o zaplacení 200 716 Kč s příslušenstvím

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 200 716 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 154 669,46 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 200 716 Kč s příslušenstvím, představující doplatek jeho podílu coby nepominutelnému dědici na výnosech z majetku (nájemné) spadajícího do pozůstalosti po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO] za období od [datum] do [datum], kdy celkový podíl žalobce na výnosech činil 1 907 374 Kč, avšak žalovaná, která je dědičkou ze závěti mu uhradila pouze 1 706 658 Kč.

3. Žalovaná proti žalobě namítala, že částka 200 176 Kč byla započtena na její pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout přeplacením povinného dílu nepominutelného dědice, neboť v dědickém řízení byly nesprávně zahrnuty podílové listy, které ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly (tento je zobchodoval). Tvrdila, že hodnota pozůstalosti byla nižší, a proto žalobci nevznikl nárok na uvedenou částku, nýbrž na částku o 200 716 Kč nižší, kterou mu již uhradila.

4. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (dohoda účastníků, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, přípis správce pozůstalosti) zjistil skutkový závěr, který podrobně popsal v odstavci 3 až 6 svého rozhodnutí, s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o společném postupu v pozůstalostním řízení. Následně usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], které nabylo právní moci téhož dne byla schválena dohoda uzavřená mezi žalobcem, jeho bratrem a žalovanou, kdy pod výrokem I. se shodli na obvyklé ceně pozůstalosti ve výši 232 000 000 Kč (zahrnující i předmětné podílové listy), kterou nabývá jako jediný dědic žalovaná a pod výrokem II. se shodli na vypořádání povinných dílů pro nepominutelné dědice – tj. žalobce a [jméno FO] a to pro každého 29 000 000 Kč (1/8 zákonného podílu na pozůstalosti) s tím, že každému z nich žalovaná vyplatí 12 500 000 Kč nejpozději do 15 dnů od právní moci usnesení a 16 500 000 Kč nejpozději do 180 dní po právní moci usnesení (tzv. odbytné). Tuto částku žalovaná žalobci a [jméno FO] vyplatila. Povinné díly pro žalobce a jeho bratra [jméno FO] byly stanoveny ve výši 12,5 %. Podle dohody o společném postupu ze dne [datum] se účastníci řízení dohodli na vyplacení podílu na zisku a ztrátách pozůstalosti (výtěžku z nájemného), která měla být určena za součinnosti správce pozůstalosti, jež měl výnos vyčíslit. Tato částka byla následně správcem pozůstalosti stanovena ve výši 1 907 374 Kč (1 882 125 Kč a 25 249 Kč), přičemž žalovaná uhradila pouze 1 706 658 Kč (započetla si částku 200 176 Kč, jakožto aktiva – podílové listy, které v rámci pozůstalosti neexistovaly, tedy částku, o kterou žalobce přeplatila).

