Rozhodnutí 55 Co 198/2024-91

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o [částka] s úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil jí zaplatit žalované náklady řízení.

2. Namítala, že soud převzal argumentaci žalované, aniž by se vyjádřil k požadavku na zvýšení zadostiučinění o 20 % z důvodu, že finanční arbitr nerozhodl o prodloužení lhůty k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a žalobkyně byla nucena podat žalobu na nečinnost. Řízení před arbitrem nebylo zvlášť složité, jelikož po jeho zahájení arbitr vydal řadu rozhodnutí v obdobných kauzách. Závěr o snížení zadostiučinění pro chování žalobkyně je nepodložený. Výzva arbitra k odstranění nedostatků návrhu byla jen formulářová a nedůvodná, když žalobkyně uvedla, že jiné dokumenty nemá. Přesto žalobkyně na všechny výzvy arbitra reagovala. Nelze souhlasit s tím, že věc měla pro žalobkyni snížený význam, když tato požadovala 78 tisíc Kč a vyplaceno jí bylo [částka] a v rámci řízení před soudem jí bylo vyplaceno dalších [částka] s příslušenstvím. Kromě toho, v rozsahu [částka] vzala žalobu zpět, ač toto zohlednila již při podání žaloby. Měl jí být přiznán nárok zadostiučinění na dolní hranici snížený o 30 % a v tomto směru i žádala rozsudek změnit tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal odvolání zčásti důvodným.

5. Rozhodné skutečnosti soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil v zásadě správně, zejména z obsahu spisů finančního arbitra a soudu. Z těchto zjištění vychází také odvolací soud, jakkoli jejich zhodnocení se v některých aspektech může lišit resp. – jak bude uvedeno dále - je třeba jejich upřesnění.

6. Celkovou délku řízení stanovil soud I. stupně v zásadě správně, byť podle odvolacího soudu je o měsíc kratší a činí cca 5,5 roku. V této souvislosti je třeba uvést, že odškodňuje se nemajetková újma účastníka řízení v podobě nejistoty o výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení. Nejde přitom automaticky o celou dobu, kdy řízení formálně trvalo, nýbrž o dobu, kdy účastník také o řízení věděl, aniž by znal jeho výsledek a tato doba se může od celkové dobu řízení lišit. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno [datum] (návrhem žalobkyně) a nález jí či jejímu zástupci byl doručen [datum]. Jde tedy o dobu tří let a jednoho měsíce. Žalobu podle části páté o. s. ř. podala žalobkyně [datum] (v době předchozí již podala žalobu též tehdejší žalovaná, avšak žalobkyně o tom nevěděla) a tuto žalobu vzala zpět [datum]. Tato doba činí 2 roky a 5 měsíců.

7. Soud I. stupně správně stanovil základní výši zadostiučinění částkou 15 tisíc Kč ročně (s krácením v prvních dvou letech). Tomu po upřesnění doby trvání újmy odpovídá výchozí částka odškodnění [částka].

8. Pokud jde o vytýčení jednotlivých kritérií pro úpravu výše zadostiučinění, je třeba vytknout soudu I. stupně, že nespecifikoval, jak se které z kritérií podílí na celkové úpravě výše zadostiučinění a některé z nich aplikoval nedůvodně. Souhlasit lze s odvolatelkou i vtom, že se s některými dostatečně nevypořádal.

9. Odvolací soud shledal, že výchozí výši zadostiučinění je třeba výsledně snížit o 50 %. Jiná rozhodnutí zdejšího soudu, na něž odvolatelka poukazuje, se týkala jen zadostiučinění za nepřiměřenou délkou řízení i finančního arbitra, nikoli i následného soudního řízení, tudíž nejsou pro srovnání s tímto řízením a námitkou nepřiměřeně vysokého snížení zadostiučinění přiléhavá a liší se také konkrétními okolnostmi.

10. Složitost věci je třeba rozdělit na složitost hmotněprávní a instanční. V prvním případě je namístě snížení zadostiučinění o 10 %, jelikož předmět řízení vyžadoval posouzení platnosti smlouvy i zohlednění vzájemných nároků z ní včetně poskytnutých plnění. Jakkoli lze připustit, že arbitr mohl mít v dané době již jistý přehled o podobných případech a jejich posuzování, je třeba zohlednit, že každá smlouva může mít různé parametry a bude se nepochybně lišit právě v konkrétních z ní vyplývajících nárocích. Odvolatelka ostatně neuvádí žádné konkrétní případy, které by byly v tu dobu posuzovány a byly skutečně identické či velmi podobné tomuto.

11. Procesní složitost spočívá v tom, že bylo rozhodováno ve více stupních u arbitra (nález, rozhodnutí o námitkách) a ještě následně v soudním řízení podle části páté o. s. ř. V zásadě jde o případ obdobný víceinstančnosti, kdy každý další rozhodující subjekt se musí s věcí znovu seznámit, čímž se řízení pochopitelně prodlužuje. V daném případě je třeba toto zohlednit snížením zadostiučinění o 20 %.

12. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem, že by význam řízení pro odvolatelku byl spíše nižší. Tento závěr činí soud I. stupně toliko z jejího tvrzeného menšího zájmu o řízení a jejího postupu v řízení. Dovozovat menší význam z nedostatku aktivity účastníka nepostačí (aktivitu třeba očekávat od rozhodujícího orgánu) a postup odvolatelky v řízení bude zohledněn zvlášť. Z hlediska předmětu řízení šlo i finanční částku v řádu vyšších desetitisíců, takže nešlo o věc s bagatelním či sníženým významem, nýbrž s významem standardním. O významu řízení pro odvolatelku ostatně vypovídá i argumentace podanou žalobou proti nečinnosti. Z toho důvodu tak nebylo namístě zadostiučinění snižovat či zvyšovat.

13. Se soudem I. stupně však je třeba souhlasit ve výtkách vůči postupu žalobkyně v řízení, zejména včetně uvádění nepravdivých, resp. neúplných údajů o poskytnutých plněních. V toto směru je namístě snížení zadostiučinění o 20 %, neboť tím byla činnost arbitra ztížena a časově více zatížena.

14. Soud také dovodil, že v řízení před soudem podle části páté došlo k průtahům. V úvahu tak připadalo zvýšení zadostiučinění pro postup orgánu veřejné moci. Tento dílčí průtah je již zohledněn v rámci celkové délky řízení před soudem, které nebylo extrémně dlouhé. Neboť pokud by tu nebyl, šlo by o řízení délky přiměřené a žádný nárok na zadostiučinění by nebylo možno dovodit – doba by byla přiměřená. Obdobně to platí o námitce, že arbitr nerozhodl o prodloužení své lhůty k rozhodnutí.

15. Jeví-li se žalobkyni celkové snížení zadostiučinění o 50 % nepřiměřeně vysoké, je třeba uvést, že se na tomto výsledku podílelo více kritérií a jde o součet jejich vlivu. Odvolací soud tedy shledal, že žalobkyni se mělo dostat zadostiučinění ve výši [částka]. Po odečtení částky již zaplacené proto rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná zaplatí ještě [částka] s 15 % úrokem z prodlení, jinak jej ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Vzhledem k částečné změně rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem I. stupně spolu s náklady odvolacího řízení. Náklady sestávají ze soudního poplatku ze žaloby [částka] a nákladů právního zastoupení. Jde o odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast u 2 jednání před soudem I. stupně, sepsání odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka], dále o 6 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] a 21 % DPH. Náklady vzniklé advokátu cestami k soudu nepovažuje odvolací soud za účelné, neboť jak bydliště žalobkyně, tak sídla soudů se nacházejí v Praze, tudíž žalobkyně mohla účelně využít služeb advokáta sídlícího v Praze či v rozumné vzdálenosti od ní.