Rozhodnutí 55 CO 105/2022-127

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ze [datum], uzavřenou mezi žalovanou [právnická osoba] a [právnická osoba] s. r. o. a výrokem II. rovněž zamítl žalobu na určení absolutní neplatnosti dohody o přistoupení závazku ze dne [datum], jíž bylo přistoupeno k úvěrové smlouvě ze [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s. a [právnická osoba] s. r. o. Výrokem III. soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

2. Soud I. stupně se po provedeném dokazování se právní stránce zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti smluv dle § 80 o. s. ř. s tím, že dle judikatury může mít takový naléhavý právní zájem i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Poukázal rovněž na to, že existenci či neexistenci vymáhaného závazku je nutno posuzovat až v rámci exekučního řízení, když ani případné určení neplatnosti smlouvy o úvěru by nezabránilo budoucímu exekučnímu sporu. Jedná se tedy dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2714/2013) spíše o tzv. akademickou žalobu (viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 267/2000, 20 Cdo 2953/2007 i rozhodnutí další). Soud dospěl k závěru, že je lichá argumentace žalobkyně, že požadovaným určením by bylo možno předejít žalobě na splnění povinnosti ze smlouvy o úvěru, neboť je to žalovaná, kdo je věřitelem z této smlouvy a kdo by potenciálně mohl žalovat na plnění a navíc smluvní vztah mezi žalobkyní [právnická osoba] s. r. o. a žalovanou dospěl do fáze nuceného výkonu rozhodnutí a svojí povahou preventivní určovací žaloba zde není efektivním prostředkem lepšího právního postavení žalobkyně. Žaloba proto zamítnuta s tím, že nebyla splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž vyjádřila a potvrdila svůj dosavadní právní názor, že na podání shora uvedené žaloby existuje naléhavý právní zájem, když při uzavření shora uvedených smluv zde došlo k porušení právních předpisů, neboť žalovaná při jejím uzavření hrubě porušila pravidla angažovanosti stanovená vyhláškou [obec] národní banky. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila. Poukázala na to, že žalobkyně ve svém postupu opomenula skutečnost, že i ona může podat žalobu na plnění a domáhat se zpět jakýchkoliv nároků, které by žalovaná obdržela neoprávněně. Navíc stejné námitky, které zaznívají v tomto řízení, žalobkyně uplatnila již v exekučním řízení, vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. [spisová značka]. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného dovolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

6. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.

7. Po právní stránce se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně s tím, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem, zejména za situace, kdy vztahy mezi účastníky tohoto řízení, již jsou řešeny v rámci exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], jak soud I. stupně správně konstatoval. V rámci tohoto řízení se žalobkyně v postavení povinné návrhem z [datum] domáhala zastavení exekuce pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s tím, že shora uvedená smluvní ujednání jsou absolutně neplatná. Tento návrh byl zamítnut soudem I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Co 118/2020-395. Žalobkyně v postavení povinné podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky z [datum rozhodnutí], č. j. 20 Cdo 3891/2020-501. Ten odkázal na starší judikaturu, dle níž porušení pravidel chování ukládaných předpisy veřejného práva, zejména absence povolení provádět určité činnosti způsobuje následky předvídané v těchto předpisech a porušitel je povinen strpět sankce jimi upravované, nicméně toto porušení není samo o sobě důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého. Porušení veřejnoprávních předpisů samo o sobě nemůže způsobit neplatnost smlouvy, když navíc zmíněný princip byl slovně vyjádřen i v ustanovení § 3a dříve platného obchodního zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně v postavení povinné ústavní stížnost, která byla odmítnuta Ústavním soudem ČR usnesením ze [datum], sp. zn. III. ÚS 1203/21, kde Ústavní soud ČR dospěl v zásadě ke stejným právním závěrům jako soud dovolací s tím, že nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod žalobkyně. Odvolací soud kromě výše uvedeného doplňuje, že jestliže v dalším nalézacím řízení se žalobkyně domáhá vyslovení absolutní neplatnosti totožných smluvních ujednání, jejichž platnost byla řešena v rámci exekuce, jedná se o faktické obcházení již rozhodnuté věci.

8. S ohledem na to, že rozhodnutí soudu I. stupně je z těchto důvodů věcně správné, bylo potvrzeno postupem dle § 219 o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby po [částka] za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [číslo], celkem v součtu [částka].