o zaplacení částky 142 735 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalovanému 1) a žalované 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci 142 735 Kč s 15% úrokem z prodlení od 16. 5. 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. uložil žalovanému 1) a žalované 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení 67 443,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení za období od 16. 5. 2020 do 15. 5. 2023 ve výši 134/Kč/m²/rok do konce roku 2021 a od 1. 1. 2022 ve výši 147/m²/rok (tj. podle cenových výměrů Ministerstva financí), které žalovaní získali užíváním bez právního důvodu pozemku parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 340 m2 v k. ú. [adresa], na úkor žalobce, který je v jeho vlastnictví. Předmětný pozemek je žalovanými z podstatné části oplocen do jednoho funkčního celku a žalobce k němu nemá přístup, žalovaní na pozemku mají neurčené množství vraků osobních automobilů a jiného nepotřebného materiálu. Obdobná věc byla již v minulosti řešena před Obvodním soudem pro [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], a to za předchozí období, kdy ve všech případech byl žalobce plně úspěšný. Od posledního rozhodnutí ve věci [spisová značka] se ničeho právně ani skutkově nezměnilo.

3. Žalovaní s nárokem nesouhlasili a sporovali vlastnictví pozemku žalobcem. Namítali, že pozemek užívají od roku 1990 nepřetržitě, kdy ho nabyli do společného jmění manželů. Byli zapsaní jako vlastníci i do katastru nemovitostí, avšak došlo k jejich výmazu na základě nabývacího titulu žalobce. Minimálně tak museli nabýt vlastnictví z titulu vydržení a jejich dobré víry. Žalovaní rovněž nesouhlasili s výměrou pozemku, přičemž oplocený není celý pozemek, pouze jeho část (max. 1/3 celkového oplocení). Část předmětného pozemku je náspem dálnice [číslo], kde oplocení instaloval správce komunikace a ten tuto část pozemku užívá.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaní nejsou vlastníci pozemku [číslo] v k. ú. [adresa], o čemž bylo pravomocně rozhodnuto již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s odvolacím řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka]), ve kterém žalovali na určení vlastnického práva k uvedenému pozemku. Žalobce koupil pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2003 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 3. 3. 2003 od [jméno FO] a je zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Do 3. 3. 2013 žalovaní nikdy žalobci netvrdili, že [jméno FO] a [jméno FO] pozbyli vlastnictví k pozemku PK [číslo], ze kterého byl pozemek [číslo] vyčleněn, tedy i v případě, že by nabyl předmětný pozemek od nevlastníka, byl v dobré víře a vlastnické právo tak vydržel. Žalovaní na základě kupní smlouvy z roku 1991 nabyli pouze část pozemku par. č. [číslo] označené jako díl a. o výměře 91 m², b. o výměře 339 m² a díl c. o výměře 489 m², přičemž nebylo prokázáno nabytí vlastnictví k pozemku [číslo] (výměra v geometrickém plánu odpovídá výměře uvedené v kupní smlouvě). V uvedeném řízení také nebylo prokázáno ani vydržení pozemku žalovanými, neboť tito nemohli být v dobré víře s ohledem na výměry pozemků. Žalovaní předmětný pozemek oplotili a umístili na něj automobily. Neoplocená je jen nepatrná část pozemku, která nemá samostatné využití bez zbývající části pozemku, čímž se ostatně zabývaly soudy v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (Obvodní soud pro [adresa]) a pod sp. zn. [spisová značka] (Městský soud v [adresa]). Nárokům žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za minulá období, konkr. od 16. 5. 2014 do 15. 5. 2017 a od 16. 5. 2017 do 15. 5. 2020 bylo v popsaných řízeních pravomocně vyhověno. Od uvedené doby, tj. zjištění skutkové stavu v těchto věcech se ničeho nezměnilo, pozemek je nadále oplocen, žalovaní jej užívají pro svoji potřebu a je využíván jako skladovací plocha (autovraky). To potvrdili sami žalovaní při ústním jednání konaném dne 13. 11. 2024. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud prvního stupně z mezi účastníky řízení nesporné výše, jak ji stanovil žalobce, podle cenového výměru Ministerstva financí pro roky 2020 – 2023 (tj. 134 Kč/m²/rok do konce roku 2021 a 147 Kč/m²/rok od 1. 1. 2022).

5. Právně věc soud I. stupně posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení s tím, že pozemek v souladu s platnou judikaturou považoval za užívaný žalovanými v celém rozsahu.

6. Proti rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém namítli, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, který následně nesprávně posoudil. Předně soudu I. stupně vytýkali, že neprovedl místní šetření za účelem zhodnocení skutečného stavu na místě, neboť sousedními pozemky k pozemku par. č. [číslo] jsou pozemky par. č. [číslo], par. č. [číslo] a par. č. [číslo] na LV [číslo], které jsou v duplicitním vlastnictví žalobce a žalovaných. Tyto pozemky a pozemek, který je předmětem tohoto řízení, tvoří jednolitý celek a žalovaní si nainstalovali plot a užívají pouze ty pozemky, kde jsou zapsáni jako duplicitní vlastníci, tedy reálně pozemek par. č. [číslo] neužívají, nicméně protože je součástí jednoho celku, může mít žalobce domnění, že jej užívají. Žalobce má na tento pozemek volný přístup, tudíž jej může nerušeně užívat, což nečiní. Soud I. stupně také nemohl vyhodnotit, jak vypadá údajné oplocení pozemku, které má bránit žalobci v jeho užívání, kdo jej instaloval a zda ovlivňuje předmětný pozemek. Také podstatná část pozemku je v podstatě náspem dálnice [číslo], kde oplocení instaloval správce komunikace a tento užívá. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby nárok žalobce zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce se k odvolání žalovaných nevyjádřil.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud prvního stupně nejprve posuzoval aktivní legitimaci žalobce, když správně poukázal na to, že tato otázka již byla v rámci jiného řízení vyřešena. Správně odkázal na výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně na rozsudek ze dne 5. 4. 2017, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 25. 10. 2017, č. j. [spisová značka]. I když žaloba byla z důvodu nevykonatelnosti požadovaného určení zamítnuta, vyjádřily se soudy obou stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí i k možnosti vlastnictví předmětného pozemku žalovanými, přičemž tuto možnost jeho nabytí na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 1991 zcela vyloučily a vyloučily tím i možnost případného vydržení tohoto pozemku žalovanými, když převáděná část bývalého pozemku č. kat. [číslo] v k. ú. [adresa] výše uvedenou smlouvou podle výměry i označení zcela korespondovala s geometrickým plánem ve verzi A získaného ze sbírky listin katastrálního úřadu, v níž část uvedené parcely, ze které byl následně vyčleněn předmětný pozemek par. č. [číslo], nebyla zahrnuta. Žalovaní tak nemohli být v dobré víře, že jsou jeho vlastníky, přičemž k pravdivosti verze A oproti verzi B předkládané žalovanými se vyjádřil jak autor tohoto geometrického plánu, tak znalci.

11. Následně soud I. stupě správně dovodil s odkazem na zjištění a posouzení věci v rámci řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod. sp. zn. [spisová značka] a poté u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (viz konkrétně rozsudek ze dne 17. 9. 2018, č. j. [spisová značka] a rozsudek ze dne 19. 2. 2019, č. j. [spisová značka]), že i kdyby skutečně byl předmětný pozemek nabyt žalobcem od nevlastníka (což se v řízení neprokázalo, když podle zprávy katastrálního úřadu, ze které soud prvního stupně v uvedené věci vycházel, prostor dnes označený jako předmětný pozemek, nebyl nikdy ve vlastnictví státu, jak tvrdili žalovaní, a tedy mohl být zděděn po [jméno FO] a poté jejími dědici platně prodán žalobci), tento vlastnické právo vydržel, když byl v dobré víře minimálně od 3. 3. 2003, kdy byl zapsán jako vlastník do katastru nemovitostí, do 5. 5. 2014, kdy žalovaní poprvé upozornili na možné nabytí předmětného pozemku od nevlastníka.

12. Soud prvního stupně také správně vyšel z prokázaného zjištění, že pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obci [adresa] je z podstatné části oplocen plotem žalovaných (sami žalovaní při jednání konaném dne 13. 11. 2024 sdělili, že skutkový stav zůstal nezměněn), kdy neoplocená je pouze nepatrná část pozemku svažující se k silnici, kterou nelze samostatně užívat, a v souladu s platnou judikaturou jej tak posoudil jako užívaný celý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2056/2009, či ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2542/2009 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 332/2015). Ostatně i tato skutečnost již byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vyřešena.

13. Odvolací soud k uvedenému dodává, že všechny žalovanými namítané skutečnosti, byly předmětem shora zmíněných sporů, se kterými se soudy v rámci svých rozhodnutí již věcně vypořádaly a žalovaní v rámci svého odvolání nepřinášejí ničeho nového.

14. Za správné pak odvolací soud považuje i právní posouzení zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně podle § 2991 odst. 1 o. z., že žalovaní se užíváním předmětného pozemku ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu na jeho úkor obohatili. Výše tohoto bezdůvodného obohacení byla mezi účastníky nesporná, když žalobce žádal vydání bezdůvodného obohacení jen ve výši cenové regulace vyhlášené pro uvedené období Ministerstvem financí, nikoli ve výši tržního nájemného (obvyklého v daném místě a čase).

15. Pokud žalovaní žádali provést šetření na místě samém, postupoval soud I. stupně správně, když tento důkazní návrh zamítl, neboť toto by nepřineslo do jeho skutkového zjištění žádné nové skutečnosti. Sami žalovaní setrvali na svém tvrzení, že stran zjištěného stavu (od doby vedených shora vyjmenovaných řízení), ničeho nezměnilo. Ostatně sami žalovaní v rámci řízení ani netvrdili, že by na uvedeném pozemku snad neměli vraky vozidel nebo, že tento pozemek by byl prost oplocení, které kolem uvedených pozemků zřídili. Naopak žalovaní ve vyjádření k žalobě sdělovali, že předmětný pozemek tvoří s dalšími pozemky ve vlastnictví žalovaných a pozemky v duplicitním vlastnictví žalobce a žalovaných jednolitý celek, který je pod oplocením, tedy, že sporný pozemek je součástí jednoho celku. Za popsaného stavu se proto jeví tento důkazní návrh jako zcela nadbytečný. Je pak zcela nepodstatné, zda žalovaní předmětný pozemek reálně užívají či nikoli, neboť žalovaní pozemek žalobce oplotili (je součástí jednoho celku s dalšími pozemky užívanými žalovanými) a učinili jej tak přístupným pouze pro svoji potřebu, tedy znemožnili žalobci pozemek řádně užívat, tudíž v posuzovaném případě vystupují jako detentoři předmětného pozemku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1321/2011). Pokud jde o další námitku žalovaných týkající se nesprávné výměry pozemky (což rovněž namítali v uvedených řízeních), tak i nadále u předmětného pozemku je v katastru nemovitostí evidována výměra 340 m2, tedy ani tento údaj se nezměnil.

16. Odvolací soud naposledy považuje za správné také posouzení prodlení s plněním žalovaných podle předžalobní výzvy do 30. 4. 2023, na kterou žalovaní nereagovali, přestože jim byla výzva řádně doručena dne 17. 4. 2023 (nikoli 13. 4. 2023, jak uzavřel soud I. stupně, což je však pro posouzení věci bez významu). Podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. soud I. stupně správně uložil žalovaným povinnost zaplatit z předmětné částky i úrok z prodlení, a to podle požadavku žalobce od 16. 5. 2015 (když žalovaní se ocitli v prodlení již 1. 5. 2023).

17. Náklady řízení soud prvního stupně přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, odvolací soud se však již neztotožnil s výší těchto nákladů, jak ji vyčíslil soud prvního stupně. Náklady řízení žalobce činí částku 58 828,20 Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta 42 720 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 6 úkonů právní služby á 6 820 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 23. 10. 2024 a 2x účast na jednání), s přináležející náhradou hotových výdajů 1 800 Kč (á 300 Kč) podle § 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl., daní z přidané hodnoty 8 971,20 Kč (21 %) a zaplaceného soudního poplatku 7 137 Kč. Odvolací soud pak oproti soudu I. stupně neshledal jako účelně vynaložený úkon právní služby – replika ze dne 8. 3. 2024. Tento úkon právní služby nebyl na rozdíl od vyjádření ze dne 23. 10. 2024 činěn na výzvu soudu, tudíž žalobci samozřejmě ničeho nebránilo se ve věci znovu vyjádřit, avšak nejedná se úkon, který by byl v dané chvíli potřebný, tedy účelný. V této souvislosti lze zmínit, že i v advokátní praxi může jít o úkony, resp. činnosti, které účtovatelné nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých „režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11), za což lze považovat i toto nad rámec učiněné vyjádření žalobce.

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a v nákladovém výroku ad II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že výše nákladů činí 58 828,20 Kč, jinak jej jako správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, neboť žalobce byl zcela úspěšný. Náklady odvolacího řízení představují částku 8 796,70 Kč představující odměnu advokáta ve výši 6 820 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby po 6 820 Kč – účast na odvolacím jednání dne 26. 3. 2025 s přináležející náhradou hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daní z přidané hodnoty 1 526,70 Kč (21 %). O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

20. O povinnosti žalovaných zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.