navýšení odstupného za byt

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně změnil rozsudek téhož soudu ze dne 24. 3. 2014, č. j. 13 C 62/2010-88 v bodě IV. tak, že částka, kterou je žalovaná povinna platit žalobci činí od právní moci rozhodnutí 13 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal navýšení částky zpětně za období od dubna 2018 do právní moci rozsudku na částku 19 000 Kč. Výrokem III. rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 38 C 55/2017-170, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Žalované uložil zaplatit státu na účet soudu prvního stupně na náhradu nákladů státem placených částku 4 030,50 Kč (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] 5 000 Kč s tím, že tato částka bude žalobci vrácena na číslo účtu, které soudu sdělí ve stanovené lhůtě.

2. Soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků a vzal za prokázané, že jejich společné jmění manželů nebylo doposud vypořádáno. Zjistil, že od vydání rozhodnutí v roce 2014 se výše nájmů v lokalitě bytové jednotky změnila. Stěžejním podkladem pro rozhodnutí soudu byl znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce], znalcem z oboru ekonomiky – ceny a odhady nemovitostí pro určení obvyklé ceny nájmu bytu obdobné bytové jednotce. Žalovaná vznesla k znaleckému posudku výhrady, se kterými se soud neztotožnil, neboť znalec postupoval metodologicky správně, stanovil obvyklé nájemné porovnávacím způsobem. Volba metody není chybou znalce, naopak se jedná o standardní postup. Znalecký posudek nemohl vyčíslit obvyklé nájemné na základě přesného matematického výpočtu, a sám znalec připustil, že výsledná částka je v konečném důsledku jeho odborným odhadem. Obvyklé nájemné není stanovováno na základě jediného srovnatelného bytu, ale je vybírán dostatečně široký vzorek. Stejně tak soud neakceptoval argumentaci žalované s nepoužitelností znaleckého posudku vzhledem ke změně okolností spočívající v dopadech nemoci covid -19 na trh se realitami v centru Prahy. Tato situace nemá přímý dopad na trh s realitami, neboť přijímaná opatření souvisejí s bojem proti této nemoci. Jedná se o opatření ze své povahy přechodná, představující pouze pomíjivý výkyv od normálu. Naopak by bylo nespravedlivé vůči žalobci, pokud by soud konstitutivním rozhodnutím tento výkyv petrifikoval, a přinejmenším na několik let ho promítl do vztahu účastníků. V tomto odkázal i na to, že žalovanou placená částka 7 500 Kč byla dlouhodobě podhodnocená, což vyplynulo i z posudku obvyklého nájemného k dubnu 2018 Soudní znalec byl při vyčíslování konkrétní částky poměrně opatrný a stanovil jí (v neprospěch žalobce) v dolní polovině odhadovaného rozmezí 24 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně. I kdyby toto vyčíslení bylo sníženo maximálně o předpokládaný pokles 10 % s ohledem na objektivní situaci, činilo by 21 600 Kč - 27 000 Kč. I v tomto případě je zřejmé, že částka 26 000 Kč měsíčně se pohybuje v rámci korigovaného rozmezí. Z tohoto důvodu proto soud nepřistoupil pro nadbytečnost k zadání zpracování nového znaleckého posudku a neprováděl důkazy sjetinou vytištěných inzerátů dle návrhu žalované. Nepřistoupil ani k jejímu účastnickému výslechu k prokázání skutečností, že znalec při osobním kontaktu bytové jednotky uváděl jako adekvátní částku měsíčního nájemného 18 000 Kč. Soud vyšel ze závěru znaleckého posudku, který byl provedeným důkazem. Účastnický výslech má být využíván pouze tehdy, je-li dokazovaná skutečnost neprokazatelná jiným způsobem (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

3. Po právní stránce s ohledem na datum zániku společného jmění manželů účastníků soud v projednávané věci aplikoval právní úpravu účinnou před 1. 1. 2014 (§ 3028 zák. č. 89/2012 Sb.). Společné jmění účastníků zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, dosud nebylo vypořádáno, neboť nedošlo k jejich dohodě, ani k jeho vypořádání na základě zákonné domněnky dle § 150 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb. Analogicky aplikoval § 139 odst. 2 téhož, podle kterého platí, že o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou dle velikosti podílů. Hospodaření s bytovou jednotkou již bylo pravomocně upraveno původním rozsudkem, jedinou změnou poměrů, která byla v řízení tvrzena a vyplynula z provedeného dokazování, spočívá ve změně cenové hladiny nájmů v lokalitě bytové jednotky. Soud neshledal důvod k jiné úpravě režimu nastaveného původním rozsudkem, než je korekce finanční kompenzace placené žalovanou za výhradní užívání bytovou jednotku, a tuto stanovil tak, aby odpovídala hodnotě poloviny měsíčního nájemného, které bylo stanoveno znaleckým posudkem.

4. Žalobcem, požadovaná úprava na zvýšení částky za období od dubna 2018 soud s odkazem na § 139 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. neprovedl, neboť se jedná o konstitutivní rozhodnutí, tj. rozhodnutí pro futuro. Do právní moci rozhodnutí platí režim stanovený původním rozsudkem.

5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., a dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 249 odst. 1 o. s. ř. Oba účastníci řízení měli úspěch pouze částečný, když žalobce byl úspěšný v řízení vůči žalované co do navýšení měsíční platby, žalovaná byla úspěšná v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zpětného navýšení této částky. Dále byl žalobce neúspěšný v rozsahu, kterým se v řízení domáhal, aby mu žalovaná předala dva nové klíče od každého vyměněného zámku dotčeného bytu, zpětného navýšení částky, kterou má žalovaná mu hradit na 16 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2018 (zastaveno po zpětvzetí dne 30. 10. 2020), aby soud žalované uložil zaplatit mu provedení havarijní opravy kapajícího přívodu WC v dotčeném bytě ve výši 590 Kč (zpětvzetí dne 30. 10. 2020), a zpětného navýšení platby úhrady za užívání bytu od dubna 2018 do právní moci rozsudku.

6. Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení soud rozhodl i ohledně nákladů řízení státu (výrok II.) představovaný znalečným tak, že toto rozdělil stejným dílem mezi účastníky. Žalobci náhrada nákladů řízení státu nemohla být uložena, neboť byl v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků usnesením ze dne 30. 6. 2017, č. j. [číslo jednací]. Ze stejného důvodu výrokem III. rozhodl o vrácení zálohy 5 000 Kč na náklady důkazu znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce].

7. Proti rozsudku ve věci samé podala žalovaná včas odvolání, žalobce podal odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolání žalované spočívalo pouze ve zpochybnění závěrů znaleckého posudku. Vyslovila úvahu, že nemůže obstát úvaha soudu, že k propadu cen nájmů v Praze 1 v podstatné míře nedošlo a jedná se pouze o krátkodobou záležitost, neboť toto není ničím podloženo. Nepožaduje, aby vyčíslení nájmu bylo postaveno na základě přesného matematického výpočtu, ale aby znalec důsledně pracoval s jednotlivými položkami a koeficienty, což neučinil. Odkázala na chyby v posudku způsobené buď přehlédnutím, překlepy nebo vadnou prací znalce. Znalec neměl uplatňovat koeficienty tak, aby reflektoval odlišnost vstupních údajů (vybraných inzerátů). Koeficienty měly být uplatňovány správně a důsledně, což se v posudku nedělo. Posudek vycházel z inzerátu k datu 12. - 23. 3. 2020, tj. před dobou tzv. korona krize, která vedla ke strukturálnímu výpadku zahraničního turismu v Praze. Podstatný výpadek klientů těchto služeb vedl k extrémnímu nárůstu nabídky běžného nájemného bydlení v Praze 1 a 2, která v době určení rozhodného vzorku k inzerátu v posudku neexistovala. Příliv bytů určených k dlouhodobému pronájmu má za následek snížení cen nájemného v centru Prahy dokonce o desítky procent. Toto sama dokladovala v řízení screenshoty nájemních inzerátů z 29. 10. 2020. Dále namítla, že dopady korona krize nejsou dočasné. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání vyvracel argumentaci tam uvedenou. Konstatoval, že se nehodlá„ pouštět na tenký led“ a přijmout taktiku žalované zpochybnit závěry soudem ustanoveného znalce v příslušném, odpovídajícím oboru s příslušnou specializací. Dle něj se tímto postupem žalovaná snaží obejít – procesně nepřijatelným způsobem – skutečnost, že soud při jednání 30. 10. 2020 zamítl její návrhy na její účastnický výslech, zpracování nového znaleckého posudku a sjetinou vytištěných inzerátů za posledních 6 měsíců. Žalovaná měla dostatek prostoru v rámci sporu pro to, aby soudu předložila vlastní znalecký posudek, když dle žalobce ve znaleckém posudku nejsou žádné zásadní chyby, tyto žalovaná znalci v rámci jeho výslechu ani nevytýkala. Její výtky znalec dostatečně, vysvětlil tak, že mimo jiné, konstatoval„ porovnávací metoda je přímější a v tomto ohledu relevantnější, cena sedí, i kdyby došlo ke srážce za parkovací stání, nemělo by to vliv na výslednou cenu, proto na výši nájemného, jak byla stanovena, trvá, a považuje ho za obvyklé“. Poukázal na to, že při jednání dne 30. 10. 2020 obhajovala žalovaná svoji„ odbornost“ s tím, že její námitky k posudku jsou takové, že postupy soudního znalce je schopen zhodnotit i laik, tyto nejsou korektní a posudek je založen na dojmech. K otázce kvality předmětného bytu, který je ve spoluvlastnictví účastníků dále uvedl, že byt má 3 samostatné vstupy, je kompletně vybaven, má 2 koupelny, v pokojích jsou křišťálové lustry, dekorativní závěsy na oknech, na podlaze dlažby a koberce, ložnice má francouzské okno do klidového vnitrobloku s vysokou zelení. Je vybaven vysokými žaluziovými skříněmi IKEA, béžovou sedací soupravu 3 + 2 +1, skleněným konferenčním stolkem, rozkládací válendou IKEA, kovovou designovanou dvoulůžkovou postelí, TV Sony, videem JVC, věží Aiwa, satelitem. Je vybaven luxusní kuchyňskou linkou Aroma, ledničkou Bosch, myčkou Miele, pračkou Bosch, sušičkou Miele, sporákem Mora, bojlerem Gorenje, kávovarem Philips. Namítané„ nízké stropy“ jsou pouze v původním malé části bytu, kde je kuchyně a jídelna, ostatní stropy jsou vysoké, šikmé, evokující útulné podkroví. Nesouhlasí proto s tvrzením žalované, že posudek je vadný do té míry, že jej nelze použít, že není aktuální a že dopady korona krize nejsou jen dočasné. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Žalobce podal odvolání proti usnesení o nákladech řízení a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění podaného odvolání rekapituloval jeho odůvodnění a vyslovil názor, že se soud snažil navodit dojem, že o náhradě nákladů řízení rozhodl promyšleně a spravedlivě dle zásady úspěšnosti stran, což dle něj není zcela přiléhavé. Nepřiznat mu náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ani v částečném rozsahu je s ohledem na okolnosti sporu nepřiměřeně přísné. Nákladový výrok označil za nedostatečně odůvodněný, kdy výčet jednotlivých úspěchů účastníků je vzájemně těžko porovnatelný. Argumentaci ve svůj prospěch vnímá tak, že neměl jinou cestu, než se obrátit na soud v dané věci, neboť bývalá manželka (žalovaná) jakoukoliv rozumnou dohodu ohledně navýšení – již zjevně podhodnocené náhrady za výlučné užívání společného bytu v [anonymizováno] ulici – odmítala. Tento postoj vyjádřila i podaným odvoláním ve věci samé. Opakoval procesní návrh na zrušení napadeného výroku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že jeho argumentace je nestrukturovaná a nepřehledná. Sama odůvodnění rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považuje za dostatečné a nejedná se o nepřiměřenou přísnost soudu. Ohradila se proti tvrzení žalobce odkazující na její odvolání ve věci samé s výhradami ke znaleckému posudku. Navrhla zamítnutí podaného odvolání.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek jako celek, tj. ve spojení s usnesením ze dne 30. 7. 2021 v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodná.

12. Odvoláním nebyl napaden výrok II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta, v tomto rozsahu rozsudek nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nebyl tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.

13. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu na základě toho, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Nespornými skutečnostmi je to, že účastníci jsou společnými vlastníky bytu v Praze 1, [ulice] ulice, neboť po rozvodu jejich manželství nedošlo dosud k vypořádání tohoto práva. Úprava užívání tohoto bytu již byla pravomocně provedena předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2014, č. j. [číslo jednací], kterým byla stanovena povinnost žalované na vyrovnání vlastnického podílu žalobci platit 7 500 Kč měsíčně. Soud postupoval správně, když hodnotil případnou změnu poměrů, tedy zda žalobci přísluší jiná částka na vyrovnání omezení jeho vlastnictví oproti původnímu rozhodnutí. V dané situaci se jedná o zjištění skutkového stavu, není tedy nezbytné ve věci provádět dokazování znaleckým posudkem, neboť se jedná o skutečnost, kterou soud může zjistit na základě objektivní ekonomické situace sám, důkaz znaleckým posudkem včetně výslechu znalce není však procesním pochybením. Znalecký posudek, který řízení byl vypracován, není vadným, jak se snaží žalovaná ze svého laického pohledu hodnotit. Není důvodná její argumentace spočívající ve snížení ceny dlouhodobých nájmů z důvodu covidové situace v centru Prahy. Argumentace krátkodobými pronájmy není v souzené věci důvodná, neboť k takovému účelu byt, který žalovaná užívá, není využíván. Je notorietou, že nájmy dlouhodobé, např. u nájemních smluv městských částí v Praze i v období coronavirové krize jsou pravidelně navyšovány minimálně o tzv. inflační doložku. Závěr soudu, podložený znaleckým posudkem, který určil rozmezí obvyklého nájemného bytu srovnatelného ve srovnatelné lokalitě 24 000 Kč měsíčně až 30 000 Kč měsíčně je naprosto reálný. Soud ve svém odůvodnění i uvažoval se snížením této částky o 10 %, tedy prakticky akceptoval námitky žalované proti stanovené výši. Odvolací argumentaci žalované je třeba hodnotit pouze jako účelovou, aby (s ohledem na konstitutivnost rozhodnutí) oddálila právní moc rozhodnutí ve věci.

14. Odvolací soud neshledal ani důvodnými odvolací námitky žalobce proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když nesprávný postup soudu prvního stupně oddálil rozhodnutí ve věci samé jako takové, neboť bez rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze rozsudek jako celek věcně přezkoumávat. Neshledal nepřiměřenou přísnost proti situaci žalobce, který nebyl v řízení úspěšný, když se nedůvodně domáhal zpětného zvýšení úhrady za užívání bytu, uplatnil další nároky, které však v průběhu řízení vzal zpět, a v tom rozsahu bylo řízení zastaveno. Postup soudu dle § 142 odst. 2 o. s. ř. je přiměřený dané situaci.

15. S odkazem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. V odvolacím řízení byl žalobce plně ve věci úspěšný, přísluší mu proto náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení spočívají v odměně za právní zastoupení a předmětem řízení byl rozdíl mezi dosavadní stanovenou úhradou za užívání bytu oproti nově stanovenou (13 000 – 7 500 = 5 500 Kč x 60 z důvodu opětovného plnění). Náhrada nákladů řízení tedy se odvíjí od předmětu řízení ve výši 330 000 Kč, kdy úkon právní služby činí 9 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. V řízení byly provedeny dva úkony právní služby, k nimž přísluší 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, celkem 19 840 Kč dle vyhl. č. 177/1966 Sb.