pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 44/2022-39,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o [částka] s příslušenstvím, a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal proti žalované zaplacení předmětné částky s tím, že dne [datum] jako budoucí kupující uzavřel s manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] jako budoucími prodávajícími a současně i se žalovanou jako zprostředkovatelem smlouvu o smlouvě budoucí kupní č. 2021 [číslo] Smlouvou se budoucí prodávající za splnění stanovených podmínek zavázali uzavřít kupní smlouvu k tam specifikovaným nemovitostem. Podmínky pro uzavření navazující smlouvy byly ve smyslu čl. VI odst. 1 smlouvy sjednány dvě, a to povinnost žalobce složit na účet žalované částku [částka] jako zálohu na první část kupní ceny, a dále povinnost budoucích prodávajících předložit žalobci originál potvrzení vystaveného [právnická osoba] o aktuální výši nesplněné části pohledávky, k jejímuž zajištění bylo zřízeno zástavní právo k předmětu převodu. Dle čl. IV odst. 4 smlouvy mělo potvrzení zároveň obsahovat souhlas [právnická osoba] s převodem předmětu převodu a závazek k vystavení potvrzení o zániku zástavního práva v případě plného uhrazení zajištěné pohledávky. Kupní smlouva měla být dle čl. VI. odst. 1 ve spojení s čl. IX odst. 3 smlouvy uzavřená do [datum]. Žalobce svoji povinnost složit zálohu ve výši [částka] na účet žalované ještě před podpisem smlouvy o smlouvě budoucí kupní splnil. Druhá podmínka, kterou byli vázáni budoucí prodávající, splněna nebyla, proto nedošlo ani k uzavření kupní smlouvy, a to výlučně na straně budoucích prodávajících. Jelikož k uzavření smlouvy nedošlo, žalovaná, která částku žalobci nevrátila, se bezdůvodně obohatila [částka].

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Namítla nedostatek své pasivní legitimace v tomto řízení. Záloha složená žalobcem, ač na její bankovní účet, nebyla plněním v její prospěch, nemohla se tedy proto na úkor žalobce obohatit. Nebyla příjemcem složené zálohy, měla ji pouze v dočasné správě a naložila s ní v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí kupní tak, že ji vypořádala s budoucími prodávajícími poté, co ti uplatnili svůj nárok na smluvní pokutu pro porušení povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní žalobcem. Záloha byla započtena na smluvní pokutu.

4. Mezi účastníky nebylo sporné a soud vzal za skutková zjištění, že mezi žalobcem, budoucími prodávajícími a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kterou se žalobce a budoucí prodávající za splnění stanovených podmínek zavázali uzavřít smlouvu kupní k předmětu převodu. Žalobce na účet žalované složil zálohu ve výši [částka], která mu nebyla vrácena. K podpisu kupní smlouvy nedošlo.

5. Soud založil své skutkové zjištění na základě obsahu uzavřené smlouvy mezi účastníky o smlouvě budoucí kupní, potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] a dále z e-mailové korespondence mezi makléřem [jméno] [příjmení], budoucími prodávajícími a žalobcem ze dne [datum] O pravosti a pravdivosti provedených důkazů soud neměl důvod pochybovat, neboť si vzájemně neodporují a spolu se shodnými tvrzení účastníků vytvářejí propojený celek událostí. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Soud pro nadbytečnost neprováděl navržené důkazy výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a budoucích prodávajících, neboť případně zjištěné skutečnosti z nich nemohly nijak zvrátit soudem zjištěný skutkový stav z provedených důkazů.

6. Žalobce a budoucí prodávající se smlouvou o smlouvě budoucí kupní zavázali za splnění sjednaných podmínek předmětu převodu uzavřít nejpozději dne [datum] smlouvu kupní. Jednou podmínkou bylo složení zálohy ve výši [částka] žalobcem na účet žalované. Žalobce uhradil zálohu ještě před podpisem samotné smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Druhou podmínkou bylo předložení potvrzení [právnická osoba] žalobci budoucími prodávajícími. [právnická osoba] vystavila potvrzení ke dni [datum]. Informace tam obsažené zanesla žalovaná do finální verze kupní smlouvy, kterou zaslala žalobci i budoucím prodávajícím dne [datum] s tím, že samotné potvrzení se mělo stát přílohou kupní smlouvy. Žalobce a budoucí prodávající se nedohodli na konkrétním termínu uzavření kupní smlouvy, měla být podepsána dne [datum] v 16 hodin v sídle žalované. Žalobce se k podpisu kupní smlouvy nedostavil, tedy kupní smlouva ve stanovené lhůtě uzavřena nebyla. Záloha ve výši [částka] byla transformována na smluvní pokutu sjednanou ve výši zálohy a zaslána dne [datum] žalovanou v rozsahu kráceném o její odměnu budoucím prodávajícím. O tom, jakým způsobem bylo se složenou zálohou naloženo, žalovaná informovala žalobce dopisem ze dne [datum].

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2048, § 1982 zák. č. 89/2012 Sb.

8. V první řadě se zabýval soud námitkou žalované o nedostatku její pasivní legitimace, kterou shledal jako nedůvodnou. Smlouvou o smlouvě budoucí kupní, stejně i shodnými tvrzení účastníků bylo prokázáno, že žalovaná vystupovala jako samostatná smluvní strana smlouvy. Žalobcem složenou zálohu ve výši [částka] měla ve své dispozici a byla s ní povinna naložit způsobem vycházejícím ze splnění těch kterých podmínek sjednaných v předmětné smlouvě. Osud složené zálohy byl upraven vždy ve vztahu k vývoji událostí daného případu. Pokud by došlo ke smlouvou o smlouvě budoucí kupní zamýšlenému uzavření kupní smlouvy, představovala by tato záloha její částečné plnění. K uzavření kupní smlouvy však nedošlo, odpadl tak právní důvod, na jehož základě byla záloha poskytnuta. V takovém případě žalovaná byla povinna s ní naložit dle čl. IV smlouvy, tj. buď ji vydat budoucím prodávajícím jako úhradu smluvní pokuty v případě, kdy by nedošlo k uzavření kupní smlouvy z důvodu na straně žalobce; nebo ji vydat žalobci, pokud by nedošlo k uzavření kupní smlouvy z důvodu na straně budoucích prodávajících.

9. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalovaná byla povinna žalobci zálohu vrátit. Stěžejní tak bylo posouzení, z důvodu na čí straně nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Tvrzení žalobce, že k neuzavření smlouvy došlo porušením povinnosti budoucími prodávajícími, kteří před podpisem kupní smlouvy nepředložili žalobci potvrzení [právnická osoba], prokázána nebyla. Lze mu přisvědčit pouze tolik, že se budoucí prodávající zavázali předložit mu potvrzení [právnická osoba] před podpisem kupní smlouvy, nebylo však sjednáno, jak má předložení vypadat, jakou má mít formu a časově bylo omezeno pouze„ před“ podpisem kupní smlouvy. Za situace, kdy byl žalobce dne [datum] žalovanou obeznámen, že údaje z potvrzení [právnická osoba] jsou vtěleny do finální verze kupní smlouvy, která mu současně byla zaslána a že potvrzení samotné bude přílohou kupní smlouvy, měl žalobce možnost se s potvrzením reálně před podpisem kupní smlouvy seznámit a případně ji pro jeho absenci nebo neúplnost nepodepsat. Tuto svou možnost však žalobce promarnil, neboť se k podpisu kupní smlouvy nedostavil. Skutečnost, že by se s potvrzením seznámil až v den podpisu kupní smlouvy, nemohla mít pro něj žádný negativní důsledek, neboť s výší nesplacené části pohledávky [právnická osoba] byl svázán pouze poměr rozdělení složených finančních prostředků z úschovy mezi [právnická osoba] a budoucími prodávajícími. Povinnost žalobce složit celou druhou část kupní ceny do úschovy ve lhůtě pěti pracovních dnů od podpisu kupní smlouvy tím nijak dotčena nebyla. Pouze, pokud by potvrzení tyto údaje neobsahovalo, stejně, jako kdyby absentoval souhlas [právnická osoba] s převodem předmětu převodu a závazek vystavení potvrzení o zániku pohledávky, došlo by k neuzavření kupní smlouvy z důvodu na straně budoucích prodávajících. Soud vyslovil přesvědčení, že tvrzení žalobce nejsou odrazem reálného běhu událostí, neboť v případě, že by měl vážný zájem na uzavření kupní smlouvy a nabytí vlastnictví k předmětu převodu, bylo nasnadě budoucí prodávající, případně žalovanou, k předložení potvrzení vyzvat. Ve vztahu k závazku budoucích prodávajících předložit žalobci potvrzení [právnická osoba] před podpisem kupní smlouvy soud neshledal žádné porušení smlouvy o smlouvě budoucí kupní, a jiné porušení povinností budoucími prodávajícími žalobcem tvrzeno ani nebylo. Soud uzavřel, že kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodu na straně žalobce, který se ve smyslu čl. VI odst. 2 a čl. VII odst. 5 smlouvy o smlouvě budoucí kupní nedostavil ve sjednaném termínu k podpisu kupní smlouvy. Žalobce a budoucí prodávající si v čl. VII. smlouvy sjednali, že ten, na jehož straně budou ležet důvody, pro které nedojde k uzavření kupní smlouvy, je povinen druhému uhradit smluvní pokutu. Výše smluvní pokuty byla pevně dána a v případě vzniku povinnosti uhradit ji žalobcem, bylo sjednáno její plné započtení vůči jím sjednané v záloze. Žalobce své povinnosti zajištěné smluvní pokutou nedostál, vznikla mu povinnost uhradit budoucím prodávajícím smluvní pokutu ve výši složené zálohy. Právo žalobce na vrácení zaplacené zálohy zaniklo započtením smluvní pokuty, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tuto přiznal procesně plně úspěšné žalované za právní zastoupení.

11. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. V jeho následném odůvodnění poukázal na to, že v řízení tvrdil, že kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodu na straně budoucích prodávajících, kteří před jejím podpisem nepředložili mu originál potvrzení [právnická osoba], které bylo podmínkou pro uzavření kupní smlouvy. Soud uzavřel, že toto tvrzení prokázáno nebylo, a to i přesto, že žalobce byl soudem opakovaně vyzván, aby svá tvrzení obsažená v žalobě doplnil a označil k nim důkazy. Nesouhlasil ani se závěrem soudu ohledně započtení zálohy proti smluvní pokutě. Napadený rozsudek je dle něj nesprávný, závěry soudu nereflektují znění zákona ani aktuální judikaturu NS ČR. V první řadě poukázal na fakt, že procesní postup soudu prvního stupně byl v rozporu se zákonem. V rozsudku je uvedeno, že i přes opakovanou výzvu soudu nedoplnil svá tvrzení a neoznačil relevantním důkazem k tomu, že kupní smlouva nebyla podepsána z důvodu na straně budoucích prodávajících. Soud zcela opomněl zohlednit fakt, že ve sporech o vrácení předaných finančních prostředků je třeba uplatnit tzv. rozdělené důkazní břemeno. Plátce nese důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že došlo k předání peněz příjemci a bude-li toto prokázáno, příjemce nese důkazní břemeno ve vztahu k existenci právního titulu, na jehož základě je oprávněn si prostředky převzaté od plátce ponechat. Odkázal v tomto na judikaturu NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, ze kterého citoval, dále sp. zn. 25 Cdo 246/2001, sp. zn. 28 Cdo 248/2012. V projednávané věci mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce ve prospěch účtu žalované složil zálohu již před podpisem smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Své důkazní břemeno tedy unesl. Soud se dopustil zásadního pochybení, pokud žalobce opakovaně vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k důvodu nepodepsání kupní smlouvy a následně z tohoto vyvodil pro něj nepříznivé procesní následky. Dle rozhodovací praxe NS ČR žalobce v této souvislosti důkazní břemeno netížilo. Toto leželo na straně žalované, byla to právě žalovaná, která byla povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat relevantní důkazy. Žalobce tedy splnil jednu z podmínek pro podpis předmětné kupní smlouvy.

