o 529 735,18 Kč s příslušenstvím
JUDr. Zdeněk Stibral · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 6. 11. 2024
Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci
žalobkyně [společnost], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupené obecným zmocněncem [tituly před jménem] [jméno FO] bytem [adresa]
proti
žalované [společnost 2], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0]
o 529 735,18 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 4. 2024, č. j. 46 C 219/2023-113,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 529 735,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 529 735,18 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč (výrok I.) a zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 28 587 Kč (výrok II.).
2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 529 735,18 Kč za dodanou elektřinu v listopadu 2022 vyúčtovanou daňovým dokladem č. [číslo], splatným dne 14. 12. 2022, a to na základě Smlouvy o dodávce elektřiny č. [číslo] ze dne 16. 6. 2021. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat do elektrizační soustavy České republiky elektřinu vyrobenou ve své elektrárně – [název], a žalovaná se zavázala za tyto dodávky hradit sjednanou cenu. Žalovaná uvedenou částku odmítla uhradit, neboť proti ní započetla pohledávku, kterou měla za společností [p.o.2], za niž žalobkyně ručila na základě Dohody o vzájemné spolupráci s ručitelský závazkem uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a společností [p.o.2] dne 16. 12. 2021 (dále jen „Dohoda o spolupráci“). Tento zápočet žalobkyně považuje za absolutně neplatný, neboť nebyl dodržen postup dle uvedené dohody, když pohledávka z titulu ručení nebyla uplatněna nejprve u společnosti [právnická osoba], s níž měla žalovaná uzavřenu obdobnou dohodu o spolupráci, jako se žalobkyní, přičemž žalobkyně ručila až druhá v pořadí. Navíc nebyla nejprve vyzvána k úhradě dluhu společnost [p.o.2], jak rovněž předpokládala Dohoda o spolupráci. Dle žalobkyně je dále zápočet neplatný z důvodu, že pohledávky nebyly v téže měně (pohledávka žalobkyně je v Kč, pohledávky žalované jsou v EUR).
3. Žalovaná nesporovala oprávněnost žalované pohledávky, nicméně trvala na tom, že zanikla započtením. Vůči společnosti [právnická osoba]. nemohla být pohledávka uplatněna, neboť v té době tato společnost neměla pohledávku za žalovanou, proti níž by bylo možno pohledávku za společností [p.o.2]. započíst. Pohledávky žalované za společností [p.o.2] jsou v takovém rozsahu, že realizované ručitelské závazky žalobkyně a společnosti [právnická osoba]. nejsou způsobilé závazky společnosti [p.o.2] vypořádat. Žalovaná odmítla též argument žalobkyně o nemožnosti zápočtu pohledávek v různých měnách, neboť se jedná o měny volně směnitelné a lze tedy vždy určit, v jaké části se započítávané pohledávky kryjí.
4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým závěrům, které podrobně popsal v bodech 6. až 10. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V rámci právního posouzení aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jak uvedl v bodech 12. až 22., 29. a 30. odůvodnění rozsudku. Smlouvu o dodávce elektřiny ze dne 16. 12. 2021 uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní soud posoudil jako smlouvu kupní, Dohodu o vzájemné o spolupráci s ručitelským závazkem z téhož dne jako smlouvu nepojmenovanou. Přisvědčil žalované, že výzvy vůči společnosti [p.o.2]. nebylo třeba, neboť tato společnost na sebe podala již dne 13. 10. 2022 insolvenční návrh, tudíž je zřejmé, že by závazek, resp. závazky, nesplnila. Uzavřel však, že žalovaná nedodržela postup sjednaný Dohodou o spolupráci, když nevyzvala k plnění ručitelského závazku nejprve společnost [právnická osoba] a bez dalšího přistoupila k uplatnění ručitelského závazku Oznámením ze dne 14. 12. 2022 vůči žalobkyni. Argumentaci žalované, že v prosinci 2022 neměla možnost ji uplatnit vůči společnosti [právnická osoba], neboť ta v té době započitatelné pohledávky za žalovanou neměla, soud odmítl s tím, že žalovaná učinila předmětem zápočtu pohledávky dle faktur č. [číslo] z 15. 7. 2022 (období 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022) na částku 7 255,55 EUR, splatnou 29. 7. 2022, a č. [číslo] z 30. 8. 2022 (období 1. 4. 2022 do 30. 4. 2022) na částku 61 536,68 EUR, splatnou 13. 9. 2022. Nic jí tedy nebránilo přistoupit k zajištění vůči společnosti [právnická osoba]. ihned po splatnosti těchto závazků, tedy bezprostředně po 29. 7. 2022 a 13. 9. 2022. Navíc žalovaná již přihláškou z 19. 12. 2022 do insolvenčního řízení dlužníka [p.o.2] uplatnila pohledávky, u nichž uvedla, že jsou zajištěny jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, a to ručitelským závazkem [právnická osoba]. Žalovaná také nedodržela postup stanovený v Dohodě o spolupráci, kdy měla nejdříve poskytnout společnosti [p.o.2]. dodatečnou lhůtu k plnění 5 dnů od odeslání výzvy, po jejím uplynutí zaslat žalobkyni oznámení o existenci pohledávky po splatnosti a teprve následně zaslat oznámení o provedeném zápočtu. Žalovaná v rozporu s Dohodou o spolupráci vše učinila v jednom kroku oznámením z 14. 12. 2022.
5. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že předmětné pohledávky nebyly způsobilé k zápočtu, neboť byly v různých měnách (pohledávka žalobkyně v Kč, pohledávka žalované v EUR), přičemž Dohoda o spolupráci možnost započtení pohledávek v různých měnách nepředpokládá a současná právní úprava započítání pohledávek v různých měnách neupravuje.
6. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. V něm setrvala na své argumentaci uplatněné již před soudem prvního stupně. Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně uvedla, že je věcí věřitele, kdy se rozhodne uplatnit ručitelský závazek, přičemž v době, kdy se jej žalovaná rozhodla uplatnit, objektivně neměla možnost jej uplatnit vůči společnosti [právnická osoba]. Za situace, kdy pohledávky za společností [p.o.2]. ve svém souhrnu převyšovaly možnosti ručitelského závazku žalobkyně i společnosti [právnická osoba]., považuje žalovaná za přepjatě formalistické vyžadovat pod sankcí ztráty práva na ručení dodržení pořadí, ve kterém má být ručitelský závazek uplatněn. Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně o nemožnosti započtení pohledávek v rozdílných měnách, žalovaná argumentovala rovněž tím, že mezi stranami nedošlo k započtení podle § 1982 o. z., neboť byla „započtena“ pohledávka žalobkyně na pohledávku třetí osoby. Mezi stranami došlo k vypořádání ručitelského závazku způsobem, který si strany ujednaly v Dohodě o spolupráci a tento způsob pojmenovaly slovem „započtení“. Toto započtení nebylo jednostranné, ale bylo předem mezi stranami dohodnuto.
7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací argumentaci žalované zcela odmítla.
8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
9. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Žalovaná ostatně proti skutkovým závěrům nebrojila.
10. Odvolací soud se ztotožňuje též s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně. Předně je třeba uvést, že Oznámení žalované ze dne 14. 12. 2022 je svou právní povahou skutečně započtením, tak jak je upraveno v § 1982 a násl. o. z. Ostatně v Oznámení ze dne 14. 12. 2022 žalovaná výslovně uvádí: „[společnost 2] započítává Fakturu I a část Faktury II vůči Vyúčtování, a to v celém rozsahu“. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v Dohodě o spolupráci bylo započtení učiněné žalovanou ujednáno jako způsob zániku ručitelského závazku žalobkyně. V čl. IV. Dohody o spolupráci se uvádí: „ručitelský závazek [společnost] bude splněn tak, že okamžikem doručení oznámení je [společnost 2] oprávněna započítat pohledávku [společnost 2] vůči společnosti [společnost] vzniklou za dodávku elektřiny vyrobenou v jejich výrobnách a dodanou do elektrizační sítě České republiky na základě Smlouvy o výkupu.“).
11. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že se nejedná o započtení podle § 1982 o. z. neboť žalovaná započetla proti pohledávce žalobkyně svou pohledávku za třetí osobou, dále, že se nejednalo o jednostranný zápočet.
12. Žalovaná totiž Oznámením ze dne 14. 12. 2022 uplatnila vůči žalobkyni nárok na úhradu svých pohledávek za společností [p.o.2], a to z titulu ručení. Jinými slovy, žalovaná vycházela z existence ručitelského závazku žalobkyně pohledávky žalované uspokojit, tj. z existence své pohledávky za žalobkyní z titulu ručení. Právě tuto pohledávku z titulu ručení započetla proti pohledávce žalobkyně za dodanou elektřinu. Na skutečnost, že se jednalo o jednostranný zápočet, nemá vliv předchozí ujednání stran o možnosti provedení takového zápočtu v budoucnu.
13. Správný je též závěr soudu prvního stupně, že žalovaná nedodržela postup pro provedení zápočtu vůči žalobkyni sjednaný Dohodou o spolupráci. Předně neuplatnila předmětné pohledávky vůči společnosti [právnická osoba]. jako v pořadí prvnímu ručiteli, ačkoli v čl. III. uvedené dohody je stanoveno, že vůči žalobkyni bude realizován ručitelský závazek žalované, pokud nebude ručitelský závazek „[právnická osoba]“ dostačující. Výslovně se zde uvádí: „Tuto skutečnost je [společnost 2] povinna [společnost] prokázat.“ Vzhledem k tomu, že žalovaná uplatnila v Oznámení z 14. 12. 2022 k zápočtu pohledávky splatné již 29. 7. 2022 a 13. 9. 2022, bylo na ní, aby žalobkyni řádně doložila, že ručitelský závazek společnosti [právnická osoba]. dostatečný nebyl. Žalovaná však v rozporu s Dohodou o spolupráci nejenže nedoložila nedostatečnost ručitelského závazku společnosti [právnická osoba]., ale navíc v rozporu s čl. IV. Dohody o spolupráci neučinila samostatně jednotlivé kroky před vlastním provedením zápočtu (oznámení o existenci pohledávky po splatnosti, která nebyla uhrazena ani v dodatečné lhůtě, následné oznámení o provedeném zápočtu).
14. Pokud jde o otázku možnosti vzájemného započtení pohledávek v různých měnách, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy strany takový způsob zápočtu výslovně neujednaly, možný není, neboť současná právní úprava tuto možnost neupravuje. Před rokem 2014 bylo započtení pohledávek v různých volně směnitelných měnách výslovně upraveno v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který v § 362 stanovil rovněž způsob určení směnného kurzu (Peněžité pohledávky znějící na různé měny jsou započitatelné, jen když tyto měny jsou volně směnitelné. Pro započitatelnou výši těchto pohledávek je rozhodující střední devizový kurs platný v den, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Rozhodný je devizový kurs platný v místě sídla nebo v místě podnikání, popřípadě bydliště strany, která projevila vůli pohledávky započíst.). O. z. však tuto úpravu nepřejal, byť je v jeho důvodové zprávě ohledně započtení uvedeno, že se zachovává dosavadní koncepce občanskoprávní a obchodněprávní úpravy a zároveň základní evropské principy smluvního práva. Je přitom zřejmé, že při absenci úpravy (zákonné či smluvní), jakým způsobem má být určen směnný kurz, prakticky nelze určit, v jaké části by ta, která pohledávka započtením zanikla.
15. Vedle komentářové literatury zmíněné soudem prvního stupně odvolací soud odkazuje též na článek v odborné literatuře (KRÁSNICKÁ, Martina, MERTL, Jan. Započtení pohledávky v cizí měně. Obchodněprávní revue, 2021, č. 3, s. 175-179). V něm autoři rovněž dospívají k závěru, že za současné právní úpravy započtení pohledávek v různých měnách možné není, pokud strany ohledně takového způsobu zápočtu neuzavřou dohodu, jejíž součástí bude též kurz, na základě, nějž budou pohledávky započteny.
16. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud prvního stupně správně dovodil, že k zániku žalované pohledávky nedošlo, neboť jednak žalovaná při započtení postupovala v rozporu s uzavřenou Dohodou o spolupráci, jednak započítávané pohledávky byly v různých měnách, přičemž strany možnost takového způsobu zápočtu nesjednaly.
17. Z výše uvedených důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně závislého výroku o nákladech řízení.
18. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že nebyla zastoupena advokátem, náleží jí dle § 151 odst. 3 a vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada nákladů za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti ohledně platebního místa pro náhradu nákladů řízení, když bylo omylem uloženo tuto náhradu zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, ačkoli tato není zastoupena advokátem, ale pouze obecným zmocněncem. Odvolací soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto nesprávnost opravil v písemném vyhotovení rozsudku tak, že uložil žalované náklady zaplatit přímo žalobkyni.
Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. Podat je lze do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.