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1655 odst. 1, 2, § 1656 a § 1657 zák. č. 82/2013 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž dospěl k závěru, že dohoda účastníků schválená soudem v dědickém řízení představuje dohodu o odbytném ve smyslu § 1657 o. z., nikoli klasické vypořádání povinného dílu podle § 1655 a § 1656 o. z. Soud prvního stupně zdůraznil, že schválená dohoda je vykonatelným exekučním titulem, který nelze jednostranně měnit, a proto žalovaná nemohla započíst částku 200 176 Kč na základě tvrzeného bezdůvodného obohacení, tj. že žalobce na dědickém podílu přeplatila, když podílové listy pod body rr), ss), tt), uu) a vv) byly nesprávně uvedeny jako aktiva pozůstalosti, ačkoli ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], z nichž vyplývá závaznost schválené dědické dohody pro účastníky řízení. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, když dovodil, že žalobci tato částka v souladu s uzavřenou dohodou ze dne [datum] uhrazena nebyla, ač se tak mělo stát.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 154 669,46 Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta za celkem 12 úkonů právní služby á 9 140 Kč a 1 úkon á 4 570 Kč s přináležející náhradou hotových výdajů á 300 Kč za 2 úkony, á 450 Kč za 11 úkonů a soudní poplatek 8 029 Kč. Soud prvního stupně naopak nepřiznal žalobci 79 Kč za poštovné (za předžalobní výzvu činěnou jeho právním zástupcem), neboť toto je již součástí režijního paušálu podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně namítá, že soud prvního stupně nepatřičně uzavřel, že mezi účastníky dědického řízení byla dne [datum] uzavřena dohoda o odbytném. Podle žalované šlo o dohodu o společném postupu účastníků pozůstalostního řízení, jejímž účelem bylo ukončení dědického řízení ve fázi odvolacího řízení, kdy se řešila hodnota aktiv a pasiv pozůstalosti, nikoli uzavření dohody o odbytném. Obsah dohody ani její název neobsahuje projev vůle vzdát se práva na vyrovnání povinného dílu z jiného majetku, což je pro odbytné podstatné. Žalovaná zdůrazňuje, že v dědickém řízení byl faktický rozsah pozůstalosti zjištěn přesně – na základě dotazů na Centrální evidenci cenných papírů, bankovní instituce a místního šetření – a nebyl mezi účastníky sporný. Spor se týkal pouze ocenění majetku, zejména nemovitostí, k čemuž byly vypracovány znalecké posudky. Hodnota povinného dílu byla stanovena na základě dohody účastníků vycházející z těchto posudků, nikoli bez ohledu na rozsah pozůstalosti, jak uvedl soud prvního stupně. Nesprávný je i závěr soudu prvního stupně, že cena podílových listů byla stanovena jednostranně žalovanou; tyto hodnoty byly uvedeny v usnesení ze dne [datum] a odsouhlaseny účastníky řízení. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyložil odůvodnění notáře, když označil dohodu jako odbytné, ačkoliv ve výroku usnesení ani v projednacím protokolu takové označení není. Podle žalované se jednalo o vypořádání povinného dílu podle § 1655 a § 1656 o. z., nikoli o odbytné podle § 1657 o. z. Odvolání směřuje i proti výroku o nákladech řízení, protože soud prvního stupně nezkoumal, zda všechny úkony právní služby žalobce byly účelné (např. vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] či sepis specifikace nákladů). Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, a aby žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního i druhého stupně.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy potřebné pro posouzení nároků obou stran, správně zjistil skutkový stav a dospěl k logickým právním závěrům, které podrobně odůvodnil. Zdůraznil, že jeho nárok na doplatek podílu na zisku z pozůstalosti vychází z písemné dohody účastníků ze dne [datum] a z pravomocného a vykonatelného usnesení č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum] a nebylo zrušeno. Podle žalobce žalovaná měla možnost napadnout toto usnesení žalobou na obnovu řízení podle § 228 a násl. o.s.ř., avšak tuto možnost nevyužila a lhůtu marně nechala uplynout dne [datum]. Namítané skutečnosti ohledně podílových listů byly žalované známy již v únoru či březnu 2024, přesto se domáhá změny pravomocného rozhodnutí v tomto řízení, což je podle žalobce nepřípustné. Žalobce rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která potvrzuje závaznost vykonatelného usnesení schvalujícího dohodu dědiců. Uvedl, že žalovaná plnila na základě této dohody a nyní se snaží neoprávněně zpochybnit její obsah, ačkoliv sama uznala závazek zaplatit 29 000 000 Kč a poskytla zajištění. Domáhat se zpětně vydání části plnění jako bezdůvodného obohacení je podle žalobce v rozporu se zákonem, pravomocným rozhodnutím i dohodou účastníků. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Posléze žalovaná i žalobce ve věci podali ještě vzájemné repliky, kde již jen zopakovali svá stanoviska a předchozí argumentaci.

10. Protože účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím o odvolání žalované bez nařízení jednání (§ 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 214 odst. 3 o. s. ř., odvolací jednání nenařizoval a přistoupil toliko k veřejnému vyhlášení rozsudku podle § 156 odst. 1 o. s. ř.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované ve věci samé není důvodné, naopak v nákladech řízení částečně důvodné je.

12. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně si opatřil dostatečná skutková zjištění, pokud se jedná o vývoj v rámci dědického řízení, tedy, že žalovaná jakožto dědička ze závěti a žalobce jakožto jeden z nepominutelných dědiců po zůstavitelovu [tituly před jménem] [jméno FO], zemřelého dne [datum] nejprve uzavřeli dne [datum] dohodu o společném postupu účastníků v dědickém řízení, kterou si stanovili 1) hodnotu pozůstalosti 232 000 000 Kč s tím, že 2) žalovaná byla povinna žalobci vyplatit na povinném dílu 29 000 000 Kč ve dvou splátkách (12 500 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení a 16 500 000 Kč do 180 dnů od právní moci usnesení) a 3) že žalovaná vyplatí žalobci podíl na zisku pozůstalosti (zde vypočtený z výnosů z nájmu nemovitostí) za součinnosti pozůstalostního správce. Tato dohoda pak byla částečně převzata do usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a schválena Obvodním soudem pro [adresa] / vyjma bodu 3) /. Žalovaná uvedené částky zaplatila dne [datum] a [datum]. Při převzetí pozůstalosti žalovaná zjistila, že podílové listy specifikované pod body rr) až vv) nebyly součástí pozůstalosti, když neexistovaly ke dni úmrtí zůstavitele (a tedy podle ní neměly být zahrnuty do pozůstalosti). Podíl pro žalobce tak celkem činil 1 601 408 Kč, resp. 12,5 %, což činí částku 200 176 Kč. Po skončení dědického řízení správce pozůstalosti vyčíslil podíl nepominutelného dědice – žalobce na výnosech z majetku patřícího do pozůstalosti (výnos z pronájmu nemovitostí) za období od [datum] do [datum] ve výši 1 907 374 Kč. Žalovaná na tuto částku (výnos z pozůstalosti) uhradila částku 1 706 658 Kč a na dlužnou částku 200 716 Kč započítává částku 200 176 Kč. Ostatně uvedené skutkové okolnosti věci nebyly mezi účastníky řízení sporné. Sporným zůstalo právní posouzení, zda tento postup je možný.

13. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav je pro rozhodnutí odvolacího soudu o věci postačující a může tak být podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně věc posoudil správně i po stránce právní, citujíc odpovídající zákonná ustanovení. Podstatné ve věci je, že důvodem plnění mezi účastníky řízení, resp. žalované vůči žalobci, byly dva právní tituly. Jedním byla dohoda účastníků o společném postupu v rámci dědického řízení ze dne [datum] a druhým pak pravomocné usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], kterým byla předmětná dohoda ze dne [datum] dědickým soudem schválena. Předmětem této schválené dohody nebylo již ujednání týkající se podílu na zisku a ztrátách pozůstalosti, jak bylo sjednáno v dohodě ze dne [datum]. V rámci posouzení věci je proto nutné vycházet z dohody, jež účastníci uzavřeli a která byla schválena dědickým soudem a stran podíl na zisku a ztrátách pozůstalosti z dohody mezi účastníky ze dne [datum]. Právním důvodem žalobcem požadovaného plnění není pravomocné usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], nýbrž dohoda účastníků o společném postupu v dědickém řízení ze dne [datum], když ujednání týkající se nároku žalobce na podíl na zisku a ztrátách pozůstalosti (konkr. výnosy z pronájmu nemovitostí) podle vyúčtování správce pozůstalosti, nebylo vtěleno do dohody účastníků schválené soudem, nýbrž zůstalo předmětem dohody z [datum].

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci se mezi účastníky řízení jednalo o dohodu o odbytném, nikoli o dohodu o vypořádání povinného dílu. K uvedené problematice odvolací soud uvádí, že v obou případech takovouto dohodu schvaluje pozůstalostní soud (jde o vykonatelný titul). Rozdíl mezi oběma instituty spočívá v tom, že v dohodě o odbytném nemusí být podrobně vypočtena hodnota povinného dílu a tato nemusí být konkrétně uvedena v usnesení, kterým ji pozůstalostní soud schvaluje. V případě odbytného tak půjde o částku, na které se strany dohodnou, aniž by se zatěžovaly podrobným způsobem výpočtu. Tato částka nemusí odpovídat přesné výši povinného dílu. Naproti tomu u dohody o vypořádání povinného dílu, bude jeho výše vyplývat z výsledku zjištění aktiv a pasiv pozůstalosti, a tedy z výroku usnesení, kterým soud stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti. Za použití § 1655 a § 1656 o. z. bude tedy známa přesná částka, která jako povinný díl má být nepominutelnému dědici vyplacena. Jedním z výroků usnesení podle § 185 z. ř. s. bude také výrok o obvyklé ceně majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čisté hodnotě pozůstalosti podle § 180 z. ř. s. a výrok o schválení dohody o vypořádání povinného dílu [§ 185 odst. 3 písm. b) z. ř. s.] obsahující její úplné znění.

15. V posuzovaném případě, bylo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] pod výrokem I. potvrzeno, že celou pozůstalost /položky zde vyjmenované pod písm. a) až iii)/ nabyla žalované jako jediný dědic a pod výrokem II. byla schválena dohoda, kterou se žalovaná zavázala zaplatit částku 29 000 000 Kč každému ze dvou nepominutelných dědiců, která zrcadlila dohodu účastníků o společném postupu pozůstalostního řízení ze dne [datum] (vyjma bodu 1.1.4 písm. d) – ve vztahu k žalobci, týkající se podílu na zisku a ztrátách pozůstalosti). Účastníci řízení se touto dohodou pod bodem 1.1.3 písm. a) smluvili, resp. chtěli, aby čistá hodnota pozůstalosti činila 232 000 000 Kč, když uvedli…..“strany shodně odsouhlasily obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti po zůstaviteli, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti, to vše tak, aby čistá hodnota pozůstalosti po zůstaviteli činila 232 000 000 Kč a pod bodem 1. 1. 3 písm. b) se pak dohodli na tom,…..“ aby soudní komisař odpovídajícím usnesením schválil následující dohodu stran coby dědiců, na určení částky 29 000 000 000 Kč coby hodnoty povinného dílu [jméno FO]…..“ Z uvedeného je tak zřejmé, že účastníci řízení chtěli, aby čistá hodnota dědictví dávala v souhrnu částku 232 000 000 Kč bez ohledu na hodnotu toho kterého majetku, resp. jednotlivých položek. Rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s. jež obsahuje dohodu o povinném dílu obsahuje výrok o obvyklé ceně majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čisté hodnotě pozůstalosti podle § 180 z. ř. s. a výrok o schválení dohody o vypořádání povinného dílu (§ 185 odst. 3 písm. b) z. ř. s.) obsahující její úplné znění. Tyto podstatné náležitosti však v usnesení ze dne [datum] absentují, když zde není uvedena obvyklá cena majetku, aktiva pozůstalosti, výše dluhů a další pasiva pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti. Rovněž tak z dědického řízení nevyplývá, že by (pokud by se jednalo o dohodu účastníků o vypořádání povinného dílu), bylo postupováno podle § 1655 o. z., tedy, že by se při výpočtu povinného dílu k pozůstalosti připočetlo, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a § 1661 o. z. (vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením a co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek). Mezi účastníky řízení tak byla podle přesvědčení odvolacího soudu, a je proto zajedno se soudem prvního stupně, uzavřena dohoda o odbytném a nikoli dohoda o vypořádání povinného dílu.

16. Jestliže strany mezi sebou uzavřely dohodu o odbytném ve smyslu § 1657 o. z. je pak nepodstatné, zda žalovanou tvrzené položky pod body rr) až vv) de facto nebyly k datu úmrtí zůstavitele, resp. k datu schválení dohody mezi účastníky, předmětem pozůstalosti, jelikož mezi účastníky byla schválena dohoda o částce (odbytném), jež má činit povinný díl pro nepominutelného dědice a který měla žalovaná žalobci vyplatit. Žalovaná proto nemá proti žalobci žádnou pohledávku k započtení, jak tvrdí, neboť tato neexistuje, když žalovaná plnila v souladu s uzavřenou a soudem schválenou dohodou o odbytném bez ohledu na to, co skutečně bylo či nebylo předmětem pozůstalosti a v jaké hodnotě.

