o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit mu částku [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se (původně ještě spolu se svou matkou [příjmení] [jméno] [příjmení]) domáhal jednak konstatování toho, že stavební úřad postupoval nesprávně v řízeních týkajících domu na adrese [adresa], a dále pak náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti se správními řízeními týkajícími se domu na adrese [adresa]. Na náhradě nemajetkové újmy žalobce (spolu s Ing. [jméno] [příjmení]) požadoval nejprve částku [částka]. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům [částka] a co do částky [částka] byla žaloba zamítnuta. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku a odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu co do [částka] zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že žaloba vykazovala vady, které měl soud prvního stupně nejprve odstranit, především nebylo jasné, ve kterých konkrétních správních řízeních mělo dle žalobců dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Soud prvního stupně znovu rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl co do částky [částka]. Proti tomuto druhému rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (i Ing. [jméno] [příjmení]) odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolání Ing. [jméno] [příjmení] odmítl jako opožděné, čímž byla ukončena účast Ing. [jméno] [příjmení] v tomto řízení, a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, přičemž nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce. Ve zrušovacím usnesení odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že poté co byla žaloba doplněna o uvedení konkrétních správních řízení, neprovedl označené důkazy, ani se nezabýval otázkou, zda v uvedených správních řízeních došlo ze strany státních orgánů k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a pokud ano, zda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla žalobci nemajetková újma, krom toho soud prvního stupně rozhodl znovu o celé žalované částce [částka], ačkoli již jeho prvním rozsudkem byla žaloba co do částky [částka] pravomocně zamítnuta.

3. Žalobce poté doplnil, že vznik nemajetkové újmy spojuje s řízeními, která se týkala domu na adrese [adresa], a byla vedena 1) o obnovení vytápění domu, 2) o zajištění střešní krytiny, 3) o odstranění závad elektroinstalace, 4) o zajištění spalinových cest, 5) o hygienických závadách (izolace teras, zatékání, plísně), 6) o navrácení odstraněných oken, 7) o umístění antén a 8) o obnovení dodávek vody.

4. Soud prvního stupně znovu rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě vyhověl co do částky [částka], co do částky [částka] žalobu zamítl, v části, kterou se žalobce domáhal konstatování nesprávného postupu stavebního úřadu, žalobu rovněž zamítl. V rozsudku popsal průběh uvedených řízení a konstatoval, že správní orgán ve všech řízeních konal liknavě a na základě toho dospěl k závěru, že všechna žalobcem označená správní řízení trpěla nesprávným úředním postupem ve smyslu průtahů v řízení, příp. nevedení řízení, a to ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Dovodil, že žalobci v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem vznikl nárok na odškodnění imateriální újmy, a to v důsledku stavu nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajících sporů souvisejících s ochranou zdraví a majetku na jeho osobnostní sféru bez ohledu, zda byl účastníkem těchto řízení či nikoliv. Ohledně výše poskytnutého finančního zadostiučinění soud prvního stupně vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Základní částku [částka] za jeden rok řízení, tj. [částka] měsíčně, snížil o 25 % vzhledem k podílu žalobce na celkové délce všech řízení, k dalšímu krácení o 10 % přistoupil z důvodu procesní složitostí řízení, která probíhala vždy ve více stupních. Po snížení základní částky o 35 % přiznal soud prvního stupně žalobci zadostiučinění za řízení o obnovení vytápění, které trvalo 26 měsíců, ve výši [částka], za řízení o opravě střešní krytiny, které trvalo 65 měsíců, ve výši [částka], za řízení o osvětlení společných prostor domu, které trvalo 67 měsíců, ve výši [částka], za řízení o hydroizolaci a odstranění hygienických závad, které trvalo 51 měsíců, ve výši [částka], za řízení o navrácení oken, které trvalo 19 měsíců, ve výši [částka] [částka], za řízení o umístění antén pro příjem rozhlasového a televizního vysílání, které trvalo 33 měsíců, ve výši [částka], a za řízení o obnovení dodávky vody, které trvalo 40 měsíců, ve výši [částka]. Soud prvního stupně tak v součtu žalobci přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši [částka]. Ve zbývající části, tj. co do částky [částka], jakož i co do konstatování nesprávného postupu nárok neshledal důvodným, a žalobu proto zamítl.

5. Na základě odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (II.). Soudu prvního stupně vytkl, že neujasnil, jakou výši náhrady nemajetkové újmy žalobce požaduje za jednotlivé případy (celkem jich označil 8), v nichž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Dále soud prvního stupně pochybil, když jednal za žalovanou pouze s Ministerstvem pro místní rozvoj, ač bylo provedeným dokazováním zjištěno, že řízení o navrácení oken a řízení o obnovení dodávky vody byla vedena podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, nikoli stavebním úřadem, ale odborem kanceláře tajemníka Úřadu městské části [obec a číslo] Ministerstvo pro místní rozvoj, které je ústředním správním orgánem pro věci stavební dle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., přitom není organizační složkou příslušnou jednat za stát v řízení podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Toto řízení, jehož účelem bylo poskytovat ochranu v případě narušení pokojného stavu, spadá do kompetence Ministerstva vnitra, které je dle § 12 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., ústředním orgánem státní správy pro oblast veřejného pořádku. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s řízením o navrácení oken a s řízením o obnovení dodávky vody jednal soud prvního stupně s nesprávnou organizační složkou, neboť správně měl jednat s Ministerstvem vnitra. Další pochybení soudu prvního stupně shledal odvolací soud v tom, že paušálně aplikoval stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Judikatura aktuální v době rozhodování odvolacího soudu totiž vycházela z názoru, že stanovisko nelze bez dalšího aplikovat na každé správní řízení, ale pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] Sb. (dále jen Úmluva), a navíc bez ohledu na to, zda půjde o věc spadající do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nelze stanovisko aplikovat na samotné správní řízení, pokud na něj nenavazovalo správní řízení soudní. Judikatura tehdy aktuální a Nejvyšším soudem aplikovaná vycházela z toho, že pokud na správní řízení nenavazoval soudní přezkum, nemůže jít o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/98 Sb., spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale může jít jen o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí zákona č. 82/98 Sb. spočívající v neučinění úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě, pročež lze v případě takových správních řízení odškodnit pouze jednotlivé průtahy v řízení, nikoliv nepřiměřenou délku celého řízení. Soud prvního stupně přitom dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 presumoval vznik nemajetkové újmy v řízeních o obnovení vytápění domu, o navrácení odstraněných oken, o umístění antén a o obnovení dodávek vody, u nichž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na správní řízení navazoval i soudní přezkum. Ohledně řízení o zajištění spalinových cest pak vytkl odvolací soud soudu prvního stupně, že nebylo vůbec postaveno najisto, zda stavební odbor Úřadu městské části [obec a číslo] takové správní řízení zahájil.

6. V dalším řízení soud prvního stupně vyzval žalobce, aby uvedl, jakou výši náhrady nemajetkové újmy žalobce požaduje za jednotlivá vytýkaná řízení, kterých žalobce označil celkem 8 (obnovení vytápění domu, zajištění střešní krytiny, odstranění závad elektroinstalace, zajištění spalinových cest, hygienické závady, navrácení odstraněných oken, umístění antén a obnovení dodávek vody), a žalobce uvedl, že a každé z oněch 8 správním řízení požaduje na náhradě nemajetkové újmy částku [částka] (tj. celkem [částka]).

7. Soud prvního stupně dále vyloučil k samostatnému projednání žalobcův nárok na náhradu nemajetkové újmy za ta řízení, která byla zahájena podle § 5 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, v nichž mělo za žalovanou jednat Ministerstvo vnitra, jednalo se o řízení o navrácení odstraněných oken a o řízení o obnovení dodávek vody, celkem šlo o částku [částka].

8. K samostatnému projednání vyloučil soud prvního stupně žalobcův nárok na náhradu nemajetkové újmy za řízení, v nichž na správní řízení navazoval soudní přezkum ve správním soudnictví, jednalo se o řízení o nařízení udržovacích prací a zajištění opravy střešní krytiny, řízení o nařízení udržovacích prací spočívajících v zajištění osvětlení schodiště domu a řízení o provedení odstranění hygienických závad (hydroizolaci teras a balkónů), celkem šlo o částku [částka]. Ohledně této části žalobcova nároku vyloučené k samostatnému řízení rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem.

9. Po provedeném dokazování soud prvního stupně předeslal, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobci svědčilo právo bydlení v bytě o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve 3. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], a to na základě nájemního práva jeho matky [příjmení] [jméno] [příjmení] získaného rozhodnutím ONV [obec a číslo] o přidělení bytu ze dne [datum], vlastníkem nemovitosti byla [právnická osoba], s.r.o.

10. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou určení organizační složky, která je příslušná jednat za stát. S ohledem na dobu podání žaloby přitom vycházel z § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 118/2020 Sb. Zdůraznil, že je-li žalobou proti státu uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu, může stát zastupovat jen jedna organizační složka státu. V projednávaném případě je v napadaných řízeních ústředním orgánem státní správy pro část řízení vedenou před správním orgánem Ministerstvo pro místní rozvoj a pro část řízení vedenou před soudem Ministerstvo spravedlnosti. Přitom platilo, že nelze upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, z čehož judikatura dovodila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), že v takových případech za stát v souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. jedná Ministerstvo financí. Soud prvního stupně tedy jednal s Ministerstvem financí.

11. Ohledně namítaného řízení o nařízení udržovacích prací spočívajících v zajištění opravy střešní krytiny soud prvního stupně zjistil, že bylo zahájeno podáním žalobce ze dne [datum], kterým žalobce žádal, aby stavební úřad (odbor) městské části [obec a číslo] nařídil majiteli nemovitosti provést udržovací práce a zajistit osvětlení schodiště domu z přízemí do 3. patra, zajistit vytápění objektu v zimních měsících a zajistit opravu střešní krytiny. [ulice] úřad městské části [obec a číslo] vydal dne [datum] rozhodnutí o nařízení udržovacích prací č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým vlastníku stavby nařídil provedení udržovacích prací spočívajících v opravě střešní krytiny. [stát. instituce], svým rozhodnutím ze dne [datum] rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil (resp. zamítl odvolání). Na základě správní žaloby podané vlastníkem stavby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí [stát. instituce] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR. [stát. instituce] poté rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že ohledně výroku týkajícího se opravy střešní krytiny upravil právní kvalifikaci, podle které se povinnost k opravě střešní krytiny ukládá. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum] a dne [datum] vydal stavební úřad exekuční příkaz č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým nařídil exekuci vykonatelného rozhodnutí ze dne [datum], spočívající v náhradním provedení nařízených udržovacích prací, výkon byl proveden [datum]. [příjmení] stavby ještě napadl správní žalobou rozhodnutí stavebního úřadu a [stát. instituce] o povinnosti uhradit exekuční náklady, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl.

12. Ohledně namítaného řízení o nařízení udržovacích prací spočívajících v zajištění osvětlení schodiště domu soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že bylo zahájeno stejným podáním žalobce ze dne [datum] stavební úřadu (odboru) městské části [obec a číslo] [ulice] úřad městské části [obec a číslo] po předchozí výzvě a kontrolní prohlídce vydal dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým vlastníkovi stavby nařídil odstranění závad elektroinstalace ve společných prostorách. [stát. instituce], svým rozhodnutím ze dne [datum] rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil (resp. zamítl odvolání). Na základě správní žaloby podané vlastníkem stavby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí [stát. instituce] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. [stát. instituce] zrušil rozhodnutí stavebního úřadu. [ulice] úřad při kontrolní prohlídce dne [datum] zjistil, že osvětlení společných prostor je funkční, a po zpracování závěrečné zprávy konstatoval dne [datum], že osvětlení ve společných prostorách domu je zajištěno.

13. Ohledně namítaného řízení o nařízení udržovacích prací spočívajících v spočívajících v hydroizolaci teras a balkónů soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce dne [datum] požádal stavební úřad (odbor) městské části [obec a číslo] o přijetí opatření k zajištění opravy izolace u dvou teras. [ulice] úřad městské části [obec a číslo] vydal dne [datum] rozhodnutí o nařízení udržovacích prací č. j. [spisová značka] [spisová značka], kterým nařídil vlastníkovi stavby provedení udržovacích prací. [stát. instituce], svým rozhodnutím ze dne [datum] rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil (resp. zamítl odvolání). Na základě správní žaloby podané vlastníkem stavby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí [stát. instituce] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [stát. instituce] vedením řízení ve věci odstranění hydroizolace, promáčení a odpadnutí říms a s tím souvisejících hygienických závad pověřil stavební úřad (odbor) městské části [obec a číslo] [ulice] úřad městské části [obec a číslo] vydal dne [datum] výzvu k provedení udržovacích prací, kterou zopakoval [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] sdělil stavební úřad, že bere na vědomí oznámení vlastníka stavby, že udržovací práce byly provedeny.

14. Soud prvního stupně konstatoval, že ve všech třech uvedených případech bylo správními orgány, jakož i v navazujícím soudním řízení vedeno řízení s vlastníkem nemovitosti a nikoliv s žalobcem a žalobce nebyl účastníkem žádného z uvedených řízení. Poukázal na to, že chráněným veřejným zájem je dle stavebního zákona dobrý stavební stav budov, a dojde-li k ohrožení veřejného zájmu chráněného ustanovením § 86 odst. 1 stavebního zákona v důsledku neudržování stavby jejím vlastníkem, může stavební úřad vlastníku nařídit, aby zjednal nápravu. Jedná se však o veřejnoprávní povinnost majitele budovy, která nemůže být nijak ovlivněna, přísluší-li jiné osobě k budově nebo k její části nějaké právo soukromé (např. nájemní). Negativní zásahy, k nimž došlo ve sféře žalobce, pak soud prvního stupně shledával v příčinné souvislosti s činností vlastníka stavby, nikoli v souvislosti s postupem státních orgánů. Současně také upozornil, že žalobce nebyl nájemcem bytu, nájemcem byla jeho matka, která mohla v rovině soukromoprávní bránit svá práva nájemce vůči pronajímateli před soudem v občanskoprávním řízení. Na základě toho uzavřel, že žalobci v příčinné souvislosti s uvedenými řízeními nevznikla nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou těchto řízení, neboť žalobce nejenže nebyl účastníkem (či vedlejším účastníkem) označených řízení, ale také nebyl osobou, jejíchž práv se dotčená řízení přímo dotýkala. Z tohoto důvodu žalobu zamítl.

15. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Nesouhlasil s postupem soudu prvního stupně, který část nároků vyloučil k samostatnému projednání, přitom o nárocích souvisejících s řízením o obnovení dodávek vody a o absenci oken, nerozhodl soud prvního stupně dle žalobce vůbec. Vytýkal soudu prvního stupně, že se věnoval pouze civilní povaze sporu, aniž by řádně hodnotil trestní stránku věci, celkový význam pro žalobce, stupňování trestné činnosti v průběhu několika let v důsledku naprosté nečinnosti stavebního úřadu a zhodnocení katastrofálních životních podmínek žalobce. Soud prvního stupně dle žalobce rovněž pochybil, když nevzal v úvahu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, z nějž plyne, že otázka navazujícího soudního přezkumu není vůbec podstatná. Dle názoru žalobce měl soud prvního stupně vycházet z vyvratitelné domněnky vzniku újmy. Své vymezení jednotlivých řízení, resp. závad přitom žalobce považoval za dostatečně určité. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

17. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

18. V tomto řízení byly vyloučeny k samostatnému projednání nároky na úhradu nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení o zajištění opravy střešní krytiny, o zajištění osvětlení schodiště domu a řízení o odstranění hygienických závad a hydroizolaci teras a balkónů. Soud prvního stupně správně vyřešil otázku organizační složky státu, se kterou jednal, když vycházel z § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 118/2020 Sb. a s ohledem na to, že ústředním orgánem státní správy v namítaných řízeních bylo Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo spravedlnosti, bylo nutno jednat jen s jednou organizační složkou, kterou je v takových případech Ministerstvo financí.

19. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nezahájil v těchto věcech stavební úřad řízení, v nichž by rozhodoval o soukromoprávních nárocích žalobce. [ulice] úřad na základě podnětu žalobce v těchto případech vydal výzvu k nápravě, jak mu umožňuje § 171 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, za účinnosti zákona [číslo] Sb., stavební zákon, účinného do 30. 6. 2006 to byl § 86 a § 87. Tímto postupem chrání stavební úřad veřejný zájem na tom, aby budovy byly v takovém stavu, který neohrožuje zdraví a život obyvatel, nikoli soukromé právo žalobce. Tento závěr soudu prvního stupně byl zcela správný. [ulice] úřad ve veřejném zájmu vyzval vlastníka nemovitosti k tomu, aby provedl udržovací práce, které by vedly k obnově (k opravě) střešní krytiny, k opravě osvětlení schodiště domu a opravě hydroizolace teras a balkónů. V žádném případě tak nešlo o řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, tedy o řízení, která by se týkala soukromoprávního nároku žalobce, nebo jejichž předmětem by bylo základní právo nebo svoboda žalobce. Soud prvního stupně správně uvedl, že prostředkem k ochraně soukromých práv žalobce, resp. jeho matky, jakožto nájemkyně bytu, byla soukromoprávní žaloba. Tohoto prostředku přitom Ing. [příjmení] využila ve vztahu k požadavku na obnovu vytápění, když se ochrany svého práva vyplývajícího z nájmu domáhala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka]. Cestu občanskoprávní žaloby tak mohla využít i v případech jiných zásahů do jejího práva nájemce.

20. Soud prvního stupně přiléhavě upozornil, že výsledek všech daných řízení měl přímý vliv na existenci, rozsah a výkon práva vlastníka nemovitosti, nikoli na práva a povinnosti žalobce. [příjmení] nemovitosti byl také účastníkem těchto řízení jak před správním orgánem (stavebním úřadem), tak před soudem ve správním soudnictví. Jednoznačně tento závěr vyslovil soud v řízení o správní žalobě vlastníka nemovitosti proti rozhodnutí o nařízení udržovacích prací spočívajících v zajištění opravy střešní krytiny, v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], Městský soud v Praze nepřipustil účast žalobce na řízení s tím, že rozhodnutím o nařízení udržovacích prací je ukládána povinnost vlastníku nemovitosti, nikoli nájemcům bytů v domě se nacházejících, nájemci bytů přímo dotčení na svých právech a povinnostech nejsou.

21. Žalobcem namítaná řízení ani ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu nejsou řízeními, na něž by dopadal čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani v nich nešlo o základní právo nebo svobodu žalobce. To znamená, že v nich sice mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu souvisejícímu s jejich délkou ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ale nemohlo jít o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. (nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě), nýbrž (jen) o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. (neučinění úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě). Také to znamená, že v takových řízeních se neuplatní ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. V takovém případě je poškozený povinen prokázat nejen nesprávný úřední postup, ale i vznik újmy a příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy (k tomu viz v tomto případě stále aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně postupoval správně, když žalobce vyzval, aby v tomto smyslu svá žalobní tvrzení doplnil a označil důkazy k jejich prokázání. Žalobce však ve svém podání ze dne [datum], kterým na výzvu soudu prvního stupně reagoval, konkrétní období, kdy dle jeho názoru mělo docházet k průtahům, neuvedl, a žalobu v tomto smyslu nedoplnil ani později. Žalobce operoval celou délkou řízení, přičemž z jeho podání je patrné, že do ní zahrnuje i exekuční řízení a odvolává se na trestní aspekty jednání majitele domu, z toho však nelze dovodit, kdy mělo dojít ke konkrétním průtahům, ani zda v souvislosti s nimi došlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. V podání žalobce tak chybí zcela jednoznačné označení nesprávného úředního postupu (průtahů) a konkrétní vymezení nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s průtahy, ani není patrno, která konkrétní překročení lhůt žalobci nemajetkovou újmu způsobila, v čem spočívala a v jaké intenzitě.

22. Odvolací soud neshledal důvodné ani další námitky, které žalobce vznesl ve svém odvolání. V něm namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k trestně právní rovině věci. Tato námitka nebyla důvodná, když v tomto řízení soud věc posuzoval z hlediska odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Trestně právní rovinu jednání státu nemělo, a soud ji proto nemohl posuzovat. Vliv na rozhodnutí soudu prvního stupně neměla ani námitka žalobce, že soud prvního stupně neměl část nároku vyloučit k samostatnému projednání. To, že soud prvního stupně část nároků vyloučil, neznamená, že by se jimi nezabýval. Platí to i pro nároky na nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v řízení o navrácení oken a řízení o obnovení dodávky vody. Tato dvě řízení soud prvního stupně rovněž vyloučil k samostatnému projednání, což s ohledem na to, že byla vedena podle § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, a organizační složkou příslušnou jednat za stát je v těchto případech Ministerstvo vnitra, není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

23. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, když žalobu zamítl co do částky [částka] (3 x [částka]), jež představovala náhradu nemajetkové újmy, které měla žalobci vzniknout v řízení o zajištění opravy střešní krytiny, o zajištění osvětlení schodiště domu a o hydroizolaci teras a balkónů.

24. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla procesně úspěšná v daném odvolacím řízení, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada za dva úkony po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. a to za vyjádření k odvolání a účast na jednání, celkem [částka].