o vydání účetních dokladů

1. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, kterým zamítl žalobu o vydání. blíže specifikovaných účetních dokladů v digitální podobě, uchovaných na trvalém nosiči dat eventuelně zaplacení 43.560, -Kč s úrokem z prodlení.

2. Namítala, že není správný závěr, že žalovaná kompletní účetnictví vydala (ukládáním na cloudové úložiště). Kromě toho nebylo zjištěno, že by žalovaná pozbyla moc nad účetnictvím a žalobkyně ji nabyla. Účetnictví se nacházelo na úložišti Dropbox, k němuž měl [jméno FO] (jednatel žalobkyně) přístup, ale faktickou moc nad úložištěm měla žalovaná, a to i po podání žaloby a zřejmě dosud. Není přitom rozhodné, zda měla žalobkyně k účetnictví přístup. Podle judikatury ([spisová značka]) by žalovaná musila tvrdit a prokázat, že držbu pozbyla. O tento závěr se opírá těž rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci č.j. [spisová značka]. Pro žalobu o vydání věci je relevantní, která osoba držby (faktického panství nad věcí) nabyla a zda došlo k předání a převzetí držby věci, jelikož není možné, aby dvě osoby vykonávaly právní panství nad věcí ([spisová značka]).

3. Správné nejsou ani závěry, že žalobkyně nabyla účastnictví do své disposice. Tvrzení o předání prostřednictvím cloudu bylo uplatněno až po koncentraci. Zveřejnění účetních závěrek žalobkyně za r. 2018-2020 neprokazuje, že měla účetnictví ve své moci, přičemž závěrky za r. 2018-2019 nejsou součástí spisu a nebyl zjišťován jejich obsah. Závěrky byly zpracovány na základě odhadu. To vyplynulo z výpovědi jednatele žalobkyně, stejně jako to, že od srpna 2020 již neměl přístup k disku žalované, resp. k elektronickým úložištím žalované. Z protokolu o předávání věcí z [datum] vyplývá pouze předání účetnictví v papírové podobě. Soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně Kaskové, že se účetnictví zpracovávalo v programu [podezřelý výraz] (nikoli v programu [podezřelý výraz]) přičemž nebylo prokázáno, by tato část účetnictví byla uložena na [podezřelý výraz]. Stejně tak vyšlo najevo, že žalovaná zpracovala pro žalobkyni ještě v září přiznání k DPH a kontrolní hlášení za srpne 2020, přičemž v té době neměl [jméno FO] k účetnictví, jíž přístup. Z emailové komunikace nevyplývá, že by na [podezřelý výraz] byla uložena jakákoli součást účetnictví za rok 2020.

4. Dále namítala, že písemné odůvodnění rozsudku je v rozporu s vyhlášeným. Při vyhlášení soud uvedl, že důvodem zamítnutí bylo ukládání účetnictví na úložiště žalobce. Písemné odůvodnění je tak založeno ne zcela nových důvodech, což je v rozporu s právem na soudní ochranu (poukázal na usnesení IV. ÚS 1066/20). Další vady spočívají v to, že soud připustil při výslechu [jméno FO] nepřípustně formulované dotazy či dotazy na právní posouzení věci. Námitku zástupce přitom zamítl a současně vyzval zástupce žalobce (správně žalované), aby podobné dotazy již nevznášel. Na druhé straně soud zatížil řízení ukládáním nadbytečných i vadných procesních povinností žalobci. To svědčí též o nerovném přístupu k účastníkovi.

5. Navrhla proto rozsudek změnit a žalobě vyhovět, nebo zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Před odvolacím jednání navrhla jeho odročení s tím, že strany jednají o mimosoudním vyřešení sporu (do 30.1. očekávají podpis základních podmínek budoucí dohody o narovnání). Dále navrhla ustanovit žalované opatrovníka, jelikož její jednatelé jsou ve vztahu k věci ve střetu zájmů. To odůvodnila tím, že jednatel žalované Jandečka by mohl být odpovědný za neoprávnění držení účetnictví žalobkyně, což dopadá i na ostatní jednatele [právnická osoba], kteří jsou pod faktickou kontrolou jmenovaného. Při jednání pak argumentovala též tím, že tu není jiná možnost, jak účetní doklady od žalované získat a soud by ji měl poučit, jak měla žalovat (odkázala na rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 1452/20).

7. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit. Co se týče rozporu mezi vyhlášeným a písemným odůvodněním, domnívá se, že tu rozpor nebyl, dílčí odlišnosti jsou běžné a námitka je nemístným formalismem. Případná nepřesnost v ústním odůvodnění není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nedošlo tím ani k odnětí možnosti jednat před soudem. Výslech [jméno FO] neměl vliv na správnost rozhodnutí, skutečnosti, které soud z jeho výpovědi čerpal nevyplývají z dotazů, které případně byly v rozporu s procesními pravidly.

8. Veškeré dokumenty byly žalobkyni předány jednak nahráním na cloudové úložiště [jméno FO] [podezřelý výraz]. Pokud tu vůbec byla obligační povinnost žalované k předání dokumentů, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o vedené účetnictví, byla tímto splněna. Pokud žalobkyně tvrdí, že pozbyla přístup k cloudovému úložišti jmenovaného, jde to k její tíži a požadované dokumenty může vydat jedině jmenovaný. Podle provedených důkazů má jmenovaný (jednatel žalobkyně) stále přístup do úložiště. Svědčí o tom i založení účetní závěrky za r. 2020 do sbírky listin a skutečnost, že žalobkyně nedávno podstoupila přeměnu zapsanou v obchodním rejstříku.

9. Nebylo prokázáno, že by žalovaná měla požadované dokumenty ve své disposici, resp. že je zadržuje neprávem. Jde navíc o virtuální soubory, které se mohou vyskytovat v neomezeném množství kopií. Jde-li o věci, tak o věci druhově určené, přičemž ust. 1040 o.z. neumožňuje jejich vydání. To vylučuje i předchozí nabytí těchto dokumentů žalobkyní. Jinak by šlo také o výsledek tvůrčí činnosti žalované, tudíž by je žalovaná držela oprávněně a neměla žádnou povinnost zničit kopie takových dokumentů či se vzdát jejich držby. Žalobkyně by se mohla toliko domáhat splnění závazku (vydání kopií dokumentů), pokud by tu ovšem byl smluvní vztah ohledně vedení účetnictví.

10. Žaloba ovšem nemůže být důvodná především proto, že žalobkyně požaduje vydání nehmotných věcí, které nejsou předmětem vlastnického práva v širším slova smyslu. Vindikační žaloba směřuje k vydání věcí hmotných, jak dovodila citovaná odborná a komentářová literatura i judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]. Žalobkyně přitom požaduje vydání dokumentů v elektronické podobě, avšak úprava vlastnického práva v části třetí, hlavě druhé, 3.dílu občanského zákoníku dopadá jen na hmotné věci (předmět vlastnictví v užším slova smyslu). Nehmotná věc může být předmětem vlastnického práva pouze jako právo, nikoli jako jiná věc bez hmotné podstaty (vlastnictví v širším slova smyslu) Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, tedy jde o pouhou informaci. Je tudíž sporné, zda jde o věc v právním slova smyslu, nicméně informace není předmětem vlastnictví.

11. Dále poukázala na to, že žaloba je součástí soustavného šikanózního jednání [jméno FO], který prostřednictvím ovládaných a spřízněných osob podává vůči žalované a osobám z její skupiny řadu žalob (celkem 34), stížností ke Komoře daňových poradců a podnětů rejstříkovému soudu. Svědčí o tom i výše tvrzené škody a skutečnost, že předmětné dokumenty si mohla vyžádat od portálu veřejné správy „MOJE daně“.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal jej ve výroku o věci samé věcně správným.

13. Neshledal důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání, jelikož – jak ověřil dotazem u zástupce žalované – k žádné dohodě mezi stranami k [datum] nedošlo. Neshledal také, že by bylo třeba ustanovovat žalované opatrovníka. Tato je právně zastoupena na základě plné moci a co se týče pozice jejího jednatele, ten není účastníkem řízení a jeho případné ručení za škodu způsobenou žalovanou žalobkyni se jinak neliší od ručitelství jakéhokoli jiného jednatele s.r.o. Uvedené návrhy mohou spíše nasvědčovat obstrukční taktice žalobkyně.

14. V první řadě se odvolací soud zabýval námitkou rozdílu mezi ústním odůvodněním rozsudku po jeho vyhlášení a odůvodněním písemným. Odvolatelce lze dát za pravdu v tom, že ústní odůvodnění zahrnovalo závěr, že žalovaný ukládal účetnictví na úložiště žalobce (správně žalobkyně) což skutečně v písemném odvodnění uvedeno není. Rozpor mezi odůvodněním ústně vyhlášeným a písemným přitom může být vadou řízení (vyhlášením rozhodnutí řízení nekončí), avšak v daném případě je zjevné, že šlo pouze o nepřesné vyjádření, neboť soud měl na mysli, že předmětné účetnictví bylo ukládáno na úložiště přístupné žalobkyni, jak plyne z písemného odůvodnění rozsudku.

15. Soud I. stupně po provedeném a zhodnoceném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná prostřednictvím zaměstnankyň a svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] poskytovala žalobkyni na základě pokynu [jméno FO] vedení účetnictví, přičemž tu nebyla konkrétní dohoda o podmínkách tohoto závazku včetně způsobu předávání. Tento závěr plně koresponduje se závěry učiněnými v řízení týkajícím se jiné společnosti [jméno FO] a žalované vedeném pod sp.zn. [spisová značka] u stejného soudu. Tento závěr shledává odvolací soud správným, odpovídajícím provedenému dokazování, stejně jako závěry o povaze společností [jméno FO] včetně žalobkyně (tzv. ready-made společnosti), objemu a struktuře účetních dokladů, vložení účetních dokumentů do sbírky listin.

16. Spornou otázkou mezi účastníky je předání účetních dokladů po skončení spolupráce. Soud I. stupně shledal, že k předání (kompletně) došlo. I tento závěr podle odvolacího soudu v převážné míře odpovídá provedenému dokazování, byť nikoli beze zbytku. Další doklady byly předány protokolárně [datum], ze soupisu však není zřejmé, jaké konkrétní doklady (listiny) byly předány. Účetní doklady byly vedeny v převážné míře elektronicky, tudíž jejich faktické předání (v nehmotné podobě) nebylo pojmově možné. Postačilo však jejich ukládání do cloudového úložiště, kam měla žalobkyně přístup. [jméno FO] však zřejmé, zda tento přístup trval i po srpnu 2020. Jelikož však žalobkyně sestavila následně rozvahu, přílohy k účetní závěrce za r. 2018-20 a vložila je do sbírky listin, bez shledání závad, lze mít za to, že měla k disposici veškeré potřebné podklady. A to tím spíše, že šlo neaktivní firmu vystavující jednu fakturu ročně.

17. Z hlediska skutkových zjištění pak může hrát roli i názor žalobkyně, že ve sporu o vydání věci musí žalobce tvrdit a prokazovat, že se žalovaný stal držitelem věci; žaloba bude úspěšná, neprokáže-li žalovaný, že držbu věci pozbyl (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 28 Cdo 4178/2007 nebo ve věci sp.zn. 29 Cdo 2006/2014). Tento závěr zaujal zdejší soud v usnesení sp.zn. [spisová značka]. V tomto řízení ji soud I. stupně blíže neřešil vycházeje z toho, že došlo k předání požadovaných dokladů.

18. K těmto judikátům odvolací soud uvádí, že v případě prvního rozhodnutí není zřejmé, jakou povahu měly požadované účetní doklady a vzhledem k době jeho vydání je spíše pravděpodobné, že měly povahu listinnou. V případě druhém se hovoří o dokladech v listinné i elektronické podobě. U elektronických dokumentů je přitom z povahy věci možná existence neomezeného počtu „kopií“ a není dost dobře jasné, jak by měl žalovaný prokazovat, že již žádnou nemá. Jinými slovy, takový dokumentem může současně disponovat jak žalobkyně, jemuž byl umožněn přístup na datové úložiště, tak kdokoli jiný, kdo má tam přístup, čímž se nijak nevylučuje, že další exempláře mohou být jinde (záloha před vložením na cloud). Zmíněný judikát tedy dopadá bez pochyb na účetní doklady v listinné podobě, kde jejich držitelem může být buď jeden nebo druhý subjekt, ale nikoli oba zároveň, zatímco u dokladů digitálních se jeví jeho použitelnost problematická. Lze dále odkázat na rozhodnutí ve věci sp.zn. [spisová značka], vycházející z toho, domáhá-li se dovolatelka vydání „účetnictví“ resp. je tvořících dokladů, jde o věci v právním slova smyslu. Ani zde není řešena otázka, v jaké podobě požadované účetní doklady byly.

19. Pro právní posouzení věci je významné to, co požaduje žalobkyně vydat. Ve všech případech požaduje vydat elektronické (digitální) soubory ve formátech xlsx nebo pdf, uchované na trvalém nosiči dat (nikoli tyto nosiče dat). Žalobkyně ostatně netvrdila, že by kdy žalované nějaké nosiče dat poskytla a jaké. Předmětem žaloby je tedy „vydání“ elektronických souborů.

20. Odvolací soud se přiklání k argumentaci žalované, že tyto elektronické soubory nemají povahu věci způsobilé k vydání formou vindikační žaloby. Svědčí o tom judikatura: jednak rozhodnutí NS sp.zn. [spisová značka], jež uvádí, že „účetní doklad není způsobilým předmětem zadržovacího práva a nemůže být ve smyslu ustanovení § 1395 o. z. zadržen k zajištění dluhu“ a dále rozhodnutí č.j. [spisová značka] podle něhož „Ustanovení § 1011 o. z. podřazuje pod pojem „vlastnictví“ vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné; jde však o vymezení vlastnictví v širším smyslu, a na právní režim všech takto široce vymezených předmětů vlastnictví nelze vztáhnout bezezbytku ustanovení upravující vlastnické právo (díl třetí části III. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).“ Dále lze odkázat na rozhodnutí NS sp.zn. [spisová značka] v němž odvolací soud připustil, že doklady (soubory pdf) lze považovat za věci v právním smyslu, avšak jejich nehmotná povaha vylučuje domáhat se jejich vydání podle § 1040 o.z., přičemž dovolání bylo odmítnuto. Tyto závěry uvádí i komentářová literatura citovaná žalovanou.

21. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že požadované datové soubory jsou ve smyslu ust. § 496 odst. 2 resp. 498 o.z. věcmi bez hmotné podstaty, jež tvoří předmět vlastnictví v širším smyslu, přičemž právní úprava v Části třetí, Hlavě druhé, Dílu 3, kam spadá o reivindikační žaloba dopadá jen na hmotné věci.

22. O tomto svém názoru také žalobkyni při jednání poučil. Ta argumentovala tím, že pak není jasné, jak by se mohla domoci vydání tasových souborů. Touto otázkou se zabýval i odvolací soud, jakkoli se nejeví pro právní posouzení této věci jako významná, neboť –jak bylo uvedeno výše –byly účetní doklady do disposice žalované předány, resp. bylo jí umožněno s nimi nakládat. Okolnost, že nelze požadovat vydání elektronických souborů jako takových formou vindikační žaloby, není na překážku tomu, aby takový nárok vyplynul ze závazkového právního vztahu, jak lze pravidelně očekávat. Problémem zde je, že takový závazkový vztah zahrnující i povinnost předání sjednán nebyl, účetnictví bylo vedeno v zásadě tzv. „na dobré slovo“.

23. Jelikož tedy žaloba na vydání věcí byla shledána nedůvodnou, správně byl zamítnut i eventuální petit. V zásadě správně bylo rozhodnuto též o nákladech řízení, s výjimkou vyčíslení výše nákladů mezi účastníky. Odvolací soud proto rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. co do výše nákladů změnil, jinak jej jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

24. Soud I. stupně neprávně stanovil výši odměny advokáta, když vycházel nejprve z tarifní hodnoty 10.000,-Kč, dále z hodnoty 53.563,-Kč a dále z hodnoty73.563,-Kč. Žalobkyně po celou dobu požadovala vydání věcí, které v průběhu řízení (eventuálním petitem) ocenila částkou 43.560, -Kč. Nebyl důvod sčítat oba nároky, neboť žalobkyně mohla dostat v každém případě pouze jeden z nich. Jestliže v průběhu řízení věci ocenila, bylo namístě vycházet z tarifní hodnoty 43.560, -Kč jakožto cena předmětu řízení. Odměna za úkon právní služby pak měla činit 2.860, -Kč.

25. Žalovaná náleží odměna za celkem 13 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání v červnu 2023, vyjádření k výzvě soudu, odvolání proti usnesení o přerušení řízení, vyjádření k změně žaloby, účast u jednání v říjnu 2024, únoru, dubnu a 2 x v červnu 2025–z toho první jednání přes 2 hodiny – a účast při vyhlášení rozsudku. Za úkony v pořadí třetí, pátý a poslední náleží odměna poloviční. Neúčelnými shledal odvolací soud vyjádření z února 2025 (předcházelo mu jednání, tudíž žalovaná se měla vyjádřit při něm, stejně tak to platí o vyjádření z března 2025 a června 2025.

26. K tomu byly přičteny paušální náhrady hotových výdajů 7x po 300,-Kč a 6x po 450,-Kč a 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad. To v souhrnu činí 45.496, -Kč.

27. Úspěšné žalované pak náleží též právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jde odměnu za 3 úkony po2.860,-Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání) 3 paušální náhrada po 450,-Kč a 21 % DPH.