o zaplacení částky 143 361 Kč s příslušenstvím

K výroku I.:

1. Napadeným usnesením obvodní soud přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] za znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí znalečné v celkové výši [částka].

2. Proti tomuto usnesení podala vedlejší účastnice včasné odvolání, v němž navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno, případně změněno a znalečné přiměřeně sníženo.

3. Odvolací soud napadené usnesení přezkoumal bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.

4. Soud I. stupně poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí o znalečném zrušeno usnesením odvolacího soudu č. j. [spisová značka] z [datum] své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil poukazem na ustanovení § 139 odst. 2 o. s. ř. a § 30 a následující zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích. Zabýval se rozsahem vyúčtovaných prací s tím, že odměna za jednu hodinu v souladu s vyhláškou č. 504/2020 Sb. o znalečném činí [částka] a přiznal znalci i náhradu hotových výdajů. Vzal přitom v úvahu, že posudek byl vypracován řádně a včas obsahuje formální náležitosti zákona, přičemž znalec odpověděl na všechny soudem položené otázky řádně.

5. Odvolací soud poté, co bylo na základě jeho předchozího zrušujícího rozhodnutí napadené usnesení řádně odůvodněno, neshledal odvolání důvodným a považuje ve shodě se soudem I. stupně rozsah přiznaného znalečného za zpracování znaleckého posudku, včetně hotových výdajů s jeho zpracováním spojených za adekvátní. Dle § 219 o. s. ř. proto napadené usnesení bylo potvrzeno jako věcně správné.

K výroku II.:

6. Soud I. stupně citovaným usnesením přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] odměnu znalce ve výši [částka] za účast znalce při jednání soudu I. stupně dne [datum] a za písemná vyjádření znalce.

7. Proti tomuto usnesení podala vedlejší účastnice včasné odvolání, v němž zpochybnila rozsah provedených prací a navrhla, aby bylo napadeného usnesení zrušeno a vráceno soudu I. stupně, případně přiměřeně sníženo.

8. Odvolací soud napadené usnesení přezkoumal bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a neshledal odvolání důvodným.

9. Soud I. stupně své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil obdobně jako předchozí rozhodnutí o přiznání znalečného za vypracování písemného znaleckého posudku a přiznal náhradu znalci za písemné doplnění znaleckého posudku, přípravu k jednání soudu a účast u jednání v souladu s ustanovením § 30 a následující zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích ve výši § 2 a následující vyhlášky č. 504/2020 Sb. o znalečném.

10. Odvolací soud považuje za adekvátní přiznání znalečného v rozsahu 8,5 hodin práce po [částka] za zpracování jednotlivých vyjádření soudu, přípravu na jednání a účast u jednání soudu I. stupně. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud vycházel z toho, že znalec nevybočil z mezí vyhlášky ani zákona o znalcích, znalečné řádně vyúčtoval, a to bylo přiznáno s ohledem na rozsah znaleckého úkolu a odbornou náročnost účasti znalce při jednání, a to i pokud jde o jeho písemná vyjádření soudu.

11. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, když neshledal námitky obsažené v odvolání vedlejšího účastníka důvodnými.

K výroku III.:

12. Obvodní soud napadeným rozsudkem ve věci samé z [datum] výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím zde uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (tento výrok nebyl odvoláním napaden). Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když tato povinnost byla směrována vůči žalovanému a vedlejších účastníku ve vztahu k žalobci a výše nákladů stanovená soudem činila částku [částka]. Výrokem IV. soud uložil žalovanému a vedlejšímu účastníku nahradit státu společně a nerozdílně náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. Předmětem řízení byl žalobní požadavek na úhradu peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení, kterému se mělo dostat žalovanému na úkor žalobce v době od [datum] do [datum], kdy užíval pozemky v žalobě označené nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Pozemky jsou přitom oplocené a žalovaný je učinil přístupnými pouze pro sebe a svou potřebu.

14. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na mezitímní rozsudek ve věci vydaný, který nabyl právní moci, a dle něhož základ nároku je po právu s tím, že o výši žalobcova požadavku mělo být rozhodnuto samostatným rozsudkem, což soud I. stupně učinil tímto rozhodnutím. Soud tak již pravomocně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaný neoprávněně užíval předmětné pozemky v rozhodném období a tímto rozsudkem se zabýval již pouze otázkou výše obohacení. Vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, dle níž výší tohoto obohacení je peněžitá částka odpovídající plněním vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobné věci, kdy výše náhrady se poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit v případě, že by užíval věc na základě platné nájemní smlouvy.

15. Za tím účelem soud I. stupně nechal zpracovat znalecký posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalec posudek vypracoval, byl slyšen při jednání obvodního soudu dne [datum] kde své závěry obhájil a vypořádal se všemi námitkami účastníků. Znalec postupoval tak, že předmětné pozemky porovnal se srovnatelnými pozemky s ohledem na jejich druh, lokalitu, stav, výměru i využití. Vycházel z rozmezí obvyklé nájemného z intervalu 1 % - 5 % obvyklé ceny pozemků za rok a přiklonil se k výši 3 % z obvyklé ceny, když zohlednil faktory, jako je využití, charakter, sklon, tvar a velikost a ostatní ovlivňující parametry. Závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a soud uzavřel, že závěr posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a obstál i ve spojení s výpovědí znalce u soudu. Z úřední činnosti soudu je známo, že interval 1-5 % z obvyklé ceny pozemků za rok je obvyklý a znalci často používaný, když znalec vysvětlil, jak došel k jeho výši. Znalec stanovil výši bezdůvodného obohacení v rozhodném období částku [částka]. Žalobce je spoluvlastníkem podílu na pozemcích ve výši 1/6 a v tomto rozsahu mu náleží proto plnění ve výši jeho spoluvlastnického podílu v rozsahu částky [částka]. S ohledem na to, že žalobce v řízení požadoval částku vyšší výrokem II. byl žalobní požadavek v rozsahu [částka] s příslušenstvím zamítnut. Plnění bylo přiznáno, včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. za 20 úkonů právní služby, 20 paušálních plnění po [částka] a DPH a dále na zaplacené záloze na znalecký posudek.

16. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z celkové výše přiznaného znalečného po odečtu zálohy na náklady důkazu, kterou uhradil žalobce ve výši [částka].

17. Proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a nákladovým výrokům podal žalovaný včasné odvolání, v němž poukázal na to, že přiznaná výše bezdůvodného obohacení je v rozporu se zásadou o dobrých mravech, když předmětné pozemky jsou jinak reálně nevyužitelné s ohledem na jejich charakter. Žalobce nikdy neměl projevit vůli předmětné pozemky užívat. Výše bezdůvodného obohacení se dostatečně nezabývala tím, že pozemky jsou fakticky nepronajmutelné z větší části zarostlé, neudržované. Nesouhlasil ani s nákladovým výrokem, když ve vztahu mezi účastníky, když i ten je dle názoru odvolatele v rozporu se zásadou o dobrých mravech. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta.

18. Proti vyhovujícímu výroku a nákladovým výrokům se rovněž odvolal vedlejší účastník za použití totožné argumentace jako žalovaný. Odkázal na to, že znalec porovnával pozemky ve vztahu k předmětným pozemkům, které jsou k porovnání nevhodné, neboť se jedná o pozemky zcela jiné povahy. Pozemky neměly být hodnoceny souborně jako jeden celek s ohledem na jejich odlišnost. Za nepřezkoumatelný vedlejší účastník považuje i nákladový výrok mezi účastníky, když v odůvodnění rozhodnutí nebylo uvedeno, za které konkrétní právní úkony byla odměna advokáta přiznána bez bližší specifikace. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. Žalobce se prostřednictvím své zástupkyně k odvolání žalovaného i vedlejšího účastníka vyjádřil. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroku I., a nákladových výroků III., IV., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212aa odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. Výrok II. nebyl odvoláním napaden, a tedy ani odvolacím soudem přezkoumáván a samostatně nabyl právní moci.

21. Pokud jde o skutková zjištění soudu I. stupně odvolací soud z nich vycházel, aniž shledal důvod pro opakování či doplnění dokazování.

22. Pokud jde o právní hodnocení věci, odvolací soud odkazuje, pokud jde o základ nároku na rozhodnutí soudu I. stupně ze dne [datum] potvrzené rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž bylo dovolání vedlejšího účastníka odmítnuto. Meritorní rozhodnutí tak nabylo právní moci. Zde se již soudy dostatečně vypořádaly s otázkou důvodnosti žalobního požadavku tak, že žalobce jako spoluvlastník nemůže být bez finanční kompenzace omezován, neboť má právo na užívání věci v rozsahu svého podílu a soudy všech stupňů zde konstatovaly i způsob užívání obou předmětných pozemků užívaných žalovaným pod společným oplocením s tím, že se na nich nachází areálová zeleň s porosty a venkovními úpravami. Bylo zjištěno, že žalovaný učinil pozemky přístupnými pouze pro sebe a znemožnil jejich využití žalobci. Soudy se již v rámci tohoto řízení zabývaly námitkami žalovaného, že užívání areálu nijak neomezuje žalobce v realizaci jeho spoluvlastnického práva i tím, zda pozemky jsou nepronajmutelné. Bylo již konstatováno, že žalovaný z titulu užívání areálu tak činí dlouhodobě, a i kdyby byl jediným uvažovaným nájemcem sporných pozemků, vzniká mu povinnost platit ekvivalent finanční žalobci jako spoluvlastníku těchto pozemků. Soudy se již vypořádaly i s opakovanou argumentací žalovaného, že žalobní požadavek na úhradu peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy.

23. S odkazem na tyto závěry proto neobstojí opakovaná již dříve vypořádaná argumentace žalovaného, že žalobní požadavek není souladný se zásadou o dobrých mravech, a že pozemky jsou fakticky nepronajmutelné.

24. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud, pokud jde o výši plnění odkazuje na závěry soudu I. stupně, který vycházel ze shora uvedeného znaleckého posudku a z výslechu znalce, který své závěry přesvědčivě odůvodnil, přičemž ve své úvaze o stanovení obvyklé ceny posuzovaných pozemků vycházel z přehledu srovnatelných pozemků v situaci, kdy ani žalovaný ani vedlejší účastník mu nenabídli jiné, z jejich pohledu vhodnější podklady tak, aby z jejich pohledu bylo stanoveno více přiměřené tržní nájemné předmětných pozemků.

25. Okolnost, že žalovaný i vedlejší účastník nabízí jinou verzi zhodnocení uvedené skutečnosti plynoucí z dokazování, pak nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku soudu I. stupně. Námitky odvolatelů vyjádřené v odvolání jsou tak jen polemikou se skutkovými i právními závěry obvodního soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Skutková zjištění soudu I. stupně se opírají o provedené důkazy, jejichž procesní korektnost nebyla zpochybněna, opak neplyne z obsahu spisu. Do takto řádně provedeného hodnocení důkazů již nemůže odvolací soud bez opakování či doplnění dokazování zasahovat, přičemž v daném případě neměl pro takový postup ani důvody, když provedené dokazování bylo korektní a pro posouzení věci dostačující. Z uvedených důvodů odvolací soud ze skutkových závěrů vycházel a shodně věc posoudil i z hlediska právního (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e/, g/o. s. ř.)

26. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a ve vztahu k napadenému vyhovujícímu výroku I. rozsudek potvrdil.

27. Odvolání žalovaného a vedlejší účastnice bylo shledáno zčásti důvodným pouze ve vztahu k nákladovému výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky. Zde soud vycházel z toho, že je důvodná námitka odvolatelů, že nebyly specifikovány účelně vynaložené úkony, za které byla přiznána rozsudkem náhrada. Odvolací soud vycházel z náhrady za jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu z přisouzené částky ve výši [částka] a přiznal ji za následujících 18 úkonů (sepis žaloby, převzetí zastoupení, vyjádření z [datum], účast při jednání [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], doložení listin na výzvu soudu z [datum], účast na jednání [datum], účast na místním šetření [datum], účast na jednání [datum], odvolání proti rozsudku z [datum], účast u jednání [datum], vyjádření žalobce k odvolání proti mezitímnímu rozsudku, vyjádření žalobce k dovolání z [datum], účast u jednání [datum], vyjádření námitek proti znaleckému posudku, účast u jednání [datum] a závěrečné vyjádření ve věci). Nebyly přiznány náhrady za soudem nevyžádaná vyjádření žalobce z [datum] a z [datum], když řízení před soudem je především vedeno zásadou ústnosti a tato vyjádření mohla být učiněna v rámci jednání před soudem I. stupně. Byla tak přiznána náhrada za 18 úkonů po [částka], 18 paušálních náhrad po [částka], 21 % sazba DPH ve výši [částka] a k tomu připočtena náhrada za soudní poplatek z žaloby [částka], soudní poplatek z odvolání [částka] a záloha na znalečné [částka], v součtu [částka]. V tomto smyslu byl proto výrok o nákladech řízení III. změněn postupem dle § 221a o. s. ř. pokud jde o jeho výši, ve zbývající části potvrzen dle § 219 o. s. ř. Stejně tak byl potvrzen i výrok IV. o náhradě nákladů státu dle § 219 o. s. ř. neboť i ten s odkazem na potvrzující rozhodnutí o výši znalečného je věcně správný, a to i pokud jde o jeho výši.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce měl v řízení úspěch částečný, nicméně byly mu přiznány náklady v situaci, kdy výše plnění závisela na znaleckém posudku i úvaze soudu. Žalobci byly za odvolací řízení přiznány náklady za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka], 1 paušální náhrada [částka] (za vyjádření) a 1 paušální náhrada [částka] (aktuální úprava adv. tarifu) plus 21 % sazba DPH ve výši [částka], v součtu [částka]. S ohledem na to, že při vyhlášení rozsudku byla výše odvolacích nákladů vyhlášena v nesprávné výši, je písemné vyhotovení rozsudku současně i opravným usnesením ve vztahu k výroku IV.