pro [část Prahy] j. 14 C 139/2004–794 z [datum rozhodnutí],

1. Žalované i žalobci podali včasná odvolání proti rozsudku do části, v níž soud I. stupně zřídil věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, za účelem příchodu a příjezdu ke stavbám budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] garáže a jiné stavby (obojí bez č. p/č. ev. na pozemku parc. [číslo] resp. jeho geometrickým plánem oddělených částech) pro žalobce a další vlastníky jednotek [číslo] až [číslo] a žalobce a) a každého dalšího vlastníka budov výše uvedených na pozemku parc. [číslo] vlastníka budovy [adresa] a věcné břemeno umístění budov bez č. p./č. ev. výše uvedených.

2. První žalovaná namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav, když soud vycházel z místního šetření provedeného v r. [rok], aniž by si ověřil současný stav. Protokol z onoho šetření navíc nezahrnoval výraznější popis stavu na místě. Již pouhým nahlédnutím do ortofotomap lze zjistit, že pozemek této žalované (parc. [číslo]) je součástí účelové pozemní komunikace.

3. Soud sice věc správně posuzoval podle zákona č. 40/64 Sb., avšak nesprávně aplikoval § 151o odst. 3 resp. § 135c. jelikož řízení bylo zahájeno za účinnosti předchozí úpravy. Pozemek žalované byl a je přístupný pro veřejnost bez omezení, tudíž žalobcům nic nebrání jej užívat. Veřejná účelová komunikace na pozemku brání zřídit na pozemku věcné břemeno. Pozemek také naplňuje definici veřejného prostranství vzhledem k jeho neomezené přístupnosti a účelu (např. ulice, chodníky, cesty). Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 581/2018 podle něhož přístup k nemovitosti na základě obecného užívání přístupné účelové komunikace vylučuje povolení nezbytné cesty a na rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 2191/2002 o definici účelové komunikace, přičemž pozemek tuto definici naplňuje a obec je povinna strpět její obecné užívání. Kromě toho možnost zřízení věcného břemene vylučuje i fakt veřejného užívání celého pozemku. Zákonná úprava navíc neumožňovala zřídit věcně břemeno ke stavbám. Rozsudek byl stižen též formálními chybami. Závěrem navrhla rozsudek změnit a žalobu zamítnout nebo zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Druhá žalovaná nesouhlasila se zřízením věcných břemen na pozemku parc. [číslo]. Pokud jde o břemeno chůze a jízdy, neučinil tak soud v nezbytném rozsahu, ale zatížil jím více než ¼ pozemku. Rovněž výše úplaty neodpovídá právním předpisům, jelikož nereflektuje ceny aktuální, nýbrž ceny rok a půl staré. Věcné břemeno umístění budov nebylo soudem nijak přesvědčivě odůvodněno, zejména při závěru, že jde o stavby neoprávněné zřízené před [datum] a že žalobci zřízení věcného břemen„ potřebují“. Omezit vlastnické právo k pozemku umístěním budov připadá v úvahu jen výjimečně. U neoprávněné stavby má přednost její odstranění (nález sp. zn. III. ÚS 455/03) ve smyslu § 135c odst. 1 obč. zák., nejsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (citované odvolatelkou) v případech neoprávněné stavby nelze žalobu na odstranění zamítnout. Pokud nejsou dány podmínky pro zřízení věcného břemene, neboť namístě by byl postup dle § 135c odst. 1 a 2, soud návrh zamítne. Zřízením věcného břemene by došlo k faktickému zbavení vlastnického práva vlastníka pozemku, přičemž na straně žalobců neexistují žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro zřízení břemene. Pokud by se jednalo o stavbu oprávněnou, zřízení věcného břemene by nebylo vůbec možné (Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4461/2015) a věc se má řídit úpravou o bezdůvodném obohacení. Žádné důvody zvláštního zřetele hodné nebyly tvrzeny ani zjištěny. Soud měl proto žalobu zcela zamítnout. Takto by měl rozhodnout odvolací soud, anebo rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobci podali odvolání do výroku o nákladech řízení. Podle úspěchu ve sporu (neúspěch jen v nepatrné části) i jeho okolností sporu by jim měla být přiznána náhrada nákladů vůči 2. žalované v plné výši, anebo alespoň poměrná část.

6. K odvolání žalovaných žalobci uvedli, že skutkový stav se od původního zjištěného místním šetřením nezměnil. Tvrzení 1. žalované o pozemku přístupném všem a veřejném prostranství jsou tvrzení nová, neuplatněná před soudem I., stupně. Z pozemku parc. [číslo] je k budovám přístup pouze z místní komunikace, kde je zákaz vjezdu. Jako ostatní komunikace je v katastru nemovitostí evidován jen pozemek parc. [číslo] přiléhající k parc. [číslo] nikoli k parc. [číslo]. Rozsah věcného břemene stanovil znalec a 2. žalovaná k němu v období od r. 2012 do r. 2020 ničeho nenamítala. K věcnému břemeni umístění budov uvedli, že tyto byly postaveny v r. 1973 státním podnikem, žalobce k nim nabyl vlastnictví kupní smlouvou, neoprávněnost staveb potvrdila 2. žalovaná v řízení v r. 2020. Od r. 2017 hradí žalobci žalovanému náhradu za bezdůvodné obohacení. Navrhli rozsudek jako správný potvrdit.

7. První žalovaná se připojila k argumentaci 2. žalované ohledně věcných břemen s návrhem zamítnutí žaloby, výrok o nákladech řízení považuje za správný.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a o. s. ř., přičemž zopakoval důkaz ohledáním pozemků parc. c. [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce], neboť to shledal potřebným pro dobrou orientaci senátu o poměrech na místě, když dřívější ohledání bylo provedeno před delší dobou a bez fotodokumentace.

9. Shledal, že pozemek parc. [číslo] je volně přístupný jak od severozápadu z ulic [ulice], resp. [ulice] (včetně možnosti průjezdu vozidel), tak od jihu od Stromovky, kde cesta vede podél pozemku parc. [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] se v části přilehlé k budovám severně od něj (pozemky parc. [číslo]) nachází zeleň (stromy), část přilehlá k pozemku parc. [číslo] je volná se zpevněným povrchem (živice, štěrk). Pozemek parc. [číslo] je po obvodu oplocen, přístup na něj je z pozemku parc. [číslo] zamčenými vraty a vrátky, klíč (čip) má žalobce a). Podle jeho sdělení tuto bránu a branku vystavěl asi před 15 lety. Na pozemku se nachází stavby uvedené v dřívějším protokolu o ohledání. Pokud jde o dům na pozemku parc. [číslo] vstupuje se do něj vchody přes pozemek parc. [číslo] a pozemky západně od domu (parc. [číslo]). Jiný přístup ani vjezd k domu není.

10. Jinak vycházel odvolací soud převážně ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, s výjimkou závěru a neoprávněnosti staveb na pozemku parc. [číslo] (bude vysvětleno dále).

11. Pokud jde o zřízení věcných břemen na obou pozemcích, trpí rozsudek podstatnou vadou, která by i v případě důvodnosti žaloby bránila potvrzení rozsudku nebo jeho částečné změně. Rozsudek totiž uvádí, že věcné břemeno se zřizuje v rozsahu podle blíže specifikovaného geometrického plánu, z něhož také má vyplynout rozdělení pozemků, avšak takový geometrický plán není součástí rozsudku. To by mělo za následek neproveditelnost vkladu do katastru nemovitostí. Jde o nutnou náležitost rozsudku, jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR v usnesení ve věci sp. zn. 22 Cdo 2131/2004 a také odvolací soud v předchozím usnesení v této věci. Stejně tak pozemky resp. stavby, pro něž mělo být věcné břemeno zřízeno, jsou zčásti označeny parc. č. zatím neexistujícími, bez rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o schválení rozdělení pozemků a vložení takových pozemků do katastru.

12. Tyto vady však nebyly pro rozhodnutí odvolacího určující, jelikož tento shledal, že nejsou splněny podmínky pro zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes žádný z uvedených 2 pozemků a u věcného břemene umístění budov zatím nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu rozsudku.

13. Soud I. stupně správně uvedl, že podmínky zřízení věcného břemene (služebnosti) chůze a jízdy se řídí kromě obecných ustanovení zejména ust. § 1029 o. z., o nezbytné cestě, neboť na tomto základě také žalobci svůj nárok v této části uplatnili. Nesprávně však dovodil, že žalobci zřízení věcného břemene potřebují, resp. že zřízení věcného břemen na pozemku parc. [číslo] je nutné, neboť se jinak nemohou k nemovitostem ve svém vlastnictví dostat, stavba není spojena s veřejnou cestou a pozemek parc. [číslo] je zastavěn stavbou-schodištěm.

