pro [část Prahy] j. 10 C 13/2021-39 z [datum rozhodnutí],

Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku do výroku II., kterým byla žaloba ohledně [částka] s úrokem z prodlení zamítnuta. Vytýkal soudu nesprávné právní posouzení věci, když nevzal v potaz, že v řízení postiženém nepřiměřenou délkou šlo o pracovněprávní spor. Odůvodnění kritéria významu řízení pro žalobce je rozporné i proto, že soud uvádí, že ve sporu nešlo o vysokou částku a na druhé straně zvyšuje zadostiučinění vzhledem k povaze sporu o 10 %. Další vadou je, že soud zaměňuje škodu a újmu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a sám rozhodl.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že je v napadeném výroku i výroku nákladovém věcně správný.

Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, když vůči těmto zjištěním nebyly námitky, odpovídají obsahu spisu.

Odvolateli lze dát za pravdu v tom, že předmětem řízení postiženého nepřiměřenou délkou šlo o nárok pracovněprávní povahy, což nepochybně mohlo ovlivnit úvahy soudu o významu řízení pro žalobce. Je třeba s ním také souhlasit v tom, že odůvodnění rozsudku je poněkud rozporné, když soud na jedné straně v bodech 24. - 26. vytváří konstrukci odůvodňující zadostiučinění ve výši [částka], na druhé straně v bodu 27. vychází z rozhodujícího kritéria významu řízení – toho, co bylo pro žalobce v něm v sázce – a podle toho výši zadostiučinění limituje. To může vytvářet dojem nekonzistentnosti odůvodnění, a to v neprospěch účastníka, který dostává částku nižší, ač soud dospěl také k částce vyšší.

Rozsudek je však věcně správný. Kritérium významu řízení z hlediska toho, co bylo pro účastníka v něm v sázce, zejména šlo-li v něm o peněžité plnění je podle judikatury Nejvyššího soudu ČR citované v bodu 18, odůvodnění kritériem rozhodujícím. Je tomu tak proto, že smyslem zadostiučinění za nesprávný úřední postup tu není trestat stát či jeho orgány, nýbrž poskytnout tímto postiženému účastníku odpovídající zadostiučinění nemajetkové újmy. Ta se pak odvíjí právě především od významu řízení pro něj vyjádřenému všeobecným ekvivalentem – penězi – v souvislosti s předmětem řízení. Význam řízení pak se nahlíží objektivně, tedy v podobě, v jaké by jej zpravidla vnímala jakákoli osoba v pozici účastníka. K tomu právě slouží zejména předmět řízení, tedy to, oč v něm šlo.

Soud tedy správně vycházel z tohoto kritéria, které také správně kvantifikoval, tedy zohlednil i příslušenství pohledávky. Úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem (vyjádřeným kritériem„ co v sázce“) jsou tedy zbytečné.

Soud I. stupně také správně vypočetl výši nároku žalobce, zohlednil částečné plnění žalovanou a vypočetl rozdíl, což se projevilo ve výroku I. Tomu pak odpovídá zamítavý výrok II. rozsudku. K žádnému pochybení nedošlo ani ve výroku o nákladech řízení. Proto odvolací soud rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení odpovídá tomu, že žalovaná v něm byla úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly.