pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
JUDr. Zdeněk Stibral · Rozhodnutí ze dne 24. 8. 2022
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci
žalobkyně [právnická osoba], [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou
sídlem [adresa]
proti
žalované [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem
se sídlem [adresa]
o [částka] s příslušenstvím
k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím, výrokem II. ve zbytku žalobu zamítl, a výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka]. Doplňujícím rozsudkem uložil dále žalované výrokem IV. zaplatit žalobkyni [částka] na náklady spojené s uplatněním pohledávky, a výrokem V. na náhradu nákladů řízení [částka].
2. Podle odůvodnění se žalobkyně žalobou proti žalované domáhala úplaty za data – mining několika počítačů, které provedla ve dnech [anonymizováno] až [datum] na základě objednávky žalované ze dne [datum]. Provedenou práci vyúčtovala fakturou č. [anonymizováno] [číslo], splatnou dne [datum]. Dále uplatnila nárok na zaplacení [částka] představující úrok z prodlení se zaplacením částky [částka] na základě faktury č. [anonymizováno] [číslo] za období od [datum] do [datum] a částku [částka] jako úrok z prodlení se zaplacením částky [částka] na základě faktury č. [anonymizováno] [číslo] za období od [datum] do [datum], a konečně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši [částka].
3. Žalobkyně navrhla zamítnutí žaloby, namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně s tím, že tato práce neprovedla, nebyl prokázán rozsah data – miningu, žádné provedené práce žalobkyně jí nepředala, a žalovaná neobdržela předmětné faktury.
4. Na základě provedeného dokazování svědeckými výpověďmi soud uzavřel, že nárok ad 1) představuje nárok na zaplacení ceny díla podle § 2586 odst. 1 zák. [číslo]. Mezi žalovanou jako objednatelem a [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo s nehmotným výsledkem podle § 2631 a násl. téhož zákona. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 1895 zák. č. 89/2012 Sb., neboť [příjmení] [příjmení] postoupil práva a povinnosti z této smlouvy žalobkyni. Splatnost ceny díla nastala v souladu s čl. IV. 2 rámcové smlouvy o spolupráci desátým dnem od doručení faktur. Z důkazů však nevyplynulo, že by daná faktura byla doručena žalované dříve, než před [datum], proto nemohl soud přiznat plnění za prodlení již od [datum]. Dne [datum] bylo patrné, že před tímto datem již byla faktura žalované doručena, byl jí znám její obsah. Cena díla nebyla dohodnuta, stejně ani jako způsob jejího určení, proto žalobkyni náleží cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek (§ 2586 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb.). V rámci řízení byl zjištěn svědeckými výpověďmi rozsah díla, objednávka data –miningu ani její rozsah nebyl rozporován. Svědci potvrdili tvrzení žalobkyně ohledně předmětné objednávky, kdy se mělo jednat o klonování a analýzu [anonymizována dvě slova] disku o kapacitě cca [anonymizováno] [spisová značka]. Při zjišťování ceny díla aplikací § 136 o. s. ř. se soud přiklonil k tomu, že šlo za analýzu desku při lehkém (softwarovém) poškození – analýze disku pro zjištění nekalých aktivit zaměstnanců, kdy bylo možné přisvědčit tvrzením žalobkyně, že se mělo jednat i o prozkoumání smazaných souborů. Zároveň bylo možné přisvědčit žalobkyni v tom, že proběhlo třídění souborů, což společnosti běžně neprovádějí a nenaceňují v cenících. Soud se přiklonil ke střední hodnotě rozsahu ceny daných prací na trhu v rozsahu [anonymizováno] - [částka], jelikož se jednalo o disk, který byl svou kapacitou ve středu kapacity médiích, u kterých je možná obnova dat – tedy flash disců, jejích kapacita začíná na [anonymizováno] až [anonymizována dvě slova] a disků s kapacitou až 2 [anonymizováno]. Kapacita disků na trhu je notorietou, není třeba ji prokazovat, jelikož každý běžný člověk ví z prodejen, [anonymizováno] v [anonymizováno] a z reklamních letáků, s jakou kapacitou se zhruba PC, notebooky či flash discy prodávají. Cena požadovaná za jeden disk žalobkyní ve faktuře [číslo] tedy [částka] za disk s DPH - [částka] s DPH, celkem pak za [anonymizováno] disků, je cenou obvyklou dle úvahy soudu dle § 136 o. s. ř. Tato cena se výrazněji neodchyluje od tržních hodnot za provedené práce.
5. Nárok ad 2), příslušenství částky [částka], žalobkyně prokázala, že faktura [číslo] že byla doručena před [datum]. Soud proto přiznal úrok z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. Na základě této faktury až od tohoto data v kapitalizované výši [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum], tedy k poslednímu dni před datem úhrady, ke které došlo [datum].
6. V případě nároku ad 3) byla žaloba vzata zpět, řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno při jednání [datum]. K tomu soud, podotkl, že předmětná faktura nebyla zmiňována v e-mailové komunikaci ze dne [datum], na rozdíl od faktur [číslo] [číslo] nebylo tedy prokázáno její doručení žalované, a to i když k tomuto muselo dojít, neboť faktura byla ve finále zaplacena. Z uvedeného důvodu soud ve zbytku, kterým žalobě nevyhověl, výrokem II. zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná v 97 % nároku. Jejím neúspěch byl pouze v nepatrné části, proto jí byla přiznána náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek, včetně soudního poplatku za odvolání a dále náklady právního zastoupení.
8. O náhradě nákladů doplňujícího rozsudku soud rozhodl s odkazem na svůj předcházející rozsudek, kterým byly přiznány náklady řízení ve výši [částka], ačkoliv měly správně činit [částka]. Žalobkyni, procesně úspěšné tak byl přiznán rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. [částka].
9. Proti oběma rozsudkům podala žalovaná včas odvolání. Namítla, že činnost žalobkyně nebyla dostatečně prokázána v rozsahu jejího tvrzení. Soud vzal za prokázané její tvrzení, že se data nejprve kopírovala (klonovala), následně se prováděla hlubší analýza, když cílem bylo i získání smazaných dat. Namítla, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Poukázala na výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že mu žalobkyní bylo předáváno velké množství rešerší v písemné i ústní podobě, aniž by uvedl, že se jednalo o rešerše v souvislosti s tvrzeným data miningem. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že jednoduchá software poškození lze provést i laikem. Žalovaná respektuje, že žalobkyně působí v oboru [anonymizováno] a nelze tento argument akceptovat co do případné potřeby činnosti žalobkyně, že si žalovaná mohla tuto činnost vykonat samostatně, ale je třeba ji posuzovat při posuzování případné odměny. Soud však posoudil cenovou přiměřenost ve výši jím zjištěného průměru za software obnovu dat. Tento způsob však odpovídá ceně za průměrně obtížnou záchranu dat, nikoliv za jednoduchou obnovou dat. Z provedených důkazů nevyplývá, že byla prováděna činnost klonování disků, kterou soud dovodil z tvrzení, že data mining měl být prováděn z důvodu zjištění o nežádoucí činnosti zaměstnanců žalované. V rámci dokazování ani nebyl prokázán tvrzený počet disků, ze kterých měl být prováděn data mining. Tvrzení žalobkyně o klonování a záchraně dat na šesti kusech [anonymizováno] hard disků bylo soudem vzato za prokázané pouze z výpovědi svědkyně [příjmení], která mluvila o počtech disku v množném čísle, aniž by potvrdila jejich konkrétní počet. Svědkyně [příjmení], dle závěru soudu prvního stupně uvedla, že žalovaná měla pšt zaměstnanců a„ bylo tam alespoň šest počítačů“. Nesouhlas vznesla i k typu disků, kdy soud při svých úvahách o ceně za prováděné práce uvedl, že práce byly ztíženy skutečností, že se jednalo o [anonymizováno] disky, přestože tato skutečnost nebyla jakkoliv prokázána. K argumentaci k úvaze o ceně tvrzených činností opakovala v podstatě předchozí odvolací argumentaci. Nesouhlas vznesla i k přiznané výši náhrady nákladů řízení. Poukázala na to, že již od počátku tvrdila, že žalobkyně neprokázala svoji činnost ve prospěch žalované, nepředložila žalované jakýkoliv výstup. K úrokům z prodlení z částek vystavených na fakturách č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo] uvedla, že tyto byly uhrazeny na základě prokázání, že předmětná činnost byla žalobkyní provedena. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení. V odvolání proti doplňujícímu rozsudku žalovaná neuvedla jiná tvrzení, nepoukázala na jiné skutečnosti, než které uvedla ve svém původním odvolání.
10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyvracela argumentaci tam uvedenou. Ztotožnila se zcela s odůvodněním napadeného rozsudku, včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Odmítla, že by uplatněním jejího nároku bylo jakkoliv zneužito právo, jak tvrdí žalovaná. Za absurdní to označila mimo jiné i proto, že v řízení bylo prokázáno, že byla vedena jednání za účelem smírného vyřešení situace, ale toto žalovaná odmítla. Následovala i snaha žalované a jejího právního zástupce popřít, že by žalobkyně vystavené faktury předala během jednání, přestože právní zástupce žalované výslovně jejich přijetí potvrdil v e-mailové komunikaci. [příjmení] žalované je od počátku ryze účelová a zcela nepodložená. Podstata celého sporu je založena na tom, že za žalovanou v jistém období na základě zmocnění jednala paní [příjmení] a pan [příjmení], kteří v souladu s tímto zmocněním vstupovali do obchodních vztahů, jejichž závazky z nich plynoucí, následné nové vedení obchodní společnosti žalované nechtělo dodržovat a pokračovat v nich. Dle žalobkyně však tyto interní boje ve struktuře žalované nemohou jít k její tíži, uplatněný nárok u soudu je zcela po právu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.