14. První a základní podmínkou zřízení nezbytné cesty podle § 1029 o. z. je, že na nemovité věci nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou. Tato podmínka podle odvolacího soudu splněna není. Pozemek parc. [číslo] je volně přístupné prostranství umožňující komukoli jak průchod, tak vjezd vozidlem a podle jeho stavu by mohl v části přiléhající k pozemku parc. [číslo] splňovat parametry účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/97 Sb., o pozemních komunikacích, mimo jiné i proto, že spojuje bývalý areál (podniku [ulice] geologie resp. nástupnických firem) s veřejnou komunikací (ulicemi Mlýnskou resp. [ulice]) i s komunikací vedoucí podélně ke Stromovce. Není přitom rozhodné, jak je evidován v katastru nemovitostí, ani to, zda skutečně takovou komunikací je či není, jelikož přístup žalobců ke svým nemovitostem tímto pozemkem není nijak omezen. Tvrzená překážka v podobě dopravního značení zakazujícího vjezd nemá na občanskoprávní vztah vliv a je odstranitelná prostřednictvím příslušného správního orgánu (např. dodatkovou tabulkou umožňující vjezd dopravní obsluze).

15. Pokud pak jde o pozemek parc. [číslo] tento je zajištěn proti přístupu cizích osob a není veřejně přístupný. Toto zajištění (vraty a vrátky) ovšem neprovedla 2. žalovaná, nýbrž žalobce a), jak sám uvedl. Žalobci tedy mají na pozemek přístup i vjezd, mohou jej užívat, naopak žalovaná byla tímto z užívání vyloučena. Ani zde tedy není splněna podmínka nemožnosti řádného hospodaření či užívání nemovitostí žalobců z důvodu nedostatečného spojení s veřejnou cestou. Argumentace pozemkem parc. [číslo] je již zcela absurdní, neboť na pozemku se nachází schodiště k domu s jednotkami na pozemku parc. [číslo] tato stavba nepochybně je součástí uvedené budovy s jednotkami a pozemek parc. [číslo] patří žalobcům.

16. V dané situaci tak odvolací soud neshledává splněnou již první a základní podmínku pro zřízení nezbytné cesty dle § 1029 o. z. Není proto na překážku, že se soud I. stupně nezabýval negativními podmínkami ve smyslu § 1032 o. z., a není třeba se vyjadřovat ani k otázkám rozsahu věcného břemene či úplaty za ně.

17. Proto odvolací soud v této části rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. Ohledně věcného břemene umístění budov žalobce a) na pozemku parc. [číslo] zatím odvolací soud nemá podmínky pro potvrzení ani změnu rozsudku vzhledem k tomu, že výchozí závěr soudu I. stupně, že jde o neoprávněné stavby, nemá zatím oporu v dokazování.

18. Soud I. stupně vyšel z toho, že skutečnost, že jde o stavby neoprávněné, byla mezi žalobcem a) a 2. žalovanou nesporná. Závěr o oprávněnosti či neoprávněnosti stavby je ovšem závěrem právním. Tudíž nespadá do podmínek § 120 odst. 3 o. s. ř. Účastníci samozřejmě mohli souhlasně uvést skutková tvrzení, z nichž by takový závěr vyplynul. To však před soudem I. stupně v dostatečné míře neučinili. Bylo třeba tvrdit, kdo stavby zřídil, v jaké době, kdo byl v té době vlastníkem pozemku a šlo-li by o subjekty odlišné, zda měl stavebník (zřizovatel a vlastník staveb) k tomu (soukromoprávní) oprávnění od majitele pozemku. K tomu zatím soud I. stupně žádná zjištění neučinil.

19. [příjmení] třeba se zabývat tvrzením žalobce a) v rámci odvolacího řízení, že stavby zřídil v r. 1973 n.p. [ulice] geologie včetně otázky tehdejšího vlastníka pozemku popř. subjektu oprávněného vykonávat k němu práva obdobná právu vlastnickému a v případě odlišných subjektů též otázkou souhlasu se zřízením staveb.

20. Z hlediska právního posouzení otázky neoprávněné stavby je namístě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1031/97:„ Při posuzování otázky, zda jde o neoprávněnou stavbu, je nutno vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu.“ K tomu je třeba dodat, že občanský zákoník č. 40/64 Sb., ve znění do novely provedené zákonem č. 131/82 Sb. institut neoprávněné stavby neobsahoval. Uvedený judikát také uvádí, že novelou, zák. č. 131/82 Sb. přibylo ust. § 221, jež však řeší jen neoprávněnou stavbu zřízenou občanem. Do [datum] platilo ust. § 11 odst. 4 hospodářského zákoníku, podle něhož je stavba ve vlastnictví té soc. org., která ji pořídila, popř. ve vlastnictví státu, jde-li o státní organizaci.

21. Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 187/03 uvedl, že„ Pokud došlo ke vzniku právního vztahu před [datum] a tento přetrval, nutno posoudit další existenci tohoto vztahu podle právní úpravy, která nastala před [datum] dle § 135c obč. zák. po novele“, přičemž v dané věci řešil stavbu zřízenou tzv. socialistickou organizací v r. 1983 na pozemku občana.

22. V rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 4461/2015 uvedl Nejvyšší soud ČR, že:„ Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před [datum] není nová úprava použitelná. Vypořádání neoprávněných staveb, zřízených před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se provádí podle dosavadních předpisů (v dané věci podle § 135c obč. zák.).

23. Posledně uvedený rozsudek se také vyjadřuje k možnosti vypořádání oprávněné stavby na cizím pozemku:„ Jedině v případě neoprávněné stavby je na místě vypořádání podle § 135c obč. zák.; šlo-li o stavbu oprávněnou, nemohly se strany domáhat jejího vypořádání, a nebyla-li dohodnuta a neuplynula doba trvání stavby, ani jejího odstranění; v takovém případě se vztah mezi vlastníkem pozemku a stavby po skončení oprávněné držby pozemku (poté, co vlastník stavby zjistil, že mu nesvědčí právo stavět na pozemku), řídí podle pravidel o bezdůvodném obohacení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 672/2012, a judikaturu tam uvedenou).“

24. Z toho plyne, že pokud by stavby zřídil v r. 1973 národní podnik, jako tzv. socialistická organizace, jak uvedl posléze žalobce a), bude rozhodující to, zda mu svědčilo též právo k pozemku umožňující stavby zřídit. Šlo-li by o pozemek státu, k němuž svědčilo národnímu podniku příslušné právo dle hospodářského zákoníku, anebo šlo o pozemek jiného vlastníka, který s výstavbou souhlasil, šlo by o stavby z hlediska občanského zákoníku oprávněné, k nimž by požadované věcné břemeno nebylo možno zřídit. Šlo-li by o pozemek jiného vlastníka, které nedal k výstavbě souhlas, šlo by o stavby z hlediska občanského zákoníku neoprávněné s možností vypořádání dle § 135c obč. zák.

25. V tomto směru bude na žalobci a), v jehož zájmu je prokázat neoprávněnost staveb, aby doplnil svá tvrzení, popřípadě je prokázal. Šlo-li by o stavby zřízené tzv. socialistickou organizací na pozemku nestátním, postačí nedostatek souhlasu se zřízením staveb tvrdit (jde o negativní skutečnost, kterou z povahy věci zpravidla nelze prokázat), přičemž pak záleží na žalované, zda tvrzení vyvrátí.

26. Ohledně zřízení věcného břemene umístění staveb proto odvolací soud rozsudek dle § 219 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

27. Jelikož řízení skončilo ve vztahu žalobců a 1. žalované i žalobců b), c) ve vztahu ke 2. žalované, rozhodl odvolací soud dle mezi těmito účastníky dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech přechozí fáze řízení spolu s náklady tohoto řízení odvolacího.

28. Žalovaná byla plně úspěšná, má tudíž vůči všem žalobcům dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů sestávajících ze soudních poplatků z dovolání a odvolání ve výši [částka] a paušální náhrady nákladů nezastoupené účastnice dle § 151 odst. 3 o. s. ř. po [částka] za úkon. Při celkem 29 úkonech jde o [částka].

29. Rovněž 2. žalovaná byla ve vztahu k žalobcům b), c) plně úspěšná a má proti nim právo na náhradu nákladů, rovněž ve výši [částka] za úkon. Při 27 úkonech jde o [částka].

30. Ve vztahu mezi žalobcem a) a 2. žalovanou zatím není řízení skončeno, tudíž náklady tohoto odvolacího řízení zohlední soud I. stupně v konečném rozhodnutí. Na soudu I. stupně také bude, aby rozhodl o nákladech státu