12. Druhá nezbytná podmínka byla předložení originálu potvrzení [právnická osoba] K tomuto žalovaná před soudem neoznačila žádné důkazy a ani netvrdila, že by v době trvání, resp. účinnosti předmětné smlouvy, tj. do dne [datum] originál požadovaného potvrzení žalobci skutečně předložila. Toto potvrzení mělo být přílohou kupní smlouvy a jeho obsah byl zohledněn v poslední navrhované podobě kupní smlouvy (citováno z odůvodnění napadeného rozsudku). Potvrzení samotné, a nikoliv jen informace o něm, žalobci nebylo předloženo, přestože to bylo v čl. VI odst. 1 předmětné smlouvy výslovně požadováno. Soud rovněž nezohlednil vůbec to, že přílohou této kupní smlouvy měla být pouze kopie potvrzení a nikoliv jeho originál. Pouze ze skutečnosti, že k podepsání kupní smlouvy měla být předložena kopie předmětného potvrzení, nelze bez dalšího dovodit, že by žalobci měl být současně předložen i jeho originál. Zbylá podmínka, tedy předložení originálu potvrzení žalobci, nikdy nebyla splněna, resp. její splnění v rámci řízení před soudem prvního stupně nebylo nijak prokázáno.

13. Žalovaná nedokázala doložit právní titul, na jehož základě by jí vzniklo právo ponechat si složenou zálohu, resp. ji započíst proti smluvní pokutě. Žalovaná, jako realitní kancelář a tedy profesionál v oboru, si mohla a měla ověřit, jakým způsobem byly sjednány podmínky pro uzavření kupní smlouvy a že ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní byl výslovně stanoven požadavek na předložení originálu potvrzení. Za bezpředmětný označil závěr soudu prvního stupně, že kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodu na straně žalobce, který se nedostavil ve sjednaném termínu k podpisu kupní smlouvy. Soud nereflektoval nijak ani na to, že žalovaná neprokázala a ani netvrdila, že by se k podpisu kupní smlouvy ve sjednaný termín dle čl. VI. odst. 2 smlouvy o smlouvě budoucí kupní dne [datum] v 16 hodin do sídla žalované dostavili budoucí prodávající. Žalovaná dále tvrdila, že složenou zálohu započítala ve prospěch budoucích prodávajících poté, co ti uplatnili svůj nárok na smluvní pokutu pro porušení povinnosti ze smlouvy ze strany žalobce. Z těchto důvodů žalovaná měla předmětnou zálohu na účet budoucích prodávajících vyplatit. Budoucím prodávajícím nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci z titulu porušení smlouvy o smlouvě budoucí kupní nikdy nevznikl; ani jedno z uvedených zásadních tvrzení žalované není pravdivé. Z tohoto důvodu má i ve vztahu k této otázce žalobce rozsudek za nesprávný. Dle platného práva žalovaná nebyla oprávněna si složenou zálohu jednoduše ponechat, resp. bez dalšího ji vyplatit budoucím prodávajícím jako smluvní pokutu, a to i pokud by takový postup byl ve smlouvě výslovně sjednán. Nevratná záloha neexistuje, její nevratnost může způsobit pouze k započtení vůči jiné sjednané pohledávce nebo pohledávce vyplývající z platné legislativy. Jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon, je její vymahatelnost – splatnost pohledávky.

14. Dále uvedl, že splatnost smluvní pokuty ve smyslu čl. VII odst. 1 smlouvy o smlouvě budoucí kupní, na kterou se žalovaná jako právního titulu pro nevrácení složené zálohy žalobci dovolává, není v předmětné smlouvě stanovena. Žalovaná v řízení tvrdila, že budoucí prodávající uplatnili svůj nárok na smluvní pokutu, blíže to však nijak nespecifikovala, kdy konkrétně a jakým způsobem mělo být toto tvrzené uplatnění smluvní pokuty realizováno. Žalobce naopak výslovně uvedl, že výzvu k úhradě smluvní pokuty nikdy neobdržel. Nemůže proto obstát závěr soudu prvního stupně, že zápočet pohledávek sjednaný smlouvou byl realizován v okamžiku, kdy budoucím prodávajícím vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty oproti povinnosti vrátit žalobci zálohu, neboť odpadl právní důvod, na jehož základě byla poskytnuta. Budoucí prodávající svůj tvrzený nárok na zaplacení smluvní pokuty nikdy neuplatnili, nebyl proveden úkon započtení smluvní pokuty proti složené záloze. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, případně navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná ve vyjádření vyvracela argumentaci v odvolání uvedenou. K procesním námitkám žalobce uvedla, že procesní postup soudu prvního stupně byl v pořádku. Byl to žalovaný (správně žalobce), který žalobou vznesl svůj nárok a tvrdil, že důvody, pro které nebyla kupní smlouva uzavřena, stojí na straně budoucích prodávajících. Jako žalobce tedy nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Toto žalobce zcela pomíjí a snaží se celou věc procesně posunout do té roviny, že sice je to on, kdo nárokuje zaplacení, ale prokazovat absenci jeho nároku má žalovaná. To jde zcela proti zásadě sporného řízení. Argumentuje-li tzv. rozděleným důkazním břemenem, jedná se buď o nepochopení uvedeného institutu, nebo o záměrné odvádění pozornosti. Navíc, pokud žalovaná jako příjemce platby měla nést důkazní břemeno o otázce právního titulu přijetí této platby, je přesvědčena o tom, že břemeno před soudem unesla. Od počátku tvrdila, že přijatá platba byla zálohou na první část kupní ceny převáděných nemovitostí, která následně vlivem porušení smluvní povinnosti žalobce uzavřít kupní smlouvu byla započtena na smluvní pokutu dle čl. VII. smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Smluvní pokuta byla ve prospěch budoucích prodávajících, nikoliv ve prospěch žalované. Není pravdou, že by žalovaná netvrdila právní důvod pro nevrácení předmětné platby žalobcem. Rovněž není pravdou, že by svá tvrzení nedoložila důkazy – těmi byly jednak samotná smlouva o smlouvě budoucí kupní, dále komunikace mezi účastníky uvedené transakce, přičemž sama navrhovala další četné důkazy k prokázání svých tvrzení, z nichž část soud po vlastní úvaze pro nadbytečnost neprovedl.

16. Obšírné důvody, které žalobce uvádí pro neuzavření kupní smlouvy, se výhradně zaměřuje na otázku předložení/nepředložení potvrzení [právnická osoba] V řízení byla uvedená otázka zevrubně vyřešena. Informace týkající se předmětného potvrzení byla žalobci opakovaně výslovně sdělena a rovněž návrhy kupní a úschovní smlouvy byly aktualizovány ve smyslu obsahu tohoto potvrzení. Kopie potvrzení pak měla být rovněž přílohou kupní smlouvy s tím, že originál by byl předán žalobci před samotným uzavřením kupní smlouvy. Bylo tedy zřejmé, že potvrzení je vystaveno, budoucí prodávající jím disponují, a k předání jeho originálu dojde před uzavřením kupní smlouvy. Argumentace žalobce v tomto smyslu by mohla být úspěšná jen tehdy, pokud by předmětné potvrzení neobdržel ani na podpisové schůzce dne [datum] v 16 hodin, a pokud by z tohoto důvodu odmítl kupní smlouvu uzavřít. Důvody pro neuzavření kupní smlouvy stojí na straně žalobce, který si zřejmě v průběhu transakce svůj záměr předmětné nemovitosti nabýt rozmyslel. Dle přesvědčení žalované k tomu došlo pro jeho nečinnost, resp., pro neposkytnutí potřebné součinnosti z jeho strany. Poté, co bylo předmětné potvrzení zajištěno, obsah kupní i úschovní smlouvy mezi žalobcem a budoucími prodávajícími vyjednán a návrhy obou smluv byly finalizovány a připraveny k podpisu, žalobce bohužel se žalovanou i budoucími prodávajícími přestal jakkoliv komunikovat, přestal poskytovat součinnost a nakonec se ani k podpisu kupní smlouvy nedostavil.

17. Dle žalované od určitého okamžiku žalobce již neměl v plánu kupní smlouvu uzavřít a v tomto žalovaná poukázala na to, že se snažil od počátku v zásadě dosáhnout změny v pozici budoucího kupujícího ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kdy namísto něj měla vstoupit [právnická osoba] obchodní, [IČO], tak, že předmětná smlouva o smlouvě budoucí kupní byla mezi účastníky uzavřena již jako druhá v pořadí. Původně uzavřená smlouva o smlouvě budoucí kupní pod číslem [rok] [číslo] byla uzavřena již dne [datum] a její účel a předmět byl v podstatě shodný jako předmět smlouvy o smlouvě budoucí kupní, o kterou žalovaná opírá svůj nárok na nevyplacení složené zálohy na kupní cenu zpět žalobci. Jediným rozdílem byl termín pro uzavření kupní smlouvy, původně sjednaný do [datum]. Žalobce však nesplnil svoji povinnost dle ustanovení čl. V. odst. 3 písm. a) této původní smlouvy o smlouvě budoucí kupní, tj. nesložil zálohu na první část kupní ceny a budoucí prodávající z tohoto důvodu onu původní smlouvu vypověděli. Jako způsob narovnání vzniklé situace byla mezi zúčastněnými uzavřena nová smlouva o smlouvě budoucí kupní, tj. smlouva o smlouvě budoucí kupní, která je právním základem předmětného sporu. Pokud jde o žalobcem zamýšlenou změnu v pozici budoucího kupujícího, mělo jít o vstup [právnická osoba] obchodní, [IČO] na místo žalobce. Dle jeho sdělení byla motivem skutečnost, že sám nebyl schopen koupi nemovitosti financovat, proto mu s úhradou kupní ceny pomůže právě zmíněná společnost (ovládaná s ním spřízněnými osobami), která se po určitou dobu stane vlastníkem nemovitosti s tím, že jakmile žalobce bude mít k dispozici prostředky k úhradě kupní ceny, nemovitost na něj tato společnost převede. O provedení změny na pozici kupujícího v kupní smlouvě požádal žalobce žalovanou již dne [datum], tj. 5 dní po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, téhož dne rovněž zaslal identifikační údaje nového kupujícího – tedy uvedené společnosti. V návaznosti na to žalovaná provedení změny objednala u svého právního zástupce, objednala vypracování smlouvy o postoupení smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Vzhledem k tomu, že žalobce měl uhradit za žalovanou náklady na vypracování této dohody, obrátil se zástupce žalované na žalobce e-mailem dne [datum] se žádostí o schválení navrženého postupu i ceny právní služby. Žalobce na to dne [datum] reagoval souhlasným stanoviskem. Dne [datum] byly připraveny finální návrhy smluvní dokumentace k realizaci obchodu a tyto byly žalobci postoupeny. Na pozici kupujícího vystupovala v souladu s přáním žalobce uvedená společnost. K uzavření kupní smlouvy, smlouvy o úschově i smlouvy o postoupení smlouvy o smlouvě budoucí kupní mělo dojít současně při jedné schůzce v sídle žalované. Na tento poslední e-mail ze dne [datum] se již žalované nedostalo odpovědi a žalobce se ve sjednaném termínu nedostavil ani k podpisu smluv. Dle žalované nakonec žalobce nedisponoval prostředky k úhradě kupní ceny, pročež v první řadě neuhradil ani zálohu na kupní cenu dle původní smlouvy o smlouvě budoucí kupní a v druhé řadě usiloval o postoupení na třetí osobu. Až když tato třetí osoba (zřejmě) postoupení odmítla, přestal poskytovat ostatním účastníkům součinnost potřebnou k uzavření kupní smlouvy, přestal komunikovat a nedostavil se ve sjednaný den podpisu smluv. Tím byly splněny podmínky k vzniku nároku budoucích prodávajících na smluvní pokutu a následné započtení složené zálohy na její úhradu. Žalovaná pak v takovém případě byla povinna vypořádat složenou zálohu v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy o smlouvě budoucí kupní, což také učinila. K bezdůvodnému obohacení tak na její straně nedošlo, její postup byl po právu a žalobce na vyplacení jakýchkoliv prostředků nemá právní nárok. Pokud jde o otázku započitatelnosti smluvní pokuty proti složené záloze na kupní cenu, dle žalované se soud i s touto otázkou řádně vypořádal v souladu s právním řádem a jakákoliv argumentace žalované k tomuto by byla pouze opakováním závěru soudu prvního stupně. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodné.

19. Soud založil své rozhodnutí na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu na základě toho, co účastníci v řízení uvedli a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel i soud odvolací. Mezi účastníky nebylo sporné, jak již konstatoval soud prvního stupně, uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní dne [datum]; nebylo sporné zaplacení zálohy na kupní cenu ve výši [částka] žalobcem na účet žalované. Soud prvního stupně se dostatečně a správně vypořádal s pasivní legitimací žalované v daném řízení, která vystupovala při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí jako samostatná smluvní strana, peníze od žalobce převzala a do skončení smluvního vztahu, smlouvou založeného, je měla ve své dispozici. Správně se pak soud vypořádal i s otázkou, který z účastníků smlouvy o smlouvě budoucí kupní zavinil, že k uzavření smlouvy ve sjednaném termínu, tj. do [datum] nedošlo, neboť toto posouzení bylo stěžejní pro to, zda existuje nárok žalobce na vrácení zaplacené částky či nikoliv.