17. Jak bylo soudem prvního stupně v rámci řízení zjištěno (a žalovaná to ani nesporovala), pohledávka žalobce představující podíl na zisku a ztrátách pozůstalosti – zde na zaplacení výnosů z nájmu nemovitostí, jak bylo sjednáno v bodě 1.1.4. písm. d) smlouvy ze dne [datum] ve spojení jejího vyčíslení správcem pozůstalosti, žalovanou uhrazena nebyla, ač se k tomuto zavázala, rozhodl soud prvního stupně zcela správně, když předmětné žalobě beze zbytku vyhověl.

18. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť tento byl ve sporu plně úspěšný. Odvolací soud však již nesouhlasí s výší nákladů řízení, jak ji stanovil soud prvního stupně, neboť ne všechny úkony činěné právním zástupcem žalobce byly účelné. Jako neúčelně vynaložené shledal odvolací soud tyto úkony právní služby: vyjádření žalobce ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a poradu s klientem dne [datum] přesahující jednu hodinu, a to z důvodu, že věc nebyla nikterak složitá, aby vyžadovala poradu nad rámec převzetí a přípravy zastoupení, jež v sobě zahrnuje i poradu s klientem za účelem obeznámení se s věcí a zvolení taktiky v rámci řízení. Předmětná vyjádření pak nebyla činěna na výzvu soudu nebo se jednalo o vyjádření v němž právní zástupce žalobce nepřinášel již žádné nové skutečnosti, popř. se nejednalo o vyjádření ve věci samé (např. sdělení o nesouhlasu vstupu vedlejšího účastníka, viz vyjádření ze dne [datum]). V této souvislosti odvolací soud dodává, že neupírá žalobci právo se k věci opakovaně vyjádřit, nicméně pokud do věci nepřináší nic nového (pouze jen opakuje předešlou argumentaci či ji rozvíjí) nebo nejedná-li se o vyjádření na výzvu soudu, jde o úkon právní služby, který z hlediska merita věci již účelný není. I v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých „režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11.).

19. Soud prvního stupně naopak posoudil správně, že žalobci nenáleží částka 79 Kč (uhrazené poštovné) za předžalobní výzvu, neboť tuto výzvu činil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce a daný náklad je tak součástí paušální náhrady podle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

20. Náklady řízení před soudem prvního stupně se skládají z mimosmluvní odměny advokáta 63 980 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 7 úkonů právní služby po 9 140 Kč – převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření na výzvu soudu prvního stupně z [datum], doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu prvního stupně ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum]), s přináležející náhradou hotových výdajů 2 850 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] a od [datum] (2 úkony právní služby á 300 Kč a 5 úkonů právní služby á 450 Kč), daně z přidané hodnoty 14 034,30 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem a zaplaceného soudního poplatku 8 029 Kč, celkem 88 893,30 Kč.

21. Ze všech výše popsaných důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a v nákladovém výroku jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 88 893,30 Kč, jinak jej potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy uložil neúspěšné žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení činí částku 11 603,90 Kč představující odměnu advokáta ve výši 9 140 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby á 9 140 Kč – vyjádření k odvolání, s přináležející náhradou hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhl. a daní z přidané hodnoty 2 013,90 Kč (21 %), jíž je právní zástupce žalobce plátcem. S obdobnou argumentací vyjádřenou shora pak odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený náklad právního zastoupení repliku žalobce ze dne [datum], neboť žalobce zde již jen opakoval svou předešlou argumentaci.

23. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

24. O povinnosti žalobkyně zaplatit náklady řízení k rukám právních zástupců žalované a vedlejších účastníků bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.