o konstatování porušení práva a omluvu

1. Citovaným rozsudkem soud zamítl žalobu s návrhem, aby bylo konstatováno, že došlo k porušení práva žalobkyně v [podezřelý výraz] vedeném u Policie ČR, Krajského ředitelství policie [kraj], územní odbor [adresa], oddělení obecné kriminality, č. j. [číslo] spočívající v tom, že žalovaná v období od [datum] do [datum] znemožňovala žalobkyni jakožto podezřelé pro [podezřelý výraz] ublížení na zdraví z nedbalosti z dopravní nehody z [datum] mít informace o skutku kladeném jí za vinu, o tom, kdo je poškozený, a co se mu při dopravní nehodě stalo, čímž žalovaná zabraňovala žalobkyni v uvedeném období učinit omluvu poškozenému z dopravní nehody, jakožto úkon směřující k naplnění podmínek pro odklon v [podezřelý výraz] formou podmíněného zastavení [podezřelý výraz]. Dále byla žaloba zamítnuta v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni za uvedené porušení práva. Soud dále uložil výrokem II. povinnost žalobkyni nahradit žalované náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se ve shora uvedeném řízení domáhala konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy s tím, že byla účastníkem dopravní nehody a bylo vůči ní zahájeno [podezřelý výraz]. Usilovala o tzv. odklon v rámci [podezřelý výraz] formou podmíněného zastavení [podezřelý výraz], k čemuž potřebovala informace od Policie ČR. Ty jí nebyly řádně předány, na což si žalobkyně stěžovala i u státního zastupitelství. K pochybení mělo dojít ze strany policie i probační a mediační služby.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nejprve se zabýval námitkou promlčení uplatněné žalovanou. Tuto otázku vyřešil tak, že promlčecí lhůta k uplatnění nároku počala běžet [datum], když se dozvěděla o skutku, který je jí kladen za vinu, poškozeném a rozsahu jeho zranění. Nárok u žalované uplatnila [datum] a u soudu dne [datum]. Lhůta ze zákona tak bylo zachována a nárok promlčen není.

4. Soud dále konstatoval, že skutek, pro který bylo [podezřelý výraz] vůči žalobkyni vedeno, jí byl znám nejméně od [datum] z kontaktu s probační a mediační službou a z listin, kde byl skutek popsán.

5. Pokud jde o důvodnost nároku, soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zde musí existovat odpovědnostní titul státu, v daném případě nesprávný úřední postup, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a touto újmou. Soud uzavřel, že v daném případě není u žalované dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu.

6. Podstatné je, že v projednávané věci nebylo zahájeno [podezřelý výraz] žalobkyně, ale pouze [podezřelý výraz] ve věci. Policie tak pouze činila úkony [podezřelý výraz], kdy prověřovala okolnosti dopravní nehody a žalobkyně byla vedena jako osoba prověřovaná. Zákon orgánům činným v [podezřelý výraz] neukládá jakoukoliv povinnost informovat osobu podezřelou ze spáchání [podezřelý výraz] a průběhu vyšetřování a není povinna sdělovat jakékoliv informace ohledně poškozených osob. Není ani nezbytně nutné, aby prověřovaná osoba byla vyslýchána či podala vysvětlení. Žalobní tvrzení o tom, že žalobkyni bylo znemožněno, aby poškozenému mohla poskytnout omluvu je liché, neboť institut odklonu [podezřelý výraz] ani nepřipadá v úvahu. Podstatné totiž je, že ve smyslu ustanovení § 160 [podezřelý výraz] nebylo vůči žalobkyni zahájeno [podezřelý výraz]. Jestliže žalobkyně chtěla získat pro ni relevantní informace, mohla své právo uplatnit prostřednictvím žádosti o nahlédnutí do spisu, což také [datum] učinila. Navíc ze strany žalobkyně byly opakovaně podány stížnosti na postup orgánů činných v [podezřelý výraz], které postupně vyřizovaly příslušné okresní i krajské státní zastupitelství a pochybení v postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] neshledaly. Pokud žalobkyně dále namítala, že nedala výslovný souhlas se zahájením mediace, tak takový postup nebyl nutný v situaci, kdy k mediaci v posuzovaném řízení nedošlo. Žalobní požadavek byl tak zamítnut pro absenci odpovědnostního titulu a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v něm zopakovala svá žalobní tvrzení. Nesouhlasila se závěrem soudu, že právo na informace o poškozené nemá osoba v postavení podezřelého, nýbrž až osoba v postavení obviněného. Pokud jde o skutková zjištění, ta byla zjištěna nedostatečně, když soud neprovedl veškeré důkazy, které žalobkyně navrhla. Na základě takto neúplně zjištěného skutkového stavu odvolatelka dospěla k závěru, že ani právní hodnocení věci není správné. Závěr o stanovisku státního zastupitelství není relevantní za situace, kdy žalobkyně nechala podrobit tento závěr soudním přezkumem. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila, odkázala na své dosavadní procesní stanovisko spočívající v tom, že ve věci není dán odpovědnostní titul státu. Její práva jako osoby prověřované v [podezřelý výraz], nebyla nijak porušena. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují základ pro to, aby soud mohl učinit řádné právní hodnocení věci. Nebyly shledány důvody ani pro opakování či doplnění dokazování.

11. Po právní stránce se odvolací soud zcela shoduje s právní argumentací obsaženou v napadeném rozhodnutí, na níž v plném rozsahu odkazuje. Souhlasí i s tím, jak se obvodní soud vypořádal s námitkou promlčení. Je evidentní, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že na straně státu je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění.

12. Žalobkyně pouze tvrdila, že Policie ČR a orgány probační a mediační služby jí neposkytly dostatečnou informační součinnost k tomu, aby mohla usilovat o odklon [podezřelý výraz] formou podmíněného zastavení [podezřelý výraz]. Obvodní soud však správně vystihl, že ve věci nebylo vůči žalobkyni zahájeno [podezřelý výraz] řádu. Odklon, tedy podmíněné zastavení [podezřelý výraz] jako alternativní způsob skončení [podezřelý výraz] řízení však žalobkyně ani požadovat nemohla. Ve fázi prověřování [podezřelý výraz] je [podezřelý výraz] neveřejné. V situace, kdy žalobkyně požadovala informace, aby ve vztahu k poškozeným mohla formulovat své stanovisko, jí orgány činné v [podezřelý výraz] svým postupem nijak nebránily. V řízení bylo zjištěno, že příslušné informace žalobkyně zjistila formou nahlédnutí do spisu. Sama přitom ani netvrdila, že by jí v tom bylo nějak bráněno. Dále soud zjistil, že postup Policie ČR na základě stížností žalobkyně byl podroben kontrole a přezkumu ze strany státního zastupitelství a žádné pochybení shledáno nebylo. Lze tak souhlasit s tím, že nespokojenost žalobkyně s tím, jak s ní bylo po dopravní nehodě jednáno je pouze jejím subjektivním pocitem, který nemá reálný podklad v jednání orgánů činných v [podezřelý výraz] a žádný nesprávný úřední postup jako předpoklad pro satisfakci poškozeného dle zákona č. 82/1998 Sb. nebyl zjištěn.

13. Obvodní soud proto nepochybil, když žalobní požadavek v celém rozsahu zamítl, jak pokud jde o návrh na konstatování porušení práva, tak i na uložení povinnosti se omluvit. Toto věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně bylo postupem dle § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzeno v celém rozsahu.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů za 3 úkony právní služby v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po [částka] za 3 úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava a účast u odvolacího jednání).