pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 615/2020-90,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen žalobci jako osoby hlásící se k žalovanému umožnit účastnit se akcí a aktivit pořádaných žalovaným a využívat možnosti studia a praxe (například zapůjčení či prodej knih od buddhismu či meditačních praxí) zajišťovaných žalovaným ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního dokumentu [příjmení] [příjmení] cesty linie [příjmení] [jméno] z. s., eventuálně, aby žalovaný byl povinen žalobci umožnit se veřejných akcí a aktivit pořádaných žalovaným a v účasti na nich mu nebránit. Žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal proti žalované splnění povinnosti specifikované ve výroku napadeného rozsudku. Tvrdil, že v roce [rok] opakovaně poukázal na chování některých osob zastupující žalovanou s tím, že tyto vystupovaly v rozporu s jeho přesvědčením o tom, že náboženská společnost není založena na náboženské hierarchii, a že buddhismus je znám svou nedogmatičností. Na základě toho [datum] obdržel e-mail od členky rady žalované, kterým mu bylo oznámeno zamezení přístupu do center žalobkyně (myšleno zřejmě žalované) z důvodu neustálého šíření nedůvěry a pomluv. Obvinění ze šíření nedůvěry a pomluv je nepodložené.

3. Žalovaná poukázala na čl. 13 základního dokumentu s tím, že v souladu s tímto článkem nepovažuje žalobce za osobu hlásící se k ní, neboť minimálně od léta 2020 nepraktikuje pod přímým vedením lamy a nechová se v souladu s cíli žalované. Pokud by ho za osobu hlásící se k ní považovala, mohl by stejně využívat služeb žalované jen za stanovených podmínek. Ke každé akci je možné určit jiné podmínky vycházející z podstaty užívaných metod, neboť každá meditace či učení není vhodné pro každého. Navrhovaný žalobní petit označila za nevykonatelný.

4. Soud ve věci rozhodl dle § 3 písm. b) zák. č. 3/2002 Sb. Dle tohoto ustanovení mezi pojmy osoba hlásící se k církvi a náboženské společnosti a člen církve a náboženské společnosti, nelze klást rovnítko. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že osoba hlásící se k církvi a náboženské společnosti je především taková, která se k ní hlásí před její registrací podle § 10 odst. 2 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb. Podle základního dokumentu žalovaného čl. 13 je podle stávajícího znění osobou hlásící se buddhismu každý, kdo používá a praktikuje metody [příjmení] [příjmení] cesty pod současným duchovním vedením j. s . 17. Gjalwy [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a pod přímým vedením lamy [příjmení] [příjmení] [jméno] a chová se v souladu s pokyny a instrukcemi revizora a s cíli BDC. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a lamou [příjmení] [jméno], zejména z e-mailu ze dne [datum] lamy [jméno] [příjmení] žalobci, nelze dovodit, že by se žalobce choval v souladu s pokyny a instrukcemi lama [jméno] [příjmení], který jemu a jeho ženě doporučil, aby si našli místo někde jinde. Rovněž dopis, který žalobce s manželkou zaslali přátelům, nedokumentuje, že by se žalobce choval v souladu s cíli BDC, když v tomto dopise vyzývali, že musí bojovat za svobodu a demokracii do posledního dechu. Musí to udělat, i kdyby je to mělo stát život. Žalovaná proto oprávněně žalobce nepovažuje za osobu hlásící se k církvi a náboženské [právnická osoba] [příjmení] cesty linie [příjmení] [jméno] n. s .

5. Soud další důkazy navrhované žalobcem neprováděl, zejména výslech členů žalovaného, kterým mělo být dočasně zakázáno účastnit se některých akcí, neboť sám žalobce uváděl, že se jednalo o členy žalované, a žalobce členem není a ani jím být nehodlá. Je dán jiný režim, jsou jiná práva a povinnosti v takovém případě. Rovněž soud neprovedl výslech [jméno] [příjmení] s ohledem na procesní ekonomii, kdy je nutno doručovat do zahraničí, a i s ohledem na jeho vytíženost. Jeho výslech soud hodnotil jako nadbytečný v situaci, kdy měl k dispozici listinné důkazy. Ztotožnil se se závěrem žalované, že prostory meditačních center jsou jejími soukromými prostorami, nejedná se o veřejný prostor. Je proto svébytným právem žalované určit, kdo bude vpuštěn do jejích prostor a za jejích podmínek. Žalobce se proto neoprávněně domáhá vstupu do soukromého prostoru žalované. Z toho důvodu soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle procesního úspěchu žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jí náhradu nákladů řízení za právní zastoupení.

7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že je praktikujícím [příjmení] [příjmení] cesty od prosince 2005, kdy přijal útočiště u lamy [jméno] v Budapešti. Dlouhodobě se účastnil aktivit brněnského centra, jehož byl členem, platil členské příspěvky a účastnil se aktivně také řady celostátních aktivit. Právě proto byl dokonce v období 2009 - 2014 nominován do orgánů nadačního fondu Nydahl. Také poměrně štědře každoročně přispíval na rozvoj buddhismu v ČR. Je přesvědčen, stejně jako jeho žena, že to, co se jim stalo, je pro ně zkouška, je to prostor pro jejich rychlý rozvoj díky metodám diamantové cesty a oba jsou za tuto zkoušku skutečně vděčni. [jméno] [jméno] se na svých přednáškách často vymezoval proti lži. Vždy upozorňoval, že pokud někdo jednou zalže, bude muset použít dvě další lži, aby svou lež zakryl. Takto vypadá řízení o podané žalobě. V žalobě nechtěl nikoho z ničeho obviňovat, pouze chtěl využít nástroj, který zná (právo), aby následoval učení svého lamy. Žalovaná uvádí v průběhu řízení další a další lži. Soud odkázal na to, že osoby hlásící se k církvi a náboženské společnosti jsou především osoby hlásící se k církvi a náboženské společnosti před její registrací podle § 10 odst. 2 písm. c) zák. č. 3/2002 Sb. Současně to ale nevysvětluje, proč by mezi takové osoby nepatřil žalobce, který byl aktivním členem brněnského centra a aktivním praktikujícím dokonce ještě před založením žalované. Je možné, že soud vycházel z výpovědi [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která uvedla:„ Žalobce nikdy nebyl členem jejich společnosti.“. Jedná se o lživé tvrzení, které svědkyně uvedla zřejmě s cílem pomoci žalované, aby žaloba byla zamítnuta. Soud považoval otázku, zda žalobce byl nebo nebyl členem za podstatnou, neboť sám bodu 10. rozsudku uvádí, že žalobce členem nebyl a ani jím být nehodlá. Toto z dokazování nevyplynulo. Soud měl poskytnout žalobci poučení dle § 118s (myšleno zřejmě § 118a) o. s. ř., což ale neučinil. Přitom žalobce doložil e-mailem„ podklady pro [příjmení] za NFN ze dne [datum] a jeho přílohou“, v roce 2009 byl nominován do nadačního fondu [příjmení], který spravuje veškerý majetek [příjmení] [příjmení] cesty v ČR. U jeho jména je uvedeno: právník, aktivní člen brněnského centra, podpora a příprava právních podkladů pro realizaci stavebního projektu Dům diamantové cesty [obec], aktivní pomoc i při řešení dalších otázek v rámci elektronické konference právníků BDC. Dále odkázal na výpis ze svého bankovního účtu ze září 2019, ze kterého je zřejmé, že platil členský příspěvek na fungování brněnského centra žalované ve výši [částka] a dar ve výši dalších [částka] E-mailem z [datum] dokládá, že byl členem e-mailové skupiny„ Gompa [obec]“, odebíral tyto e-maily, stejně tak jako novinky z celostátní emailové konference.

8. Soud přisvědčil tvrzením žalované, že se žalobce nechová podle pokynů lamy [příjmení]. Podstatou dopisů žalobce a jeho ženy, ale bylo, že nevěří, že by předmětné e-maily napsal jejich lama, což uvedl ve svém vyjádření ze dne [datum]. Žalobce i jeho žena si opakovaně přečetli knihy [jméno] [příjmení] a zejména pak jím často doporučovanou knihu Darebáci v rouchu, která pojednává o intrikách a politice v buddhistických centrech a o tom, jak [jméno] [příjmení] byl nucen vystoupit dokonce i proti svým učitelům, aby uchránil čistotu odkazu [příjmení] [příjmení] cesty. Dokonce se obracel i na soudy. Žalobce je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že je právník a advokát, je právě jeho úkolem se v této věci obrátit na soud a poukázat na intriky, ke kterým v buddhistické organizaci dochází. Dne [datum] se se svojí ženou obrátili na lamu e-mailem, nedostal sice psanou odpověď, ale je přesvědčen, že odpověď se dostavila, jinak. Nemá jinou možnost, než následovat učení, které dostal. Pokud by na jednání soudu nebo jiným průkazným způsobem [jméno] [příjmení] potvrdil, že je autorem e-mailů, u kterých žalobce toto autorství zpochybňuje, žalobce by neměl důvod v tomto sporu pokračovat. Než mu ale dá jeho učitel výslovný a nezpochybnitelný pokyn, ve sporu musí pokračovat. [příjmení] toto bylo postaveno najisto, navrhoval jeho výslechu u soudu. Soud neprováděl dokazování k tomu, zda byl [jméno] [příjmení] autorem předmětných e-mailů. Z obsahu e-mailu současně soud dovodil, že žalobce nejedná v souladu s pokyny svého učitele a není tak osobou hlásící se k BDC. Soud samozřejmě nezná učení [jméno] [příjmení] ani buddhistickou nauku. Jen proto mohl uvést v napadeném rozhodnutí toto:„ Rovněž dopis, který žalobce s manželkou zaslali přátelům, nedokumentuje, že by se choval v souladu s cíli BDC, když v tomto dopise vyzývali, že musí bojovat za svobodu a demokracii do posledního dechu. Musí to udělat, i kdyby je to mělo stát život. Žalovaná proto oprávněně žalobce nepovažuje za osobu hlásící se k církvi a náboženské [právnická osoba] [příjmení] cesty linie [příjmení] [jméno] n. s.“ Soud tedy dovozuje, že [jméno] [příjmení] podporuje totalitu nebo diktaturu a uzurpaci lidských bytostí po vzoru [příjmení] [jméno] – Tunga? Odkázal v tomto na rozhovor [jméno] [příjmení] v roce [rok] a na další rozhovor s ním. Žalobce nevystupoval nikdy proti svému lamovi, naopak se snažil a snaží chránit jeho pověst a dobré jméno, jakož i dobré jméno Linie, za což přece nemůže být trestán. Ostatně se seznámil i s fotografií [příjmení] [jméno] z uplynulého roku a půl, že na buddhistických přednáškách [jméno] [příjmení] sám nikdy roušku ani respirátor nenosí. Proto dotaz ohledně roušek, který žalobce a jeho žena položili, byl zcela věcný. Jak je možné nenásledovat příklad učitele? Žalobce by chápal, pokud by mu bylo zakázáno chodit do centra, pokud by spáchal trestný čin proti jiné člence centra jako [jméno] [příjmení], pokud by kradl v centru, někoho ze sangy fyzicky napadl a podobně. Ale že by měl být trestán za otázky, za pochybnosti ohledně autorství e-mailu?. Dále se v odvolání vyjadřoval žalobce k pozici [jméno] [příjmení] u žalované.

9. Církev či náboženská společnost si samozřejmě může stanovit, že její akce budou čistě a jen pro členy a budou veřejnosti uzavřeny. V případě buddhismu je to ale nepředstavitelné, neboť středobodem buddhistického přístupu je myslet na ostatní. Pokud by takto žalovaná postupovala, jednala by proti svému základnímu dokumentu. Navíc doložil, že žalovaná pořádá akce pro veřejnost, když u některých je výslovně uvedeno, že jsou vhodné také pro osoby, které by do center přišly poprvé. Tím je prokázáno, že žalovaná pořádá minimálně část svých akcí pro veřejnost. Je třeba se tedy zabývat tím, proč se jich nemůže účastnit žalobce. Ústavní soud v nálezu Pl. [číslo] poukázal na podobnost sdružování v náboženských organizacích a v rámci zákona o sdružování. Je třeba uzavřít, že pokud někdo poskytuje služby pro veřejnost, tyto musí poskytovat na nediskriminační bázi. Mohou být stanovena pravidla pro účast, ale tato musí být rozumná a nikoliv svévolná. Odkázal dále na zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který stanovuje kategorický zákaz ochrany spotřebitele, dle kterého prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Opakovaně zdůraznil, že on i jeho žena celé řízení pojímají jako zkoušku. Od počátku vypuknutí pandemie neměli pochybnost, že s nimi je požehnání jejich lamy. Jinak by se žalobci těžko podařilo být advokátem, který dosáhl zrušení největšího množství proti epidemiologických opatření v ČR, mimo jiné pak řady opatření, které nařizovaly nošení roušek a respirátorů. Rozhodnutí soudu tak ukazují, že opatření byla nezákonná a potlačující svobodu protiprávně. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že před soudem prvního stupně dostatečně skutkově i právně doložila, že žalobcovy nároky ve znění žalobního petitu není možno opřít ani o právní úpravu zák. č. 3/2002 Sb., ani o zák. č. 198/2009 Sb. Odkázala na svá všechna vyjádření učiněná v průběhu sporu, především na argumentaci provedenou ve vyjádření ze dne [datum]. Žalobce není, v době podání žaloby či po něm nebyl, vůči žalované ani jejím členem, (což není mezi stranami sporné), ani„ osobou hlásící se„ dle § 3 písm. b) církevního zákona“, a to především proto, že v jeho případě není splněna podmínka náležitosti k církvi dle jejích vnitřních předpisů. Žalobce dlouhodobě jedná v rozporu se zájmy BDC, šíří mezi jejími členy maily popírající autorství mailů nejvyšší duchovní autority – lamy [jméno] [příjmení], šířil nesouhlas s jednáním žalované v souvislosti s jejími požadavky na dodržování protiepidemiologických opatření, atd. V souladu s platnou právní úpravou (zásada autonomie církve) je to právě žalovaná, kdo určuje, zda je nějaká osoba jejím členem či osobou se k ní hlásící ve smyslu jejího základního dokumentu. Žalobce se nechová v souladu s cíli BDC a nepraktikuje pod přímým vedením lamy [jméno] [příjmení]. V odvolání žalovaná neshledala žádnou relevantní právní argumentaci. Otázka historického členství žalobce v organizaci žalované není předmětem tohoto sporu, když najisto bylo postaveno, že v předmětné době členem nebyl. Další části textu odvolání jsou bez právní relevance a odrážení spíše žalobcova subjektivní vnímání světa, než právní a skutková tvrzení. Z žalobce předkládá nové důkazy, aniž by tvrdil či prokazoval okolnosti dle § 205a o. s. ř. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

12. Soud založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu k rozhodnutí o žalobním návrhu žalobce. Žalované je třeba přisvědčit, že většina argumentace uváděné žalobcem v odvolání, se vztahuje k době minulé, konkrétně k jeho členství v roce 2009, včetně návrhu na jeho jmenování do orgánu žalované. Tato argumentace s projednávanou věcí nesouvisí, nedotýká se ani povinnosti, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Pro rozhodnutí soudu je podstatná situace v době jeho rozhodování, nikoliv stav historický, v dané věci před 13 lety. Rovněž tak nemůže být zajímavá odvolací argumentace, která obráží v podstatě nesouhlas žalobce s jednáním či chováním členů žalované. Rovněž ani z této není zřejmé, jaký vztah má nesouhlas žalobce s postupem žalované ve vztahu k danému učení, např. lži a podobně, k meritu projednávané věci. Zcela nedůvodná je odvolací argumentace žalobce vytýkající soudu prvního stupně nedostatek poučení dle § 118a o. s. ř. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se jednání u soudu neúčastnil, toto poučení lze účastníku poskytnout pouze při jeho osobní účasti na jednání. Pokud se soudního jednání neúčastní, sám se zbavuje možnosti, aby mu, případně potřebné poučení soudem bylo poskytnuto. K nové argumentaci žalobce dokládané novými důkazy v rámci odvolacího řízení soud dle § 205a o. s. ř. přihlížet nemohl, neboť se jedná o nová skutková tvrzení ve věci, a při neúplné apelaci k nim odvolací soud přihlížet nemůže. Zcela nepatřičný je pak odkaz, případně srovnávání uplatněného nároku se zákonem na ochranu spotřebitele. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nedoplňoval dokazování o výslech dalších navržených svědků, neboť pro rozhodnutí ve věci by se jednalo o postup nadbytečný. Sám odvolatel uvádí, že soudu přirozeně není učení žalované známo. Je tedy třeba respektovat závěr žalované o tom, kdo je„ osobou hlásící se k …“, neboť ona je schopná zhodnotit, zda jednání takovéto osoby je v souladu s obsahem jejich činností, konkrétně, pak s jejími vnitřními předpisy. Jestliže žalovaná jednání žalobce, bez ohledu na to, co ho k jeho jednání motivovalo (rozesílání e-mailů jiným osobám), toto hodnotí jako neslučitelné s obsahem její činnosti, nelze v jejím jednání ve vztahu k žalobci spatřovat porušení zák. č. 3/2002 Sb. Nelze žalovanou ani soudním rozhodnutím nutit k tomu, aby akceptovala ve své činnosti osobu, jejíž jednání vnímá právě jako neslučitelnou se svými zájmy.

13. S odkazem na výše uvedené, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. Žalovaná byla plně procesně úspěšná v odvolacím řízení, dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů tohoto řízení ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka], 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka], cestovné [obec] - [obec] a zpět osobním automobilem [částka], ztráta času 6 půlhodin po [částka] dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).