohledněny paušálními sazbami bodového ohodnocení bolesti uvedenými v Metodice NS, spočívající především v tom, že žalobkyně žila v rozhodné době sama, nemohla se o sebe a svou domácnost sama postarat, byla se nucena nejprve uchýlit ke své sestřenici a po skončení pracovní neschopnosti navíc řadu týdnů každodenně dojížděla ze svého bydliště v [část obce] do zaměstnání ve [obec] navzdory podpažním berlím. Odvolací soud již jen na základě uvedených tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na další nemajetkovou újmu při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. není opodstatněný. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu poukazované všemi účastníky řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2635/2018) žalobkyní shora tvrzené skutečnosti nepředstavují vybočení z obvyklého způsobu léčby a následné rekonvalescence ani omezení nadprůměrně zasahující do života žalobkyně. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Skutečnost, že žalobkyně byla po nějakou dobu (po ukončení hospitalizace) závislá na pomoci druhých (péče sestřenice po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně do [datum]; zajištění dopravy do zaměstnání po dobu několika týdnů ze strany kolegy žalobkyně), patří dle názoru odvolacího soudu k běžným obtížím spojením se zraněním, jež žalobkyně při nehodě utrpěla. Skutečnost, že by snad žalobkyně jako osoba, která žije sama, z důvodu uvedené závislosti na péči druhých osob psychicky strádala (duševní útrapy), žalobkyně netvrdila (tím spíš neprokazovala). S ohledem na uvedené odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně uzavírá, že požadavek žalobkyně na náhradu další nemajetkové újmy není důvodný. Nebylo proto namístě žalobkyně z tohoto titulu přiznat ani částku [částka].

17. Požadavek žalobkyně na kapitalizovaný úrok z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], je dle názoru odvolacího soudu zcela důvodný, když argumentace žalovaného o tom, že nebyla poskytnuta součinnost žalobkyně vedlejšímu účastníku na straně žalovaného, není důvodná. Bylo na žalovaném, aby jako smluvní strana vedlejšího účastníka zajistil podklady pro posouzení nároku na pojistné plnění (například z trestního spisu, v němž byla nehoda a její následky posuzovány), které bylo žalobkyni následně poskytnuto. Tuto povinnost nelze přenášet na žalobkyně s důsledky dopadajícími na její nárok na zákonné úroky z prodlení s úhradou částky [částka] jako bolestného. Soud I. stupně nepochybil při posouzení vzniku prodlení s úhradou částky [částka] (v tomto směru lze na jeho odůvodnění zcela odkázat). Rovněž zcela správně uzavřel, že při úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] právě částku [částka], kterou žalobkyni také přiznal.

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu ohledně částky [částka] (představující součet částek [částka] z titulu bolestného a [částka] z titulu jiné nemajetkové újmy) s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl. Ve zbývajícím rozsahu ([částka] z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení) uvedený výrok napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně odvolací soud postupoval dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ohledně prvého nároku, ohledně druhého nároku aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný úspěch žalovaného. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně v případě jednoho nároku (na bolestné) neúspěšná jen v nepatrné části (do [částka]), v případě druhého nároku (na jinou nemajetkovou újmu) byla zcela neúspěšná (žalovaný tady zcela úspěšný), proto odvolací soud (s ohledem na stejnou tarifní hodnotu – [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) AT - u obou nároků pro stanovení odměny advokáta - viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní, žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

20. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému (když kapitalizovaný úrok z prodlení nebyl v projednávané věci samostatným nárokem) byla přiznána náhrada nákladů ve výši [částka], která je tvořena soudním poplatkem z odvolání ve výši [částka] a odměnou advokáta žalované za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání odvolacího soudu; § 11 odst. 1 písm. d/ AT) po [částka] (§ 7 bod, § 9 odst. 4 písm. a) AT součet tarifních hodnot dvou nároků po [částka]), 2 režijními paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka] Odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady cestovného a ztrátu času advokáta žalované za situace, kdy žalovaný, který má sídlo v [obec] zmocnil svým zastupováním advokáta sídlem v [obec] (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/2012).

21. Vedlejšímu účastníku na straně žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.