o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení, zahájené dne [datum], dosud není skončeno a jeho délka je ovlivněna zmatečným postupem soudu prvního stupně. Žalobkyně nárok uplatnila u žalované dne [datum], žalovaná její nárok odmítla.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, délku řízení považovala za dosud přiměřenou, jediný průtah od března do [anonymizováno] [rok] považovala za tolerovatelný.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že řízení vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], žalobkyně a její manžel v něm vystupovali v procesním postavení žalobců. Předmětem sporu bylo vydání bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému ve výši [částka], součástí žaloby byl i zápočet vzájemných pohledávek proti pohledávce žalovaného z plnění na společný úvěr spoluvlastníků. Při prvním jednání okresní soud účastníky seznámil se svým předběžným názorem, že není věcně příslušný, spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl, že příslušné jsou okresní soudy, spis byl vrácen okresnímu soudu dne [datum], dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], které bylo ke dvěma žádostem o odročení ze strany žalobců a k jedné žádosti o odročení ze strany žalovaného odročeno na [datum]. Ve věci byli vyslechnuti žalobci, žalovaný a šest svědků, byl zadán znalecký posudek, který byl dále dvakrát doplňován, dvakrát byl vyslýchán znalec, byl ustanoven znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku. Po nařízení jednání na [datum] bylo jednání k žádosti žalobců dvakrát odročováno, nakonec se konalo [datum]. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum], proti rozsudku se odvolali všichni účastníci. Krajský soud vrátil věc okresnímu soudu bez věcného vyřízení, neboť při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti a do spisu nebyla založena plná moc pro zástupce žalobců. Dne [datum] byl vyhlášen doplňující rozsudek, poté byla věc opětovně předložena odvolacímu soudu, který ve věci rozhodl dne [datum]. Proti rozsudku krajského soudu podal tamější žalovaný dovolání, Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu dne [datum] částečně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řízení dosud skončeno.

5. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. Dovodil, že ve vztahu k žalobkyni řízení dosud trvá zhruba 4 roky a 3 měsíce a prozatím není skončeno. Přesto má žalobkyně právo žádat o odškodnění za jeho nepřiměřenou délku a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby čekala na konec sporu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že bylo zatíženo průtahy, a to jednak nekoncentrovaným postupem soudu při nadbytečném předložení věci k posouzení věcné příslušnosti ([datum] – [datum]), bezdůvodnou nečinností ([datum] – [datum]) a nekoncentrovaným postupem s vrácením věci bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti (od [datum] – [datum]). Morální satisfakce není v daném případě dostačující (viz IV. ÚS 2058/20). Při úvahách o výši peněžního zadostiučinění vyšel soud z částky [částka] za každý rok řízení (za první dva roky z částky poloviční) a dospěl k základní částce [částka], kterou dále upravoval v důsledku působení kritérií podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Pro složitost věci snížil základní částku o 30% (o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a o 10% pro skutkovou složitost), pro podíl žalobkyně na délce řízení o 5% (opakované žádosti o odročení jednání) a z důvodu sdílené újmy mezi manželi o 10%. Pro postup orgánů veřejné moci základní částku neupravoval, neboť ten se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení, což soud prvního stupně považoval za dostačující. Kromě vytčených průtahů postupovaly soudy neprodleně, při znaleckém zkoumání podle jeho názoru k průtahům nedošlo. Odškodňovací řízení není supervizí posuzovaného řízení, takže se za vadný postup považuje pouze nepřezkoumatelnost rozhodnutí či jiné závažné procesní vady. Správnost revizního znaleckého zkoumání v posuzovaném řízení pak stvrdil i odvolací soud, přičemž nesprávně použité metody znaleckého zkoumání soud v prvním znaleckém posudku nemohl předpokládat. Význam předmětu řízení pro žalobkyni shledal soud prvního stupně standardním, proto ani z tohoto důvodu základní částku neupravoval. Celkem tedy snížil základní částku o 45% na [částka], kterou žalobkyni přiznal a co do zbytku žalobu zamítl. Úrok z prodlení náleží žalobkyni z přiznané částky od [datum], neboť až toho dne se žalovaná v souladu s ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. ocitla v prodlení. Názor vyjádřený obiter dictum v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1612/09, dle kterého Ústavní soud předpokládal zkrácení lhůty pro předběžné projednání nároku, není pro soud závazný (na rozdíl od ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Jedná se pouze o nevyslyšený apel na zákonodárce.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve sporu úspěšná, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši [částka].

7. Proti zamítavému výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce složité. Podstatou nároku bylo bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti jako celku jedním spoluvlastníkem za současného vyloučení druhého spoluvlastníka, což je nárok, který soudy řeší běžně, dokazování nebylo nijak rozsáhlé, aby bylo možno věc označit za složitou, k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Za nesprávné považovala i snížení základní částky z důvodu opakovaných žádostí o odročení jednání. Namítala, že nikdy nežádala o odročení opakovaně, o odročení žádala pouze 1x, což mělo na délku řízení minimální vliv. Soudu prvního stupně vytkla také to, že základní částku nezvýšil z důvodu postupu rozhodujícího orgánu, přestože postup soudu měl zásadní vliv na celkovou délku řízení, k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Ze strany Okresního soudu v Domažlicích měl na délku řízení vliv nedůvodný pokus o vyslovení věcné nepříslušnosti soudu, zpracování nekvalitního znaleckého posudku, který nebylo možno využít pro účely řízení, jakož i zmatečný postup soudu při a po vyhlášení prvostupňového rozsudku dne [datum], který byl zatížen vadou, pro niž věc odvolací soud vrátil bez věcného vyřízení. Žalobkyně měla dále za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku počátku prodlení žalované. Dle názoru žalobce šestiměsíční lhůta pro předběžné projednání nároku zakotvená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. již neodpovídá stavu společnosti, a to především organizaci státu a možnostem datových a komunikačních technologií. Ústavní soud přitom již v nálezu sp. zn. II. ÚS 1612/09 uvedl jako obiter dictum, že délka lhůty stanovená v § 15 zák. č. 82/1998 Sb. odpovídala možnostem a schopnostem státu obstarávat svoji agendu v době přijetí citovaného zákona, v mezidobí však prodělala veřejná správa kvalitativní skok v četnosti věcně i formálně správných rozhodnutí a postupů, v důsledku čehož Ústavní soud očekává, že tato lhůta bude v blízké době zákonodárcem zkrácena. K tomu ovšem nedošlo. Žalobkyně nesouhlasila ani s přiznanou náhradou nákladů řízení, uváděla, že jí měla být přiznána i odměna advokáta za předběžné uplatnění nároku, k tomu odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3627/18. Závěrem svého odvolání žalobkyně upozornila, že posuzované řízení dosud neskončilo a odvolací soud by měl vzít v úvahu i tu část posuzovaného řízení, jež proběhla v období mezi vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně a vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal žalobkyni další odškodnění.

8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměřená a že přiměřeným zadostiučiněním je odškodnění v penězích, k tomu odkazuje na písemné odůvodnění napadeného rozsudku a dodává, že proti tomuto závěru žalovaná ani nijak nebrojila. Pokud jde o délku posuzovaného řízení, provedl odvolací soud k důkazu spis Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. [spisová značka] a zjistil, že spis byl Krajskému soudu v Plzni po částečné kasaci rozsudku Nejvyšším soudem vrácen dne [datum], dne [datum] nařídil odvolací soud jednání na [datum], které bylo k žádosti žalobců odročeno na [datum]. Téhož dne Krajský soud v Plzni ve věci rozhodl konečným rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum]. Celková délka posuzovaného řízení tedy činila 4 roky 8 měsíců a 6 dní.

11. Při určení výše základní částky postupoval soud prvního stupně zcela správně, když v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vycházel z částky [částka] ročně (v poloviční výši za první dva roky řízení). Proti tomuto závěru ostatně žalobkyně ničeho nenamítala. S ohledem na to, že posuzované řízení od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dále probíhalo, vycházel odvolací soud, v souladu s návrhem žalobkyně, z délky posuzovaného řízení ke dni jeho pravomocného skončení, tj. ke dni [datum]. Celková základní částka tedy činí [částka].

12. Pokud jde o hodnocení kritérií uvedených v ust. § 30a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., odvolací soud plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že řízení bylo složité po stránce skutkové i procesní. Po stránce skutkové byla složitost dána nutností výslechu svědků a účastníků a zpracováním znaleckých posudků a výslechem znalců, což jsou důkazy, které si vždy vyžádají delší čas. Procesní složitost byla dána tím, že v řízení rozhodovaly soudy tří stupňů soudní soustavy. Za zcela adekvátní tak odvolací soud považuje postup soudu prvního stupně, který z důvodu složitosti snížil základní částku o 30%. Jako důvodnou pak shledal odvolací soud námitku žalobkyně, že soud prvního stupně nesprávně posoudil podíl žalobkyně na celkové délce řízení. Právní zástupce žalobkyně sice celkem 4x žádal o odročení jednání, jeho žádostmi se však řízení prodloužilo o 3 měsíce, což je doba natolik krátká a z pohledu celkové délky řízení nepodstatná, že v ní nelze spatřovat důvod pro snížení základní částky. Odvolací soud proto k úpravě základní částky z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení nepřistoupil. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že postup soudu v tomto případě není důvodem pro zvýšení základní částky. Dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. musí soud při úvaze o výši přiměřeného zadostiučinění hodnotit i to, jak se projevil na délce posuzovaného řízení postup rozhodujícího orgánu (v tomto případě soudu). Nejvyšší soud již ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném řízení předkládal Okresní soud v Domažlicích zcela nedůvodně věc Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné příslušnosti, v důsledku čehož se řízení prodloužilo o dobu od [datum] do [datum]. Následoval průtah v období od [datum], kdy byl spis vrácen okresnímu soudu, do [datum], kdy okresní soud přistoupil k nařízení jednání. K dalšímu prodlení zapříčiněnému činností Okresního soudu v Domažlicích došlo v době od [datum], kdy byl spis předložen odvolacímu soudu s vadami, v jejichž důsledku byla věc vrácena odvolacím soudem bez věcného vyřízení s nutností vydání doplňujícího rozsudku a opravy zřejmé nesprávnosti, do [datum], kdy byl spis opět předložen odvolacímu soudu. Řízení se v důsledku pochybení soudu prodloužilo celkem o cca 14 měsíců. Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu soudu došlo k výraznému prodloužení posuzovaného řízení, které nebylo dáno složitostí řízení, přistoupil odvolací soud ke zvýšení základní částky o 15%. Účelnost znaleckých posudků vypracovaných v posuzovaném řízení nepřísluší odvolacímu soudu hodnotit. Odvolací soud se naopak ztotožňuje s hodnocením významu předmětu řízení pro žalobkyni a také se snížením základní částky o 10% z důvodu sdílené újmy s manželem, k tomu odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně s tím, že proti těmto závěrům žalobkyně ničeho nenamítala.

13. Po snížení základní částky o 30% z důvodu složitosti řízení a o 10% z důvodu sdílené újmy a zvýšení o 15% z důvodu opakovaných průtahů v řízení, tedy celkem po snížení o 25%, tak odvolací soud dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním za nemajetkovou újmu žalobkyně je částka [částka]. [příjmení] [částka] již byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem soudu prvního stupně, který v této části zůstal nedotčen. K doplacení tak zbývá [částka]. Žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznaného peněžního zadostiučinění a to dle VII. části stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], lhůta šesti měsíců dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. tedy uplynula dne [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. Odvolací soud musí zdůraznit, že lhůta šesti měsíců pro předběžné projednání nároku vyplývá z § 15 zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací proto soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném zamítavém výroku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, co do zbytku uplatněného nároku, který odvolací soud neshledal důvodným, napadený zamítavý výrok rozsudku potvrdil. Tím zároveň dostál legitimnímu očekávání, že i v této věci bude zdejším soudem podle § 13 o. z. rozhodnuto tak, jak již bylo pravomocně rozhodnuto ve skutkově a právně shodném sporu, týkajícím se manžela žalobkyně (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]).

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byť jí bylo ve výsledku přiznáno odškodnění nemajetkové újmy v nižší výši, než požadovala. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), pokud poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované peněžité plnění nebo celá jeho výše. Náklady řízení před soudem prvního stupně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], v odměně advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum], účast u jednání dne [datum]) po [částka], k tomu 5 x náhrada hotových výdajů po [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka] Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za předběžné uplatnění nároku u žalované. Zákon [číslo] Sb. v § 31 odst. 4 jasně stanovuje, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Citované ustanovení je zcela jednoznačné a nedává prostor pro výklad, který předestírá žalobkyně, že pokud příslušný orgán dobrovolně nárok neuspokojí, stává se tento úkon součástí nákladů soudního řízení. Je sice pravdou, že předžalobní uplatnění nároku dle zák. č. 82/1998 Sb. naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. ve standardním občanskoprávním řízení, ale tím se nic nemění na tom, že dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. nelze za tento úkon přiznat náhradu nákladů zastoupení.

16. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka], 2 náhradami hotových výdajů po [částka] k těmto úkonům a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka]. Celkové náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny částkou [částka], které je žalovaná v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně.