Rozhodnutí 55 Co 98/2024-325

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I., který nebyl odvoláním napaden uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím zde uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení a výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení v rozsahu částky [částka].

2. Žalobce v tomto řízení požadoval vůči žalované peněžité plnění z titulu náhrady škody, a to náhradu skutečné škody. Tvrdil, že rekonstruoval svoji bytovou jednotku, jedním dodavatelem prací byla i žalovaná, která se na základě cenové nabídky zavázala dodat žalobci povrchovou betonovou štěrku v prostorách koupelny a WC. Škoda měla představovat náklady na demontáž sprchové zástěny, znalecký posudek, stavební dozor a náklady na opravu stěrky. Dále se žalobce domáhal ušlého zisku ve výši nájemného ze smlouvy, kterou uzavřel se společností [firma] s. r. o, od níž následně nájemce odstoupil, a to za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně, celkem [částka].

3. Výrok I. o náhradě skutečné škody nebyl odvoláním napaden, a tedy ani odvolacím soudem přezkoumáván.

4. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal požadavek žalobce k náhradě ušlého zisku v rozsahu [částka]. Soud věc uzavřel tak, že předpokladem tohoto nároku je, že žalobce měl reálnou možnost nemovitost za určitou částku pronajmout a při normálním běhu věcí dosáhnout příjmu. Soud po provedeném dokazování však dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že v předmětném období (březen 2019 až květen 2020) hodlal a měl reálnou možnost byt pronajmout za částku [částka] měsíčně. Žalobce žalovanou upozornil na to, že měl možnost uzavřít nájemní smlouvu až v průběhu léta 2019, když navíc zamýšlel využít byt pro svoji matku. Za situace, kdy došlo k odstoupení od smlouvy k [datum], v bytě dále probíhaly dokončovací práce v jiných profesích nesouvisejících s dílem žalované nelze klást k tíži žalované, že nemohl být byt pronajmut. Chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou újmou. Žalobní požadavek byl proto jako nedůvodný zamítnut, o nákladech řízení rozhodnuto dle zásady poměrného úspěchu ve věci v souvislosti s tím, že v řízení byly fakticky uplatněny 2 žalobní požadavky.

5. Proti zamítavému výroku podal žalobce včas odvolání. Poukázal na to, že porušení právní povinnosti ze strany žalované bylo prokázáno, když žalovaná s předáním díla byla v prodlení a základ požadavku na úhradu ušlého zisku byl prokázán. Nesouhlasil s tím, jak soud I. stupně zpochybnil nájemní smlouvu se společností [právnická osoba]. Nesprávný je i závěr, že chtěl objekt pronajmout své matce, o čemž sice uvažoval, ale od svého záměru následně upustil. Výše ušlého zisku byla zjistitelná, nicméně soud I. stupně se touto výší blíže nezabýval. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila. Poukázala na skutkové zjištění soudu I. stupně. Není správný názor odvolatele, že pokud byl úspěšný se svým nárokem na náhradu skutečné škody, tak to automaticky znamená i prokázání základu nároku na úhradu ušlého zisku. Prodlení žalobce s předáním bytu nelze pouze přičítat žalované za situace, kdy v bytě probíhaly další dokončovací práce. Nevyhovující stav betonové stěrky byl namítán až červnu 2019, tedy dlouhou dobu poté, kdy žalobce měl údajně uvažovat o pronajmutí bytu. Navrhla, aby v odvolacím řízení napadený rozsudek potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroků II., III. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dovodil, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a umožňují učinit dostatečný závěr o skutkových okolnostech věci. Nebyly shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.

9. Po právní stránce se odvolací soud v zásadě shoduje s právním hodnocením věci ze strany soudu I. stupně. V době, kdy měl údajně ujít žalobci zisk z pronájmu bytu, tedy od března 2019 dle odvolacího soudu neexistovala reálná možnost dosažení tohoto příjmu. Do spisu byl založen předávací protokol z [datum], z něhož vyplývá, že dílo bylo žalobci předáno tohoto dne. Rozhodující však je, že po předání tzv. betonové stěrky žalobci ze strany žalované v předmětném bytě dále pokračovaly další renovační práce, odlišné od dílo zhotovovaného žalovanou. Prodlení žalované s plněním tak nemohlo založit její výlučnou odpovědnost za ušlý zisk z nerealizovaného nájmu. Soud I. stupně správně vystihl, že není žádná bezprostřední příčinná souvislost mezi prodlením žalované a nemožností byt pronajmout. Následné v bytě prováděné rekonstrukční práce pronájem bytu znemožňovaly, když byt byl v pronajímatelném stavu nejdříve v průběhu června 2019, tedy dávno po předání díla ze strany žalované. Předpoklady odpovědnosti za ušlý zisk ve formě nájmu ušlého žalobci tak nebyly prokázány. Možnost dosáhnout příjmu na základě předložené nájemní smlouvy (jejíž vyhotovení a odstoupení od smlouvy provedl žalobce) byla spíše v hypotetické rovině, tak jak soud dovodil s ohledem na zjištěné okolnosti věci a zejména výslech svědka [jméno FO]. Navíc reálnou možnost byt komerčně pronajímat sám žalobce zpochybnil tím, že po rekonstrukci bytu zvažoval, že ho pronajme své matce. Soud I: stupně proto nepochybil, když se výší této hypotetické újmy žalobce nezabýval a neprováděl již k této otázce dokazování a to pro zjevnou nadbytečnost.

10. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II., III. potvrdil jako věcně správný.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá ze zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované byly přiznány náklady dle advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], v součtu [částka].