pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 58/2016-202

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil výrokem I. žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu zamítl co do částky [částka] a o nákladech řízení rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 185/2008. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že délka shora uvedeného řízení celkem činila 11 let, včetně řízení o mimořádných opravných prostředcích. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti vyloučení žalobkyně z družstva a určení členství v družstvu. Řízení probíhalo celkem na třech stupních soudní soustavy, a to i před Ústavním soudem, bylo rovněž rozhodováno o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost. Řízení bylo značně složité po stránce procesní, k délce řízení přispěla i žalobkyně. Dílčí průtahy byly shledány i v postupu před soudem I. stupně a před soudem dovolacím.

3. Soud I. stupně hodnotil dobu řízení jako nepřiměřenou s tím, že význam předmětu řízení pro žalobkyni byl standardní. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, když byla naplněna skutková podstata ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V důsledku těchto skutečností vznikla na straně žalobkyně nemajetková újma, když soud vzhledem ke všem zákonným kritériím dospěl k závěru, že je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Vyšel ze základní částky [částka] za 1 rok trvání řízení, z toho první 2 roky v poloviční výši. Za 11 let v řízení soud vyšel ze základní částky [částka], kterou ponížil o 30 % vzhledem k tomu, že věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy o dalších 30 % základní částku snížil vzhledem k procesní složitosti věci a o dalších 15 % pro podíl žalobkyně na celkové době řízení. Dospěl tak k částce [částka], a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Co do zbývající části žalobu zamítl.

4. O nákladech řízení obvodní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. vzhledem k poměrnému úspěchu obou účastníků řízení.

5. Proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podala žalovaná včas odvolání. V něm poukázala na to, že žalobkyně ve shora uvedeném řízení opakovaně podávala nejrůznější opravné prostředky do rozhodnutí soudů, čímž řízení protahovala. Za této situace by zjištěným okolnostem věci byla přiměřenější satisfakce ve formě konstatování porušení práva, neboť rozhodnutí ve věci samé by nemělo být v rozporu s obecně vnímaným pojmem spravedlnosti. Mělo by být rovněž přihlédnuto k tomu, že k celkové době řízení přispěly aktivity žalobkyně spočívající v podání mimořádných opravných prostředků. Za této situace není důvod klást k tíži konečnou délku řízení pouze žalované. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn ve výroku I. žaloba zcela zamítnuta.

6. Žalobkyně se prostřednictvím své opatrovnice k odvolání vyjádřila s tím, že v napadeném výroku považuje za věcně správný a spravedlivý. Považuje rozhodnutí za alespoň částečnou kompenzaci újmy, které v souvislosti s řízením o určení členství v družstvu vznikla. Žalovaná nemůže klást k tíži žalobkyně, že se domáhala toho, na co měla nárok, a není vinou žalobkyně, že řízení u Krajského soudu v Ostravě trvalo nepřiměřeně dlouho. [ulice] řízení navíc byly zjištěny velké průtahy. Celková doba řízení je v důsledku toho zcela nepřiměřeně dlouhá. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek v napadeném výroku potvrzen.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroku I., III. včetně řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že ohledně výroku ve věci samé je odvolání zcela nedůvodné.

8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištěních soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování, neboť skutkový stav byl zjištěn spolehlivě a poskytl dostatečný základ pro právní závěr soudu.

9. Z pohledu právního hodnocení věci nemá odvolací soud výhrady k rozhodnutí obvodního soudu. Je nepochybné, že celková doba řízení u Krajského soudu v Ostravě v rozsahu 11 let je nepřiměřená a že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany státu. Celkovou dobu řízení je nutno zvažovat, včetně řízení o mimořádných opravných prostředcích, jejichž podání má ze zákona účastník řízení právo a nelze mu klást k tíži, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Odvolací soud rovněž zvažoval ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem, zda by se jevila jako přiměřená a dostačující nahradit zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu formou konstatování porušení práva. Vzhledem k celkové době řízení i ke všem zjištěným okolnostem věci je však správný závěr soudu o tom, že je nutno poskytnout nemajetkovou újmu v penězích. Naopak konstatování porušení práva by v daném případě bylo zcela nedostačující formou satisfakce pro žalobkyni. Navíc nelze přehlédnout, že vypočtená výše náhrady nemajetkové újmy v rozsahu [částka] je spíše na samé dolní hranici výše zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2, 3 citovaného zákona.

10. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a ohledně výroku I. o věci samé napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Výrok II. byl odvoláním nenapaden a nebyl proto v odvolacím řízení přezkoumáván.

11. Odlišná situace je u výroku III. o nákladech řízení. Zde soud I. stupně jednak nepostupoval správně, když rozhodnutí odůvodnil rozhodnutím o nákladech řízení mezi účastníky ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Dle dlouholeté judikatury nejvyššího i ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5210/2009, 30 Cdo 3378/2013, I. ÚS 1310/09) poškozený z hlediska materiální spravedlnosti v řízení má v zásadě plný úspěch, i když mu jím žalované zadostiučinění nebylo přiznáno v plné výši. Je tomu tak proto, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi nemateriální újmou mu způsobenou nesprávným úředním postupem a podařilo se mu tak prokázat základ nároku. Dosáhl tak výsledek řízení projevující se tím, že poškozená žalující strana dosáhne satisfakce uložením povinnosti nahradit mu nemateriální újmu svého druhu, a to je nutno ve smyslu zásad úspěchu ve věci hodnotit obdobně jako plný úspěch dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv žalující strana straně výrokově nebyla přiznána jím požadovaná výše plnění. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku v řízení tak byla žalobkyně v řízení úspěšná a je nutno nahradit jí náklady, které jí v průběhu řízení vznikly. Jejich výší se však soud I. stupně s ohledem na svůj dosavadní právní názor nezabýval.

12. Navíc obvodní soud přehlédl, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 18 C 58/2016-151, žalobkyni ustanovil opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku. O výše odměny této opatrovnice však soud dosud nerozhodl a nevzal tak v úvahu skutečnost, že zde vznikly státu náklady řízení. Stát má podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení účtovat.

13. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud postupoval dle § 219a písm. b) o. s. ř. a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky [příjmení] zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ten nejprve rozhodne o nákladech ustanovená opatrovnice žalobkyně a následně rozhodne i o náhradě nákladů řízení státu a znovu rozhodne i o nákladech řízení mezi účastníky, když vezme v úvahu účelně vynaložené náklady žalobkyně v tomto řízení, a to i za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř.