o 474 273, 18 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 443 936,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2,30 Kč a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 920,86 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 30 336,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 592,11 Kč, 15 % úroku z prodlení ročně z částky 470 352,32 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a 11,99 % úroku ročně z částky 440 015,76 Kč od[Anonymizováno]13. 5. 2023 do zaplacení a naposledy výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 77 751,09 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala jednak částky 3 920,86 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb dne 13. 4. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, představující nesjednaný nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného a jednak částky 440 015,76 Kč s příslušenstvím na podkladě mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2022, kdy žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas.

3. Soud prvního stupně po skutkovém zjištění uzavřel, že dne 13. 4. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb na základě které mu zřídila a vedla bankovní účet č. [č. účtu] a dále s ním téhož dne uzavřela smlouvu o úvěru podle které žalovanému poskytla na zřízený účet úvěr ve výši 450 000 Kč. Protože se žalovaný na zřízeném běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 3 920,86 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 7. 2023 od smlouvy odstoupila. Rovněž, vzhledem k tomu, že žalovaný porušil i svůj závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, kdy uhradil toliko částku 9 984,24 Kč, i v tomto případě odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy dne 12. 5. 2023 a zbývající část úvěru ve výši 470 352,32 Kč zesplatnila. Obě pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 11. 2023 postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc s odkazem na § 2395, § 547, § 580 odst. 1, § 588, 2991 odst. 1, 2, § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZoSU“). Žalovaný se v rozporu s uzavřenou smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb dostal do nepovoleného debetu, přičemž žalobkyně ho musela o úhradu dlužné částky upomínat. Dlužná částka tak představuje poplatky za upomínky ve výši 2 994 Kč podle ceníku žalobkyně (6 upomínek po 499 Kč), poplatky za úrazové pojištění ve výší 894 Kč (6 měsíců po 149 Kč) a částku za částečnou platbu kartou ve výši 32,80 Kč. Soud prvního stupně proto nárok na úhradu této dlužné částky 3 920, 86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení shledal jako opodstatněný. Nárok z titulu úvěrové smlouvy pak shledal jako důvodným co do částky 450 000 Kč, když tuto částku žalobkyně žalovanému poskytla na účet, a to podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Na podkladě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného (resp. neprokázala své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti). Soud prvního stupně zároveň zohlednil, že žalovaný částečně plnil částku 9 984,24 Kč. Příslušenství v podobě smluvního úroku soud prvního stupně nepřiznal z důvodu vázanosti na neplatnou smlouvu o úvěru. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení pak žalobkyni podle soudu prvního stupně nenáleží z důvodu, že žalovaný se do prodlení doposud nedostal, protože splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu a neúspěchu ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která měla úspěch v řízení v rozsahu 87,2% přiznal celkem 77 751,09 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 18 972 Kč, náklady právního zastoupení představující odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby á 10 220 Kč – příprava a převzetí věci, výzva k plnění, podání žaloby, podání ve věci samé ze dne 17. 7. 2024 a účast na jednání dne 17. 10. 2024 a jednoho úkonu právní služby po 5 110 Kč – podání ze dne 29. 4. 2024, včetně šesti paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty ve výši 12 182,10 Kč.

6. Žalobkyně podala odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze do zamítavé části týkající se požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 440 015,76 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení a do souvisejícího výroku III. Zdůraznila, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, přičemž nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 450 000 Kč. S odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. žalobkyně doplnila, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen jej splnit bez zbytečného odkladu, žalobkyně tak považuje první den prodlení den 26. 11. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, které mu bylo odesláno 10. 11. 2023; nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do dispozice žalovaného. Po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která mu byla poskytnuta pro splnění dluhu se žalovaný dnem 26. 11. 2023 dostal do prodlení (poté byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 17. 1. 2024). Žalobkyně považovala za důležitou skutečnost, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale již dříve, a to na základě výzvy k jejímu vrácení. Žalovaný navíc v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, když tato povinnost přináleží právě žalovanému, který zná své majetkové poměry a schopnosti splatit dluh. V této souvislosti poukázala žalobkyně na četnou rozhodovací praxi odvolacích soudů např. rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa] ze dne 21. 3. 2023, č. j. [spisová značka] a Krajského soudu v [adresa] ze dne 25.4. 2024, č. j. [spisová značka]. Naposledy žalobkyně připomněla základní funkci úroků z prodlení, a to jednak funkci sankční a jednak funkci kompenzační.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně upřesnila, že zákonný úrok z prodlení z částky 440 015,76 Kč požaduje ode dne následujícího po odeslání prohlášení o okamžité splatnosti dluhu ze dne 12. 5. 2023 ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, tj. od 13. 5. 2023.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud po přezkumu napadené části rozsudku, když připomíná, že předmětem přezkumu bylo toliko nepřiznané příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení z částky 440 015,76 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, konstatuje, že soud I. stupně z provedených důkazů čerpal správná skutková zjištění o tom, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 470 352,32 Kč přípisem ze dne 10. 11. 2023. Následně byl žalovaný předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2024 vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně stran nepřiznání zákonného příslušenství z jistiny správně odkázal na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Tento zde uvedl, že účelem § 87 ZoSÚ je mj. ochrana spotřebitele spočívající ve zvláštní úpravě vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Upozornil přitom na důvodovou správu k uvedenému ustanovení, ve které se uvádí že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

12. Odvolací soud se na tomto místě ztotožňuje s argumentaci žalobkyně, že aplikace ustanovení § 87 ZoSÚ, představující speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, se použije pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Za situace, kdy spotřebitel toto neprokáže, a není-li stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.).

13. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalovaný se do prodlení doposud nedostal, když splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu. Ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení však nelze dovodit, že mezi účastníky byl spor o stanovení doby splatnosti, a proto ji de facto soud prvního stupně určil až svým rozhodnutím. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v průběhu řízení zůstal nečinný, k žalobnímu žádání se nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil, tedy ničeho o svých možnostech splatit jistinu úvěru neuvedl. Pokud se žalovaný nevyjádřil, nelze dovodit, že by splatnost jistiny sporoval, tedy, že by byl zde spor o stanovení doby její splatnosti.

14. Za popsané situace proto na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o.z. Problémem však zůstalo posouzení, od kdy se dluh stal splatným. Z obsahu spisu, resp. z důkazů provedených soudem prvního stupně, týkající se výzvy k úhradě dluhu, odvolací soud konstatuje, že v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2023 nebyl žalovaný žalobkyní k úhradě dluhu vyzván, jak tvrdila. Pokud pak odvozovala splatnost dluhu od oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 13. 5. 2023, musí odvolací soud konstatovat, že toto oznámení, obdobně tak předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2024 byla žalovanému doručována na adresu [adresa], ačkoli tuto adresu žalovaný za účelem sjednání úvěrové smlouvy (popř. za účelem doručování) ve vztahu k žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně nesděloval; v žalobkyní předložených listinných důkazech týkající se uvedeného závazku se objevuje jako adresa žalovaného [adresa], která je uvedena i v žalobním žádání a vyplývá rovněž z Centrální evidence obyvatel. Jestliže žalobkyně předmětné výzvy zasílala na nesprávnou adresu (bez zjevného vztahu k žalovanému) a žalovaný si písemnosti obsahující výzvy osobně nepřevzal, nelze ve smyslu § 46a o. s. ř. hovořit o tom, že by mu byly doručeny, tedy, že se dostaly do jeho dispozice. Tudíž od těchto výzev nelze odvozovat žádné právní nároky. Žalovaný se tak mohl dozvědět, že žalobkyně žádá uhradit předmětnou jistinu až na základě doručení žaloby dne 6. 5. 2024 (do jeho datové schránky), kterou lze považovat za výzvu k plnění. Proto až od tohoto okamžiku lze uvažovat o nečinnosti žalovaného v rámci řízení, když předtím s ohledem na absenci doručení ani činný při splacení dluhu být nemohl.

15. Protože žalovaný jistinu úvěru neuhradil ani poté, co o její zaplacení byl žalobou vyzván, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku ad II podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. úroky z prodlení ve výši 13,25 % z neuhrazené jistiny 440 015,76 ke dni prodlení 7. 5. 2024 (den následující po doručení žaloby) podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Výrok I. a výrok II. vyjma napadené části výroku zůstaly stranou přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci.

17. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů má oporu v § 142 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná v rozsahu 93,6 % a neúspěšná v rozsahu 6, 4 %, náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 87,2 %. Tyto náklady soud prvního stupně správně vyčíslil v odst. 42 napadeného rozsudku. V odvolacím řízení byla žalobkyně naopak neúspěšná v 12 % (úspěch 44 % a neúspěch 56 %), avšak žalovanému žádné náklady nevznikly. Poměr úspěchu a neúspěchu byl stanoven počítány z předmětu odvolacího řízení 128 749,88 Kč, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % za období od 13. 5. 2023 do 23. 4. 2025 z částky 440 015,76 Kč, kdy žalobkyně měla úspěch v částce 56 225,57 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 13,25 % od 7. 5. 2024 do 23. 4.2025 a neúspěch v částce 72 524,39 Kč.