pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 80/2020-76,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované vydat žalobkyni funkční řídící jednotku (tj. software a hardware SCADA– Type LPC plus WINDOWS 7 + Programátorský modul umožňující až 255 individuálně programovatelných procesů pro řízení profily teploty a tlaku, jakož i jednotlivých kroků procesů) lyofilizátoru [příjmení] [jméno] 2-45S, výr. [číslo] (výrok I.), výrokem II. žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] a výrokem III. žalované uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhá proti žalované o vydání funkční řídící jednotky specifikované ve výroku napadeného rozsudku s odůvodněním, že vlastnické právo k zařízení nabyla na základě smlouvy o dílo č. MB004-80/ SoD/020520, uzavřené dne 6. 2. 2015. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v kupní smlouvě se společností [webová adresa] s. r. o., [IČO] byla sjednána výhrada vlastnického práva, a vzhledem k tomu, že nebyla zaplacena celá sjednaná cena, je žalovaná stále vlastníkem předmětného zařízení. Žalobkyně tak nemohla platně nabýt vlastnické právo k němu.

3. Po provedeném dokazování soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, a že žalovaná dne [datum] učinila žalobkyni nabídku na koupi předmětného zařízení. Na základě nabídky téhož dne žalobkyně zařízení objednala. Následně došlo ke změně, a na základě potvrzení objednávky Z [číslo] ze dne [datum] byla odběratelem zařízení společnost eNZI cz. S. r. o. Žalovaná tak neuzavřela smlouvu přímo se žalobkyní. Žalovaná uzavřela dne [datum] kupní smlouvu se společností eNZI cz. S. r. o. Předmětem smlouvy byla dodávka a zařízení dle nabídky ze dne [datum]. Kupní cena byla sjednána ve výši [částka]. V čl. 4 smlouvy byla ujednána výhrada vlastnictví, dle které měla nabýt společnost [webová adresa] s. r. o. vlastnické právo k zařízení až zaplacením kupní ceny. Tato výhrada nebyla sjednána ve formě veřejné listiny, ani nebyla pořízena v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Žalovaná dle daňového dokladu o přijetí platby dne [datum] Kč č. ZDD153026, přijala platbu na zařízení ve výši [částka], a to od žalobkyně. Následně vystavila dne [datum] fakturu či [číslo], dle které přijala platbu na zařízení výši [částka]. Dne [datum] vystavila daňový doklad o přijetí platby č. ZDD [číslo], dle které přijala platbu na zařízení ve výši [částka] od žalobkyně. Z toho vyplynulo, že společnost eNZI. [právnická osoba] žalované neuhradila kupní cenu v plné výši. Žalovaná provedla dne [datum] instalaci zařízení na místě určení, zařízení převzala zástupkyně žalobkyně [jméno] [příjmení]. Instalace nebyla plně dokončena z důvodu technických překážek na místě instalace. Dne [datum] pokračovala žalovaná v instalaci zařízení, provedla testy a školení. Zjištěné nedostatky byly specifikované v servisní zprávě. Instalace zařízení byla dokončena dne [datum], zařízení bylo uvedeno do nouzového provozu, když instalační podmínky nebyly splněny, instalace zařízení byla dokončena.

4. Dne [datum] žalobkyně jako objednatelka uzavřela se společností [webová adresa] s. r. o. jako zhotovitelem smlouvu o dílo č. MB004-80/ SoD/020520, jejímž předmětem byla dodávka velkokapacitního lyofilizačního zařízení pro farmaceutický průmysl. Cena díla byla sjednána ve výši [částka] Součástí smlouvy v čl. 5 bylo ujednání výhrady vlastnického práva, dle kterého je zhotovitel vlastníkem věci až do okamžiku úplného zaplacení ceny o dílo. Zhotovitel se zavázal předat dílo objednateli do [datum]. Z výpisu z účtů žalobkyně bylo provedeným dokazováním zjištěno, že ta uhradila společnosti [webová adresa] s. r. o. cenu za zařízení ve výši [částka] a současně na cenu započetla pohledávku ve výši [částka], kterou měla vůči společnosti eNZI cz. S. r. o. Dále žalované za společnost [webová adresa] s. r. o. uhradila částku ve výši [částka], kterou měla společnost [webová adresa] s. r. o. uhradit přímo žalované dle kupní smlouvy. Žalobkyně si tuto částku na zaplacení kupní ceny vůči společnosti [webová adresa] s. r. o. započetla. Žalobkyně tak na účet společnosti [webová adresa] s. r. o. uhradila celou kupní cenu nejpozději dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobkyni, že pokud nedojde k dohodě o zaplacení, bude zařízení demontováno a odvezeno. K odmontování řídící jednotky došlo následně v prosinci [rok].

5. Žalovaná v průběhu řízení sporovala nabytí vlastnictví žalobkyní a argumentovala výhradou vlastnického práva, která byla sjednána v kupní smlouvě uzavřené mezi ní a společností [webová adresa] s. r. o. Tuto námitku soud hodnotil dle § 2134 zák. č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, ale tehdy až ode dne úředního ověření podpisů. Strany smlouvy si ale výhradu vlastnického práva v této formě nesjednaly. Bylo v zájmu prodávajícího zřídit výhradu vlastnického práva za podmínek zákonem stanovených, a sjednaná výhrada vlastnického práva v kupní smlouvě uzavřené mezi žalovanou a společností [webová adresa] s. r. o. má účinky vůči věřitelům kupujícího, tedy v daném případě vůči společnosti [webová adresa] s. r. o. Takto sjednaná působí pouze mezi účastníky závazku a nemá účinky erga omnes, tedy nepůsobila ani na žalobkyni ani na třetí osoby. Společnost [webová adresa] s. r. o. neuhradila žalované kupní cenu v plné výši, nestala se tak vlastníkem zařízení dle kupní smlouvy, byla pouze detentorem zařízení, když ovšem tento stav platí pouze v rámci závazkového vztahu mezi žalovanou a společností [webová adresa] s. r. o. právě s ohledem na to, že výhrada vlastnického práva nebyla sjednána v požadované formě tak, aby působila i vůči třetím stranám. Kupní smlouva uzavřená dle § 2079 zák. č. 89/2012 Sb. je tzv. smlouvou konsensuální, k jejímu vzniku dochází již souhlasným projevem vůle smluvních stran, není nutné reální konání (např. poskytnutí určité věci). Předmětem kupní smlouvy byla individuálně určená věc předmětné zařízení. Dle § 1099 zák. č. 89/2012 Sb. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Z pohledu třetí osoby – žalobkyně – vůči které je výhrada vlastnického práva neúčinná, se společnost [webová adresa] s. r. o. stala vlastníkem zařízení okamžikem uzavření smlouvy, tedy ke dni [datum]. Argumentace žalované, že žalobkyně o sjednané výhradě věděla, neshledal soud důvodnou, neboť je v přímém rozporu s § 2134 zák. č. 89/2012 Sb. Vůči věřitelům kupujícího je výhrada vlastnictví bez splnění formálních náležitostí právně neúčinná. Věřitel či potenciální kupující, i když je mu známá existence výhrady vlastnictví, může platně uzavřít s kupujícím kupní smlouvu o této věci. Do okamžiku ověření podpisů stran na smlouvě o výhradě vlastnictví lze nároky třetích osob řádně prosadit. Soud uzavřel, že ačkoliv si žalovaná a společnost [webová adresa] s. r. o. sjednaly výhradu vlastnického práva, právě z důvodu, že nebyla sjednána v takové formě, aby měla účinky vůči věřitelům společnosti [webová adresa] s. r. o. byla účinná pouze v rámci závazkového vztahu žalované a společností [webová adresa] s. r. o.; zároveň nebyla účinná vůči žalobkyni, která byla v postavení věřitele společnosti [webová adresa] s. r. o. V návaznosti na uvedené soud uzavřel, že z pohledu třetích osob ode dne uzavření smlouvy mezi žalovanou a [webová adresa] s. r. o. je třeba nahlížet na společnost [webová adresa] s. r. o. jako na vlastníka zařízení. Právně nerelevantní soud shledal i argumentaci žalované, že žalobkyně věděla, že společnost [webová adresa] s. r. o. neuhradila žalované plnou kupní cenu a nestala se tak vlastníkem věci. Žalobkyně je právnickou osobou, jejím statutárním orgánem je jednatel. V rozhodném období v letech 2015 - 2016 žalobkyně ani její jednatel nebyli jakkoliv propojeni se společností [webová adresa] s. r. o. Tato skutečnost byla snadno ověřitelná náhledem do obchodního rejstříku, a nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby měla povědomí o tom, jak společnost [webová adresa] s. r. o. plní své závazky vůči jiným osobám. Tuto argumentaci soud označil jako bezpředmětnou i s ohledem na uvedené závěry výše.

