Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 55 CO 47/2022-366 ECLI:CZ:MSPH:2022:55.Co.47.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č. j. 9 C 209/2018-253

JUDr. Zdeněk Stibral · Rozhodnutí ze dne 27. 7. 2022

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Ivy Hubáčkové ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo]

zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem

sídlem v [obec a číslo], [ulice] [anonymizováno] [číslo]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

bytem [obec a číslo]

zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se

sídlem [adresa]

o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 9 C 209/2018-253


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce.

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím zde uvedeným a náklady řízení [částka] vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žaloba směřovala vůči původnímu žalovanému [jméno] [příjmení] a výše požadovaného plnění činila [částka]. Žalobkyně s žalovaným v roce 2016 uzavřela rámcovou kupní smlouvu a následně smlouvu o zřízení a provozování konsignačního skladu, na základě čehož původní žalovaný odebral od žalobkyně zboží dne [datum]. Původní žalovaný [jméno] [příjmení] dluh vůči žalobkyni, co do důvodu i výše uznal [datum] a zavázal se jej uhradit, následně však [datum] zemřel.

3. V řízení bylo zjištěno, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 2064/2018 bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dědičce ze zákona III. třídy, a to zůstavitelově družce [jméno] [příjmení]. Ta dědictví neodmítla a vyhradila si právo soupisu pozůstalosti. Soud prvého stupně proto rozhodl usnesením z [datum], že v řízení bude nadále vedeno s právní nástupkyní žalovaného [jméno] [příjmení] s tím, že po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení vedeno ohledně částky [částka] s příslušenstvím.

4. Soud I. stupně zjistil, že ve věci v řízení o pozůstalosti po původním žalovaném [jméno] [příjmení] byla stanovena obvyklá cena majetku pozůstalosti částkou [částka], výše dluhu pozůstalosti částkou [částka] s tím, že pozůstalost tak byla předlužena o částku [částka]. Bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici ze zákona třetí dědické třídy, a to žalované. Mezi pasivy pozůstalosti je pod položkou 5. pohledávka [právnická osoba] z titulu nesplaceného hypotečního úvěru a podnikatelského úvěru zajištěná zástavním právem, když výše pohledávky ke dni [datum] činila [částka]. Žalovaná [jméno] [příjmení] dědictví neodmítla a učinila výhradu soupisu pozůstalosti. Při jednání u soudního komisaře [datum] projevila vůli přijmout předlužené dědictví s tím, že dle zásad pro likvidaci pozůstalosti uspokojí věřitele zůstavitele.

5. Soud I. stupně po právní stránce posuzoval dle ustanovení § 269 a následujícího z. ř. s. s tím, že žaloba vůči původnímu žalovanému [jméno] [příjmení] byla zcela důvodná s ohledem na uznání dluhu co do základu i výše ve smyslu § 2053 občanského zákoníku O nařízení likvidace dědictví však nebylo rozhodnuto, když nemovitosti v katastrálním území Dětmarovice nebyly zpeněženy, čímž by se zajištěný věřitel domohl uspokojení pohledávky. Nemovitosti by pravděpodobně musely být prodány jako celek a v takovém případě by zajištěný věřitel v osobě [právnická osoba] byl uspokojen přednostně a na další věřitele by nedošlo. Vůči dalším věřitelům však platí odpovědnost vždy do výše plnění jeho dědického podílu nabytého dědicem. Vzhledem k tomu, že likvidace pozůstalosti nařízena nebyla, nemovitost zcizena nebyla, žalovaná je povinna věřitele uspokojit poměrně, nesmí žádného z věřitelů zvýhodnit či znevýhodnit. Proto soud žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla, že s titulu svého postavení dědičky zůstavitele není povinna hradit dluhy všem věřitelům, ale pouze věřitelům zajištěným, v daném případě pohledávku společnosti [právnická osoba] což také dobrovolně činí, jak zjistil soud prvého stupně. Poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, který se zabýval totožnou problematikou ve vztahu k jiné nezajištěné pohledávce, kde byla žaloba zamítnuta. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatnila námitky s tím, že za dluh žalobkyně nemá právní odpovědnost, a s touto námitkou se soud nijak blíže nevypořádal. Žalovaná má povinnost přednostně uhradit pohledávku přihlášeného a zajištěného věřitele. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.

7. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce při odvolacím jednání navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný a žalobkyni nahrazeny náklady odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a odvolání žalované shledal zcela důvodným.

9. Vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, které jsou pro právní posouzení věci dostatečná, a lze říci, že mezi účastníky i nesporná, aniž shledal důvody pro opakování provedeného dokazování.

10. Přítomní zástupci účastníků odvolacího jednání dne [datum] učinili fakticky nesporným, že k rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty v předmětné dědické věci (věc Okresního soudu v Karviné sp. zn. 36 D [číslo] [číslo]) dosud nedošlo.

11. Po právní stránce však odvolací soud věc posuzoval odlišně od soudu obvodního. Soud I. stupně dospěl k chybnému závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni uspokojit v rozsahu, který po ní požadovala po částečném zpětvzetí žaloby.

12. Tento závěr není správný za situace, kdy dědické řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] skončilo potvrzením nabytí dědictví jedinému dědici ze zákona III. dědické skupiny, a to žalované, kdy jiní zákonní dědici dědictví odmítli. Žalovaná dědictví neodmítla, učinila výhradu soupisu pozůstalosti za situace, kdy obvyklá cena majetku činila [částka] a pozůstalost byla předlužena o částku [částka] při existenci zajištěné pohledávky [právnická osoba] v rozsahu [částka]. Dluhy zůstavitele přecházejí na zůstavitelova dědice ve smyslu § 1701 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění. Dědic platí dluhy zůstavitele v celém rozsahu ve smyslu ustanovení § [číslo], avšak pouze v případě neuplatní-li výhradu soupisu, což v daném případě žalovaná učinila dle § 1706 občanského zákoníku a v takovém případě žalovaná hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

13. Bez ohledu na skutečnost, že nebyla provedena likvidace dědictví, soud musí vždy vzít v úvahu, že zvláštní a výhodnější postavení mezi ostatními pohledávkami mají ty, které jsou zajištěny majetkem patřícím do likvidační podstaty. V daném případě jde o pohledávku [právnická osoba], zajištěnou zástavním právem. Rozdíl se projevuje v možnosti odchylného způsobu zpeněžování takového majetku, tedy v možnosti jeho zpeněžení samotným věřitelem, v jehož prospěch zajištění na takovém majetku vázne (§ 233 z. ř. s.). Obecně platí, že pohledávky, jež jsou zajištěny majetkem likvidační podstaty, se uspokojí zpeněžením tohoto majetku a již z tohoto důvodu mají podstatně výhodnější postavení proti pohledávkám nezajištěným, což je případ pohledávky žalobkyně. Podmínkou, aby výhodnější postavení zajištěných pohledávek bylo přiznáno je pouze to, aby tyto pohledávky byly řádně a včas přihlášeny ve smyslu § 240 a následujících z. ř. s., k čemuž v daném případě došlo.

14. V daném případě sice nedošlo k rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty ve smyslu § 269 a následující z. ř. s., je však podstatnou skutečností, že pohledávka zajištěného věřitele ([právnická osoba]) přesahuje zjištěnou obvyklou cenu nabytého dědictví a žalovaná je povinna přednostně hradit pouze tuto zajištěnou pohledávku. K uspokojení všech dalších nezajištěných pohledávek v daném případě nedochází, neboť po uspokojení zajištěné pohledávky nezbyde žádný přebytek, který by se mohl uspokojovat a který by se mohl uspokojit pohledávky další. To je základní důvod, proč v tomto řízení žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalobou uplatněné částky [částka] s příslušenstvím.

15. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

16. V souvislosti s touto změnou dle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu soud rozhodl dle zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem I. stupně. Ty spočívají v nákladech za právní zastoupení advokáta dle advokátního tarifu, a to za 6 úkonů právní služby (příprava, převzetí a zastoupení, 4 písemná vyjádření žalované ve věci na výzvu soudu a účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka], 6 paušálních náhrad hotových výloh po [částka] a náhrada cestovních nákladů za použití osobního vozidla na trase [obec] [obec] a zpět v délce 784 km při průměrné spotřebě 9,6 l [číslo] km a sazbě základní náhrady v ceně [částka] a ceně benzínu [částka] za 1 l benzínu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Výše cestovních nákladů k výše uvedenému jednání činí částku [částka]. Dále byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po [částka] ve výši [částka] celkem v součtu [částka].

17. Současně s tím podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal odvolací soud žalované náhrady odvolacího řízení a to za uhrazený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka], dále náhradu za 2 úkony právní služby po [částka] (podání odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka], cestovní náklady za použití osobního vozidla k odvolacímu jednání [datum] ve výši [částka] a náhradu za ztrátu času [částka], v součtu [částka]. Celkově tak činí náklady řízení vynaložené žalovanou před soudy obou stupňů částku [částka] ([částka] + [částka] = [částka]).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v [obec] prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10 za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.