Rozhodnutí 55 Co 208/2024-81

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se vůči žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy s tvrzením, že na straně státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu za nepřiměřenou délkou řízení vedenou Ministerstvem financí podle zákona č. 106/1999 Sb.

3. Žalobce tvrdil, že podal na Ministerstvo financí žádost o informaci, která byla odmítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, který byl zamítnut. Na základě přezkumného řízení rozhodoval Úřad pro ochranu osobních údajů, obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil Ministerstvu financí k dalšímu řízení. Následně byla [datum] žalobci poskytnuta požadovaná informace.

4. Soud vycházel ze zjištění, že celková doba řízení činila 301 dní. Ve věci bylo nutno posoudit otázku aplikace výjimky z poskytování informací podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím a rovněž bylo nutno provést test proporcionality v kolizi práva na svobodný přístup k informaci oproti právu žalované na rovnost zbraní v soudním řízení. Žalobce požadoval procesní podání (kopii dovolání), které žalovaná podala u nejvyššího soudu v jiném soudním řízení.

5. Soud I. stupně věc posuzoval tak, že řízení ohledně návrhu žalobce před žalovanou bylo složité i po procesní stránce, neboť probíhalo před ministerstvem, následně před ministrem a do řízení zasáhl Úřad na ochranu osobních údajů. Bylo zhodnoceno, že postup správních orgánů byl posouzen jako bezprůtahový a plynulý. Nebyl ani obstrukční či jednoznačně zacílený na neposkytnutí informace žalobci. Pokud jde o význam uvedeného řízení pro žalobce tak to nebylo typově zvýšeně významné, jeho význam byl pro žalobce spíše nízký a z těchto důvodů soud uzavřel, že žalobce nemá právo na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, neboť shora uvedené řízení neprobíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

6. Žalobce dále požadoval náhradu škody ve výši [částka]. Jedná se o svérázný konstrukt žalobce, který požadoval paušální náhradu nákladů, které měl s vedením shora popsaného řízení u žalované a výši této náhrady škody odvodil od tzv. paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobce dovozoval analogickou aplikaci z ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobce však žádné skutečné náklady netvrdil ani neprokázal, proto byl i požadavek na uhrazení částky [částka] zamítnut a o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítal, že doba, po kterou žalovaná projednávala jeho návrh na zpřístupnění informace byla zcela nepřiměřeně dlouhá. Soud nezohlednil, že jde o jedno ze základních práv plynoucích z Listiny základních práv a svobod, a že správní orgány v jeho případě jednaly spíše obstrukčním způsobem. Z těchto důvodů se postavil na názor, že na jeho straně vznikla nemajetková újma, která mu má být nahrazena. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno a byly mu přiznány náklady řízení.

8. K odvolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila. Poukázala na to, že soud I. stupně sám v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že veškerá žalobcova podání ve shora uvedené věci byla vyřizována plynule a bez průtahů. Na závěry soudu proto žalovaná odkázala. Žalobce pouze povšechně uváděl, že mu měly vzniknout potíže v souvislosti s uvedeným řízením, které však nijak nekonkretizoval. Navíc si žalobce mohl uvedenou informaci zajistit prostřednictvím databáze rozhodnutí nejvyššího soudu. Zvýšený význam řízení pro žalobce nebyl zjištěn. Stejný případ je i u požadavku na uhrazení paušální náhrady nákladů řízení. Navrhovala, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně jemu předcházejícího řízení dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal odvolání žalobce zcela nedůvodným.

10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu, která jsou fakticky mezi účastníky nesporná a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Zjištěné skutečnosti soudu I. stupně umožnily v daném případě věc řádně posoudit po stránce právní. S touto právní argumentací se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje a k odvolacímu k námitkám žalobce uvádí následující.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Soud I. stupně správně poukázal na to, že v průběhu 301 dnů se žalovaná intenzivně zabývala návrhem žalobce na informace podle zákona číslo 106/1999 Sb., řízení bylo plynulé a bez průtahů a nebylo zjištěno, že by zde byl nějaký časový úsek, v němž by v řízení neprobíhalo. Soud I. stupně to sice explicitně v odůvodnění nevyjádřil, nicméně ze závěru vyjádřeného ve výroku rozhodnutí jednoznačně plyne, že byl zaujat právní názor, že zde k nesprávnému úřednímu postupu žalované vůči žalobci nedošlo a s takovým závěrem se odvolací soud ztotožňuje. Uvádí zejména, že věc byla posuzována na více stupních, včetně Úřadu na ochranu osobních údajů a žalobci bylo nakonec vyhověno. S ohledem na všechny okolnosti zjištěná v řízení lze konstatovat, že posuzované řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a informace byla žalobci poskytnuta v přiměřené lhůtě.

13. U práva na náhradu škody ve výši [částka] lze konstatovat, že žalobce nijak neprokázal, že by mu jakákoliv škoda vznikla, přičemž odkaz na analogickou aplikaci ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu je zcela nepřípadný. Advokátní tarif řeší situace mezi advokátem a jeho klientem a o takový vztah v daném případě nijak nešlo a nebylo možno toto ustanovení ani ve věci podání žalobce aplikovat. To, že je žalobce přesvědčen, že by jeho každý administrativní výdaj měly být roven částce [částka] je pouze jeho utkvělá představa, která nemá oporu v platném právu. Stejně tak tento požadavek byl proto správně shledán zcela bezdůvodným a byl správně zamítnut.

14. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada za 2 účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání v celkové výši [částka] (výše paušálního úkonu plyne z vyhlášky č. 254/2015 Sb.)