pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 138/2020-82,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu o [částka] spolu s příslušenstvím a výrokem III. žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudu.

3. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu rekapitulací průběhem řízení vedeného u Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka].

4. Po právní stránce uplatněný nárok soud posoudil dle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. devět let a dva měsíce. Vznik nemajetkové újmy dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum], kterým konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce, v řízení byla provedena řada listinných důkazů, byli vyslýcháni svědci, celkem byla podána tři odvolání, z toho dvakrát blanketní, soud proto musel vyzývat k jejich doplnění, vyzýval k úhradě soudních poplatků. Účastníci se opakovaně omlouvali z nařízených jednání, která bylo nutno odročovat a soud opakovaně vyzýval účastníky k doplnění tvrzení a důkazů. [příjmení] byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval dvakrát ve věci samé a jednou o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

5. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a vyšel z částky [částka] za rok, neboť neshledal, že by byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší. S ohledem na délku řízení pak základní částka činí [částka]. [jméno] soud s ohledem na procesní složitost snížil o 10%, za počet stupňů soudní soustavy o 10 %, o dalších 5 % s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení. Důvody pro zvýšení o 10 % shledal v postupu soudu, který vydal ve věci rozsudek, ač tím bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces. Vlastní období nečinnosti nevedla ke zvýšení základní výše náhrady, neboť tato již byla dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřené délce daného řízení. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni soud výši snížil o 15 %. Shledal, že žalobkyni náleží zadostiučinění v celkové výši [částka]. Soud dále žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., od [datum], s odkazem na § 1970 zák. č. 89/2012 Sb.

6. K uplatněnému nároku na náhradu škody soud odkázal na ustálenou judikaturu NS ČR, že náklady původního řízení může poškozený dle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., uplatit pouze tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Vzhledem k tomu, že o takovouto situaci se v případě žalobkyně nejedná, v tomto nárok neshledal důvodným.

7. Proti rozsudku, výroku I., podala žalovaná včas odvolání. V jeho následném odůvodnění vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu, že v daném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je namístě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Dle žalované soud dostatečně nezohlednil skutečnost, že žalobkyně v posuzovaném řízení žalovala zjevně promlčený nárok. Soud sice konstatoval, že v řízení dne [datum] byla vznesena námitka promlčení, řízení však trvalo další více než tři roky. Žalobkyni bylo známo, že tato námitka byla vznesena, měla a mohla si být v důsledku svého zastoupení advokátem – profesionálem v oboru- vědoma, že po oprávněném vznesení námitky promlčení, soud nárok nepřizná. Význam řízení proto v posledních třech letech významně klesl, neboť zvážila-li by žalobkyně pečlivě své možnosti, musela dospět k závěru, že se svým nárokem nebude úspěšná a nejistota ohledně výsledku sporu již významně klesla (bod 13. odůvodnění napadeného rozsudku). Jestliže účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení, je třeba konstatovat, že pokud žalobkyně byla od počátku řízení zastoupena advokátem, musela dospět k závěru, že v posuzovaném řízení nemůže být úspěšná a význam řízení pro ní byl nízký až nepatrný. [příjmení] spoléhat pouze na to, že žalovaná v řízení námitku promlčení nevznese. Odkázala v tomto na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3509/2018, vyjadřující se k obdobné situaci. Pokud žalobkyně uplatnila v posuzovaném řízení nárok, o němž již v době podání žaloby věděla (mohla vědět), že se jedná o nárok promlčený, nelze od této skutečnosti odhlížet. Význam řízení je z toho důvodu pro žalobkyni minimální. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný. Celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout fyzickou sféru žalobkyně (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4024/2019, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, ve spojení s nálezem ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1572/11, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, sp. zn. 30 Cdo 911/2017). Okresní soud v Děčíně v posuzovaném řízení ve svém rozsudku pod bodem 48. ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], konstatoval, že žalobkyni uplynula obecná čtyřletá promlčecí doba již v roce [rok], žalobkyně však žalobu u soudu podala až [datum], tedy v době podání žaloby její právo bylo nepochybně promlčeno. I kdyby žalobkyně očekávala, že v posuzovaném řízení by mohla být úspěšná pouze proto, že by mohlo dojít k nějakému spíše neočekávanému pro ni příznivému rozhodnutí za podmínky, že žalovaný nevznese námitku promlčení žalovaného nároku, nelze takový význam označit, jinak než jako nepatrný, podstatně nižší než standardní, proto lze dovodit, že délka řízení nebyla způsobilá negativně zasáhnout do psychické sféry žalobkyně.

8. Rovněž tak vyjádřila výhrady k závěru soudu, že soud náhradu zvýšil o 10 % pro postup soudu, který vydal ve věci rozsudek, ač tím bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces. Soud vydal rozsudek dne [datum] bez nařízení jednání, kterým žalobě zcela vyhověl. Žalovaná v posuzovaném řízení podala proti tomuto rozsudku odvolání, tedy její právo na spravedlivý proces bylo zachováno. Takový postup soudu navíc mohl mít negativní dopad čistě hypoteticky pouze na žalovanou v posuzovaném řízení (nikoliv však na žalobkyni), jejíž nemajetková újma však není předmětem tohoto řízení. Takovéto navýšení proto žalovaná shledává jako zcela nedůvodné. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba o [částka] spolu s příslušenstvím zamítá.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání ho označila za nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Žalobkyně je přesvědčena, že její nárok nebyl zjevně promlčený, a v tomto smyslu argumentovala i v rámci podaného odvolání proti rozsudku ve věci samé. Poukázala na to, že i po uplatnění námitky promlčení prováděl soud v řízení o věci samé rozsáhlé dokazování, což samo o sobě prokazuje, že otázka promlčení nebyla tak jednoznačná. Poukázala opětovně i na to, že řízení o údajně zjevně promlčenému nároku trvalo více než devět let. I pokud by se jednalo o nárok promlčený, jde o nárok, který existuje a je právně vymahatelný až do okamžiku uplatnění námitky promlčení. V tomto smyslu správně soud hodnotil danou věc, což odpovídá i tomu, jak se k otázce vlivu uplatněného nároku na výši náhrady nemajetkové újmy vyjadřoval v citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud. Ten neuváděl, že by uplatnění promlčeného nároku mělo vést ke ztrátě nároku na náhradu takové újmy. Pouze, konstatoval, že je tuto skutečnost potřeba vzít do úvahy a případně výrazněji redukovat základní částku. Toto také soud prvního stupně učinil. Shledal ovšem současně aspekty, z nichž vyplývala potřeba náhradu zvýšit. Poukázala i na to, že v konkrétním případě byly soudy ve vztahu k žalované v podstatě zcela nečinné a veškeré zdlouhavé postupy probíhaly zcela bez toho, že by je žalobkyně mohla jakkoliv ovlivnit. Nejprve obdržela platební rozkaz a následně i rozsudek, který její nárok potvrzoval. Řízení o odvolání žalované bylo následně zastaveno, a teprve v roce 2016 se dozvěděla, že věc nebyla pravomocně skončena v její prospěch. Soudy byla velmi dlouhou dobu udržována v představě, že se svého tvrzeného nároku domůže. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 194/2021-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Nárok neshledal důvodným ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., neboť v řízení bylo nesporně zjištěno, že nárok uplatněný v posuzovaném řízení byl již při podání žaloby promlčen, a žalovaná se v tom řízení promlčení dovolala. Soud tedy neshledal podmínky pro aplikaci uvedeného zákona, neboť žalobkyně nemohla trpět nejistotou ohledně výsledku takto zahájeného řízení.

11. Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3591/2021-128. V rozhodnutí nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud sice na jedné straně vycházel správně z judikatorních závěrů, že při posuzování délky řízení a formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění pro poškozeného je možno přihlédnout k tomu, že poškozený podal zjevně (na první pohled) bezdůvodnou žalobu. Například je tomu v případě, že v době podání žaloby věděl, že uplatněný nárok je promlčený (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3370/2011). Žalobce, který takovou zřejmě bezúspěšnou žalobu podal, nemohl být po dobu řízení ve stavu nejistoty ohledně toho, jak řízení dopadne. Současně však rozhodnutí odvolacího soudu prozatím označil za předčasné. Vytkl odvolacímu soudu, že neučinil žádná skutková zjištění o okolnostech, za nichž byl promlčený nárok uplatněn, zejména, zda šlo o nárok promlčený tzv.„ na první pohled“. Když účastníci se v průběhu odvolacího řízení v tomto hodnocení značně skutkově rozcházeli. Odvolacímu soudu uložil, aby na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně, popř. doplněných opětovně zvážil, zda v případě žalobkyně se jednalo o uplatnění zjevně promlčeného nároku, a v závislosti na vyřešení této otázky znovu posoudí, zda žalobkyni vznikla taková nemajetková újma v daném případě, za níž náleží relutární satisfakce, popř. zda již poskytnuté konstatování porušení práva ze strany žalované se jeví okolnostem věci jako dostatečné.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.) řízení doplnil (§ 213a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. Odvolací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně rekapitulací průběhu posuzovaného řízení, který ostatně ani mezi účastníky nebyl sporný. V intencích závazného právního názoru dovolacího soudu řízení doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z jeho odůvodnění zjistil, že předmětem posuzovaného řízení byla uplatněná pohledávka žalobkyně z mandátní smlouvy proti [jméno] [příjmení]. V řízení bylo prokázáno, že právní vztah mezi účastníky vznikl v roce [rok], a byl ukončen, pro nemožnost realizace sjednání účelu mandátní smlouvy, nejpozději v roce [rok]. Žalovaná v té věci od mandátní smlouvy odstoupila již [datum], kdy se od Stavebního úřadu v [obec] dozvěděla, že pozemek, na kterém chtěla realizovat stavbu, k zástavbě určen není. Mandátní smlouva [číslo] [rok] byla uzavřena dne [datum]. Za tuto svou činnost žalobkyně vystavila fakturu dne [datum] se splatností 14 dní, žalobu z tohoto titulu pak podala [datum]. Soud uzavřel, že žalobkyně měla podmínky pro podání žaloby již v roce 2004 (§ 391 odst. 1 obch. zák.), na čemž nic nemění ta skutečnost, že fakturu vystavila až [datum]. Nárok žalobkyně tak byl promlčen již v roce [rok]. Žaloba byla podána [datum]. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl potvrzen jako věcně správný Krajským soudem v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12 Co 294/2018.

14. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení poukazovala a navrhovala k doplnění dokazování to, že námitka promlčení vznesená před Okresním soudem v Děčíně nebyla vznesena řádně, neboť nesplňovala zákonem požadované náležitosti, navíc byla vznesena až po šesti letech po zahájení řízení. Žalobkyně tedy nebyla přesvědčena o tom, že nárok je promlčen, navíc, když v počátku řízení byla úspěšná, a to vydáním platebního rozkazu ve věci a následně nepravomocným rozsudkem soudu prvního stupně. S ohledem na tyto skutečnosti dle jejího názoru by měl být její nárok alespoň částečně odškodněn.

15. Argumentací nově vznesenou v odvolacím řízení žalobkyní a zpochybňující důvodnost, resp. právní náležitosti námitky promlčení vznesené před Okresním soudem v Děčíně, se odvolací soud nezabýval. Není zřejmé, jaký účel tímto podáním žalobkyně sleduje v řízení dle zák. č. 82/1998 Sb. Námitka promlčení již byla pravomocně vyřešena v posuzovaném řízení, které pravomocně skončilo [datum]. Návrh žalobkyně se jeví tak, že by snad odvolací soud v řízení o náhradu škody za nemajetkovou újmu dle zák. č. 89/1998 Sb. měl přezkoumávat samo nalézací řízení, což je nepřípustné. Žalobkyně se„ jako by“ snaží o reparaci řízení, ve kterém byla výlučně z důvodu vlastního procesního postupu (pozdě podaná žaloba) neúspěšná. Skutečnost, že právní vztah mezi účastníky řešený v posuzovaném řízení skončil v roce [rok], nejpozději v roce [rok], ani žalobkyně nezpochybnila. Dle § 26 zák. č. 235/2004 Sb. měla fakturovat za jí poskytnuté plnění do 15 dne následujícího měsíce od data zdanitelného plnění. Pokud vystavila fakturu za toto plnění až po třech letech, jedná se o její svobodné rozhodnutí, které však nemá žádný vliv na začátek běhu promlčecí doby. Není přípustné, aby účastník smluvního vztahu si sám zakládal začátek běhu promlčecí lhůty vystavením faktury za toto plnění. Přestože žalobkyně vystavila fakturu v roce 2007, konec promlčecí doby spadal až do roku [rok]. Pokud se žalobkyně rozhodla podat žalobu až [datum], tedy minimálně 6 let po ukončení právního vztahu mezi účastníky, bylo zjevné, že již v době podání žaloby byl nárok promlčen, tato skutečnost tedy byla zřejmá„ na první pohled“.

16. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, a že by se jí mělo dostat alespoň nějakého zadostiučinění. Toto ostatně nezpochybňovala ani žalovaná, která konstatovala porušení práva a vyslovila omluvu žalobkyni. Takovéto odškodnění nemateriální újmy je odškodněním zcela rovnocenným všem ostatním ve smyslu § 31a odst. 3 zák. č. 89/1998 Sb., a v souzené věci odpovídá zjištěnému skutkovému stavu. V posuzované věci žalobkyně objektivně se nemohla nacházet v pocitu nejistoty ohledně výsledku sporu, její nejistota mohla spočívat maximálně pouze v tom, zda bude vznesena námitka promlčení či nikoliv, což ovšem nutně musela očekávat. Její nejistotu tedy nezpůsobovala délka řízení jako taková, ale výlučně procesní obrana žalované v posuzovaném řízení. Důvodná v tomto není ani výhrada žalobkyně, že námitka promlčení byla vznesena až šest let po zahájení řízení, neboť tuto lze vznést kdykoliv v průběhu řízení, včetně řízení odvolacího, je-li možno ji posoudit na základě dosavadních skutkových zjištění. Rovněž, tak je právně zcela irelevantní argumentace vydaným platebním rozkazem, či rozsudkem soudu prvního stupně, který nenabyl právní moci. K vlastní délce řízení, které se žalobkyně dovolává, odvolací soud poukazuje pak na to, že ačkoliv byla v řízení před soudem prvního stupně neúspěšná z důvodu promlčení nároku, podala ve věci odvolání, které potvrdilo správný postup soudu prvního stupně zabývající se námitkou promlčení. Žalobkyně tak prakticky uměle prodloužila délku řízení, a nyní se nepřiměřené délky řízení dovolává. Takovéto právo jí nepochybně je dáno, nemůže ho však následně využívat ve svůj prospěch namítanou délkou řízení, když jak již bylo výše uvedeno, promlčení nároku bylo zjevné již při podání žaloby v roce [rok].

17. S odkazem na výše uvedené odvolací soud změnil napadený výrok rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl i ve zbytku, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím.

18. Odvoláním nebyl napaden výrok II., kterým byla žaloba o [částka] s příslušenstvím zamítnuta jako nedůvodná. Tento výrok samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem.

19. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud sám o náhradě nákladů řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za řízení před soudy všech stupňů, a tuto přiznal plně procesně úspěšné žalované ve výši [částka] (8x paušální náhrada po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.)