pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 74/2020-42,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do zbytku úroku z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] a výrokem III. soud uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].

2. Žalobci se domáhali tohoto peněžního plnění vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení žalované, která si bez právního důvodu ponechala tzv. blokační úhradu uhrazenou žalobci. Účastníci uzavřeli smlouvu o podmínkách koupě nemovitosti a poskytování služeb, a to žalobci v postavení zájemců a žalovaná jako zprostředkovatel ohledně převodu bytové jednotky.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že účastníci v červnu 2017 uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zprostředkování převodu bytové jednotky z převodce na zájemce, jimiž byli oba žalobci, prostřednictvím zprostředkovatele (žalované). Ve smlouvě byly sjednány podmínky uhrazení blokační úhrady a zaplacení provize za zprostředkování obchodu, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Do data uzavření žádné zprostředkovávané smlouvy nedošlo a nedošlo ani k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobci zaplatili blokační úhradu ve výši [částka] dne [datum]. K vrácení této blokační úhrady žalobcům nedošlo, neboť žalovaná si výši blokační úhrady započetla na uhrazení provize a tento postup žalovaná odůvodnila tím, že provizi jí byli žalobci povinni uhradit, neboť k uzavření smlouvy nedošlo z důvodu na jejich straně.

4. Právní věc soud obvodní soud posuzoval dle ustanovení § 555, § 556 odst. 1, § 574, § [číslo] odst. 1, § 2048, § [číslo], § 2445 a § 2991 občanského zákoníku v platném znění.

5. Vyšel z toho, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena písemně zprostředkovatelská smlouva obsahujících i prvky smlouvy o smlouvě budoucí. Tato smlouva je smlouvou zprostředkovatelskou ve smyslu ustanovení § 1812 odst. 1 občanského zákoníku a při výkladu obsahu smlouvy je proto nutno vycházet z výkladu pro žalobce jako spotřebitele nejpříznivějšího. Žalovaná neuplatnila vůči žalobcům ustanovení o smluvní pokutě a blokační úhradu si ponechala z jiného důvodu, jak bylo již shora uvedeno, započetla si uhrazenou blokační úhradu na provizi, když i v řízení tvrdila, že k uzavření zprostředkovávané smlouvy nedošlo z důvodu na straně žalobců. Soud však vycházel z toho, že z komunikace mezi žalobci a pracovníkem žalované panem [příjmení] vyplynulo, že žalobci nestáli o pojištění úvěru a byli ujišťováni, že pojištění úvěru nebude požadováno a očekávali, že v úvěrové smlouvě nebude pojištění úvěru zahrnuto. Za situace, kdy jim bylo přislíbeno, že pojištění nebude součástí úvěrové smlouvy, měli žalobci důvod k tomu, aby úvěrovou smlouvu s pojištěním nechtěli uzavřít za situace, kdy sjednání úvěru před podpisem kupní smlouvy bylo pro žalobce stěžejní. Jestliže za této situace žalobci nepodepsali smlouvu o úvěru, nelze v jejich postupu shledat porušení povinnosti poskytnout součinnost při vyřizování hypotečního úvěru. Stejně tak bylo zjištěno, že po uzavření rezervační smlouvy, k níž bylo přiloženo standardní znění kupní smlouvy na bytovou jednotku a následně došlo k podstatným změnám ve znění kupní smlouvy ohledně vyplacení kupní ceny, nelze klást k tíži žalobcům, že toto opravované znění kupní smlouvy nepodepsali a že i tomto jejich jednání nebylo možno spatřovat důvod, z něhož by bylo možno dovodit, že jejich vinou k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nedošlo. V souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku soud vycházel z toho, že nepřípustným ujednáním ve smlouvě jsou ustanovení umožňující podnikateli, aby si ponechal, co mu spotřebitel poskytl, v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu nebo od ní odstoupí. Tato nepřiměřená ujednání jsou zakázána, při porušení zákazu se k nim nepřihlíží, a hledí se na ně jako na právně bezvýznamná. S ohledem na tyto závěry dospěl obvodní soud k tomu, že žalované nevznikl ze strany žalobců nárok na provizi, neboť k uzavření smlouvy nedošlo z důvodu na straně žalobců a nebylo tedy možné ze strany žalované započíst tuto blokační úhradu z titulu provize. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, když právní důvod k plnění odpadl a žalovaná je tak povinna toto po bezdůvodné obohacení vrátit žalobcům. Žalobě bylo proto vyhověno s výjimkou částečného zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, z něhož soud I. stupně dospěl k nesprávným právním závěrům. Neztotožnila se se skutkovým závěrem soudu I. stupně, který měl za prokázané, že finanční poradce žalované komunikoval s žalobci tak, že ti nabyli přesvědčení, že smlouva o úvěru nebude obsahovat pasáž o jeho pojištění. Výslovně uzavření smlouvy o úvěru tím nepodmiňovali. Stejně tak odvolatelka nesouhlasila s tím, že nelze přikládat k tíži žalobcům, že opravené znění kupní smlouvu nepodepsali a že v jejich jednání nelze spatřovat důvod, proč k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nedošlo. Naopak dle žalované žalobci zjevně jednali v rozporu s uzavřenou smlouvou a neplnili si své povinnosti, čímž došlo k neuzavření kupní smlouvy. Byli tak povinni uhradit žalované provizi ve výši 5 % z kupní ceny předmětu převodu, tedy [částka] a k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

7. Žalobci se k odvolání žalované písemně vyjádřili, poukázali na pasáže z uzavřené smlouvy z [datum], které považují za absolutně neplatné, které fakticky vylučovaly podmínky, které si smluvní strany prostřednictvím e-mailové komunikace dohodly, mimo výslovné znění písemné smlouvy. Zprostředkovatel úvěru na základě těchto dohod účastníků měl být vázán a měl zajistit úvěr bez pojištění. Pokud tak neučinil nelze shledat v jednání žalobců tvrzené porušení povinnosti poskytnout součinnost při vyřizování úvěru. Stejně tak popřeli i tvrzení žalované, že nejevili dostatečný zájem o uzavření kupní smlouvy a o její znění, neboť v řízení provedené dokazování e-mailovou komunikací účastníků umožnilo soudu I. stupně dospět k jinému závěru. [ulice] verze kupní smlouvy obsahující změny oproti předchozím dohodám, obsahovala nestandardně rizikové ustanovení ohledně placení kupní ceny a takové zněních smlouvy bylo pro žalobce neakceptovatelná. Jestliže žalobci kupní smlouvu neuzavřeli ve znění, která neodpovídala v podstatných částech smlouvy, k jejímuž uzavření se zavázali, nelze jejich jednání klást k jejich tíži. Navrhli, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním žalované ve vztahu k zamítavému výroku ohledně části příslušenství pohledávky pod bodem II. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. K tomu lze uvést, že legitimaci k odvolání, má jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně vyhověno popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná újma na jeho právech. V daném případě výrok II. byl příznivý pro žalovanou a fakticky konvenoval jejímu procesnímu stanovisku a je tak evidentní, že odvolání proti takovému rozhodnutí soudu postrádalo smysl a bylo proto odvolacím soudem odmítnuto.

9. Ve vztahu k výrokům I., III. odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně meritorně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná pro právní posouzení věci a neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování.

11. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje s přesvědčivým právním hodnocením věci ze strany obvodního soudu, když vzal v úvahu i judikaturu Nejvyššího soudu upravující činnost zprostředkovatelů podle zprostředkovatelských smluv (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 844/2017, 32 Cdo 2842/2018 i rozhodnutí další). Z těchto rozhodnutí je zřejmé, že nárok na provizi vzniká samotným zajištěním příležitosti. Je však nutno současně vzít v úvahu, že obstaráním příležitosti se rozumí vyhledání takové třetí osoby, s níž má zájemce reálnou možnost zprostředkovávanou smlouvu uzavřít. K tomu, aby možnost uzavřít smlouvu byla reálná, nestačí, že třetí osoba, kterou zprostředkovatel vyhledá, projeví zájem o uzavření zprostředkovávané smlouvy, obstarání příležitosti současně předpokládá, že třetí osoba splňuje požadavky stanovené zájemcem a je rozhodnuto za jím stanovených podmínek zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, tedy akceptovat návrh na uzavření smlouvy ze strany zájemce. Uzavření zprostředkovávané smlouvy je pak vždy věcí samotného zájemce. Závazek zprostředkovatele nelze proto považovat za splněný pouhým obstaráním příležitosti uzavřít smlouvu, a proto, ne v každém případě samotné obstarání příležitosti k uzavření smlouvy právo na provizi zprostředkovatele nezakládá.

12. [ulice] soud správně zvážil, že žalobci navrženou smlouvu neuzavřeli za situace, kdy navržený text byl výrazně jiný oproti původnímu, přičemž žalobci svůj postoj deklarovali žalované v rámci e-mailové komunikace. Lze odkázat i na ust. § 1814 písmeno c) občanského zákoníku, dle něhož se zvláště zakazují ujednání, která umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí. Na straně žalované tak došlo k přijetí bezdůvodného obohacení, když odpadl právní důvod k plnění a soud I. stupně nepochybil, když žalobě v rozsahu dle výroku I. vyhověl.

13. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení pod bodem III. potvrdil jako věcně správný.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobci měli v odvolacím řízení plný úspěch a náleží jim dle advokátního tarifu náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], v součtu [částka].