o 150 360 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované 150 360 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z 150 360 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Namítla, že soud I. stupně nesprávně zúžil vznik škody na okamžik výběru hotovosti pachatelem, aniž by zohlednil, že škoda může nastat i později, jako důsledek následného opomenutí jiného subjektu.

3. V případech výběru hotovosti z bankomatu je kamerový záznam standartním a často jediným důkazem. Tvrzení, že se mohlo jednat o nekvalitní záznam je irelevantní, když neexistuje právní požadavek na určitou kvalitu důkazu, nýbrž jen na jeho existenci. Zničení důkazního prostředku samo o sobě zakládá příčinnou souvislost s nemožností domoci se práva. Žalovaná byla o probíhajícím trestním řízení informována, měla předpokládat, že kamerový záznam v něm bude jako důkaz potřebný. K podpoře svých odvolacích námitek žalobkyně odkázala na závěry, které měly být přijaty Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. [spisová značka].

4. Další odvolací námitky žalobkyně se shodovaly s tím, co žalobkyně uvedla již v řízení před soudem I. stupně. Odvolacímu soudu žalobkyně navrhla napadený rozsudek zrušit, samostatně žalobě vyhovět a žalobkyni přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že škoda žalobkyni vznikla v důsledku jejího lehkomyslného jednání. Žalovaná odmítá sanovat nepříznivé důsledky nedbalostního jednání žalobkyně. Se svým nárokem se žalobkyně musí obrátit primárně vůči majitelce účtu, ze kterého byly zcizené peněžní prostředky vybrány (dále jen „Účet“). Konstrukce o vzniku sekundární újmy je spekulativní. Žalobkyně ani netvrdila, že by svůj nárok uplatnila vůči samotnému škůdci nebo majitelce Účtu. I kdyby snad nějaká sekundární újma žalobkyni vznikla, nebude za ni zodpovídat žalovaná. Povinnost ve smyslu § 2 900 občanského zákoníku, na kterou žalobkyně poukazuje, dopadala v poměrech projednávané věci spíše na ni samou než na žalovanou. Výmazem kamerových záznamů žalovaná žádnou ze svých povinností neporušila.

6. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

7. Oba účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle §§ 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání nedůvodným.

9. Při rozhodování odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěném soudem I. stupně. Jak již správně shledal soud I. stupně, žalobkyní popisovaná škoda vznikla 16. 8. 2023 výběrem peněžních prostředků z bankomatu žalované. Mezi jakýmkoli následným jednáním žalované a vznikem škody není dána příčinná souvislost (viz body 20. a 21. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací námitka žalobkyně o pozdějším vzniku škody tak není důvodná.

10. Předjímání důkazní hodnoty kamerového záznamu do té míry, kdy daný důkazní prostředek je vnímán jako jedinečný a jediný způsobilý k prokázání tvrzení státního zastupitelství o vině pachatele, aniž by zároveň byla známa kvalita takového záznamu a výsledek probíhajícího trestního řízení vč. rozsahu navrženého dokazování, nezdůvodňuje závěr o nesplnění některé ze zákonných povinností žalované, jak již ostatně správně shledal i soud I. stupně (viz zejm. bod 21. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací námitka žalobkyně o jedinečnosti kamerového záznamu, coby důkazního prostředku v trestním řízení, tak není důvodná.

11. Právní řád bankám povinnost k pořizování a uchovávání kamerových záznamů přímo nestanovuje. Povinnost k zavedení účinných postupů přijímání opatření vedoucích k omezení případných rizik zákonodárce stanovil obecně. Tato povinnost svou šíří přesahuje pouhé snímají činností prováděných u bankomatů a volba prostředků ke splnění posledně uvedené povinnosti je ponechána v rukou bank. Výše uvedené ostatně pregnantně rozebral již soud I. stupně, především v bodech 22. a 23. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Jakkoli žalovaná mohla být příslušnými orgány činnými v trestním řízení o probíhajícím trestním řízení informována, bylo zodpovědností těchto orgánů příslušné kamerové záznamy od žalované včas zajistit. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaná nemá obecnou povinnost pořizovat a uchovávat kamerové záznamy a činila-li by tak neodpovědně, vystavila by se tím riziku negativních důsledků spojených m. j. např. s porušením Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“). Ani odvolací námitka žalobkyně o neuchování kamerových záznamů při znalosti žalované o probíhajícím trestním řízení tak není důvodná.

13. Zbývající odvolací námitky žalobkyně ve své podstatě představovaly jen opakování tvrzení, které žalobkyně uvedla již v řízení před soudem I. stupně. Jako takové byly vypořádány již v nalézacím řízení. Odvolací soud neshledal, že by ve věci existovala potřeba k závěrům soudu I. stupně něčeho dodávat.

14. Znění rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 4062/2025, na které žalobkyně ve svém odvolání odkazovala, se odvolacímu soudu nepodařilo dohledat ani v databázi Rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a pravděpodobně tak neexistuje.

15. Odvolací soud neshledal pochybení soudu I. stupně ani ve vztahu k výroku o náhradě nákladů nalézacího řízení. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

16. Procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, skládající se z paušální náhrady za vyjádření k odvolání v paušální výši 300 Kč.