Rozhodnutí 58 CO 132/2022-118

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením č. j. 26 C 211/2020-101, které jí bylo doručeno dne [datum] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Napadené usnesení neobsahuje odůvodnění (§ 169 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“).

2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že považuje napadené usnesení za nesprávné a nezákonné, neboť zastavením řízení bylo nedůvodně odepřeno právo žalované na soudní ochranu garantovanou jí čl. 36 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Ostatně i podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nelze řízení zastavit, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, kdy takovou situaci lze v projednávané věci spatřovat v tom, že by takto nabylo právní moci rozhodnutí ukládající žalované uhradit částku ve výši [částka] s příslušenstvím, aniž by mohly být projednány důvodné výhrady žalované proti takovému rozhodnutí.

3. Odvolací soud tak přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.

5. Podle § 7 odst. 1 věta prvá zákona o soudních poplatcích poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.

6. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

7. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 211/2020-95, proti němuž žalovaná brojila blanketovým odvoláním, které následně doplnila. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 211/2020-101 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání, jehož výše byla stanovena dle Položky [číslo] bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení bylo právnímu zástupci žalované doručeno dne [datum] (viz. Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Žalovaná soudní poplatek z odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatila, soud I. stupně tak nepochybil, pokud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání postupem dle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zastavil.

8. Pokud jde o námitku žalované, že případně pravomocným rozhodnutím, ukládajícím žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, které tak nebude předmětem přezkumu, by žalované vznikla újma s odkazem na ust. 9 odst. 4 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pak tato není důvodná. Podle citovaného ustanovení pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

9. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 76/2015, vysvětlil, že smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situace, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3115/2015).

10. V posuzovaném případě žalovaná nejen, že ve lhůtě stanovené soudem pro úhradu soudního poplatku z odvolání takové důvody netvrdila, neboť za tento důvod nelze považovat povinnost, ke které byla zavázána rozsudkem soudu I. stupně, pokud tento nabyde právní moci, ale ani nebezpečí jakékoliv újmy neosvědčila a nedoložila. Pokud namítla, že proti napadenému rozsudku nemůže vznést výhrady, pak tuto možnost podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu měla, pokud by ve stanovené lhůtě poplatkovou povinnost splnila.

11. Jinými slovy v poměrech projednávané věci odvolací soud uzavřel, že jelikož žalovaná ve lhůtě určené soudem I. stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání uvedené okolnosti soudu nesdělila ani nedoložila, že bez své viny nemohla poplatek dosud zaplatit, nelze výjimku stanovenou v § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích v projednávané věci uplatnit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2834/2019).

12. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contr., neboť procesně úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.