o 118 191 Kč s příslušenstvím

1. Žalovaná podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobci 7 063 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % z 7 063 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 111 129 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % z 111 129 Kč od 27. 7. 2024 (výrok II.) a žalované uložil žalobci nahradit náklady řízení 10 228 Kč. Odvoláním žalovaná napadla rozsudek v rozsahu výroku I. a III.

2. Namítla, že zadostiučinění musí být v první řadě přiměřené. Při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba vyvarovat se mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Podstatná je nikoli exaktní metoda výpočtu, nýbrž to, aby zadostiučinění bylo přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Liší-li se částka zadostiučinění přiznaného úřadem od částky určené soudem pouze nepatrně, je namístě dříve přiznanou částku hodnotit jako přiměřenou bez ohledu na to, že je nepatrně nižší než částka, k níž dospěl svým výpočtem soud ([spisová značka]). Výpočet zadostiučinění žalované a soudu I. stupně se liší jen o 5 %. Podle žalované není dost dobře možné přesně určit, zda složitost podkladového řízení zdůvodňuje snížení zadostiučinění o 25 % nebo o 30 %. Žalovaná má za to, že jí přiznané zadostiučinění (74 750 Kč) představuje odpovídající, spravedlivé a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy.

3. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla napadený rozsudek ve výroku I. změnit tak, že žaloba se zamítá a žalované přiznat náhradu nákladů nalézacího i odvolacího řízení.

4. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle §§ 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), shledal odvolání nedůvodným.

6. Odvolací soud je se soudem I. stupně za jedno v tom, že průtahy v posuzovaném řízení vznikly především v souvislosti s vypracováváním znaleckých posudků. Na rozdíl od soudu I. stupně je ale nepřičítá k tíži žalobci. Správný výběr znalců a dohled nad jejich činností v řízení je zodpovědností soudu. Soud I. stupně v posuzovaném řízení při zadávání znaleckých posudků nepostupoval optimálně – nejdříve zadal znalecký posudek z oboru oceňování, třebaže ten bylo možné vypracovat až na základě pokladů ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Znalecké posudky a jejich doplňky zadával opakovaně, třebaže předmět řízení byl od jeho začátku zřejmý. Opakovaně pověřoval vypracováním znaleckých posudků znalce, kteří je dříve dodávaly až s velkým zpožděním. Postup těchto znalců soudu I. stupně kromě urgencí významněji nekorigoval.

7. Odvolací soud proto shledal, že by ve věci nebylo namístě základní částku zadostiučinění snížit pro skutkovou složitost o celých 30 %. V úvahu by připadalo snížení maximálně o 10 % (5 % za každý obor, ve kterém byl vypracován znalecký posudek), které by však bylo negováno zvýšením o 10 % za výše uvedený nevhodný postup soudu I. stupně.

8. Výše přiměřeného zadostiučinění by tak v každém případě přesahovala tu, kterou vypočítal soud I. stupně, a rozhodně by zahrnovala i částku, která byla soudem I. stupně žalobci přiznána na rámec toho, co již obdržel od žalované.

9. Ve věci sp. zn. [spisová značka], se zadostiučinění přiznané soudem I. stupně lišilo od zadostiučinění přiznaného úřadem o 1 500 Kč. V projednávané věci se tyto částky liší o 7 063 Kč. Částka přiznaná soudem I. stupně představuje téměř 10 % částky, která byla žalobci dříve přiznána žalovanou. To je rozdíl, který není nepatrný. Závěry judikatury, na které ve svém odvolání žalovaná odkazovala, tak k poměrům projednávané věci nepřiléhají. Odvolací námitky žalované proto nebyly shledány důvodnými.

10. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

11. Protože procesně úspěšnému žalobci v odvolacím řízení náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).