6. Dále soud posuzoval otázku, zda žalobkyně nabyla vlastnické právo k zařízení od společnosti eNZI. cz. S. r. o. Mezi nimi byla uzavřena dne [datum] smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka velkokapacitního lyofilizačního zařízení pro farmaceutický průmysl. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětem smlouvy bylo stejné zařízení, které bylo předmětem smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [webová adresa] s. r. o. za sjednanou cenu díla [částka] Součástí smlouvy bylo ujednání výhrady vlastnického práva, dle kterého je společnost [webová adresa] s. r. o. vlastníkem věci až do okamžiku úplného zaplacení ceny díla. Soud hodnotil, zda došlo k naplnění výhrady vlastnického práva, tedy k uhrazení sjednané ceny v plné výši s ohledem na to, že již uzavřel, že z pohledu žalobkyně společnost [webová adresa] s. r. o. mohla platně převést vlastnické právo k předmětnému zařízení. V řízení bylo prokázáno, že sjednanou kupní cenu žalobkyně uhradila, a to nejpozději dne [datum], čímž došlo k naplnění výhrady vlastnického práva sjednané v citované smlouvě o dílo. Nejpozději dnem [datum] žalobkyně nabyla od společnosti [webová adresa] s. r. o. vlastnické právo k zařízení.

7. Soud shledal splnění podmínek § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. a § [číslo] odst. 1 téhož, v řízení bylo prokázáno, že od konce roku [rok] žalovaná žalobkyni neprávem zadržuje část předmětného zařízení, konkrétně řídící jednotku. Žalobkyně jako vlastník zařízení má právo na vydání jeho části, která je mu neprávem zadržována, proto soud žalobě vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního úspěchu žalobkyně ve věci, o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Soudu vytýkala, že některé z důkazů nevyhodnotil správně, některé pominul a některé vyhodnotil v rozporu s provedeným dokazováním. Poukázala na to, že při vyhlášení rozsudku účastníci nebyli přítomni (předem omluveni), v protokolu o jednání, který byl zaslán právním zástupcům, je uvedeno, že účastníkům bylo dáno stručné odůvodnění a poučení o možnosti o odvolání, o možnosti soudního výkonu rozhodnutí. V rozsudku, který následně obdrželi, je v poučení uvedeno, že je možné proti němu podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho písemného obdržení. Rozpor mezi protokolem o jednání a vydaným rozsudkem soud nijak nevysvětlil ani nevydal opravné usnesení.

10. Žalovaná poukázala na to, že již ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že vůči jednateli žalobkyně je vedeno trestní stíhání, což doložila listinným důkazem, a současně požádala soud o přerušení řízení až do pravomocného rozhodnutí ve věci případného trestného činu jednatele žalobkyně. Tento návrh soud dne [datum] bez dalšího zamítl a v řízení pokračoval. Soud nevzal v úvahu, že téměř všichni svědci uvedli, že iniciátorem celé transakce, jejímž předmětem byla dodávka lyofilizačního zařízení byl jednatel žalobkyně, který celou akci řídil a kontroloval. Soud v odůvodnění pouze uvedl, že jednatel žalobkyně nebyl jednatelem společnosti [webová adresa] s. r. o., ani s ní nebyl jinak propojen, proto po ní nelze spravedlivě požadovat, aby měl povědomost o tom jak [webová adresa] s. r. o. plní své závazky vůči jiným osobám. Tato argumentace soudu je v rozporu s provedeným dokazováním. Opakovala, že v průběhu řízení založila do spisu listinu, potvrzující skutečnost, že vůči jednateli žalobkyně je vedeno trestní řízení a pro stanovení výše škody byl zadán znalecký posudek. Předané listiny soud pouze bez dalšího zaprotokoloval. Dle žalované bylo v průběhu řízení prokázáno, že to byl jednatel žalobkyně [příjmení] [příjmení], Ph.D., který způsob nákupu lyofilizačního zařízení naplánoval, realizoval jej tak, aby zařízení získal bez toho, aby žalované zaplatil plnou kupní cenu. Soud nevzal na vědomí a podle názoru žalované to vyplývá, že si žalobkyně vyžádala nabídku od žalovaného tak, aby na dodávku mohla získat státní dotaci. Dle žalované znala žalobkyně podmínky kupní smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná převést vlastnické právo původně na žalobkyni, včetně výhrady vlastnického práva, podle které by vlastnické právo přešlo na kupujícího až úplným zaplacením kupní ceny. I z textu kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a prostředníkem- firmou [webová adresa] s. r. o. vyplývá, že obsahovala stejné podmínky, jako smlouva uzavřená mezi žalovanou a tímto prostředníkem, včetně zmíněné výhrady vlastnického práva. Žalobkyně se dovolávala skutečnosti, že zmíněné lyofilizační zařízení získala v souladu s § 1109 zák. č. 89/2012 Sb. od podnikatele při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci běžného obchodního styku. V řízení bylo prokázáno, že věc, kterou měla podle žaloby vydat žalobkyni, mohla žalovaná pozbýt činem povahy úmyslného trestného činu tak, jak to uvádí § 1111 a § 1112 téhož zákona Touto argumentací se soud odmítl zabývat, ani se jí nepokusil vyvrátit, svým rozhodnutím tak fakticky pomohl jednateli žalobkyně možné protiprávní jednání dokončit. Za pravdu žalované dávají důkazy, které nemohla uplatnit v nalézacím řízení, neboť se objevily až po posledním faktickém jednání soudu, které se konalo [datum]. Žalovaná obdržela dne [datum] usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jak žalobkyně, tak jejího jednatele na RNDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a jednatele prostředníka společnosti [webová adresa] s. r. o. [jméno] [příjmení] pro zvlášť závažné zločiny podvodu, dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Uvedenými osobami měla být způsobena škoda více než [částka]. Dle usnesení policejního orgánu komunikovaly příslušné policejní orgány s nadepsaným soudem, takže ten byl o jednání žalobkyně informován, přesto vůbec nepřipustil možnost, že by žalobkyně mohla získat lyofilizační zařízení včetně jeho řídící jednotky jednáním, které by mohlo mít povahu trestného činu. Ještě před obdržením písemného vyhotovení rozsudku byla žalované doručena výzva PČR k vydání řídící jednotky lyofilizačního zařízení, tedy věci, která je předmětem řízení. Dne [datum] žalovaná řídící jednotku Policii ČR vydala, není tedy již držitelem věci, která je předmětem řízení. Navrhla, aby odvolací soud přijal nově předložené důkazy, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyvracela argumentaci v něm uvedenou. Poukázala na to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno její tvrzení o splnění veškerých okolností zákonem vyžadovaných pro nabytí vlastnického práva k předmětu sporu, rovněž bylo prokázáno, že řídící jednotku tohoto lyofilizačního zařízení žalovaná neoprávněně zadržuje. Soud se v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal se všemi relevantními a včas vznesenými námitkami žalovaného. Posoudil jednak nabytí vlastnického práva k předmětnému zařízení žalobkyní, přitom zhodnotil veškeré smluvní dokumenty, včetně kompletní úhrady kupní ceny, a to jak ve vztahu k žalované, tak i ve vztahu ke společnosti [webová adresa] s. r. o., dále také posoudil žalovanou namítanou výhradu vlastnictví obsaženou právě ve smlouvě mezi ní a společností [webová adresa] s. r. o. Dle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud při svém rozhodování vázán pouze výrokem pravomocného rozsudku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Neexistenci žádného takového rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni, případně ve vztahu k jejímu jednateli, nejsou pro posouzení věci rozhodující. Subjektivní úvahy žalované týkající se hodnocení jednání žalobkyně a jejího jednatele při nákupu lyofilizačního zařízení jako jednání protiprávního, i když se mu to s ohledem na neukončené řízení o jím podaném trestním oznámení může jevit, nejsou pro rozhodnutí významné. Dle žalobkyně je jednání žalované pouze snahou o využití trestního řízení jako nástroje pro případné uspokojení svých civilně právních nároků ve vztahu k žalobkyni, které však vůbec neuplatnil ve vztahu ke svému dlužníkovi – společnosti [webová adresa] s. r. o. Tyto nároky, jak správně konstatoval soud, nemají jakoukoliv oporu v provedeném dokazování a jsou ve vztahu k žalobkyni vznášeny bezdůvodně. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení (§ 205, § 205a § 212 o. s. ř.), řízení doplnil (§ 213a odst. 2 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

