pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 165/2019-151,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení každému ze žalobců [částka]; žalované uložil zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění žalobci uplatnili nárok na zaplacení 2× [částka] představující náhradu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena nezákonným rozhodnutím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 Co 13/2018-597. Doplněním žaloby upřesnili, že jsou rodiči nezletilé [jméno], narozené [datum], která jim z důvodu jejich neschopnosti se o ni postarat, krátce po porodu byla odebrána a svěřena do péče přechodnou pěstounkyně [jméno] [příjmení]. Žalobci následně prokázali nápravu svých osobních poměrů a dcera jim byla vrácena do péče. Následně jim byla opět odebrána dne [datum] a předána do přechodné pěstounské péče. Poté byla rozsudkem Okresního soudu [obec] – venkov ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], svěřena do společné dlouhodobé pěstounské péče manželů [příjmení] z důvodu uplynutí lhůty pěstounské péče na přechodnou dobu. Tím zároveň došlo ke zrušení dosavadní pěstounské péče na přechodnou dobu, a také k zamítnutí návrhu žalobců na svěření nezletilé do jejich péče. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 Co 13/2018-597. Na základě ústavní stížnosti žalobců byl tento rozsudek zrušen nálezem Ústavního soudu ČR ze dne [datum] – sp. zn. II ÚS 2344/18 z důvodu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Nezákonným rozhodnutím došlo k nedůvodnému a nepřiměřenému omezení kontaktu mezi rodiči a nezletilou, což mělo důsledek i na psychický stav žalobců, kterým byl odpírán kontakt s dcerou. Byli vystaveni nejistotě, obavám a stresu ohledně možného poškození psychiky nezletilé a jejího dalšího vývoje, jako i snadného sloučení rodiny.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že se na ni žalobci obrátili s žádostí o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] pro každého z nich dne [datum]. Po projednání žádosti každému ze žalobců přiznala náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Nesporným učinila základ nároku, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. 89/1998 Sb. Své plnění odůvodnila tím, že předmět řízení pro žalobce nemá pouze zanedbatelný význam a je třeba přihlédnout i k tomu, že Krajský soud v Brně jednal v rozporu s psychologickou zprávou, tím mohlo dojít k negativnímu ovlivnění osobnosti nezletilé, ale i vztahu k žalobcům. Žalovaná přihlédla i k chování žalobců, kdy se oni sami v první řadě podíleli na poměrech žalované. Poukázala současně na to, že Ústavní soud ČR rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku, tedy nezletilá tak dále zůstala v péči dlouhodobých pěstounů cca dva měsíce. Částku [částka] pro každého ze žalobců tak hodnotí jako přiměřenou, a v tomto odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010.

4. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, který mezi účastníky nebyl sporný a korespondoval se žalobními tvrzeními.

5. Po právní stránce o nároku rozhodl dle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1 § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, § 5 písm. a), § 7, § 8a, § 31 zák. č. 82/1998 Sb., když všechna tato zákonná ustanovení odcitoval.

6. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze skutečnosti, že předmětem sporu bylo posouzení vhodnosti dlouhodobé pěstounské péče s ohledem na nejlepší zájem dítěte, význam sporu pro žalobce, který lze hodnotit jako zvýšený. Shodně se žalovanou dospěl k závěru, že je nutné přihlédnout i ke skutečnosti, že v první řadě to byli žalobci, kteří zavdali příčinu pro předání nezletilé do péče přechodné pěstounky, jednak krátce po jejím narození, a podruhé v jejích osmi měsících, kdy se dlouhodobě léčili ze závislosti na alkoholu. Jejich péče o nezletilou tak byla vyloučena. Soud dále posuzoval dobu, po kterou byla nezletilá v péči dlouhodobých pěstounů, tedy byl reálně omezen styk nezletilé se žalobci. Toto období trvalo od [datum] do [datum], tj. 76 dnů. Poté se nezletilá vrátila do péče paní [příjmení] (pěstounky na dobu přechodnou). Uzavřel, že poskytnutá částka žalovanou žalobcům v rámci předběžného projednání nároku je zcela dostačující. Omezení kontaktů žalobců s nezletilou trvalo relativně krátkou dobu, soud však reflektoval, že s ohledem na nízký věk nezletilé představuje i krátké odloučení významný zásah do vzájemných vztahů. Vyšel z částky [částka] za každý den setrvání nezletilé v péči dlouhodobých pěstounů, a to by znamenalo nárok na částku [částka] pro každého. Žalovaná jim dobrovolně plnila částku vyšší.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Přiznal jim plnou náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla podána důvodně, ze strany žalované bylo plněno až po uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání nároku dle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3223/2013).

8. Proti rozsudku podali žalobci včas odvolání. V jeho následném odůvodnění rozsudek označili za hrubě nespravedlivý, nedostatečně odůvodněný, nepřezkoumatelný a v otázce náhrady nákladů řízení fakticky nesprávný. Pod bodem I. odvolání pouze popsali průběh dosavadního řízení, pod bodem II. pouze to, že nesouhlasí s výší finančního zadostiučinění. Nesouhlasili s počátkem rozhodné doby pro výpočet, který soud zhodnotil dnem [datum], kdy dle rozpisu kontaktu měla nezletilá zůstat u dlouhodobých pěstounů. Trvají na tom, že za počátek této doby je třeba považovat den vyhlášení nezákonného rozhodnutí den [datum], neboť od této chvíle začali žalobci pociťovat zásah do svého rodinného života, protože se dozvěděli o, pro ně šokujícím rozhodnutí, které nebylo možné napadnout řádným ani mimořádným prostředkem. Možnost byla pouze ústavní stížností, která má statisticky minimální šanci na úspěch. To bylo podpořeno postupem orgánu sociálněprávní ochrany dětí, který jej již dopředu informoval, že kvůli„ nutné adaptaci“ nezletilou několik měsíců po předání dlouhodobým pěstounům preventivně neuvidí, aby si ona na novou rodinu zvykla. Současně stejným orgánem byli soustavně odrazováni od dalších právních kroků s tvrzením, že takový boji nemohou vyhrát a nezletilá se k nim nikdy nevrátí. Kontakt s nezletilou jim tak byl fakticky omezen již před [datum] (u přechodné pěstounky probíhalo střídání návštěv žalobců a dlouhodobých pěstounů), kdy nezletilá dle rozpisu měla trvale zůstat u dlouhodobých pěstounů. Odkázali na zásah do rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soudu ještě vytkli jednak nedostatečné odůvodnění pro úvahu o výši přiznaného zadostiučinění 300 Kč/den. Soud nenaznačil, zda se jedná o částku vyplývající z dosavadní judikatury, či jde o částku závisející čistě na jeho volném uvažování. Svoji situaci srovnali s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, který stanovil částku 500 - [částka] za jeden den nezákonné vazby, resp. omezení osobní svobody. V souvislosti s tím i odkázali na rozhodnutí NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010; je proto stěžejní nejen určení základní částky, ale i tzv. procentuální opravy, kterou základní částku s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti reviduje. Další obsah odvolání neuváděl žádné faktické skutečnosti, pouze vyslovili žalobci svoji představu o tom, jak by měl soud v jejich případě postupovat.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvoláním navrhla potvrzení napadeného rozsudku a setrvala na svých tvrzeních ve vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Pouze v rámci opatrnosti požádala o to, aby v případě uložení jí plnění byla lhůta stanovena 15 dnů.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212), a odvolání žalobců shledal nedůvodným.

11. Soud založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu na základě toho, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Skutkový stav v souzené věci nebyl sporný a z něj vycházel i odvolací soud. Argumentace odvolatelů spočívala pouze a jedině v nesouhlasu s výší přiznané, resp. nepřiznané částky za nemajetkové odškodnění. Polemizovali s dobou, kdy soud uzavřel, že jim objektivně vznikla nemajetková újma v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. V jejich odvolání nezaznělo vůbec nic o jejich citovém vztahu k dceři, žádným způsobem se nevyjádřili ke skutečnosti, že velmi krátce po porodu jim byla odebrána, a i poté, kdy se do jejich péče vrátila, byla následně odebrána z důvodu jejich léčení z důvodu závislosti na alkoholu. Je třeba tedy souhlasit se soudem prvního stupně, že pokud svojí nemajetkovou újmu odvozují pouze od rozhodnutí soudu, které nepochybně bylo nezákonným rozhodnutím, a dále odkazují na chování OSPOD, jaksi v pozadí zůstává jejich nezletilá dcera. V daném případě šlo pouze o to, že žalobci nesouhlasili s umístěním dcery do dlouhodobé pěstounské péče, souhlasili pouze s pěstounskou péčí na přechodnou dobu. Z celého průběhu řízení je zřejmé, a to až do rozhodnutí odvolacího soudu, že zájem o to, aby měli dceru ve vlastní péči, vychovávali jí a tím vznikl mezi nimi a jí kvalitní citový vztah, zde není. Žalobcům zjevně vyhovuje, že se o jejich dceru stará třetí osoba a oni se s ní mohou vídat. Nárok vyplývající ze zák. č. 82/1998 Sb. je nárokem, který je odůvodněn pouze tehdy, jestliže došlo k nezákonnému rozhodnutí (a v dalších případech, které se však na souzenou věc nevztahují) nikoliv získáním majetkového prospěchu žalobců. Jako absurdní hodnotí odvolací soud námitku srovnávání nekontaktu rodičů s dcerou ve srovnání s výkonem vazby. Jak již bylo výše uvedeno, nezletilá byla v péči pěstounů, pouze a výlučně z důvodu jejich chování, oni sami jinak omezeni nebyli. Rovněž tak nemůže obstát odvolací argumentace spočívající v tom, že byli„ odstrašováni“ orgánem sociální péče o děti, že ve věci nemají šanci uspět a dceru neuvidí. Pokud by se jednalo o milující rodiče, nepochybně by se nenechali„ odradit“ prohlášením úředníka, když by skutečně o svoji dceru stáli. Stejně tak je až nesmyslná argumentace nízkou procentní úspěšností podávání ústavních stížnosti. Odvolací soud toto nezpochybňuje, ale úspěšnost se odvíjí od důvodnosti ústavních stížností, od jejich smyslu, když v tomto nelze odhlédnout od toho, že podání ústavní stížnosti není nijak poplatkově zatíženo, takže ji lze využít v jakémkoliv soudním sporu, kde účastník není úspěšný. Žalobci, kteří takto argumentovali, se nevyjádřili, jaká je procentní úspěšnost ústavních žalob v řízení, která jsou obdobná – srovnatelná s jejich osobní situací. Nezaznělo v řízení jakým způsobem, jak často se s dcerou stýkají, ani jakým způsobem přispívají na její náklady, když v tomto nejsou žádným způsobem zákonem omezeni.

12. V napadeném rozhodnutí, ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, nebylo shledáno pochybení, byl napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci byli zcela neúspěšní.