pro [část Prahy] j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí],

1. Žalobkyně podala včasné odvolání do rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení shora uvedené částky a uložil jí zaplatit žalovanému náklady řízení. Namítala, že soud učinil z provedených důkazů nesprávně závěry. Poukazovala na to, že existence půjčky byla prokázána výpovědí svědka [příjmení]. S ohledem na dlouhou dobu od uzavření půjčky si svědci nemohli pamatovat vše přesně. Na otázku matky žalobkyně žalovaný uvedl, že si je vědom, že prostředky na zakoupení nemovitost poskytla žalobkyně a že je v případě rozchodu s žalobkyní vrátí. Pokud svědek hovořil o částce [částka], šlo až o dobu po rozvodu a o částku, kterou by žalovaný přijal jako vypořádání. I z vyjádření svědka [příjmení] vyplynulo, že se hovořilo vrácení. Nemohlo se jednat o darování, jinak by žalovaný musel podat přiznání k dani darovací. Proto navrhla vyžádat daňové přiznání, avšak soud tento důkaz neprovedl. Navrhla rozsudek zrušit nebo vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

2. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek jako správný s tím, že odvolání nepřináší nic nového. Vyjádření svědků, o jejichž objektivitě lze mít pochybnosti, byla vágní a tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o půjčce neprokazují.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

4. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a podle názoru odvolacího soudu je také řádně zhodnotil a zjistil z něj rozhodné skutečnosti správně a rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Nebylo přitom sporu o tom, že id. ½ domu v [část obce], již nabyl žalovaný, byla pořízena z peněz, které do koupě vložila žalobkyně prodejem jiné své nemovitosti, ani o tom, že následně žalobkyně vynaložila [částka] ze svého jako do zhodnocení společné nemovitosti (údajnou dostavbu). V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně tvrdila, že uvedené částky byly jejím tzv. vnosem do nemovitosti a žádala jejich vypořádání, následně však od tohoto požadavku ustoupila s tím, že nárok uplatní v samostatném řízení.

5. V tomto řízení žalobkyně přišla s novým tvrzením (oproti shora uvedenému řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) v tom směru, že s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, jejímž předmětem měla být žalovaná částka, s tím že smlouva měla být uzavřena ústně a k vrácení půjčky mělo dojít v případě, že„ účastníci půjdou od sebe“. Jím se také soud I. stupně zabýval a jelikož toto tvrzení bylo žalovaným popřeno, vedl k němu dokazování. Nebylo třeba vyžadovat zprávu od finančního úřadu ohledně daně darovací, jelikož nikdo z účastníků nepovažoval poskytnutí částky za darování.

6. Na rozdíl od odvolatelky má odvolací soud za to, že provedené důkazy, zejména výpovědi účastníků, svědků a listiny soud I. stupně řádně a přesvědčivě zhodnotil postupem dle § 132 o. s. ř. se závěrem, že prostředky na pořízení nemovitosti včetně poloviny žalovaného sice poskytla žalobkyně, avšak nebylo nijak prokázáno, že by byla uzavřena tvrzená smlouva o půjčce. To i ve světle toho, že nic o půjčce netvrdila v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

7. Namítá-li žalobkyně, že svědci vypovídali se značným časovým odstupem, což ovlivnilo jejich paměť a hovořili o vrácení peněz žalovaným žalobkyni, lze dovodit, že měli na mysli, že by se žalovaný měl v případě zániku vztahu s žalobkyní spravedlivě vypořádat, ovšem uzavření smlouvy o půjčce tvrzené žalobkyní žádný z nich nepotvrdil.

8. Soud I. stupně se zabýval i otázkou, zda zjištěný skutkový stav neumožňuje posoudit důvodnost nároku na základě jiného právního důvodu, nicméně vzhledem ke skutkovým tvrzením žalobkyně (poskytnutí tvrzených částek jako půjček s podmíněnou odloženou splatností) správně dovodil, že nikoli. O možném jiném hmotněprávním důvodu uplatnění nároku na základě jiných (dalších) možných skutkových tvrzení pak nebyl oprávněn žalobkyni poučovat.

9. Na základě toho, jsa skutkově vázán žalobním tvrzením, žalobu správně zamítl. A jelikož rozhodl správně i o nákladech řízení mezi účastníky, odvolací soud rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Jelikož měl žalovaný v odvolacím řízení plný úspěch, uložil odvolací soud žalobkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit mu náklady v něm vzniklé. Sestávají z odměny advokáta, paušální náhrady a DPH ve stejné výši jako před soudem I. stupně se zohledněním 2 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání).