Rozhodnutí 55 Co 132/2024-118

1. Soud I. stupně odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu s tím, aby žalovaná byla povinna zrušit negativní doporučení [jméno FO] ohledně služby žalobce v cizí armádě, aby byla povinna vydat nové pozitivní doporučení [jméno FO] ohledně služby žalobce v cizí armádě, aby zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění uvedeném žalobcem ve výroku žaloby, a aby nahradila žalobci nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč spočívající v jeho veřejné dehonestaci. Výrokem II. soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že dle branného zákona požádal [jméno FO] o souhlas se službou v cizí armádě, a to v armádě státu [podezřelý výraz]. Na tuto žádost mu [jméno FO] odpověděl zamítavě s odkazem na stanovisko [Orgán veřejné moci]. Žalobce zjistil, že důvodem, proč [Orgán veřejné moci] nedoporučilo souhlas s jeho misí v zahraniční armádě měly být údaje z jeho trestního rejstříku. To považuje žalobce za skandální a za fakticky nesprávný úřední postup státu, v souvislosti s tím požaduje omluvu, zrušení nesprávného úředního rozhodnutí, vydání nového pozitivního stanoviska ve vztahu k jeho žádosti [jméno FO] a náhradu nemajetkové újmy.

3. Soud I. stupně žalobu zamítl po provedeném dokazování s poukazem na to, že zde není dán odpovědnostní titul státu. Podkladem pro [jméno FO] bylo stanovisko žalované, které není rozhodnutím. Rozhodnutí [Orgán veřejné moci] navíc nebylo zrušeno a v daném případě se tedy nejedná o nesprávný úřední postup ani náhradu újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Na udělení souhlasu se službou v cizí armádě není právní nárok.

4. Žalovaná čerpala informace o žalobci nikoliv z rejstříku trestů, nýbrž z policejní evidence stíhaných, podezřelých a prověřovaných osob a z evidence zájmových osob. Tento postup je podle ustanovení § 78 zákona o Policii České republiky přípustný. Právní úprava připouští, aby žalovaná zpracovávala osobní údaje pro plnění úkolů ve veřejném zájmu. Navíc stanovisko [Orgán veřejné moci] je pro rozhodnutí [jméno FO] nezávazné a je na jeho rozhodnutí, jakým způsobem k žádosti žalobce o souhlas se službou v cizí armádě rozhodne. Stanovisko žalované nebylo nikde veřejně publikováno ani medializováno a z toho důvodu nemohla mohla žalobci vzniknout újma z veřejné dehonestace. V daném případě se nejedná o újmu z nesprávného úředního postupu, neboť tím je nutno rozumět jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci orgánů veřejné moci, která není rozhodnutím. Pokud úřední postup nalezne odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale z titulu nezákonného rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury nejvyššího soudu. Shromažďování podkladů pro rozhodnutí a hodnocení zjištěných skutečností však nezakládá odpovědnost státu za újmu z nesprávného úředního postupu. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že rozsudek je fraška v kombinaci hlouposti a neschopnosti soudkyně obvodního soudu, jež nesplňuje požadavky na objektivního a nestranného soudce. Poukázal na délku řízení i selhání soudců odvolacího soudu ve své předchozí rozhodovací činnosti. Napadený rozsudek považuje za zmatečný a neplatný. Ve svém doplnění odvolání opětovně uplatnil námitku podjatosti senátu 55 Co odvolacího soudu s tím, že soudci tohoto senátu nejsou způsobilí objektivně rozhodnout v této právní věci s ohledem na svou předchozí rozhodovací činnost.

6. Žalovaná se k odvolacímu jednání omluvila a navrhla potvrdit napadený rozsudek s tím, že jí náklady v odvolacím řízení nevznikly.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a odvolání shledal důvodným pouze zčásti z důvodů, jež v něm nejsou uvedeny.

8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný podklad pro právní hodnocení věci. Nebyly tak shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.

9. Odvolací soud se ztotožňuje s právním hodnocením věci ze strany obvodního soudu, pokud jde o jeho závěr, že v činnosti ministerstva vnitra, které dle branného zákona z pokynu [Orgán veřejné moci] připravila stanovisko k rozhodnutí [jméno FO] o návrhu žalobce nelze shledat nesprávný úřední postup ani zde není dána existence nezákonného rozhodnutí. Jde pouze o podkladové stanovisko pro rozhodnutí jiného orgánu státu. Konečné rozhodnutí [jméno FO], které vyznělo pro žalobce nepříznivě však nebylo napadeno. To je zjevné z žalobních tvrzení i z provedeného dokazování.

10. Ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je nutno chápat nesprávný úřední postup také jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a není-li stanovena tak vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce sám ani v žalobě netvrdil, že by o takový případ se mělo jednat, pouze nesouhlasil s výsledkem, tedy s vyzněním stanoviska žalované k žádosti [Orgán veřejné moci].

11. Za situace, kdy není dán odpovědnostní titul státu, jak bylo již shora uvedeno, tak adekvátním rozhodnutím v takovém případě je zamítnutí žalobního požadavku ohledně návrhu na písemnou omluvu a náhradu nemajetkové újmy 100 000 Kč. V tomto rozsahu proto byl napadený rozsudek ve výroku I. postupem dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Současně s tím však žalobce požadoval zrušit negativní doporučení žalované [jméno FO] a vydat nové pozitivní doporučení ve věci služby žalobce v cizí armádě. Ohledně těchto nároků je však evidentní, že pro jeho projednání chybí základní podmínka řízení před soudem, a to pravomoc soudu ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. Jedná se o požadavek projednatelný pouze ve správním řízení v mezích zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu). Ten se vztahuje na postup orgánů veřejné moci, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Vydání stanoviska pro účely rozhodnutí [jméno FO] podle branného zákona a souhlas se službou v cizí armádě je postupem, který upravuje správní řád a soud není oprávněn o takovém návrhu rozhodovat. Lze pouze odkázat na ustanovení § 149 odst. 6, 7 správního řádu, kde je upraven postup, když účastník správního řízení nesouhlasí s obsahem závazného stanoviska.

13. Odvolací soud proto postupoval dle § 104 odst. 1 o. s. ř., § 211 o. s. ř. a § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně, podal návrh na zrušení negativního doporučení a na vydání nového pozitivního doporučení, řízení zastavil a v tomto rozsahu věc postoupil k projednání ministerstvu vnitra, které je věcně příslušné o požadavku žalobce rozhodnout.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z toho, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

15. Dále odvolací soud uvádí, že se nebylo možno zabývat námitkou podjatosti předsedkyně senátu soudu I. stupně ani soudců odvolacího soudu, neboť jde o námitku nepřípustnou. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle důvodové zprávy k novele o. s. ř. provedené zákonem č. 30/2000 Sb. se uvádí, že tyto tvrzené okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v jeho postupu při projednávání konkrétní soudní věci se projevuje výkon soudnictví. Způsobilé důvody pro vyloučení soudců dle § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly tvrzeny. K námitce žalobce proto z těchto důvodů nebylo přihlíženo.