pro [část Prahy] j. 44 C 49/2021-41 z [datum rozhodnutí],

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým byla žaloba o [částka] s příslušenstvím zamítnuta, a bylo jí uloženo zaplatit žalované náklady řízení. Namítala, že délka předmětného řízení byla delší než 5 let (jak soud neprávně uvedl), přičemž šlo o řízení odškodňovací a nikoli složité. Trojstupňovost řízení byla způsobena tím, že se soudy neřídily judikaturou. Řízení bylo prodlouženo právě z tohoto důvodu. Výzva soudu k zaplacení poplatku byla nadbytečná a žalobkyně byla zaplacením poplatku zbytečně zatížena. Nebylo vysvětleno, komu jde k tíži nepředložení přílohového spisu. Soud nevyčíslil různé časové úseky (na které žalobkyně poukazovala) a nehodnotil jejich závažnost. K tomu podrobně rozebrala jednotlivé úseky řízení.

2. Řízení mělo pro žalobkyni vyšší význam, neboť mělo šanci vést ke zlepšení přístupu žalované a pro kvalitu právního státu. Navrhla proto rozsudek změnit, žalobě vyhovět a uložit žalované povinnost k náhradě nákladů řízení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 214 odst. 3 o. s. ř., avšak neshledal odvolání důvodným.

5. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně po řádně provedeném dokazování, jež byla popsána v odůvodnění napadeného rozsudku. Tato zjištění odpovídají provedenému dokazování, přičemž ani odvolatelka nesporuje správnost těchto zjištění. Platí to i o stanovení celkové délky řízení. Soud správně vymezil dobu, po kterou řízení probíhalo před soudy a připočetl i dobu 6 měsíců v důsledku uplatnění nároku u ministerstva. Součástí uvedeného nalézacího (následně přezkumného) řízení již není doba následující, v níž mělo dojít k prodlení žalované s úhradou plnění.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že celková délka řízení (4 roky a 1 měsíc) byla přiměřená okolnostem případu. Jakkoli šlo o řízení odškodňovací, jak odvolatelka uvádí, šlo v něm o běžný peněžní nárok. Nešlo o žádný z případů se zvýšeným významem řízení pro žalobkyni, jež soud I. stupně správně vymezil. V takových případech jinak lze oprávněně požadovat projednání a rozhodnutí věci v době odpovídající významu věci (s přihlédnutím k okolnostem případu), tedy v době co možná nejrychlejší.

7. Žalobkyně ostatně význam věci zmiňuje především v rovině obecné, tedy jako nástroj zlepšení fungování státu. Nejde tedy o zvýšený význam věci pro ni, ale zejména o obecný v zásadě veřejnoprávní zájem. V tomto směru lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3916/2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2011 pod [číslo] podle něhož„ Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy účastníka – nikoli sankcionování státu.“

8. Okolnost, že řízení bylo skutkově jednoduché soud I. stupně zohlednil. Stejně tak přihlédl k okolnostem, které optimální dobu řízení prodloužily (byť nikoli podstatně) v podobě podání neúplného odvolání a nezaplacení soudního poplatku z něj. Teprve následně vyložil ústavní soud, že odvolání, vzhledem k nedostatečné konkretizaci zákona, tu není zpoplatněno. Okolnost, že soud musel urgovat předložení přílohového spisu, je sice zmíněna, soud však z ní žádné důsledky pro prodloužení doby řízení nevyvozuje. Uvádí (bod 23. odůvodnění), že postup byl plynulý.

9. Význam má i okolnost, že ve věci rozhodoval též dovolací soud (třístupňovost řízení). Taková okolnost objektivně délku řízení prodlouží. S odvolatelkou lze souhlasit v tom, že dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího z důvodu rozporu s judikaturou. Nebylo to ovšem proto, že by judikatura dovolacího soudu nebyla soudu odvolacímu známa, nýbrž proto, že ji nepovažoval pro daný případ a řešení otázky příčinné souvislosti mezi újmou a příčinami délky řízení za plně aplikovatelnou. K takovému postupu, pokud je řádně vysvětlen a argumentačně podepřen, je odvolací soud v rámci nalézání práva oprávněn. Okolnost, že dovolací soud posléze argumentaci nepřijal, na tom nic nemění.

10. Dovolací soud setrval na své judikaturou podpořené argumentaci spočívající v tom, že řízení se z hlediska posuzování přiměřenosti jeho délky posuzuje jako celek, včetně toho, že jednotlivý případný průtah sám o sobě nezakládá domněnku nepřiměřené délky řízení, pakliže řízení jako celek proběhlo vzhledem ke všem relevantním okolnostem v době přiměřené. To také správně uvádí soud I. stupně v bodu 26. odůvodnění.

11. Odvolatelka se v podstatě dovolává právě opačného posuzování, když žádá posuzovat každou jednotlivou fázi či úsek řízení z hlediska toho, zda proběhla v optimální době a pokud nikoli, z jakého důvodu (zda je tu odpovědnost státu za dílčí prodloužení doby řízení), což v zásadě platí i o prvním rozhodnutí odvolacího soudu a následném dovolacím řízení. S ohledem na názor dovolacího soudu však nelze takovou argumentaci akceptovat.

12. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu I. stupně o přiměřenosti celkové délky uvedeného řízení vzhledem k významu věci i všem dalším relevantním okolnostem (přes okolnost, že objektivně mohla trvat kratší dobu), jak byly uvedeny v již zmiňovaném bodu 26. odůvodnění.

13. Tomu také odpovídá zamítavý výrok. A jelikož správně bylo rozhodnuto i o nákladech řízení, odvolací soud rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na to, že úspěšné žalované v něm žádné nevznikly.