pro [část Prahy] j. 18 C 79/2015-344 z [datum rozhodnutí],

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti výrokům I. a II. rozsudku, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci [částka] s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (ostatní výroku nebyly odvoláním dotčeny). Namítala, že soud nesprávně posoudil délku řízení i výpočet zadostiučinění. Řízení probíhala poměrně plynule a koncentrovaně, jeho délka byla přiměřená složitostí věci a četností rozhodování soudů. Považuje ji za přiměřenou. Zejména vzhledem tomu, že věc probíhala na 3 stupních soudní soustavy. Tato okolnost měla být zohledněna také při úvaze o výši zadostiučinění. Ta měla být snížena o 15% pro složitost řízení a o 20% pro 3 stupně soudní soustavy. Nebyl také důvod stanovit základní částku ročního zadostiučinění na [částka] ročně namísto základní částky [částka]. Správné nebylo ani navýšení základní částky o 10% z důvodu postupu soudu ve věci, jelikož délka řízení je již zohledněna. To lze učinit jen v případech závažných průtahů a období nečinnosti. Zvýšený význam řízení pro žalobce nebyl prokázán a nešlo o věc, kde se takový význam předpokládá. Navrhla proto rozsudek změnit, žalobu zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce navrhl rozsudek jako správný potvrdit. Odškodňovací řízení by podle ESLP nemělo trvat déle než 2 roky na 2 stupních soustavy. Zrušení rozsudku nejvyšším soudem bylo způsobeno závažnými vadami, tudíž prodloužení řízení z tohoto důvodu jde za státem. Kompenzační řízení nebylo nijak složité, nebýt nesprávného postupu soudu I. stupně. Žalobce byl vystaven dlouhodobému pocitu nejistoty a týkalo se poměrně vysoké částky. Přiznanou částku považuje za přiměřenou.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 214 odst. 3 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

4. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně po řádně provedeném dokazování, jež byla popsána v odůvodnění napadeného rozsudku. Tato zjištění odpovídají provedenému dokazování, přičemž ani odvolatelka nesporuje správnost těchto zjištění. Výjimkou je stanovení celkové délky řízení. To bylo zahájeno již uplatněním nároku u ministerstva [datum] a skončilo vydáním napadeného rozsudku v prosinci 2021. Celková délka řízení tak činila 6 let a 9 měsíců.

5. Odvolací soud v převážné míře nesdílí ani výhrady odvolatelky vůči právnímu posouzení věci soudem I. stupně. Ten správně dovodil, že celková doba řízení byla nepřiměřená, tudíž nárok žalobce je důvodný co do základu i co do požadavku na zadostiučinění v penězích. Přihlížel také ke všem kritériím uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/98 Sb.

6. Jakkoli nelze automaticky přebírat obecný závěr ESLP o„ správné“ délce konkrétního řízení, protože různá řízení se mohou lišit mírou skutkové, procesní i právní složitosti a mohou být ovlivněna dalšími faktory, ať již na straně účastníků, tak faktory vnějšími (např. přerušení řízení z důvodu vhodnosti či nutnosti vyčkat skončení jiného řízení), tudíž je třeba přiměřenost jejich délky posuzovat individuálně (ne paušálně), je zřejmé, že předmětné řízení trvalo nepřiměřenou dobu, a to zčásti i pro postup soudů.

7. Pokud jde o základní výši zadostiučinění, vychází odvolací soud z částky [částka] ročně (polovinu v prvních dvou letech), v souladu s ustálenou soudní praxí, která v běžných případech z této částky vychází. Rozpětí [částka] [anonymizována tři slova] Kč ročně uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR tu není proto, že by Nejvyšší soud požadoval, aby nalézací soudy vždy odůvodňovaly a vysvětlovaly, proč vyšly z 15 tisíc a nikoli z [částka], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], nýbrž proto, aby reflektoval obvyklou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která přiznává různé částky. Běžným případům je proto vyhrazena základní výše [částka] [anonymizováno] Kč s možnými úpravami podle konkrétních okolností dle kritérií § 31a odst. 3. [ulice] základní částka je vyhrazena případům zvláštním, kdy základní částka ani její úprava dle § 31a odst. 3 zákona dobře nevystihuje míru zadostiučinění.

8. Základní částka zadostiučinění by pak podle odvolacího soudu činila [částka].

9. Odvolací soud se neztotožnil s tím, že by základní částka měla být zvýšena o 30%, jak uvedl soud I. stupně po zhodnocení relevantních kritérií uvedených v § 31 odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. Relevantními kritérii shledal složitost řízení a postup orgánů veřejné moci.

10. Soud I. stupně uvedl, že řízení nebylo složité, pominul ovšem, že kromě složitosti věcné, jež tu vskutku nebyla, bylo řízení složitější po procesní a procedurální stránce. Jednak proto, že tu bylo uplatněno více nároků s nutností povolat k jejich řešení různé organizační složky státu a dále proto, že řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Tím byla objektivně přiměřená doba řízení prodloužena a bylo namístě z tohoto důvodu snížit zadostiučiněné o 20%. Tedy nikoli zvýšit, jak uvedl soud I. stupně, ačkoli – v rozporu s tím – shledal též podíl žalobce na délce řízení. Tento podíl však shledává odvolací soud (stejně, jako nakonec soud I. stupně) z hlediska celkové doby řízení zanedbatelným.

11. Se soudem I. stupně třeba souhlasit v tom, že postup orgánů veřejné moci nebyl plynulý a bez průtahů. Kromě toho, k prodloužení celkové doby řízení přispělo také to, že soudy ne vždy jednaly se správnou organizační složkou státu. Z tohoto důvody by naopak mělo dojít ke zvýšení zadostiučinění o 20%.

12. Význam řízení považuje odvolací soud za standardní, nikoli značný, jak uvedl soud I. stupně. Nejde o řízení, v němž se typově zvýšený význam předpokládá (trestní, pracovně právní, rodinné, o náhradu škody na zdraví či ochranu osobnosti), nýbrž o běžné odškodňovací řízení, přičemž žalobce žádné okolnosti, které by měly svědčit o zvýšeném významu, ani netvrdil, resp. neprokázal. Stejně tak nebyly tvrzeny okolnosti svědčící o sníženém významu řízení.

13. Odvolací soud proto shledal, že výše zadostiučinění v penězích by tak ve výsledku mohla odpovídat základní částce [částka]. Tím se sice poněkud liší jeho závěry od závěrů soudu I. stupně, nicméně pro výsledek to význam nemá, neboť žalobce požadoval částku nižší a její přiznání včetně úroku z prodlení je i po přepočtu důvodné.

14. Soud I. stupně rozhodl správně též o nákladech řízení. Proto byl rozsudek (v rozsahu dotčeném odvoláním) dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. Žalobce byl plně úspěšný též v odvolacím řízení. Má proto právo na náhradu nákladů v něm vzniklých v podobě odměny za jeden úkon – vyjádření k odvolání – jednu paušální náhradu hotových výdajů a 21% DPH, vše ve stejné výši jako před soudem I. stupně.