o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se

zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), výrokem II. konstatoval, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne [datum].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, délku řízení sice považovala za nepřiměřenou, s ohledem na nízký význam předmětu řízení pro žalobce však měla za postačující satisfakci konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které žalobci poskytla při předběžném projednání nároku.

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo řízení co do částky [částka] zastaveno, neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět.

5. Pokud jde o zbylou část nároku, vyšel soud prvního stupně ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], kdy žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] o odmítnutí poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Městský soud v Praze činil v řízení plynule úkony až do [datum]. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba zamítnuta, žalobce podal proti rozsudku kasační stížnost, dne [datum] byla věc zaslána Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum] kasační stížnost zamítl, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a vyslovila konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

6. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. Dovodil, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v průtahu mezi jednotlivými úkony soudu v době od [datum], kdy soud zaslal vyjádření na vědomí druhému účastníkovi, do [datum], kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. Soud se následně zabýval otázkou, zda je na místě poskytnutí finančního zadostiučinění nebo zda dostatečným prostředkem nápravy se jeví konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Uvedl, že předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na poskytnutí informace, neboť žalobci v předchozím řízení probíhajícím u správního orgánu nebyly poskytnuty všechny požadované informace, konkrétně souhrnná technická zpráva. Jednalo se již o marginální část z veškerých žalobcem požadovaných informací. Žalovaná tvrdila snížený význam posuzovaného řízení pro žalobce, když požadované informace byly žalobci již z převážné části poskytnuty v rámci správního řízení. Žalobce byl také po celou dobu posuzovaného řízení pasivní, tedy neučinil ničeho, z čehož by se dalo dospět k závěru, že řízení pro něj bylo významné, proto soud uzavřel, že posuzované řízení pro něj mělo nízký význam, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Dostačující formou zadostiučinění je proto konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná (ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.) neprokázala, že by dopis, obsahující konstatování porušení práva, žalobci doručila, proto soud prvního stupně tak učinil svým výrokem II. Zároveň zamítal žalobu ohledně peněžitého zadostiučinění.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, která byl ve sporu úspěšný, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] a 4 náhrady hotových výdajů po [částka] za 4 úkony (písemná podání ze dne [datum], [datum] a účast na jednáních soudu dne [datum], [datum]) podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

8. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků I. a III., podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud dospěl k nesprávnému závěru, že požadavek žalobce na souhrnnou technickou zprávu ke stavebním úpravám lze označit za marginální část z veškerých žalobcem požadovaných informací. Tato část informace požadované v režimu informačního zákona byla naopak pro žalobce tou stěžejní a nejhodnotnější, neboť byla způsobilá odpovědět na otázky, zda provedené stavební úpravy byly souladné s projektovou dokumentací. O tom, že to pro žalobce bylo podstatné, svědčí i fakt, že se svého požadavku domáhal i soudní cestou, a to i u Nejvyššího správního soudu. V daném případě jde dle žalobce o závazek soukromoprávní povahy, neboť šlo o řízení podle zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, a uplatní se tak vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Délka posuzovaného řízení by se dle žalobce měla počítat ve smyslu recentní judikatury Ústavního soudu (např. II. ÚS 570/20) od okamžiku podání žádosti o informace až do konečného rozhodnutí a mělo by se na ni nahlížet jako na jeden celek. Takto určená doba řízení pak činila [číslo] dnů, tj. 4 roky, 5 měsíců a 18 dnů. Tato doba je natolik excesivní, že jiná satisfakce, než v peněžní podobě, nepřichází v úvahu. K tomu žalobce dále uvedl, že sám zákonodárce dal tím, že lhůty v tomto řízení zkrátil oproti jiným správním řízením na polovinu, jednoznačně najevo, že informace má nejvyšší hodnotu tehdy, je-li žadateli poskytnuta včas. Žalovaná pak své tvrzení, že posuzované řízení nebylo pro žalobce významné, ničím nedokazovala; soud prvního stupně toto její tvrzení pouze nekriticky přijal. Závěr soudu prvního stupně o pasivitě žalobce v řízení nemá oporu v provedeném dokazování, neboť žalobce ve správním řízení využíval všech dostupných opravných prostředků. Žalobce měl dále za to, že nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby po podání žaloby vyvíjel jakoukoliv aktivitu, která by mohla řízení urychlit. Žalobce sice mohl využít ust. § 174a zák. č. 6/2002 Sb., jde však o krajní institut, jehož realizace je ze strany nadřízených soudů značně problematická. Žalobce nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení. Soud prvního stupně do nákladů řízení nezapočítal soudní poplatek ve výši [částka] a neuznal žalobci jako úkon podání ze dne [datum], které žalobce učinil na výzvu soudu. Nedostatečně pak odůvodnil pariční lhůtu a stanovením 15 denní lhůty k plnění porušil zásadu rovnosti účastníků. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a přizná mu náklady řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná navrhla potvrzení prvostupňového rozsudku v napadených výrocích jako věcně správného, když se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Zopakoval, že ve správním řízení, které předcházelo soudnímu řízení správnímu, byla žalobci poskytnuta většina požadovaných informací a odmítnuto bylo pouze poskytnutí části projektové dokumentace s odkazem na ust. § 168 odst. 2 stavebního zákona, neboť se jednalo o dokumentaci, k jejímuž poskytnutí bylo nutno doložit souhlas jejího autora a tento nedostatek nelze obcházet požadováním informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce se zákonem vyžadovaný souhlas autora nepokusil získat, takže mu informace nemohla být zpřístupněna. Za této situace je postačující konstatace porušení práva, které je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (např. [spisová značka], [spisová značka]) plnohodnotnou formou zadostiučinění. K nákladům řízení žalovaná uvedla, že soud prvního stupně správně nepřiznal paušální náhradu hotových výdajů za podání z [datum], neboť tímto podáním žalobce pouze osvětlil oprávnění osoby jednající za žalobce a nešlo tak o podání ve věci samé. Lhůta k plnění byla stanovena z technicko-organizačních důvodů na straně žalované.

10. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 206 odst. 2 věta poslední o. s. ř. v plném rozsahu, neboť jde o případ, kdy z právního předpisu, tj. z § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že délka řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměřená, k tomu odkazuje na písemné odůvodnění napadeného rozsudku a dodává, že proti tomuto závěru ostatně žalovaná ani nijak nebrojila. Odvolací soud se ztotožňuje i s formou zadostiučinění, které soud prvního stupně žalobci přiznal.

12. Podle komentářové literatury (Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 – 374) i soudní praxe samotné konstatování porušení práva postačí například tam, kde délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro něj pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného. Žalovaná na svoji obranu může v řízení tvrdit a prokazovat skutečnosti, které v konkrétním případě význam předmětu řízení pro poškozeného umenšují (například ekonomická síla obchodní společnosti ve srovnání s hodnotou předmětu řízení, mimořádně vysoký počet řízení vedených poškozeným či dokonce jeho sudičský přístup apod.).

13. Žalovaná tvrdila, že význam předmětu posuzovaného řízení byl pro žalobce nízký, a to jednak proto, že se jednalo již pouze o část požadovaných informací a dále z toho důvodu, že žalobce byl v řízení po dlouhou dobu nečinný. Obě tyto námitky považoval soud prvního stupně za důvodné.

Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že by bylo možno dovodit nízký význam předmětu řízení pro žalobce proto, že se jednalo již jen o marginální, pro žalobce nepodstatnou část požadovaných informací; toto tvrzení žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nijak neprokázala.

14 Odvolací soud však sdílí jeho názor, že s ohledem na pasivitu žalobce lze dovodit, že pro něj mělo řízení marginální význam. Žalobce byl po dobu cca tří let v řízení absolutně nečinným a o průběh řízení neprojevil žádný zájem. Tato okolnost i podle odvolacího soudu svědčí o marginálním významu řízení pro žalobce, proto by přiznání finančního zadostiučinění za těchto okolností bylo v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt. Jak Nejvyšší soud vyjádřil v části V. Stanoviska, náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu. Za situace, kdy účastník řízení po řadu let neprojevuje o řízení žádný zájem, lze o existenci stavu nejistoty ohledně výsledku řízení u tohoto účastníka zcela relevantně pochybovat. Nevede-li tato okolnost k závěru o vyvrácení domněnky vzniku újmy, je nezbytné ji zohlednit při posouzení kritéria významu řízení pro účastníka. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Tím soud nepřenáší odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě ze státu na účastníka řízení, neboť jej nesankcionuje (zohledněním této okolnosti v rámci chování poškozeného) za to, že se nedomáhal nápravy hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení. Soud prvního stupně tak dospěl ke správnému závěru, že význam předmětu řízení pro žalobce je třeba hodnotit jako nízký, proto je samotné konstatování porušení práva dostačující satisfakcí ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

15. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výrocích o věci samé I. a II. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek změněn ohledně jejich výše podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (ve zbytku byl jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.), neboť soud prvního stupně žalobci nepřiznal 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za přípravu k jednání dne [datum] a dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] Celkem tedy činí náklady řízení žalobce [částka]. Ohledně nepřiznání paušální náhrady hotových výdajů za podání ze dne [datum] se odvolací soud ztotožňuje s odůvodněním soudu prvního stupně, na který plně odkazuje. Určení patnáctidenní lhůty k plnění soud prvního stupně řádně odůvodnil, na jeho odůvodnění odvolací soud plně odkazuje a dodává, že zásada rovnosti účastníků porušena nebyla, neboť v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení taktéž v patnáctidenní lhůtě.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, spočívajících ve třech paušálních náhradách hotových výdajů po [částka] za 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava k jednání, účast u odvolacího jednání) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem [částka], které je žalobce povinen uhradit žalované v patnáctidenní lhůtě.