o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 19/2021-99

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.), kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako spoluúčasti pojištěnce žalované na dopravní nehodě, která se stala dne [datum] a při níž utrpěl zranění pojištěnec žalobkyně, která na jeho léčení musela vynaložit částku [částka], přičemž po žalované požadovala náhradu odpovídající 20 % vynaložené částky na léčení. Výrokem II. uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] a výrokem III. zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka].

2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě na vyznačeném přechodu pro chodce, kde se pojištěnec žalobkyně [jméno] [příjmení] střetl s vozidlem tovární značky Avia A-60, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorových vozidel sjednáno z žalované. Bylo zjištěno, že chodec přecházel z pohledu řidiče [jméno] [příjmení] zprava doleva, a to v době, kdy na vyznačeném přechodu svítil červený signál„ Stůj“ pro chodce a pro vozidla jedoucí po vozovce zelený signál. Chodec byl po nehodě zraněn a odvezen do nemocnice, dechová zkouška u řidiče byla negativní, u chodce pozitivní na přítomnost alkoholu v krvi. Řidič vozidla Avia se pokusil střetu zabránit vyhýbacím manévrem, avšak neúspěšně, přičemž dle závěrů soudem ustanoveného znalce jsou vyhýbací manévr a brzdění rovnocenné způsoby, jak se pokusit nehodě zabránit. Žalobkyní tvrzené přetížení vozidla Avia nemělo na nehodový děj vliv a nebylo v příčinné souvislosti s nastalou dopravní nehodou. Rovněž stav brzdového systému vzhledem ke zvolenému vyhýbacímu manévru neměl na průběh nehody vliv. Trestněprávní odpovědnost řidiče vozidla Avia nebyla zjištěna.

3. Na základě takto zjištěného skutkové stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro vznik žalobkyní uplatněného nároku, když chodec nese 100 % vinu na dopravní nehodě a řidič vozidla Avia svoji povinnost ničím neporušil a nehodu nespoluzavinil. Z tohoto důvodu žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. O povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem, představovaných vyplaceným znalečným, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým namítala nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, které vedly k nesprávným právním závěrům. Žalobkyně předně uvádí, že skutečnost, že řidič vozidla Avia nebyl shledán trestněprávně odpovědným a nebyla u něj prokázána odpovědnost za přestupek, neznamená absenci občanskoprávní odpovědnosti dle míry zavinění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2212/2002). U řidiče Avie shledává spoluzavinění na nehodě v tom, že jel rychlostí cca 56 km/hod., a tím povolenou rychlost překročil. Vozidlo Avia bylo přetíženo o 845 kg, což v kombinaci s nepřiměřenou rychlostí vedlo k delší brzdné dráze. Řidič Avie brzdil až po střetu s chodcem, kdy navíc pokud by začal brzdit dříve, výsledek by byl stejný, neboť brzdný systém Avie byl ve špatném technickém stavu, když došlo k prasknutí brzd. Další zavinění žalobkyně shledává v tom, že řidič Avie měl předvídat pohyb chodce, pokud jel přes přechod pro chodce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3807/2014). Navíc chodec nepřecházel bezprostředně před vozidlem Avia, když ke středu došlo až ve třetím jízdním pruhu a vejití chodce před vozidlo nebylo tak bezprostřední a náhlé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Řidič Avie se dostatečně nevěnoval řízení vozidla, pokud chodce nezahlédl a jízdu nepřizpůsobil technickým vlastnostem vozidla a nezanedbatelnou měrou se tak podílel na vzniku předmětné nehody, nejméně z 20 % Odvolacímu soudu žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Odkázala na provedené dokazování soudem prvního stupně, včetně videozáznamu, na němž je, zaznamenán nehodový děj. Žalovaná souhlasí se závěry znalce, kdy řidiči Avie nelze klást za vinu, jaký zvolil manévr, aby srážce zabránil. Řidič vozidla přijížděl rovně do křižovatky na zelenou, přechod, na kterém se chodec nacházel, a po kterém šel na červenou, byl z pohledu řidiče za křižovatkou. Řidič nejprve sledoval provoz v křižovatce a poté byl schopen sledovat situaci za křižovatkou. Dříve reagovat nemohl. Nelze pak po řidiči spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal, že jiný účastník provozu nebude respektovat pravidla silničního provozu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 7 Tdo 1050/2020). Rozhodnutí, na která žalobkyně odkazuje ve svém odvolání, nelze na daný případ aplikovat.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména pokud jde o okolnosti průběhu dopravní nehody a s tím spojenou možnou míru spoluzavinění řidiče Avie. Odvolací soud nemá výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Skutkový stav odvolací soud posoudil shodně jako soud prvního stupně a na jeho základě dospěl k totožným právním závěrům.

8. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování doplňkem znaleckého posudku z oboru doprava, pro odvětví doprava silniční se specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod, který zpracoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Posudek navazoval na znalecký posudek téhož znalce, který si nechala vypracovat Policie ČR, KŘP hl. m [obec], SKPV – OVDN k [číslo jednací]. Policie zavinění na straně řidiče neshledala. Znalec v doplňku posudku k dotazu soudu uvedl, že případná porucha na brzdovém systému vozidla Avia nemohla mít vliv na průběh nehodového děje. Zvolený způsob zabránění střetu vozidla s chodcem byl znalcem vyhodnocen jako správný, řidič měl volbu mezi brzděním a vyhnutím se chodci. Řidič automobilu zvolil vyhýbací manévr vlevo v době, kdy se chodec pohyboval. Pokud následně chodec zastavil, stalo se tak v dráze vybočujícího automobilu. Řidič po střetu s chodcem musel vyhýbací manévr přerušit, neboť v protisměru jelo jiné vozidlo, a až poté začal brzdit. Případné prodloužení brzdné dráhy v důsledku přetížení vozidla na nehodový děj nemělo vliv. Obdobně vliv neměla případná porucha brzdového systému, neboť řidič zvolil vyhýbací manévr.

10. Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně považuje zavinění chodce na dopravní nehodě za jednoznačné a na straně řidiče vozidla Avia neshledal žádné spoluzavinění, když nemohl předpokládat, že na světelně řízeném přechodu půjde chodec na červenou. Řidič žádnou povinnost danou mu pravidly silničního provozu neporušil, jel rychlostí dle znalce 56 km/h (možnost odchylky mezi 50,4 km/h až 61,6 km/h), což není výrazné překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy motorového vozidla v obci, které by bylo důležitým porušením povinnosti uložené řidiči, a mělo by vést ke spoluúčasti na nehodě. Řidiči nelze klást k tíži, že poškozený chodec přecházel přechod na červenou. Nejvyšší soud i v rámci přezkumu trestních řízení pod sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání. Znalec se vyjádřil k námitkám žalobkyně, zda na nehodový děj mohlo mít vliv přetížení vozidla či špatný stav brzdového systému. Znalec na tyto otázky jednoznačně odpověděl, soud prvního stupně z těchto závěrů vycházel. Shodná argumentace žalobkyně obsažená v odvolání nemůže proto na těchto závěrech nic změnit.

11. K podpoře závěrů soudu prvního stupně, že pokud řidič Avie projížděl křižovatkou na zelenou, pak má právo do určité míry spoléhat na to, že ostatní účastníci silničního provozu si budou počínat v souladu s jeho pravidly, odvolací soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se obdobnou situací zabýval a v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1481/2016, uvedl,„ Na rozdíl od úrazového děje v dovolatelem citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu se v jeho případě nejednalo ani o přecházení komunikace bez vyznačeného přechodu ani o přechod bez světelného signalizačního zařízení, kdy chodec má na přechodu přednost a projíždějící řidič má povinnost sledovat své okolí mnohem pečlivěji a svou jízdu přizpůsobit situaci například v případě zvýšeného pohybu chodců poblíž komunikace, kdy lze očekávat, že chodci mohou vstoupit do vozovky, ačkoli i zde nelze po řidiči motorového vozidla vyžadovat, aby předvídal všechna možná porušení povinností, kterých se mohou okolo se nacházející chodci dopustit. V případě světelně řízené křižovatky je však situace zásadně odlišná v tom, že světelné signalizační zařízení jak pro chodce, tak pro další účastníky silničního provozu dává jasný signál chodcům i vozidlům, kdy mohou jít či jet a kdy mají povinnost zastavit. Dovolatel tento signál pro chodce ignoroval a nelze klást řidičce k tíži, že neočekávala, že chodec nebude respektovat zákaz vstupu do vozovky v době rozsvíceného červeného signálního světla určeného pro chodce.“ [ulice] stížnost proti tomuto rozhodnutí byla dne [datum] odmítnuta (III. ÚS 3970/16).

12. Žalobkyní nastíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu na danou věc nedopadají. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2212/2002 nelze na věc použít, neboť v nyní projednávané věci nebylo zjištěno, že by se řidič nevěnoval řízení. V posuzovaném případě totiž řidič vozidla na nastalou situaci reagoval, nicméně střetu nemohl zabránit. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3807/2014 řeší úplně jinou situaci a nevyplývá z něj, že by měl řidič i v případě signálu„ stůj“ na přechodu předvídat pohyb chodců po přechodu. Naopak z tohoto rozhodnutí vyplývá jednoznačné zavinění chodce na nehodě, pokud náhle vstoupí vozidlu do jízdní dráhy. Obdobně na daný případ nedoléhá usnesení sp. zn. [spisová značka], když z dokazování nevyplynulo, že by se řidič nechoval ohleduplně či neukázněně, zejména překračoval rychlost, která mu neumožnila zastavení vozidla.

13. Odvolací soud tedy neshledal, že by v dané věci byly splněny podmínky pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně či jeho změnu, a proto rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů nalézacího řízení a výroku o nákladech státu.

14. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud uložil povinnost k náhradě žalobkyni, která v této fázi řízení neuspěla. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř). Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří ji paušální náhrada za tři úkony – písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání a vlastní účast na jednání před odvolacím soudem (§ 151 odst. 3, § 137 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.)