o 700 000 Kč s příslušenstvím a omluvu

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 100 000 Kč (výrok I.), zastavil řízení ohledně požadované omluvy (výrok II.), uložil žalované zaplatit žalobci částku 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 11. 9. 2023 do 20. 12. 2023 (výrok III.), uložil žalované zaplatit žalobci náklady řízení v částce 26 684 Kč (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě podané dne 13. 9. 2023, jíž se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 25. 3. 2015 a skončilo zproštěním obžaloby dne 25. 10. 2023. V důsledku trestního stíhání se žalobci výrazně zhoršil zdravotní stav, a to jak v oblasti psychické (deprese), tak fyzické (silné bolesti hlavy). Bylo výrazně zasaženo též do pracovní oblasti žalobce (přišel o své zaměstnání na pozici [funkce] [společnost]. ([společnost]) a do jeho rodinného života (trestní stíhání započalo krátce po narození jeho dítěte). Trpěl též rozsáhlou medializací případu.

3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 10. 3. 2023 uplatnil předmětný nárok, ani průběh trestního řízení, jak jej popsal žalobce. Považovala za prokázaný zásah do osobní sféry života žalobce, především do jeho rodinného života, zdravotní sféry a profesní sféry. Přihlédla k tomu, že žalobci hrozilo uložení povinnosti nahradit poškozené škodu v řádech stovek milionů. Po projednání jeho žádosti žalobci poskytla písemnou omluvu a současně i peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 18. 12. 2023.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud prvního stupně za prokázaný následující skutkový stav: Proti žalobci bylo usnesením [správní orgán] ze dne 25. 3. 2015, č. j. [spisová značka] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Společnost [společnost] jakožto poškozený v trestním řízení žádala uhrazení škody více než 800 000 000 Kč. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 1. 2022, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka] a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. [spisová značka] zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 2023. Žalobce v souvislosti s tímto trestním stíháním uplatnil dne 10. 3. 2023 u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 700 000 Kč a omluvu. Žalovaná se žalobci za nezákonné trestní stíhání písemně omluvila a současně mu přiznala finanční zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 18. 12. 2023, a uvedenou částku vyplatila dne 20. 12. 2023. Žalobci se v důsledku trestního stíhání výrazně zhoršil zdravotní stav, a to jak v oblasti psychické, tak fyzické. Koncem roku 2015 se u něj začaly objevovat silné a opakující se bolesti hlavy. V roce 2020 byl z důvodu těchto bolestí v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Následně mu byl diagnostikován specifický typ migrény jako důsledek silných depresí, o kterých žalobce nevěděl, neboť měl podle lékařských závěrů silný sklon si je nepřipouštět. Od roku 2021 žalobce permanentně podstupuje biologickou léčbu. Touto léčbou došlo k postupnému zlepšení jeho zdravotního stavu, bolesti však zcela nevymizely. Žalobce v důsledku trestního stíhání utrpěl na své pověsti v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] kruzích, kde se do té doby pracovně pohyboval (pracoval jako [funkce] v [společnost]). Nemohl najít v této oblasti pracovní uplatnění. Byl zmařen rozvoj žalobcova startupového projektu, neboť finanční prostředky připravené na počáteční investici musel žalobce vydat na svou obhajobu v trestním řízení. V průběhu let 2017 a 2018 vyzkoušel žalobce alternativní zaměstnání, udělal si rekvalifikaci a pracoval jako [Anonymizováno], dále jako [Anonymizováno]. Od podzimu 2018 byl zaměstnán u [Anonymizováno] společnosti [společnost 2], avšak i tuto práci musel ze zdravotních důvodů po dlouhé pracovní neschopnosti v roce 2020 opustit. Po zlepšení zdravotního stavu v souvislosti s biologickou léčbou pracoval [Anonymizováno] v [společnost 3]. Od prosince 2023 je po prodělaném infarktu na pracovní neschopence a léčí se s depresí. Trestním stíháním, které započalo týden po narození jeho dítěte, bylo výrazně zasaženo i do oblasti rodinného života žalobce. Žalobce nebyl schopen se dítěti věnovat podle svých představ. Trestní kauza žalobce byla výrazným způsobem medializována.

5. Nárok žalobce soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), konkrétně § 5 písm. a), b), § 7, § 8 odst. 1, § 32a odst. 1, 2 OdpŠk., dále příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Jako okolnosti do určité míry snižující intenzitu vzniku nemajetkové újmy posoudil skutečnost, že žalobci, jako osobě do té doby bezúhonné, reálně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, dále též skutečnost, že trestný čin, pro který byl stíhán, obecně ve společnosti nepůsobí tak velké odsouzení a dehonestaci, jako je tomu u některých jiných trestných činů (proti životu a zdraví, trestných činů týkajících se nezletilých dětí). Naopak jako okolnosti odůvodňující poskytnutí zadostiučinění zohlednil nepřiměřenou délku trestního řízení v trvání 8 let a 7 měsíců, dále dopady trestního stíhání do osobního života žalobce (výrazné zdravotní obtíže, zásah do rodinného života) a též do jeho pracovní sféry. K tvrzeným dopadům medializace uvedl, že státu nelze dávat za vinu, jakým způsobem media o trestním stíhání informují, nicméně současně připustil, že nebýt nezákonně vedeného trestního stíhání by k medializaci nedošlo. Přihlédl též k tomu, že dle odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu vydaného v předmětné věci nebyla již od počátku naplněna objektivní a zejména subjektivní stránka zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Dále zmínil též svůj přímý vjem ze žalobce, který působil velmi sklesle, bez energie, chuti do života, s výrazně podrytým sebevědomím.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží vedle omluvy též finanční zadostiučinění. Při úvaze o výši zadostiučinění porovnal rozhodnutí soudů v obdobných věcech, a to jednak ta, která si sám opatřil, jednak rozhodnutí zmíněné žalovanou. Za nejvhodnější ke komparaci, pokud jde o skutkové okolnosti, považoval rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 4. 2016, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. [spisová značka], kterým bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 875 000 Kč. Uzavřel, že odpovídající odškodnění žalobce by se mělo pohybovat minimálně ve stejné výši, tudíž jeho nárok na odškodnění ve výši 700 000 Kč je po právu. Rozhodnutí vybrané žalovanou nepovažoval za vhodné ke komparaci, neboť trestní stíhání trvalo 5 let a 10 měsíců, z čehož byl však poškozený v nejistotě ohledně nepodmíněného trestu pouze 3 roky, a v případě tohoto poškozeného soud zjistil pouze zásahy do profesní oblasti (pracoval jako konkurzní správce), jiné zásahy u něj zjištěny nebyly.

7. Vedle částky 600 000 Kč soud prvního stupně přiznal žalobci nárok též na úrok z prodlení, přičemž zohlednil, že žalovaná částku 100 000 Kč vyplatila žalobci až dne 20. 12. 2023, tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v § 15 OdpŠk. Ohledně částky 100 000 Kč a omluvy, poskytnutých po podání žaloby, soud prvního stupně řízení zastavil na základě částečného zpětvzetí žaloby.

8. Náhradu účelných nákladů řízení soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal zcela úspěšnému žalobci. V rámci jím uplatněných nákladů však nepovažoval za účelnou poradu právního zástupce s klientem dne 8. 9. 2023 před podáním žaloby a dále porady dne 9. 2 .2024, dne 27. 2. 2024, dne 19. 3. 2024 a dne 6. 4. 2024, neboť porada před podáním žaloby je zahrnuta do úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení, ostatní porady nebyly nutné, neboť věc po skutkové ani právní stránce nevykazovala žádnou obtížnost, návrhy na provedení důkazů byly žalobcem specifikovány již v žalobním návrhu a soud v rámci řízení neposkytoval žalobci žádná poučení za účelem doplnění rozhodných skutečností či označení důkazů.

9. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci, a to žalovaná do výroku III., IV., žalobce do výroku IV.

10. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že částka 100 000 Kč již poskytnutého zadostiučinění je dostatečná. Akcentovala, že žalobce žádným z rozsudků vydaných v průběhu řízení nebyl uznán vinným, soudem prvního stupně byl vždy zproštěn obžaloby a nikdy mu nebyla uložena povinnost k náhradě škody, což dle žalované do jisté míry snižovalo nejistotu žalobce ohledně výsledku trestního řízení. Zločin, pro který byl žalobce stíhán, je obecně spojován s nižší mírou společenského odsouzení, než např. trestné činy proti životu či zdraví. Žalovaná nezpochybňuje dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, nicméně žalobce nebyl vazebně stíhán a měl podporu své nejbližší rodiny a přátel. Navrhla ke komparaci další rozhodnutí. Byla to rozhodnutí ve věci rozhodované Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a posléze Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. V této věci byla poškozená trestně stíhána pro trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, porušení povinnosti při správě cizího majetku a legalizace výnosů z trestné činnosti. Hrozil jí trest odnětí svobody v maximální sazbě 8 let, dosud byla bezúhonná. Trestní řízení trvalo 3 roky a 6 měsíců, bylo zahájeno, když poškozená byla na mateřské dovolené. Byla zadržena a byl jí zajištěn veškerý nemovitý majetek i veškeré peněžní prostředky na bankovních účtech, v důsledku čehož se ocitla v existenční nouzi. Poškozená prokázala zásahy do svého zdraví, partnerského a rodinného života, pracovní sféry (pracovala jako [funkce]). V důsledku změn v její psychice s ní partner odmítl zplodit další dítě. Trestní řízení bylo masivně medializováno (kauza [právnická osoba] spojená [p.o.2]). Přiznané zadostiučinění činilo 263 000 Kč. Jako další navrhla ke srovnání případ vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn [spisová značka]. Poškozený byl stíhán pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu a zneužití pravomoci veřejné osoby, hrozil mu trest odnětí svobody v maximální výměře 10 let. Dosud byl osobou bezúhonnou. Trestní řízení trvalo 6 let a 5 měsíců. Zasáhlo poškozeného především v profesní oblasti, neboť byl stíhán v souvislosti s výkonem funkce soudního exekutora. Přišel o značnou část příjmů, na kterých byla rodina finančně závislá. V důsledku trestního stíhání upadl do depresí, přehodily se mu biorytmy, trpěl nespavostí. Trestní řízení bylo medializováno. Přiznáno bylo odškodnění ve výši 200 000 Kč.

11. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované akcentoval, že věc byla projednávána soudem prvního stupně a soudem odvolacím celkem třikrát, k tomu jednou Nejvyšším soudem. Tato okolnost negativní dopady do osobnostní sféry žalobce násobila, neboť nejistota z výsledku trestního řízení dramaticky zvyšovala nejistotu z výsledku trestního řízení. Okolnost, že nebyl stíhán vazebně a nebyl nikdy odsouzen, není zásluha státu, pro niž by snad měla být satisfakce nižší. Pokud by tyto situace nastaly, zvyšovalo by to oprávněný nárok žalobce. Žalobce také nesouhlasí s úvahou, že mu reálně nehrozil nepodmíněný trest, ani s úvahou, že předmětný trestný čin je možné považovat za méně společensky škodlivý. Žalobce pak znovu shrnul negativní důsledky trestního stíhání do jeho života. Zdůraznil také likvidační výši navrhované náhrady škody.

12. Ve svém odvolání do nákladového výroku žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neúčelnosti úkonů právní služby vyjmenovaných výše. Uvedl, že součástí úkonu příprava a převzetí zastoupení byla nejprve důkladná analýza předchozího řízení a až následně došlo k poradě se žalobcem za účelem revize a finalizace žaloby. Porada dne 9. 2. 2024 předcházela prvnímu jednání ve věci, kdy bylo zapotřebí žalobci vysvětlit průběh jednání a poradit se ohledně již navržených důkazů a případných dalších důkazních návrhů. Na poradě dne 27. 2. 2024, která předcházela druhému jednání, přičemž při prvním jednání bylo žalobci dáno soudem poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., bylo potřeba se žalobcem projít jednotlivé důkazy a připravit se na výslech svědků a žalobce. Na poradě dne 19. 3. 2024 bylo zapotřebí připravit se na dokončení výslechu žalobce a na výslechy svědků. Na poradě dne 6. 4. 2024 bylo třeba se poradit, zda žalobce nebude mít další důkazní návrhy s ohledem na § 205 o. s. ř. Žalobce tak celkem požadoval na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 63 710 Kč.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláními včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování v potřebném rozsahu a učinil z nich správná skutková zjištění, která podrobně popsal v bodech 5. až 14. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Tato zjištění ostatně nebyla předmětem odvolání.

15. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně, včetně jeho odkazů na použitou judikaturu (viz body 17, 18. odůvodnění napadeného rozsudku).

16. S argumentací žalované, že míra nejistoty žalobce ohledně výsledku trestního stíhání byla snižována tím, že nebyl nikdy odsouzen, se odvolací soud neztotožňuje. Je třeba přisvědčit žalobci, že jeho nejistota byla naopak spíše zvyšována tím, že soud prvního stupně i soud odvolací ve věci rozhodovaly ve věci samé celkem třikrát.

17. Pokud jde o žalovanou zmíněnou obecně nižší míru společenského odsouzení trestného činu, pro nějž byl žalobce stíhán, tuto okolnost zohlednil již soud prvního stupně. Odvolacího soudu k tomu dodává, že v rámci celkového hodnocení dopadů trestního řízení na život žalobce se však jedná o okolnost menšího významu. Odvolací soud též podotýká, že míra společenského odsouzení trestného činu, o níž hovoří soud prvního stupně i žalovaná, není totožná s pojmem společenské škodlivosti ve smyslu trestního zákoníku, kterou žalobce rozebíral ve svém vyjádření k odvolání.

18. K argumentaci žalované, že žalobce nebyl vazebně stíhán, odvolací soud uvádí, že se nejedná o okolnost, která by mohla vést k úvaze o možném snížení odškodnění odpovídajícího prokázaným následkům nezákonného trestního řízení v životě žalobce. Soud prvního stupně pečlivě a podrobně rozebral jednotlivé újmy, které žalobci vznikly. Jeho úvaha o výši odškodnění pak odpovídá právě rozsahu takto zjištěných újem.

19. Odvolací soud považuje za významné, že žalobce žil po nemalou část svého života, kdy měl být na vrcholu svých životních i profesních sil, v nejistotě, a to nejen z důvodu možného odsouzení spojeného s uložením trestu, ale též z důvodu hrozící povinnosti k náhradě škody v řádech stovek milionů Kč. Vleklé zdravotní obtíže vzniklé v důsledku trestního stíhání, s nimiž si ani lékaři po dlouhou dobu nevěděli rady, odvolací soud hodnotí jako život žalobce značně zatěžující, přičemž ani po skončení trestního stíhání tyto obtíže zcela neodezněly. Současně žalobce limitovaly i při jeho snaze o nalezení zdroje obživy. Žalobce navíc svou původní profesi (ani obdobnou v témže oboru) v důsledku trestního stíhání vykonávat nemohl. Rovněž zásah do rodinného života, kdy se žalobce řadu let nemohl plně věnovat výchově svého dítěte byl zásadní.

20. Soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil důvody, pro které považuje na základě zjištěných rozhodných skutečností za nejvhodnější ke komparaci rozhodnutí vydaná v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. [spisová značka]. Odvolací soud považuje za správné též jím uvedené důvody, proč rozhodnutí navržené žalovanou ke komparaci za vhodné nepovažoval. Na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 27. až 29. odvolací soud odkazuje.

21. Rozhodnutí zmíněná žalovanou v jejím odvolání nepovažuje odvolací soud za vhodná ke komparaci. Pokud jde o řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], trestní stíhání trvalo oproti nyní souzené věci méně než poloviční dobu (3 roky a 6 měsíců). Poškozená neměla zdravotní obtíže srovnatelné s obtížemi žalobce, ostatně ani jedno z rozhodnutí odvolacího soudu vydaných v uvedené věci zdravotní obtíže jako důvod pro odškodnění nezmiňuje. Pracovní pozice poškozené byla výrazně nižší. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] trestní řízení rovněž trvalo kratší dobu (6 let a 5 měsíců), důsledky ve zdravotní sféře poškozeného byly podstatně méně intenzivní. V nyní souzené věci byl žalobce po řadu let opakovaně z důvodu silných bolestí hlavy prakticky paralyzován, přičemž dlouho nebyla známa konkrétní příčina jeho obtíží. Několik let tak nebylo možné zahájit účinnou léčbu a žalobce tak byl v nejistotě i ohledně svého zdravotního stavu.

22. Odvolací soud tedy nepřisvědčil odvolacím námitkám žalované. Závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti požadavku na odškodnění ve výši 700 000 Kč, resp. zbývající částky 600 000 Kč, považuje za zcela správný. Správné je též rozhodnutí o úroku z prodlení.

23. Odvolací soud se ztotožňuje též s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení potud, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně však považuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za účelnou navíc poradu před podáním žaloby. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že žaloba byla sepsána mimořádně precizně a se znalostí věci, obsahovala veškeré důkazní návrhy, přičemž listinné důkazy tvořily její přílohu. Je zřejmé, že před jejím podáním proběhla důkladná příprava za součinnosti se žalobcem. Žalobci tedy náleží odměna za samostatný úkon porady před podáním žaloby dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Pokud jde o porady před jednotlivými jednáními, ty odvolací soud za účelné nepovažuje, natož v délce přesahující u každé porady jednu hodinu, přičemž pouze za takovou by náležela odměna [§ 11 odst. 1 písm. c) a. t.]. Z protokolu o jednání konaného dne 12. 2. 2024 vyplývá, že právní zástupce žalobce navrhl výslechy svědků bezprostředně po poučení soudu dle § 118a o. s. ř., další důkazy v řízení nenavrhoval a obsahem ostatních jednání již bylo pouze provádění dokazování.

24. Odměna za řízení před soudem prvního stupně za 7 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 7 paušálních náhrad po 300 Kč a 21 % DPH v částce 4 998 Kč celkem činí 30 798 Kč.

25. Odvolací soud z výše uvedených důvodu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 219 potvrdil jako věcně správný a ve výroku IV. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení o věci samé zcela úspěšný. Jeho náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (vyjádření k odvolání, účast u jednání) ve výši stanovené dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., dále odměnou v poloviční výši za 1 úkon právní služby po 1 310 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (odvolání do nákladů řízení) ve výši stanovené podle § 8 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty 37 026 Kč (předmět odvolání do nákladů řízení, když žalobce požadoval 63 710 Kč oproti částce 26 684 Kč přiznané napadeným rozsudkem). Dále byl přiznán nárok na 3 paušální náhrady nákladů po 300 Kč dle § 13 a. t. a 21 % DPH v částce 1 766,10 Kč. Náklady celkem činí 10 176,10 Kč.