20. Žalobce ve svém odvolání argumentoval prakticky jediným argumentem, a to, že mu před podpisem smlouvy nebyl ze strany budoucích prodávajících předložen originál hypoteční banky, a. s., o výši nesplaceného úvěru. Není správný jeho závěr, že v tomto žalovaná neunesla důkazní břemeno, že takovýto doklad mu předložen nebyl. Dle smlouvy mu takový doklad měl být předložen před uzavřením smlouvy bez toho, že by tento termín byl jakkoliv stanoven. V řízení bylo prokázáno, že již [datum] žalobce měl k dispozici finální návrh kupní smlouvy i smlouvy o úschově, ve kterých byly tyto údaje zapracovány s tím, že byl informován, že součástí smlouvy bude kopie tohoto potvrzení, když nepochybně tedy musel i budoucí prodávající disponovat originálem, který mu měl být předložen před podpisem smlouvy dne [datum]. Žalobce se k této domluvené schůzce nedostavil, a v průběhu celého řízení, včetně řízení odvolacího, se sám k otázce své absence na sjednané schůzce za účelem podpisu smluv nevyjádřil. Vůbec netvrdil a neuvedl žádný důvod, který ho vedl k tomu, že se do kanceláře žalované k podpisu smlouvy nedostavil. Nemůže v tomto obstát argumentace, že mu dané potvrzení předloženo nebylo, to ostatně ani nemohlo být, pokud sám tuto možnost zmařil tím, že se k podpisu smlouvy, kde mu jím požadované potvrzení mělo být předloženo, nedostavil. Jeho nedostavení se k podpisu smlouvy, v průběhu celého řízení žádným způsobem nevysvětlené, ovšem ani nepopírané, je důvodem, jak správně uzavřel soud, že to byl žalobce, který zmařil splnění podmínky a uzavření smlouvy v daném termínu a budoucím prodávajícím tak vzniklo právo na smluvní pokutu, která ve smyslu uzavřené smlouvy měla být hrazena právě z jím složené zálohy na kupní cenu. Jím složená částka již nemohla tvořit zálohu na kupní cenu, neboť k uzavření a realizaci kupní smlouvy nedošlo. S tímto postupem žalobce byl předem srozuměn, a odsouhlasil ho v uzavřené smlouvě. Žalovaná pak v řízení prokázala, že po uplatnění tohoto nároku budoucími prodávajícími jim smluvní pokutu po vypořádání vzájemných závazků mezi žalovanou a jimi vyplatila.

21. Není důvodná ani odvolací argumentace, že budoucí prodávající vůči němu nic nezapočetli, neboť způsob vypořádání složených peněz byl smlouvou jednoznačně upraven. Použití slova„ započtení“ žalovanou je jen vyjádřením faktickým, nikoliv právním. Odvolací argumentace žalobce, který se sám ke svému chování a jednání prakticky nevyjadřuje vůbec, je třeba hodnotit jako hledání zástupného argumentu pro to, aby byl v řízení úspěšný. Ostatně sám ani nepopřel v řízení, že se žalovanou přestal před uzavřením kupní smlouvy komunikovat. Vzhledem k tomu, že nedošlo k postoupení práv ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní na třetí osobu, se odvolací soud v rámci své argumentace žádným způsobem tímto nezabýval, byť může být dokreslením faktického jednání a postupu žalobce v dané kontraktační situaci. Ani odvolací soud neshledal postup žalované v rozporu s právními předpisy ani judikaturou vyšších soudů. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval i správná zákonná ustanovení.

22. S odkazem na výše uvedené, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

23. Žalovaná byla plně procesně úspěšná i v odvolacím řízení a dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů tohoto řízení ve výši [částka] (2× úkon právní služby advokáta po [částka], 2× paušální náhrada hotových výdajů po [částka] a [částka] s 21 % DPH z odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).