o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v rozsahu 100 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná jí poskytla zadostiučinění v rozsahu 29 750 Kč, což dle mínění žalobkyně je spíše bagatelizace jejího nároku a nelze se tím spokojit.

3. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že celková délka posuzovaného řízení činila 3 roky a 10 měsíců, řízení probíhalo na čtyřech stupních soudů.

4. Právně věc soud I. stupně vyhodnotil tak, že uvedená délka řízení je nepřiměřeně dlouhá a v důsledku toho ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. došlo k nesprávnému úřednímu postupu státu. Je na místě přiznat zadostiučinění v penězích. S odkazem na judikaturu soud vypočetl výši nemajetkové újmy v rozsahu 15 000 Kč za rok řízení, z toho první dva roky v poloviční výši. Základní výměra zadostiučinění tak činí částku 42 500 Kč. Tato výše byla dle kritérií uvedných v § 31a odst.3 uvedeného zákona snížena o 30% z důvodu většího množství soudů, které věc projednávaly. V posuzovaném řízení rozhodoval dvakrát odvolací soud, dvakrát dovolací soud, Vrchní soud v [adresa] a soud ústavní. Význam řízení byl hodnocen jako standardní, na délce posuzovaného řízení se účastníci nijak výrazně nepodíleli.

5. Tímto postupem obvodní soud došel k částce 29 750 Kč, jež je způsobilá reparovat žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu. Za situace, kdy žalující strana požadovala nahradit dalších 100 000 Kč s příslušenstvím soud z důvodů shora uvedených dovodil, že jde o požadavek nedůvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl. V písemném odůvodnění dále uvedl, že nepovažuje za oprávněný požadavek částku zadostiučinění valorizovat s ohledem na inflaci. Odkázal zde na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž na přiměřenost výše zadostiučinění nemá vliv inflace nebo změna kurzu měny. Tuto judikaturu obvodní soud respektuje a neshledal důvody, proč by se měl od ní odchýlit. Stejně tak neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně, odkazující na růst platu soudců, neboť není zřejmá vazba mezi mzdou za práci a výší kompenzace za utrpěnou nemajetkovou újmu. O nákladech řízení obvodní soud rozhodl dle zásady úspěchu ve věci.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že výše základní výměry zadostiučinění 15 000 Kč za rok řízení neodpovídá současné životní úrovni. Soud nevzal v úvahu i názor ústavního soudu, že náhrada má mít funkci i preventivně sankční. Znovu zopakovala svoje důvody uvedené v průběhu řízení týkající se růstu platu soudců i růstu průměrné mzdy v České republice. Odkázala na údaje [právnická osoba]. Za této situace je nelogické základní výši zadostiučinění, jakkoliv krátit. To, že řízení probíhalo u více soudů nemůže mít za následek faktickou penalizaci žalobkyně. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí odvolacím soudem.

7. Žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila. Ztotožnila se právními závěry obvodního soudu s tím, že výše nemajetkové újmy byla stanovena správně s ohledem na zjištěné okolnosti posuzovaného případu. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu dle § 212, § 212a odst.1,5 o.s.ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně procesně korektním způsobem s tím, že neshledal dúvody pro opakování či doplnění dokazování.

10. Po právní stránce se zásadně se závěry obvodního soudu shoduje. Hlavní výhradou žalobkyně bylo tvrzení, že výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena v příliš nízko. Částky 15 000 Kč – 20 000 Kč za rok řízení stanovené Stanoviskem pléna Nejvyššího soudu by měly být dle odvolatelky valorizovány tak, aby to odpovídalo inflaci a ekonomické situaci v České repuzblice. Těmito požadavky se již v minulosti zabýval jak Nejvyšší, tak i Ústavní soud ČR. Ten v nálezu sp.zn. III. ÚS 1303/21 konstatoval, že určením záklůadního rozpětí zadostiučinění nezbavuje soudy povinnosti individuálního posouzení každého případu. Zároveň uzavřel, že stanovené základní rozpětí za jeden průtahů v řízení ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč považuje za přiměřené a odpovídající živodní úrovni. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně judikoval, že soud vždy musí zvažovat závažnost vzniklé újmy a vyvarovat se mechanické aplikaci ve snaze dobrat se dosažení matematicky přesného výsledku ( viz například rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 4539/2011, 30 Cdo 3171/2018) Současně s tím uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, změna kurzu měny ani změna životní úrovně ve společnosti ( viz také rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1964/2012, 30 Cdo 2989/2011, 30 Cdo 3331/2012, 30 Cdo 5760/2017).

11. Odvolací soud tak uzavřel, že obvodní soud jako soud nalézací stanovil výši nemajetkové újmy v souladu s ustálenou judikaturou a rozhodl tak věcně správně.

12. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně výroku o nákladech řízení.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst.1 o.s.ř., § 151 odst.3 o.s.ř. a § 224 odst.1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšná a náleží jí náhrady za tři úkony právní služny v paušální výši 300 Kč/1 úkon dle Vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné vyjádření k odvolání, příprava k jednání a účast u odvolacího jednání).