pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 23,99 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky s příslušenstvím s tím, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, kterou se žalovaným uzavřela dne [datum] její právní předchůdkyně [právnická osoba] (později [právnická osoba]). Žalovaný od [datum], kdy zaslal poslední splátku, poskytnutý úvěr řádně nesplácel, čímž mu vznikl dluh v žalované výši. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila, vyzvala žalovaného k úhradě, nic však uhrazeno nebylo. Žalobkyně svou věcnou legitimaci odvozovala od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], dále smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba], a. s. a dále smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a. s. a žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o vydání a užívání kreditní karty [příjmení] [jméno], kterou právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpání peněžních prostředků formou plateb u obchodníků kreditní kartou a hotovostních výběrů, vše až do výše sjednaného kreditního limitu, tj. poskytla mu do povolené výše úvěr. Žalovanému byla vydána kreditní karta [číslo]. Vztah mezi účastníky smlouvy posoudil dle ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru podle právních předpisů platných v době vzniku smluvního vztahu, tj. ve smyslu ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vycházel přitom z toho, že úvěrová smlouva patří dle ust. § 261 odst. 3, písm. d) obch. zák. mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy tj. vztahy, které se bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání (zda jde o úvěr spotřebitelský nebo úvěr pro potřeby podnikání) zcela podřizují režimu obchodního zákoníku. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalovaný na základě uzavřené smlouvy čerpal prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky, avšak v rozporu se smluvním ujednáním tyto sjednaným způsobem, tj. alespoň v minimálních měsíčních splátkách označených v měsíčním výpise z účtu ke kreditní kartě, nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě, resp. Obchodních podmínkách pro držitele [anonymizována tři slova], se kterými žalovaný souhlasil, prohlásila všechny závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, která je předmětem řízení. Žalovaný svůj závazek neuhradil, nárok žalobkyně tak shledal zcela oprávněným. Ohledně úroku vycházel z toho, že byla sjednána povinnost žalovaného platit z nesplaceného úvěru úrok ve výši dle Sazebníku poplatků, tj. ve výši 23,99 % ročně, i v této části tak shledal nárok žalobkyně důvodným. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním tohoto závazku vznikl žalobkyni v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku dále nárok na úrok z prodlení z nesplaceného úvěru, výši úroku z prodlení stanovil dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Povinnost platit úrok a úrok z prodlení žalovanému vznikla od data následujícího po zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení.

4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní služby po [částka] dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 6 x po [částka] dle § 13 odst. 2 AT a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení, celkem [částka].

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné blanketové odvolání, které následně doplnil. Vytýkal soudu I. stupně, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Namítl, že soud I. stupně se spokojil s tvrzením žalobkyně o existenci dluhu, přestože dokládal, že své závazky řádně platil, žalobkyně nedoložila, jak dluh vznikl, mělo být uvedeno, za který měsíc nebylo zaplaceno a jak dospěl k výši dluhu. Namítal, že právní předchůdkyně žalobkyně připisovala jeho splátky dle vlastní vůle, nesprávným postupem při vedení účtu byl vytvořen dluh na úvěrovém účtu. Soud I. stupně měl posoudit provedené splátky v závislosti na povinnosti žalovaného splácet k určitému datu, pak teprve mohl řádně posoudit, zda žalovaný svým povinnostem dostál. Dluh považoval za vymyšlený, v řízení nebyl nijak doložen. Při jednání o splácení byl žalovaný vyzván k úhradě jednorázové částky, čímž měl být dluh vyřešen, žalovaný tak učinil, požadovanou částku [částka] zaplatil. Tuto mimořádnou splátku soud I. stupně vůbec nezohlednil, nezabýval se tím, jaký dopad měla tato splátka na výši dluhu. Průběh a pohyby na účtu nebyly prokázány. Nesouhlasil ani s výší úroku 23,99 % ročně s tím, že důvod této sankce nebyl nijak vysvětlen. Argumentoval tím, že daný sankční úrok měl být moderován. Poukázal na to, že je důchodce, žalobkyně je velká finanční instituce, jejich hospodářské poměry jsou nesouměřitelné. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání považovala svůj nárok za prokázaný, poukázala na to, že z měsíčních výpisů, které byly připojeny k žalobě, vyplývá, že žalovaný své povinnosti neplnil, pravidelné měsíční splátky neplatil, poslední splátku uhradil dne [datum] ve výši [částka], pak už nic nezaplatil. Porušením těchto povinností byly naplněny podmínky pro zesplatnění úvěru, žalovanému tak vznikl dluh v žalované výši. K jednotlivým platbám uvedla, že výše dluhu [částka] byla stanovena ke dni [datum], žalovaný tuto částku uhradil až [datum] a poté úvěr dál čerpal. Odkázala na výpis z účtu za období od [datum] do [datum], z něhož jsou patrné celkové vyčerpané prostředky ve výši [částka] a dále za období od [datum] do [datum], za které vyčerpané prostředky činí částku pouze [částka], tj. dluh vzniklý po [datum]. Poukázala dále na obchodní podmínky, dle nichž je žalobce oprávněn započíst uhrazené splátky v pořadí – poplatky, smluvní pokuty, úroky ke dni výpovědi, úroky z prodlení a jistinu. V souladu s tím bylo postupováno. K výtce žalovaného, že řádně nedoložila průběh a pohyby na účtu, dále uvedla, že k žalobě připojila všechny výpisy, z nichž jsou výše uvedené skutečnosti zřejmé. Ohledně úroku 23,99 % ročně uvedla, že tento vyplývá ze sazebníku, tento úrok byl zřejmý již z pravidelného měsíčního výpisu. Daný úrok považovala za odpovídající nabízenému produktu, podmínky pro moderaci neshledávala s tím, že jej nelze považovat ani za rozporný s dobrými mravy. Žádala, aby odvolání žalovaného bylo zamítnuto, napadený rozsudek potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

7. Účastníci se k odvolacímu jednání nedostavili, svou neúčast omluvili, odročení jednání nežádali, odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

8. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalovaného shledal opodstatněným, ani po doplnění dokazování dle § 213 a § 213a o. s. ř. listinnými důkazy předloženými již před soudem I. stupně neshledal nárok žalobkyně dostatečně prokázaným.

9. Z měsíčního výpisu kreditní karty [příjmení] [jméno] od [právnická osoba] ze dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný měl u kreditní karty [číslo] celkový kreditní limit [částka], disponibilní [částka], aktuální zůstatek [částka], minimální splátka byla stanovena [částka].

10. Z měsíčního výpisu kreditní karty [příjmení] [jméno] od [právnická osoba] za dobu od [datum] do [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný měl u kreditní karty [číslo] xxxx xxxx [číslo] celkový kreditní limit [částka], disponibilní [částka], aktuální zůstatek - [částka], minimální splátka byla stanovena [částka]. Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovanému byla vydána jiná karta, změnila se i výše kreditního limitu.

11. Z výpisů z účtu kreditní karty [právnická osoba] za dobu od [datum] do [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný měl u kreditní karty [číslo] celkový úvěrový limit [částka], žalovanému byla v rámci splátkového programu„ hotovost na zavolanou“ poskytnuta částka [částka] se šedesáti měsíčními splátkami, poslední platba ze strany žalovaného proběhla [datum], kdy bylo uhrazeno [částka], nadále byl pouze vyčíslován dluh na splátkách výše uvedeného splátkového programu. Ke dni [datum] došlo k ukončení splátkového programu s celkovou vyčerpanou částkou [částka]. Dále byly pouze účtovány úroky a poplatky za upomínky až do celkové výše [částka] ke dni [datum]. Žalovanému tak byla opětovně vydána jiná karta a sjednány jiné (další) podmínky čerpání úvěru.

12. Předchozím zrušujícím usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] bylo soudu I. stupně uloženo, aby z provedených důkazů učinil konkrétní skutková zjištění potřebná pro posouzení nároku žalobkyně, zejména kdy byla smlouva uzavřena, jaké konkrétní karty se týkala, jaká výše úvěru byla sjednána, kdy došlo k zesplatnění úvěru a z čeho sestává dluh žalovaného.

13. Těmto pokynům soud I. stupně dle názoru odvolacího soudu v plné míře nedostál, jak důvodně namítal žalovaný. Soud I. stupně sice správně zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o užívání kreditní karty [příjmení] [jméno] a v souvislosti s touto smlouvou mu byla vydána karta [číslo]. Přehlédl však, že zesplatnění, od něhož se odvíjí žalovaná částka, bylo provedeno ze strany jiného subjektu ([právnická osoba]), než se kterým byla uzavřena smlouva o užívání kreditní karty ([právnická osoba]), a ve vztahu ke zcela jiné kartě - kreditní kartě [právnická osoba] [číslo]. Nelze tak bez dalšího dovodit, že smluvní ujednání, z nichž soud I. stupně vycházel při posuzování nároku žalobkyně, se vztahovaly i k této kreditní kartě a úvěru poskytnutému v souvislosti s ní.

14. Z výpisů z účtů předcházejících zesplatnění je přitom zřejmé, že žalovanému byl poskytnut úvěr v rámci splátkového programu„ hotovost na zavolanou“ - částka [částka], která měla být uhrazena v 60 splátkách, naposledy byla splátka uhrazena v [anonymizováno] [rok], dále hrazeno nebylo, ke dni [datum] došlo k ukončení splátkového programu. Je tak zjevné, že žalovanému byla vydána další (jiná) kreditní karta, byl sjednán splátkový program„ hotovost na zavolanou“, nelze tak mít za postavené najisto, co bylo mezi účastníky sjednáno, zda lze na jejich vztah aplikovat smluvní ujednání uzavřená se [právnická osoba] Z výpisů z účtu není ani seznatelné, kdy a v jakém rozsahu byl žalovaným úvěr čerpán, jak došlo k vyčíslení dlužné částky.

15. S ohledem na nedostatek konkrétních informací o obsahu smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebylo možno rovněž ověřit, zda byl úvěr čerpán v souladu s ujednáními a zda byly požadavky na platby ze strany banky účtovány oprávněně. Ve vztahu k požadovaným úrokům ve výši 23,99 % p. a. pak nebyl předložen ani sazebník, z něhož by tato výše úroku vyplývala. Skutečnost, že výše tohoto úroku byla uvedena na výpisech z účtu, pro závěr o tom, že výše úroku odpovídala sjednané výši, nepostačuje.

16. Vzhledem k tomu, že se účastníci k odvolacímu jednání nedostavili, nemohlo být žalobkyni poskytnuto poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k prokázání smluvních ujednání mezi účastníky (mezi [právnická osoba], která provedla zesplatnění a vyčíslila konečný dluh, a žalovaným) a konkrétní výši dluhu žalovaného, z čeho vyplýval, a jak byla zjištěna jeho výše.

17. S ohledem na nedostatek těchto tvrzení a důkazů nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, odvolací soud proto napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. V závislosti na tom rozhodl opětovně i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Žalovaný byl plně úspěšný, má tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v plné výši. Žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení za 4 úkony po [částka] (převzetí zastoupení, sepis odvolání ze dne [datum], účast při odvolacím jednání [datum] a účast u jednání před soudem I. stupně [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT, paušální náhradu hotových výdajů 4 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH ve výši [částka] a soudní poplatek ve výši [částka], celkem [částka].

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení vznikly žalovanému náklady za právní zastoupení za 1 úkon [částka] (sepis odvolání ze dne [datum]), paušální náhradu hotových výdajů [částka] a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Pokud žalovaný zaplatil další soudní poplatek [částka], byl soudem I. stupně vyzván k jeho zaplacení nesprávně, neboť mu tato povinnost v souladu s § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nesvědčila, neboť se jednalo o případ, kdy žalovaný již zaplatil soudní poplatek za odvolání, v jehož důsledku došlo ke zrušení předchozího rozhodnutí ve věci. Na soudu I. stupně tak bude, aby mu tento nesprávně vyměřený soudní poplatek vrátil.