13. Ze zprávy Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že řídící jednotka k lyofilizátoru [příjmení] [jméno] 2-45D, výrobní [číslo] je stále v držení policejního orgánu na základě jeho výzvy ze dne [datum]. Nelze předjímat časově vrácení věci vydávající společnosti [právnická osoba] Ke dni podání zprávy neobdržel policejní orgán rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o stížnostech obviněných, které podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V rámci vyšetřování věci policejní orgán požádal dozorujícího státního zástupce o vydání předchozího souhlasu se zajištěním movitých věcí (předmětné řídící jednotky) dle § 79a odst. 1 tr. řádu. Souhlas ke dni podání zprávy policejní orgán neobdržel, a vyčkává na další postup dozorujícího státního zástupce, který ve věci rozhoduje.

14. Soud založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu na základě toho, co účastníci uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Ostatně ani odvolatelka správnost skutkového zjištění soudu nezpochybňovala, pouze vznesla výhradu, že to byl jednatel žalobkyně, který celou transakci zorganizoval. V řízení však bylo postaveno najisto, což ostatně ani žalovaná nezpochybňuje, že první kupní smlouva se žalobkyně vůbec netýkala, byla uzavřena pouze mezi ní a společností [webová adresa] s. r. o. V době uzavření této smlouvy žalobkyně nebyla účastníkem smluvního vztahu. Motivace, pro kterou žalovaná kupní smlouvu uzavírala, není z hlediska právního posouzení vůbec významná, nemůže tedy obstát jako odvolací námitka. V řízení také bylo prokázáno, že ve smlouvě uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] s. r. o. ze dne [datum] byla sjednána výhrada vlastnictví, která ovšem nebyla vůči žalobkyni účinná, neboť nesplňovala formální náležitost vyžadovanou § 2134 zák. č. 89/2012 Sb., když nebyla pořízena ve formě veřejné listiny, a písemná forma, kterou byla sjednána, neobsahovala podpisy stran úředně ověřené. Za této situace se jednalo o jednání vztahující se pouze k smluvním stranám, nikoliv k třetím osobám, jak podrobně a správně rozvedl soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Správně také posoudil platnost a účinnost této smlouvy dle § 1099 zák. č. 89/2012 Sb., tedy že vlastnické právo k věci jednotlivě určené se převádí samostatnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. Mezi stranami nebylo ujednáno nic jiného, ani nic jiného ze zákona nevyplývá. Následně uzavřenou smlouvou o dílo dne [datum], jejíž součástí byla rovněž výhrada vlastnického práva, došlo k převodu vlastnictví předmětného zařízení na žalobkyni, když v řízení bylo prokázáno, že cena díla sjednaná smlouvou byla společnosti [webová adresa] s. r. o. plně uhrazena, a to částečně přímo na účet společnosti [webová adresa] s. r. o., a částečně započtením pohledávky vůči této společnosti a plněním za tuto společnost přímo žalované. Ani tyto skutečnosti týkající se provedených plateb mezi účastníky nebyly sporné, když ostatně v řízení byly prokázány účetními doklady. Soud tak správně uzavřel, že nejpozději poslední platbou dne [datum], byla splněna výhrada vlastnictví uhrazením plné ceny žalobkyní za provedené dílo.

15. Ani odvolací soud se nezabýval argumentací žalované týkající se uvažované trestné činnosti žalobkyně, případně jejího jednatele, případně jednatele společnosti eNZI. cz s. r. o. V současné době, jak bylo zjištěno, trestní řízení bylo zahájeno (nepravomocně), v rámci občanského soudního řízení si soud nemůže jako předběžnou otázku řešit, zda byl spáchán trestný čin, řešit otázky viny a trestu, neboť to přísluší výlučně orgánům činným v trestním řízení. Otázka posouzení občanskoprávních nároků pak přísluší soudu v řízení občanskoprávním. Z toho důvodu ani odvolací soud neshledal pochybení v procesním postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti žalované o přerušení řízení. Jako zcela právně nevýznamnou hodnotí odvolací soud námitku vztahující se k poučení o opravném prostředku v protokole a v písemném vyhotovení rozsudku, neboť poučení v písemném vyhotovení (rozhodující) je správné a není zřejmé, z čeho odvolatelka dovozuje, že by tato případná procesní vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

16. K námitce žalované, že předáním věci předmět sporu ve svém držení, odkazuje odvolací soud na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 536/2000. K možnosti uložit povinnost vydat věc i držiteli, který věc fyzicky aktuálně nemá ve své dispozici, v něm uzavřel, že věc může vydat i držitel nemající věc aktuálně ve své držbě, ale má věc možnost žalobci vydat, protože jí může získat od svého detentora. Toto rozhodnutí je aplikovatelné na současný faktický stav, kdy věc je v držení PČR, bez toho, že ta by ovšem uplatňovala jakékoliv vlastnické právo k ní.

17. Skutečnost, že žalovaná řídící jednotku lyofilizátoru zadržovala v době rozhodnutí soudu prvního stupně, byla nesporná a s ohledem na závěr soudu, že se jedná o zadržování neoprávněné, soud správně dle § 1041 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. žalobě vyhověl.

18. Z výše uvedeného důvodu, když pochybení u soud neshledal ani ve výrocích o náhradě nákladů řízení byl napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrzen pouze se změnou lhůty k plnění tak, že tato povinnost začne žalované běžet až 10 dnů po rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vztahující se k vydávané věci pro případ, že jí zajištěná věc bude vydána. V současné době nelze předjímat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, v případě, že by předmět sporu byl vydán přímo žalobkyni, popř. byl vyhlášen trest propadnutí věci, žalované nehrozí obava z exekuce pro objektivní nemožnost plnění.

19. Žalobkyně byla procesně úspěšná v odvolacím řízení a dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů tohoto řízení ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka], 2× paušální náhrada hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH z odměny advokáta [částka], dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).