o zaplaceni 220 104,34 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 20 000 Kč

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně v situaci, kdy druhým žalovaným byl [jméno FO], rozhodl tak, že žalobou ve vztahu k druhému žalovanému o zaplacení částky 220 104,34 Kč s příslušenstvím a úhradu smluvní pokuty zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit druhému žalovanému náklady řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. První žalované firmě [právnická osoba]. uložil zaplatit žalobkyni 220 104,34 Kč se smluvním úrokem z prodlení z částky 112 340,70 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení ve výši 0,05 % z částky 112 340,70 Kč za každý den prodlení a se smluvním úrokem z prodlení z částky 107 763,64 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení ve výši 0,05 % za každý den prodlení a smluvní pokutu 20 000 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. soud zčásti žalobu zamítl, pokud jde o smluvní úrok z prodlení a uložil žalované firmě [právnická osoba]. povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 200 952,20 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek 1 000 Kč.

2. Předmětem řízení byl žalobní požadavek na úhradu peněžitého plnění s tvrzením, že žalovaná si u žalobkyně objednala zboží a služby, které jí byly dodány, nikoliv však uhrazeny.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že původně druhý žalovaný [jméno FO] jako zaměstnanec první žalované pro ni objednal u žalobkyně software fakturou číslo [číslo], který byl žalobkyní první žalované dodán. Dále druhý žalovaný v postavení zaměstnance první žalované objednal pro ni prodloužení licence na produkty specifikované ve faktuře číslo [číslo], který byl rovněž žalobkyní žalované dodán. Ani za tuto dodanou službu žalovaná žalobkyni neuhradila kupní cenu 107 763,64 Kč, v součtu 220 104,34 Kč.

4. Po právní stránce soud věc vyhodnotil ve smyslu ustanovení § 2079 odst. 1 a násl. občanského zákoníku. Řešil nejprve pasivní legitimace účastníků. U žalovaného [jméno FO] dospěl k závěru, že ten byl od roku 2018 zaměstnancem žalované první firmy [právnická osoba]. na pozici [funkce]. Ten provedl všechny objednávky softwaru od žalobkyně pro projekt vývoje hybridní pohonné jednotky pro letecký průmysl. Ze strany druhého žalovaného se nejednalo o žádný exces, jednal v souladu s dohodou účastníků. Ze strany první žalované nedošlo k překročení oprávnění k zastupování. Původní druhý žalovaný měl objednáno zboží a služeb oprávnění za prvou žalovanou jednat.

5. Žalovaná firma [právnická osoba] ve věci proti druhému žalovanému pasivně legitimována byla. S žalobkyní uzavřela platnou kupní smlouvu, jejíž předmětem bylo dodání softwaru a zavázala se tuto dodávku uhradit. Dále se soud zabýval specifikací jednotlivých faktur, které první žalovaná zpochybňovala a dospěl k závěru, že předmět kupní smlouvy byl žalobkyni v shora uvedeném rozsahu dodán. Z řízení dále vyplynulo, že první žalovaná za dodávky zboží a služeb nezaplatila. Soud se dále zabýval ještě výší smluvního úroku z prodlení, když dospěl k závěru, že jeho sjednaná výše není v rozporu se zásadou o dobrých mravech, ani se zásadou poctivého obchodního styku, když dle zde citované judikatury Nejvyššího soudu lze považovat sazbu smluvního úroku za přiměřenou, když výše 0,05 % denně z dlužné částky má ještě motivační funkci a nelze takto sjednanou výši smluvního úroku podřadit pod šikanózní výkon práva. Byl proto žalobkyni přiznán. O nákladech řízení mezi žalobkyní a první žalovanou i druhým žalovaným bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná firma [právnická osoba]. včasné odvolání, když uvedla, že soud vycházel z chybně zjištěného skutkového stavu věci, když naopak to byla odvolatelka, která věc po skutkové stránce dostatečně objasnila a soud I. stupně k tomu nepřihlédl a s tvrzeními odvolatelky se dostatečně nevypořádal. V jiných obdobích odvolatelka všechny faktury zaslané žalobkyni uhradila a nebyl důvod, aby tak neučinila v daném případě. Navrhla, aby byl napadený rozsudek ve vztahu k ní změněn, žaloba zamítnuta a odvolatelce přiznány za celé řízení náklady.

7. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila při jednání odvolacího soudu a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek I. stupně v rozsahu podaného odvolání ve vztahu k výrokům III, V., VI., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud odkazuje na znění svého předchozího zrušujícího usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 19. října 2023, jímž předchozí zamítavý rozsudek soudu I. stupně ze dne 2. března 2023, č. j. [spisová značka] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a uložil soudu I. stupně, aby se zabýval pasivní věcnou legitimací žalované a zabýval se rolí [jméno FO] s tím, že se jedná o osobu, která měla provést objednávku zboží a služeb.

10. Soud I. stupně se nadále řídil právním názorem odvolacího soudu a s otázkou pasivní legitimace žalované se dostatečně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která pokládal za dostatečné a poskytující podklad pro právní závěry soudu. Neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

11. Rozhodnutí soudu záviselo na závěru o tom, zda žalobkyně s žalovanou uzavřela kupní smlouvu, na jejímž základě mělo dle žalobkyně dojít k převodu zboží a služeb na žalovanou. Soud I. stupně k těmto skutečnostem provedl účastníky nabízené důkazy, které hodnotil v souladu se zásadami vyjádřenými v § 132 o.s.ř. a skutková zjištění z nich učiněná přezkoumatelně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. Jeho závěr odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů prováděného podle zásad logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti dle svého vnitřního přesvědčení.

12. Skutečnost, že odvolatelka nabízí jinou verzi skutkových zjištění, pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalované vyjádřené v odvolání jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry obvodního soudu, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť zjištění obvodního soudu se opírají o provedené důkazy, jejichž korektnost nebyla zpochybněna, opak neplyne z obsahu spisu. Takto provedeného hodnocení důkazů nemůže odvolací soud bez opakování, případně doplnění dokazování zasahovat a v daném případě pro to, jak byl již výše uvedeno, neshledal důvod, když provedené dokazování považuje za procesně korektní a pro posouzení věci dostačující. Z uvedených důvodů odvolací soud ze skutkových závěrů učiněných prvostupňovým soudem vycházel a shodně posoudil i z hlediska právního (odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř.). S ohledem na to, že soud I. stupně nepochybil ani při rozhodnutí o nákladech řízení bylo rozhodnutí potvrzeno postupem dle § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni byly přiznány náklady za 1 úkon právní služby ve výši 9 220 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) 1 paušální náhrada hotových výloh 450 Kč a 21% sazba DPH 2030,70 Kč, celkem 11 700,70 Kč.