Rozhodnutí 55 CO 330/2021-527

1. Předmětem řízení byl žalobní požadavek na náhradu škody vůči státu s tvrzením žalobce, že ten vedl řízení u Okresního soudu v Karlových Varech ve věci přikázání staveb na pozemcích do vlastnictví žalobce a soud schválil smír, dle něhož měl žalobce zaplatit druhé straně sporu částku [částka]. Na základě tohoto smíru byla vedena exekuce, na základě níž byla tato částka vyplacena druhé straně soudního sporu tedy společnosti [právnická osoba] na její účet. Žalobce poté zjistil, že soudem schválený smír je absolutně neplatný a podal návrh na zrušení tohoto smíru a bylo mu vyhověno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze, když smír byl zrušen pro jeho absolutní neplatnost. V roce 2016 žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, když byl zjištěn úpadek dlužníka společnosti [právnická osoba] a byl na ní prohlášen konkurs. Žalobce měl za to, že ve věci vymáhání škody v insolvenčním řízení nebude uspokojen, proto se náhrady škody domáhal na základě nesprávného úředního postupu státu a nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb.

2. Poprvé ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 87/2017- 179 a žalobu v celém rozsahu zamítl, když neshledal nesprávný úřední postup na straně exekutora. Ke vzniku škody dle názoru soudu došlo primárně jednáním společnosti [právnická osoba], která navrhla schválení soudního smíru za situace, kdy jí bylo známo, že jsou proti ní vydány exekuční příkazy postihující nemovitosti, jež měly být předmětem smíru. Žalobce při schválení smíru porušil svoji prevenční povinnost. Exekuční řízení navíc nemuselo proběhnout v případě, že by na základě smíru žalobce plnil. Škoda vzniklá nesplněním prevenční povinnosti žalobce, nikoliv v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Tento rozsudek byl napaden odvoláním žalobce, o němž rozhodl v prvním odvolacím řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 287/2018 - 233, v němž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen s odůvodněním, že žaloba byla podána předčasně. Odvolací soud tehdy dospěl k závěru, že [právnická osoba] spol. s r. o. je v insolvenci a není předem zřejmé, jak úspěšný bude žalobce v insolvenčním řízení. Teprve až bude postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu se domohl svého práva na vrácení plnění, bude možno se domáhat náhrady škody vůči státu.

4. Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen v dovolacím řízení rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 1347/2019-301, učinil tak s odůvodněním, že odvolací soud si měl nejprve primárně ujasnit, zda zrušením exekučního titulu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a pokud ano tak, zda dle rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3309/2011 je pohledávka žalobce reálně vymahatelná. V rozsahu, v jakém lze postavit najisto, že není vymahatelná pak nelze žalobu z důvodu subsidiární odpovědnosti bez dalšího zamítnout. Následně odvolací soud usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 287/2018-312 rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 87/2017-179 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, aby ve smyslu právního názoru dovolacího soudu se zaměřil na řešení otázky, zda částka [částka] byla uhrazena na účet dlužníka s ohledem na podmínky stanovené v soudním smíru s tím, zda zrušením exekučního titulu, zda došlo v daném případě ke vzniku bezdůvodného obohacení a zda v rámci insolvenčního řízení je pohledávka žalobce reálně vymahatelná.

5. Soud I. stupně dokazování doplnil a rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 87/2017 - 491 a žalobu zamítl v celém rozsahu a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Dokazování zopakoval a doplnil i o výslech insolvenčního správce v konkursním řízení vedeném na společnost [právnická osoba] [jméno] [příjmení] a zjistil, že v majetkové podstatě je v současné době [částka], probíhá řízení o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty, přičemž o žalobě dosud nebylo rozhodnuto. Nemovitosti dle odhadu insolvenčního správce mají hodnotu asi [částka]. Dále je správcem vedena odpůrčí žaloba za neúčinný právní úkon, kdy má být navráceno do majetkové podstaty asi [částka]. Uspokojení žalobce z majetkové podstaty odhadl cca na 20 %. Soud I. stupně věc po právní stránce znovu posoudil tak, že zde byla zjištěna existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., kdy došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí, jímž byl schválen soudní smír. Žalobce tedy následně plnil na neexistující dluh, a došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce. Soud dále konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky v rámci následného exekučního řízení, když v důsledku přikázání pohledávky z účtu současného žalobce došlo v rozporu s exekučním titulem. Žaloba však byla zamítnuta opětovně z důvodu předčasnosti, když insolvenční řízení ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] stále trvá. V majetkové podstatě se může nacházet majetek v hodnotě až [částka]. Rozsah uspokojení však nelze určit ani odhadem s ohledem na probíhající soudní spory, není z okolností případu předem zřejmé, že je přímý dlužník nemajetný, a že se se žalobce ani částečného uspokojení své pohledávky fakticky nemůže domoci. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl, že soud I. stupně nepostupoval v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, s ohledem na argumentaci výše uvedenou. Předmět sporu byl exekutorem uhrazen na účet společnosti [právnická osoba] v rozporu s exekučním titulem, tedy s podmínkami soudního smíru. Žalobce se fakticky ztotožnil se závěry soudu I. stupně, dle nějž zde došlo k existenci a vzniku bezdůvodného obohacení, dále souhlasil s tím, že je zde dána existence nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, nesouhlasil však s tím, že je žaloba podána předčasně. Na druhé straně však obvodní soud neprovedl žalobcem všechny navržené důkazy a nevypořádal se s právním názorem dovolacího soudu, v jakém rozsahu je pohledávka žalobce za dlužníkem reálně vymahatelná. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, eventuálně, aby bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky [částka].

7. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila tak, že po věcné stránce se ztotožnila s rozhodnutím soudu I. stupně, nikoliv však s důvody, které obvodní soud k rozhodnutí vedly. Polemizovala se závěrem soudu I. stupně, že zde byla dána existence nezákonného rozhodnutí ve formě zrušení soudního smíru. Poukázala na judikaturu, dle níž důvodem pro zrušení smíru byly skutečnosti, které nastaly až po rozhodnutí nalézacího soudu a je třeba analyzovat důvody zrušení soudního smíru. V tomto smyslu však zůstalo rozhodnutí obvodního soudu nedostatečné. Žalovaná neshledala rovněž naplněny předpoklady nesprávného úředního postupu ze strany soudního exekutora. V případě, že by exekutor vyplatil vymoženou pohledávku komukoliv jinému než oprávněnému či bez dohody s ním, jednalo by se o nesprávný úřední postup. Byla-li však uhrazena vymožená částka oprávněnému, exekutor postupoval v souladu se zákonem. Dále žalovaná odkázala na absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce a postupem soudního exekutora. V případě, že by žalobce postupoval způsobem, jaký žádá po exekutorovi a předmětnou částku včas a řádně dle uzavřeného soudního smíru schváleného soudem řádně a včas složil na účet úschovy u advokáta, nedošlo by k zahájení exekuce a k výplatě peněz společnosti [právnická osoba] Zároveň by nemohlo dojít ani k výplatě peněz z advokátní úschovy této společnosti. Ke vzniku škody by nedošlo. Pokud by tak žalobce postupoval, předešel by exekuci a jakékoliv výplatě ve prospěch protistrany. Žalovaná navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání v celém rozsahu dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. V průběhu jednání odvolacího soudu odvolací senát zpřístupnil účastníkům své stanovisko o právním názoru odvolacího soudu k otázce příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

10. K této otázce se vyjádřil přítomný zástupce žalobce tak, že dle jeho názoru existuje příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, jakož i mezi nesprávným úředním postupem exekutora a škodou. Jestliže nebyly podmínky pro uzavření smíru, neměl ho soud schvalovat. Není v souladu s právními předpisy, pokud by někdo nutil žalobce postupovat dle absolutně neplatného soudního smíru.

11. Přítomný zástupce žalované u odvolacího jednání setrval na svém procesním stanovisku shora popsaném.

12. Zástupce žalobce dále uvedl, že i kdyby bylo insolvenční řízení maximálně efektivní, mohl by získat žalobce výtěžek okolo [částka], vyššího uspokojení může obtížně dosáhnout.

13. Odvolací soud při posouzení předmětného odvolání vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

14. Setrval na svém názoru, že je zde dána existence nezákonného rozhodnutí dle § 8 zákona [číslo] ve formě soudního smíru, které bylo zrušeno shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze pro nezákonnost. Pro vznik nároku žalobce je však podstatné, zda zde existovala podmínka příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně žalobce a nezákonným rozhodnutím soudu. V případě, že by žalobce postupoval v souladu s rozhodnutím o soudním smíru ze dne [datum] schváleného usnesením Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 18 C 269/2010 - 256, tak by uhradil dohodnutou cenu ve výši [částka] do 30 dnů od právní moci uzavřeného smíru na vázaný účet úschovy právního zástupce společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] na zde uvedené číslo bankovního účtu s označeným variabilním i specifickým symbolem. V případě, že by tímto způsobem postupoval, tak by nemohlo dojít ke vzniku škody a výplatě peněz společnosti [právnická osoba], neboť výplata peněz byla dle bodu 3. Usnesení o schválení soudního smíru vázána na lhůtu pěti pracovních dnů poté, co by z katastru nemovitostí byla vymazána veškerá zástavní práva váznoucí na nemovitostech. Žalobce však tímto způsobem nepostupoval a nechal věc dojít do exekučního řízení. Kdyby však postupoval shora uvedeným způsobem dle soudního smíru, který sám schválil a podepsal, škoda by mu nevznikla, neboť peníze by byly složeny do advokátní úschovy a nebylo by možno proti žalobci vést exekuční řízení, ani by tyto peněžní prostředky netvořily následně součást konkursní podstaty dlužníka. Po zrušení smíru by peníze žalobce byly vráceny složiteli.

15. Odvolací soud zdůrazňuje, že k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy žalobce došlo hned na počátku po schválení soudního smíru. Všechny následné události vyplynuly až z této situace, nicméně odpovědnost státu za škodu zde není dána pro neexistenci podmínky příčinné souvislosti mezi vznikem újmy a vydáním nezákonného rozhodnutí, tak jak bylo shora popsáno. Z těchto důvodů se odvolací soud již dále nezabýval otázkou předčasnosti žaloby s tím, že základ nároku zde není dán. Z těchto důvodů byl proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen postupem dle § 219 o. s. ř.

16. Procesně úspěšné žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení za 3 úkony po [částka] v paušální výši dle vyhlášky č. 245/2015 Sb., a to za vyjádření k odvolání účast, u odvolacího jednání a za přípravu k odvolacímu jednání.