pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 57 C 68/2020-77

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.) a k rukám advokáta žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně [datum]), kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s tvrzením, že dne [datum] zapůjčila žalované (převodem na její účet) čtyři částky v celkové výši [částka] na úhradu DPH za konkrétní motorová vozidla (3 x [částka] za vozidlo WDD2130041A123291, WDD [číslo] a WDD2130041A123336; jedenkrát [částka] za vozidlo WDD2130041A134425), které (dle dohody účastníků) měly být vráceny žalobkyni bezodkladně poté, kdy bude DPH za uvedená vozidla žalované vrácena ze strany Finančního úřadu, resp. v termínu nejbližšího uplatnění nároku na odpočet DPH, nejpozději do [datum]. Ze zapůjčených částek byla vrácena pouze částka na DPH za vozidlo WDD2130041A123336 dne [datum], ve zbytku, tj. v částce [částka], zůstaly zápůjčky nevráceny. V době poskytnutí zápůjček a vrácení jedné z nich vystupovala žalovaná pod [právnická osoba] s. r. o. Žalobkyně (i prostřednictvím svého právního zástupce) opakovaně (bezúspěšně) vyzývala žalovanou k vrácení zapůjčených částek.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně popřela, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce se splatností zapůjčené částky v termínu nejbližšího uplatnění nároku na odpočet DPH, nejpozději do [datum]. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou docházelo k častému obchodnímu styku, v rámci kterého byly přeposílány peněžní prostředky, poskytnutí„ částek“ dne [datum] patřilo mezi tyto obchody a mezi žalobkyní a žalovanou došlo k „ jejímu“ vypořádání. Žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku s argumentací, že nikdy nedošlo k dohodě o vratce tvrzené zápůjčky v termínu do [datum], nikdy mezi stranami nebyla smlouva o zápůjčce uzavřena a promlčecí lhůta počala běžet od prvního dne následujícího po dni„ poskytnutí zápůjčky“ ve smyslu § 1958 odst. 2 „NOZ“ (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [účinnost] – dále jen„ o. z.“ - poznámka odvolacího soudu); k promlčení tak došlo již [datum], přičemž žaloba byla podána až [datum]. Skutečnost, že dne [datum] došlo k vrácení jedné ze čtyř zápůjček, na této skutečnosti nic nemění, když„ se jednalo o vratku zápůjčky v době její splatnosti“.„ Tato vratka nemá žádný vliv na běh promlčecí lhůty u ostatních nároků“.

4. Soud I. stupně rozhodl na základě nesporných tvrzení účastníků (o zapůjčení v žalobě tvrzených částek žalobkyni žalované dne [datum] a o vrácení jedné z nich dne [datum] - viz. bod 3. odůvodnění rozsudku) a po provedeném dokazování (listinami, výpověďmi svědků - Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a účastníků řízení - [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně a [jméno] [příjmení] - jednatele žalované) na základě skutkových zjištění uvedených v bodech 4. až 12. odůvodnění svého rozsudku (na který v tomto směru odvolací soud v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Soud I. stupně hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti; jako stěžejní hodnotil svědeckou výpověď svědka [příjmení] (provozní ředitel žalobkyně v rozhodném období) a svědkyně [příjmení] [příjmení] (finanční manažerka žalobkyně v rozhodném období), která koresponduje s výpovědí svědka [příjmení]. Věrohodnost výpovědi svědka [příjmení] je snižována jeho osobním zájmem na výsledku sporu, kdy s žalobkyní resp. s jejím jednatelem [příjmení] vede několik soudních sporů. Výpovědi jednatelů [příjmení] a [příjmení] hodnotil s přihlédnutím k tomu, že se jedná o účastnický výslech. Neuvěřil výpovědi jednatele žalované [příjmení] v tom směru, že splatnost zápůjček byla sjednána,,obratem“, když toto tvrzení nekoresponduje ani s obranou žalované, ani s výpovědí svědka [příjmení], že splatnost zápůjček vůbec sjednána nebyla; rovněž nekoresponduje s tím, že jedna zápůjčka byla vrácena až v listopadu 2017. Výpověď jednatele [příjmení] je pak v souladu s výpovědí svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení].