11. K ceně díla poukázala na to, že soudu předložila vyjádření od různých subjektů poskytujících obdobnou činnost, kdy např. společnost [právnická osoba], [IČO], která se odborně vyjádřila tak, že za obdobnou činnost vyúčtovala celkem [částka], včetně DPH. [právnická osoba] na svých webových stránkách za obdobnou činnost dle tam zveřejněného ceníku, by vyúčtovala minimálně [částka], včetně DPH. Uplatněná částka žalobkyní tedy odpovídá cca 1/2 - 1/3 ceny běžné na trhu. Toto je navíc podtrženo faktem, že objednanou činnost žalobkyně poskytovala na výslovnou žádost žalované v průběhu svátků v období [anonymizováno], kdy se zpravidla k běžné tržní ceně účtuje přirážka 100 %. Vyslovila nesouhlas s tím, že žalovaná tvrdí, že by za celou dobu nebyla prokázána činnost žalobkyně, tj. provedení a předání díla. To bylo jednoznačně doloženo výpovědí svědka [příjmení], který v předmětnou dobu dílo od žalobkyně převzal, a k tomuto byl zmocněn na základě plné moci mu žalovanou udělené. Není problémem žalobkyně, že následně došlo ke změně struktury společnosti žalované a následně za ní jednaly jiné osoby.
12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání žalované neshledal důvodným.
13. Soud založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu a vzhledem k tomu co účastníci řízení uvedli a provedeným dokazováním vyšlo najevo. V tomto neobstojí odvolací argumentace žalované, že v řízení nebylo prokázáno provedení práce, její rozsah. Žalovaná na jedné straně se snaží popírat provedení práce, což bylo vyvráceno svědeckými výpověďmi, ze kterých zjišťoval soud prvního stupně, že dne [datum] učinila žalovaná objednávku na„ vyčištění“ disků, právě i proto, aby zjistila, zda ze strany jejích zaměstnanců už nejedná o nekalou činnost, kdy měly být dohledány i smazané soubory. To, že spolupráce mezi účastnicemi existovala i v minulosti, vyplývá z toho, že se žalobkyně v rámci tohoto řízení domáhala úroků z prodlení za opožděnou platbu faktur ze strany žalované. V tomto je absurdní obrana žalované, že tyto proplatila až poté, kdy jí doručení faktur bylo prokázáno, a to přestože, že v řízení bylo provedeným dokazováním zjištěno, že o těchto fakturách již dříve jednal její právní zástupce. [ulice] přístup žalované, která faktury zcela nepochybně obdržela, ovšem očekává, že od svého smluvního partnera jí toto bude muset být prokázáno, jsou takové, které dříve obchodní zákoník hodnotil v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Žalovaná nikdy nezpochybňovala, resp. z prokázaných jednáních před podáním žaloby vyplynulo, že žalobkyně provedla práci, kterou u ní objednala. Veškerá její argumentace spočívá v jediném, že v řízení nebylo prokázáno nic. Toto je však průběhem soudního řízení zcela jednoznačně vyvráceno. Žalobkyně prokázala provedení prací, včetně jejího rozsahu. Otázku sporné ceny díla řešil soud správně postupem dle § 136 o. s. ř., když vyšel ze zjištění, že byl prováděn data mining u šesti SSB disků, tato práce byla žalovanou řádně převzata a žádné reklamace, či jiné výhrady ke kvalitě práce z její strany nebyly vzneseny. Byly tedy dány podmínky pro stanovení ceny díla dle § 136 o. s. ř., tedy volnou úvahou soudu, který vyšel z hodnocení a srovnávání prací v téže době na stejném (obdobném) díle jiných firem. Ostatně žalobkyně tento postup soudu zcela akceptovala, a to přesto, že vycházela ze základní ceny díla oproti tvrzení žalobkyně, že práce byly provedeny v období vánočních svátků, kdy je standardem připočítávat navýšení 100 %. Nelze pominout to, že pokud žalovaná zpochybňovala závěry soudu prvního stupně o rozsahu provedených prací, sama netvrdila, že by např. požadovala data mining jednoho, dvou, tří disků, její tvrzení zůstalo pouze v obecné rovině, že množství práce prokázáno nebylo. Jak již bylo výše uvedeno v řízení, rozsah provedeného díla prokázán byl. Pokud žalovaná chtěla takovýto závěr soudu prvního stupně zpochybnit, bylo na ní, aby tvrdila a také důkazně prokázala, že rozsah prací byl nižší. [jméno] obrana spočívající v tom, že nebyl prokázán rozsah prací, svědčí o tom, že práce jako takové provedené byly.
14. Důvodná není ani obrana žalované vztahující se k náhradě nákladů řízení spočívající v tom, že žalobkyně předmětný spor vyvolala. V řízení bylo prokázáno, že probíhala mimosoudní jednání ohledně sporné zakázky, sama žalovaná poukázala na to, že zaplatila i dřívější faktury se zpožděním právě proto, že čekala na to, až jí bude prokázáno, že jí faktury byly dodrženy. Z logiky věci vyplývá, že si nelze představit jiný postup žalobkyně, než uplatnění svého práva u soudu.
15. S odkazem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek, včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.
16. Žalobkyně byla plně procesně úspěšná v odvolacím řízení a dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (3 úkony právní služby po [částka], 3x paušální náhrada hotových výdajů, a 21% DPH z odměny advokáta [částka] dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.