o zaplacení 67 500 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 65 500 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení 1 128,84 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Částečně tak vyhověl žalobě požadující poskytnutí finančního zadostiučinění 67 500 Kč za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně za žalobcem vymezené období od [datum] do [datum]. Žalobce sdělil, že předběžně u žalované uplatnil částku ve výši 127 500 Kč, přičemž žalovaná mu mimosoudně poskytla částku 60 000 Kč, proto touto žalobou nárokuje doplatek uplatněné částky.

3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku u žalované dne [datum]. Uvedla, že délku podkladového řízení shledala jako nepřiměřenou a žalobci proto mimosoudně poskytla dne [datum] částku 60 000 Kč, kterou odůvodnila tak, že vycházela ze základní částky 15 000 Kč za měsíc trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši, což za dobu trvání řízení od [datum] do [datum] (neboť toto ještě neskončilo) činí základní částku 75 000 Kč. Od této částky odečetla 25 % z důvodu složitosti podkladového řízení a naopak o 5% základní částku navýšila z důvodu vyššího věku žalobce, tedy celkem základní částku ponížila o 20 % (15 000 Kč).

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a po citaci relevantních zákonných ustanovení, konkr. § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) shledal, že délka posuzovaného řízení, jež bylo zahájeno dne [datum] a dosud neskončilo byla nepřiměřená a bylo tak porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a jako adekvátní odškodnění shledal relutární formu. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval odškodnění konkrétně jen za dobu do 15. 10 2024, vyšel soud prvního stupně při stanovení přiměřeného zadostiučinění z tohoto období, tj. z doby 6 let a 2 měsíce. Jako odpovídající stanovil částku 15 000 Kč za rok trvání řízení (shodně jako žalovaná), za první dva roky v poloviční výši, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Základní částku 77 500 Kč zhodnotil s použitím jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠK a tuto ponížil o 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dále o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy před kterými se věc nacházela a o 5 % z důvodu chování žalobce v rámci řízení. Soud prvního stupně naopak navýšil základní částku o 10 % pro mírně zvýšený význam řízení pro žalobce pro jeho vyšší věk. Celkem tedy základní částku ponížil o 20 %, tj. o částku 15 500 Kč a dospěl k závěru, že by se žalobci na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka 62 000 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně hradila částku 60 000 Kč, uznal jako opodstatněnou již jen částku 2 000 Kč.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce měl úspěch v 2,97 % a žalovaná v 97,04 %, tudíž žalované přiznal náklady řízení v rozsahu 94,07 %, tj. částku 1 128,84 Kč za 4 úkony á 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013 Sb.

6. Proti výroku I. a II. rozsudku a proti opravnému usnesení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. V něm nejprve brojila proti početní chybě při výpočtu odškodnění v odůvodnění napadeného rozsudku, kterou soud prvního stupně promítl do výrokové části rozsudku (soud prvního stupně došel k nesprávné částce 3 000 Kč, kterou uložil žalované k zaplacení, ačkoli správně měla být částka 2 000 Kč) a navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s příslušenstvím. Poté, co soud prvního stupně vydal výše uvedené opravné usnesení, kde svou početní chybu napravil, podala žalovaná proti uvedenému usnesení odvolání a současně doplnila své odvolání ve věci samé. Zde počala namítat, že dne [datum] byla žalované doručena další žádost žalobce o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 29 750 Kč za stejné řízení (druhá žádost) z důvodu, že podkladové řízení dosud neskončilo, a to konkr. za období od [datum] do [datum]. Žalovaná poskytla žalobci další odškodnění ve výši 16 000 Kč, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne [datum] a tuto částku mu uhradila [datum] (před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro vyřízení nároku). Opětovně vyšla ze stejné částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši) a tuto základní částku 95 000 Kč ponížila o 30 % z důvodu skutkové a procesní složitosti a o dalších 5 % pro chování žalobce. Naopak základní částka navýšila o 10 % z důvodu vyššího věku žalobce a o 5 % z důvodu postupu soudu v rámci podkladového řízení, tedy základní částku ponížila celkem o 19 000 Kč (25 %), což ve výsledku činilo částku 76 000 Kč. Od této částky odečetla 60 000 Kč, kterou žalobci již na podkladě první žádosti vyplatila a následně mu tedy uhradila ještě částku 16 000 Kč. Žalovaná proto uvedla, že částka 3 000 Kč, resp. 2 000 Kč přiznaná soudem prvního stupně po vydání opravného usnesení nebyla zohledněna, když došlo ke změně skutkového stavu a žalobci tak byla dobrovolně uhrazena celá částka za jím žalované období. Žalovaná také namítala, že žalobci nenáleží příslušenství, neboť žalovaná mimosoudně přiznanou částku žalobci uhradila dne [datum], tj. částečně plnila před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro projednání nároku, a tudíž se nemohla dostat do prodlení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozsudek změnil tak, že se žaloba i co do částky 2 000 Kč s příslušenstvím zamítá.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že ze strany soudu prvního stupně došlo k vydání opravného usnesení, které reflektovalo připomínky žalované stran uváděného výpočtu. Pokud pak žalovanou došlo k dobrovolnému plnění na napadený rozsudek, došlo tak k odpadnutí sporu.

8. Protože účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím o odvolání žalované bez nařízení jednání (§ 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 214 odst. 3 o. s. ř., odvolací jednání nenařizoval a přistoupil toliko k veřejnému vyhlášení rozsudku podle § 156 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání žalované týkající se rozsudku částečně důvodným; naopak odvolání do opravného usnesení důvodné není.

10. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se nároku na náhradu škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Odvolací soud prvotně sděluje, že žalovaná nebrojila proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně či právnímu zhodnocení týkající se nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, nýbrž proti tomu, že na podkladě žalobcem podané druhé žádosti o odškodnění byl jeho nárok v tomto řízení, resp. částka ke které dospěl soud prvního stupně jako přiměřené k odškodnění (62 000 Kč), žalovanou již vypořádán (uhrazen). K uvedené odvolací námitce odvolací soud sděluje, že soud prvního stupně učinil výpočet přiměřeného zadostiučinění, a tedy odškodnění samotné, za dobu trvání podkladového řízení tak, jak žalobce požadoval (tj. od [datum] do [datum]). Sám žalobce v rámci řízení sděloval, že odškodnění za další dobu trvání podkladového řízení (neboť není ještě skončeno) bude požadovat další samostatnou žalobou, resp. nově uplatněnou předběžnou žádostí u žalované, což také učinil dne [datum] a uplatnil u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy za další období. Skutečnost, že žalovaná na základě této žádosti žalobci plnila další částku pak není pro tento spor relevantní, když podstatné je, že za v žalobě vymezené období mu mimosoudně uhradila částku 60 000 Kč. Shora uvedenou novou skutečnost o úhradě další částky, počala žalovaná tvrdit až v průběhu odvolacího řízení a jedná se tak o novotu, která není ve smyslu § 205a o. s. ř. přípustná. Soud prvního stupně rozhodoval podle žalobního žádání a skutkového stavu k datu vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), který byl pro věc rozhodující, a protože na základě jím uvedeného výpočtu dospěl k závěru, že žalovanému náleží přiměřené zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky podkladového řízení ve výši 62 000 Kč a žalovaná dosud žalobci plnila toliko částku 60 000 Kč, je jeho úvaha o tom, že žalobci náleží ještě částka 2 000 Kč správná. Námitka žalované, že by žaloba měla být i stran této částky zamítnuta je proto nedůvodná.

12. Odvolací soud však shledal opodstatněným odvolání žalované týkající se soudem prvního stupně přiznaného příslušenství, resp. nesprávně stanoveného data, od kdy se žalovaná dostala do prodlení. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce předběžně svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za období od [datum] do [datum] ve výši 127 500 Kč uplatnil u žalované dne [datum], přičemž tato mimosoudně uznala jeho požadavek důvodným a z tohoto titulu mu uhradila částku 60 000 Kč, což mu avizovala svým stanoviskem ze dne [datum]. K projednání žádosti žalobce a k vyplacení přiznané částky tak došlo ve lhůtě 6 měsíců, kterou § 15 odst. 2 OdpŠk poskytuje. Z tohoto zákonného ustanovení tak vyplývá, že žalovaná má zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání uplatněného nároku poškozeným (zde žalobcem) a teprve až jejím uplynutím se může dostat do prodlení. Jinak řečeno, i když v posuzovaném případě požadavek žalobce vyřídila dříve, než tato zákonná lhůta uplynula, nastává stejně prodlení žalované až po jejím skončení, neboť počátek prodlení vychází právě z tohoto zákonného ustanovení. Je tomu tak proto, že v této šestiměsíční době může žalovaná přehodnotit své stanovisko a nově plnit nebo plnit ještě další částku nad částku, kterou již poskytla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Protože tedy žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum] mohla se žalovaná v souvislosti s výše sděleným ocitnout v prodlení s úhradou částky 2 000 Kč až po uplynutí šestiměsíční lhůty, tj. dnem [datum].

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. o věci samé podle § 219 o.s.ř. stran částky 2 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení jako věcně správný potvrdil a ve zbytku jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítnul.

14. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. sp. zn. [spisová značka], podle něhož „i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci“. Žalobci proto náleží náklady řízení před soudy obou stupňů, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 4 000 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (4 úkony právní služby á 1 000 Kč – převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, účast na jednání před soudem prvního stupně a vyjádření k odvolání), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 (2 úkony právní služby á 300 Kč – příprava a převzetí věci a sepis žaloby a 2 úkony právní služby á 450 Kč – účast na jednání před soudem prvního stupně a vyjádření k odvolání) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za návrh na zahájení řízení.