5. Po skutkové stránce soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně dne [datum] žalované na základě ústní dohody poskytla čtyři zápůjčky po [částka], finanční prostředky byly převedeny na účet žalované téhož. Důvodem zápůjčky bylo nedostatek finančních prostředků žalované na vyplacení čtyř vozidel od leasingové společnosti, zápůjčky měly pokrýt DPH za tato vozidla. Žalovaná vrátila jednu zápůjčku ve výši [částka] žalobkyni převodem na účet dne [datum]. Splatnost jednotlivých zápůjček byla sjednána tak, že žalovaná měla částku vrátit poté, co jí bude DPH vrácena od finančního úřadu, nejzazší termín vrácení zápůjček byl stanoven na konec roku 2017.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřely několik ústních smluv o zápůjčce (dle § 2390 a násl. o. z.), na základě nichž žalobkyně poskytla žalobkyni (na její na účet) čtyřikrát částku [částka]. Tvrzení žalované, že nebyla sjednána splatnost zápůjček, hodnotil jako účelové i s přihlédnutím k tomu, že obrana žalované nebyla po celou dobu řízení konzistentní (žalovaná v rámci prvního vyjádření dokonce tvrdila, že k uzavření smlouvy či smluv o zápůjčce mezi účastníky vůbec nedošlo; v průběhu soudní řízení toto své stanovisko změnila). Při posuzování otázky, zda a jakým způsobem byla mezi účastníky sjednána splatnost zápůjček, vyšel soud I. stupně z výpovědí svědků [příjmení] [příjmení] a svědka [příjmení], kteří potvrdili, že splatnost zápůjček byla sjednána, a to tak, že žalovaná měla vrátit zápůjčky poté, co jí bude vrácena DPH od finančního úřadu, přičemž nejzazší termín vrácení zápůjček byl stanoven na konec roku 2017. S tímto ostatně koresponduje i vrácení jedné ze zápůjček žalovanou v listopadu 2017, poté co jí byl vrácen nadměrný odpočet z finančního úřadu. Námitku žalované, že ve výpovědích svědků [příjmení], [příjmení] a jednatele žalobkyně jsou podstatné rozpory ohledně osob, které se měly účastnit uzavření smluv, shledal lichou s tím, že s ohledem na delší časový úsek je pochopitelné, že si svědci již nemohou vybavovat všechny osoby, které byly přítomny (konkrétně šlo o svědka [příjmení]). Soud I. stupně uzavřel, že splatnost zápůjček byla sjednána tak, že nejzazší termín vrácení zápůjček byl stanoven na konec roku [rok]. Z těchto důvodů nelze shledat žalobu předčasnou; nebyl proto nutný postup žalobkyně dle § 2393 o. z. (splatnost je závislá na vypovězení smlouvy). Důvodnou neshledal ani námitku promlčení, když žaloba byla podána dne [datum] a splatnost zápůjček nastala dne [datum]; žaloba tak byla podána včas před uplynutím 3 leté promlčecí doby (§§ 609, 610, 611, 619 a 629 odst. 1 o. z.). Se závěrem, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, žalobě zcela vyhověl. O příslušenství (zákonných úrocích z prodlení) rozhodl s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“) a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1998 Sb., advokátního tarifu (zkráceně„ AT“), jak byly podrobně v odůvodnění rozsudku specifikovány (bod 29.).

8. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že závěr soudu I. stupně o tom, že čtyři zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalované, o které se v řízení jednalo, měly sjednanou splatnost, a to nejpozději do konce roku [rok], je závěrem chybným, který soud I. stupně nemohl na základě provedeného dokazování učinit. Žalovaná vytkla soudu I. stupně, že závěr o splatnosti zápůjček učinil na základě výpovědi dvou svědků a nepřihlédl při tom k ostatním svědeckým výpovědím, že nezohlednil, že celkem pět svědků nabídlo osm variant týkajících se otázky splatnosti dotčených zápůjček (jak je v odvolání specifikovala). Přestože soud I. stupně hodnotí důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, není možné z výpovědi jediné svědkyně, která navíc získala informaci pouze a jen zprostředkovaně, a která je zaměstnankyní žalobkyně, dovozovat obsah ústní smlouvy o zápůjčce. Soud I. stupně tedy dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když skutková zjištění upravil a dovodil skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplývají. Rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když díky tomu, že splatnost zápůjčky nebyla sjednaná, byla žaloba podána předčasně, nikdy nedošlo k postupu dle § 2390 o. z., zápůjčka nikdy nebyla vypovězena a nikdy nevznikl nárok na její úhradu ze strany žalované. Řízení je stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud I. stupně vyvodil z výpovědi zejména svědka [příjmení] zcela jiné skutečnosti, než které svědek vypověděl. Soud I. stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem, nebo jí označeným důkazům, neboť ani neodůvodnil, proč přihlédl pouze k dvěma svědeckým výpovědím a to svědkyně [příjmení], která při sjednání smlouvy o zápůjčce nebyla přítomna, a svědka [příjmení], který vypověděl něco zcela jiného, než soud I. stupně z jeho výpovědi vyvodil. Žalovaný shrnul, že v řízení nebyla prokázána splatnost zápůjčky; sjednání zápůjčky vylučuje 1) osm rozdílných variant sjednání zápůjčky, 2) rozpor mezi tvrzením o splatnosti zápůjčky v žalobě a samotnou vypovědí jednatele žalobkyně, 3) praxe mezi smluvními stranami a spolupracujícími společnostmi a osobami /denní půjčky na kamarádské bázi bez sjednání splatnosti/, 4) že svědkyně [příjmení] nebyla uzavření smlouvy přítomna. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně je povinna nahradit žalované náhradu nákladů řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označila odvoláním napadené rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné, uvedla, že odvolací důvody tvrzené žalovanou nejsou dány. Podrobně argumentovala ke správnosti závěru soudu I. stupně o splatnosti zápůjček, k řádnému vyhodnocení v řízení provedených důkazů; k nesprávnosti odvolacích námitek s tím, že dílem odporují provedenému dokazování. Napadené rozhodnutí vadami vytýkanými žalovanou netrpí, a proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, a aby žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvoláním napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není nedůvodné.

11. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění postačujících pro rozhodnutí ve věci. Věc zcela správně posoudil po právní stránce. Závěr soudu I. stupně o splatnosti zápůjček je zcela správný a byl učiněn na základě řádného vyhodnocení v řízení provedených důkazů, je logicky odůvodněn. Odvolací argumentace žalované, že závěr o splatnosti zápůjček učinil soud I. stupně na základě výpovědi dvou svědků a nepřihlédl přitom k ostatním svědeckým výpovědím, a že nezohlednil, že celkem pět svědků nabídlo osm variant týkající se otázky splatnosti dotčených zápůjček, je účelově zkreslená. V řízení byli vyslechnuti tři svědci a prostřednictvím svých statutárních orgánů obě účastnice řízení. Jak správně poukázala žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání, z výpovědi svědka [příjmení] se žádné relevantní zjištění nepodává; pokud uvedený svědek uvedl, že„ má za to“, že žádné jednání ohledně souzených zápůjček mezi účastníky neproběhlo, lze takové sdělení vyložit tak, že jednání o zápůjčkách buď nebyl přítomen, nebo že si na ně nepamatuje. Ostatní svědci a obě účastnice se shodli v tom, že splatnost sjednána byla. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně vyhodnotil věrohodnost jednotlivých svědků, a přistoupil k posouzení výpovědi účastníků řízení. Závěr soudu I. stupně o tom, že splatnost byla sjednána, vychází nikoliv pouze z výpovědi svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení], ale i z výpovědi obou účastnic řízení; žalovaná prostřednictvím svého jednatele [příjmení] pouze uvedla jiný termín splatnosti než ostatní vyslýchané osoby, přičemž ale tvrzení o ne/sjednání splatnosti zápůjček v průběhu řízení účelově měnila. K výpovědi jednatele žalované [příjmení] pak soud I. stupně správně uvedl, že jeho výpověď ohledně termínu splatnosti„ obratem“ nekoresponduje s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to zejména se skutečností, že jedna z dílčích zápůjček byla žalovanou vrácena nikoliv okamžitě, ale až dne [datum] (tj. více než 2 měsíce po poskytnutí) poté, co jí byl vrácen nadměrný odpočet ze strany finančního úřadu. Faktické jednání žalované tedy korespondovalo s výpovědí ostatních svědků a jednatele žalobkyně ohledně sjednaného data splatnosti zápůjček, o němž všechny tyto osoby shodně vypověděly, že splatnost byla sjednána okamžitě poté, co finanční úřad (tj. stát) vrátí žalované nadměrný odpočet DPH (vratku DPH), nejpozději však do konce roku 2017. Tuto skutečnost ve své účastnické výpovědi na jednání soudu dne [datum] výslovně uvedl i jednatel žalobkyně. Tvrzení žalované, že jednatel žalobkyně nepotvrdil splatnost zápůjčky do [datum], a že vypovídal něco jiného, není pravdivé - jednatel žalobkyně na jednání soudu dne [datum] uvedl, že byla domluvena splatnost na okamžik, kdy odpočet DPH bude vrácen žalované ze strany finančního úřadu s tím, že všichni zúčastnění odhadovali, že by se tak mohlo stát do měsíce; výslovně uvedl, že nejzazší splatnost byla sjednána do konce roku [rok]. Jednatel žalované při svém výslechu nepoužíval přesné právní pojmy, ale obsah jeho výpovědi je jednoznačný - zápůjčky byly splatné bezodkladně poté, co finanční úřad žalované vyplatí nadměrný odpočet DPH, nejpozději však do [datum]. Shodně pak svými slovy vypověděla i svědkyně [příjmení] [příjmení] (které byl dán bezprostředně po jednání o zápůjčkách pokyn související se splatností zápůjček, aby hlídala jejich splatnost) a svědek [příjmení]. Soud I. stupně tedy hodnotil provedené důkazy zcela správně, obsah výpovědí jednotlivých osob interpretoval v souladu s tím, jak jsou zachyceny v příslušných protokolech o jednání. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byly ústně sjednány čtyři smlouvy o zápůjčce (což ostatně učinila žalovaná nakonec nesporným), a že mezi účastníky byla domluvená splatnost poskytnutých zápůjček. Soud I. stupně se pak zcela správně vypořádal i s vznesenou námitkou promlčení. Rozhodnutí soudu I. stupně netrpí vadami žalovanou namítanými.

12. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně zcela správného souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v tomto stádiu řízení zcela úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal náklady spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši [částka] Tyto náklady tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu; § 11 odst. 1 písm. d/ AT) po [částka] (§ 7 bod, § 8 odst. 1 AT), 2 režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka].