o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 201/2020-76,

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky [číslo] v budově označené [adresa] [číslo] v k. ú. [část obce] a [adresa] [číslo] v k. ú. [část obce], vše obec Praha, jíž je žalobce správcem, neuhradil nedoplatky z vyúčtování spotřebovaných služeb spojených s užíváním této bytové jednotky. Žalovaný měl dle předpisu pro rok 2016 povinnost hradit měsíční zálohy na služby, včetně tzv. dlouhodobé zálohy (fondu oprav), ve výši [částka]. Za celý rok však zaplatil pouze [částka] (při měsíčních platbách ve výši [částka]) s tím, že [částka] z této částky připadlo na dlouhodobou zálohu. Na zálohách na služby tak žalovaný uhradil toliko [částka], přičemž za úhradu spotřebovaných služeb dle vyúčtování odpovídal v úhrnné výši [částka]. Po odečtu zaplacených záloh, zápočtu na výnos z pronájmu ve výši [částka] a vrácení části dlouhodobé zálohy v částce [částka] činil nedoplatek žalovaného za rok [rok] částku [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka] – [částka] [anonymizováno]). Přes předpis znějící na částku [částka] měsíčně ([částka] za rok) uhradil žalovaný v roce [rok] pouze [částka], z nichž [částka] připadlo na dlouhodobou zálohu. Dle vyúčtování za rok [rok] odpovídal žalovaný za spotřebu služeb v částce [částka]. Vzhledem k zápočtu výnosu z pronájmu ve výši [částka] a po odečtení částky [částka], jež byla na zálohy na služby zaplacena, dluží žalovaný za předmětné období částku [částka]. V roce [rok] pak žalovaný plnil žalobci při měsíčních platbách [částka] celkem [částka], ačkoliv měl dle daného předpisu platit měsíční zálohy ve výši [částka] ([částka] za rok). [příjmení] [částka] opět připadla na dlouhodobou zálohu, s ohledem na výši ceny spotřebovaných služeb a provedený zápočet na výnos z pronájmu v částce [částka], činí nedoplatek žalovaného za rok 2018 celkem [částka]. V souhrnu žalovaný dluží žalobci částku [částka]. Žalovaný podal proti všem vyúčtováním námitky, ty však byly žalobcem s odůvodněním odmítnuty. Součástí žalobního nároku je dále kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni podání žaloby z jednotlivých částek, jakož i úrok z prodlení na den podání žaloby navazující.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítl, že žalobce postrádá statutární orgán, který by mohl o čemkoliv rozhodovat, tedy např. o podání žaloby či o udělení plné moci. Uvedl, že žalobce nejedná s péčí řádného hospodáře, překračuje své pravomoci a vlastníky svým jednáním poškozuje. Dále namítl, že veškeré platby za uvedené období v letech 2016 až 2018 směřovaly z jeho strany pouze na zálohy na služby, což při platbách výslovně uváděl. Žalovaný zároveň žalobce upozorňoval, že částky na dlouhodobé zálohy zaplatí až po předložení vyúčtování za konkrétní rok. Rovněž sporoval výpočet žalobce uvedený ve vyúčtování, pokud jde o odběr tepla a teplé vody, neboť mu byl v rozporu s § 6 odst. 3 zákona č. 104/2015 Sb. odběr nesprávně navýšen, když vina byla na straně žalobce.

4. Soud prvního stupně vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištění, že žalobce jako společenství vlastníků jednotek spravuje budovu, ve které vlastní žalovaný bytovou jednotku. Každý vlastník jednotky je povinen podílet se na nákladech správy domu a pozemku dle výše podílu na společných částech domu, přičemž podíl žalovaného tvoří [číslo]. Žalovaný měl dle předpisu pro rok 2016 hradit měsíčně částku [částka], sestávající ze záloh na služby ve výši [částka] a částky [částka] představující dlouhodobou zálohu. V témže roce žalovaný plnil v částce [částka], z níž žalobce připsal [částka] na dlouhodobou zálohu a [částka] na zálohy na služby. Po započtení výnosu z pronájmu a vrácení části dlouhodobé zálohy činil nedoplatek žalovaného, vzhledem k výši částky za jím spotřebované služby ([částka]), [částka]. V roce [rok] bylo žalobci předepsáno hradit měsíčně [částka] na službách a na dlouhodobou zálohu [částka]. Za předmětný rok uhradil žalovaný žalobci [částka], z nichž žalobce připsal [částka] na dlouhodobou zálohu a [částka] na zálohy na služby, přičemž žalovanému po započtení výnosu z nájmu vznikl, při jeho spotřebě služeb v částce [částka], nedoplatek ve výši [částka]. Za rok 2018 uhradil žalovaný celkem částku [částka] s tím, že žalobce v rozsahu [částka] toto plnění žalovaného připsal na dlouhodobou zálohu, ve zbytku ([částka]) na zálohy na služby. Žalovaný odpovídal za úhradu služeb ve výši [částka], po započtení výnosu z nájmu a odečtu připsaných záloh mu tak vznikl nedoplatek v částce [částka]. Soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že žalovaný bez předchozího souhlasu žalobce odstranil měřidla z radiátorů. Žalobce jej dne [datum] vyzval, aby se za účelem opětovného namontování měřidel obrátil na příslušnou osobu.

5. Námitku žalovaného stran vlivu absence statutárního orgánu žalobce soud prvního stupně odmítl s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 Cmo 273/2014. Při právním hodnocení věci odkázal na § 4, § 6 odst. 3. zák. č. 67/2013 Sb. a § [číslo], § 1181 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl přitom k závěru, že žalobní nárok je důvodný, neboť žalovaný ani přes výzvy žalobce na dluhy dle správně provedeného vyúčtování služeb nic nezaplatil. Ačkoliv žalovaný při hrazení příslušných částek uváděl, že platby míří výlučně na zálohy na služby, a nikoliv na dlouhodobou zálohu, což žalobce učiněním zápočtů plateb na dlouhodobou zálohu nerespektoval, soud prvního stupně přes toto pochybení žalobce shledal, že vyúčtování ve svém závěru odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a dlužné částky v něm uvedené žalovaný neuhradil. Při vypočítávání nákladů na spotřebu za otop nedošlo ze strany žalobce k chybě, když vinou žalovaného nebylo možné jeho spotřebu naměřit, neboť žalovaný odstranil příslušná měřidla, aniž by následně umožnil jejich opětovné osazení. Žalobce tak ani neměl jinou možnost, než spotřebu určit náhradním způsobem. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně žalobcem specifikovaného příslušenství.

6. O náhradě nákladů (výrok II.) soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), kdy v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů v částce [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za zastupování dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), při tarifní hodnotě [částka] za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. ve výši [částka] za úkon a jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) ve výši [částka], devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady 21 % DPH (z částky [částka]) ve výši [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné (viz bod 11) a přípustné odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně ve výroku neurčil počátek období, za něž přiznal žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení, nadto je den [datum] úročen dvakrát. Uvedl, že v předmětném řízení byl neúplně zjištěn skutkový stav, neboť nebyly provedeny jím navrhované důkazy, konkrétně výslech pracovnice ISTA, audit hospodaření žalobce ohledně dlouhodobých záloh, znalecký posudek na (správnost) vyúčtování služeb za období 2016 až 2018, účastnický výslech žalobce, výslech [jméno] [příjmení] a smlouva o obstarání správy domů s [právnická osoba] (správně [právnická osoba]). Zopakoval svou argumentaci ohledně nesprávného výpočtu spotřebovaných služeb a provedeného vyúčtování, včetně nesprávného počtu ve vyúčtování uvedených měřících zařízení. Akcentoval neoprávněnost žalobce k provedenému zápočtu jeho plateb na dlouhodobé zálohy a nesouhlasil se započtením částky [částka] představující vrácení finančních prostředků ze žalobcem naspořené dlouhodobé zálohy s tvrzením, že tato částka měla být žalovanému vrácena, a nikoliv žalobcem započtena. Výši soudem prvního stupně přiznané náhrady nákladů řízení označil za nesprávnou s odůvodněním, že počet přiznaných úkonů právní služby je nadhodnocený, neboť za úkony právní rozbor ze dne [datum], [datum], [datum], včetně paušální náhrady a DPH, neměla být žalobci náhrada přiznána. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání předně navrhl, aby bylo odmítnuto pro opožděnost, neboť napadený rozsudek byl žalovanému doručen [datum] a odvolání bylo podáno až [datum], tedy den po uplynutí odvolací lhůty. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalovaného uvedl, že žalovaný vymezil toliko jediný odvolací důvod, a to že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. S argumentací žalovaného nesouhlasil a navrhované, soudem prvního stupně neprovedené důkazy, označil za nadbytečné. Ve zbytku je dle žalobce odvolání žalovaného neprojednatelné, neboť neobsahuje výslovné označení odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 o. s. ř., nicméně i tak se žalobce k jednotlivým bodům odvolání vyjádřil. V podstatném zopakoval svá dosavadní tvrzení, výši soudem prvního stupně přiznané náhrady nákladů řízení shledal zcela správnou a navrhl, aby odvolací soud, vzhledem k marnému uplynutí odvolací lhůty, řízení zastavil, případně aby byl napadený rozsudek potvrzen a žalobci přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

9. Na vyjádření žalobce reagoval žalovaný podáním doručeným odvolacímu soudu dne [datum], v němž odmítl, že by jeho odvolání bylo podáno opožděně. Dále vůči žalovanému nároku vznesl kompenzační námitku, a to z titulu uplatněné pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., pro nevypořádání námitek vyúčtování za období 2016 – 2017.

10. Žalobce v replice s žalovaným uplatněnou kompenzační námitkou nesouhlasil. Uvedl, že k námitce nelze přihlédnout, neboť byla učiněna po proběhnuté koncentraci řízení. Nadto tvrzený nárok z pokuty žalovaný u žalobce žádným způsobem neuplatnil a současně byla kompenzační námitka, respektive vznik nároku žalovaného vázán na splnění podmínky. I přes to žalobce z opatrnosti proti tvrzenému nároku vznesl námitku promlčení a nepřiměřenosti.

11. Předtím, než bylo přistoupeno k přezkumu správnosti napadeného rozsudku, se odvolací soud zabýval námitkou žalobce stran opožděnosti podaného odvolání. Z obsahu spisu plyne, že napadený rozsudek byl žalovanému doručen [datum]. Dne [datum] tak začala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, přičemž poslední den lhůty připadl na den [datum]. Odvolání bylo žalovaným odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne [datum]. Skutečnost, že k doručení odvolání došlo až dne [datum], tedy po uplynutí uvedené lhůty, není podstatná, neboť dle § 57 odst. 3 o. s. ř. platí, že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Rozhodující je tedy okamžik odeslání podání, nikoliv jeho doručení, pročež odvolací soud shledal, že odvolání bylo podáno včas.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal odvolání částečně důvodným.

13. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná relevantní skutková zjištění a jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně, detailně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, pro stručnost odkazuje, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat.

14. Pokud jde o žalovaným namítané neprovedení důkazů, soud prvního stupně svůj postup v napadeném rozsudku (bod 11 a 18) dostatečně zdůvodnil, přičemž odvolací soud se v otázce nadbytečnosti provádění žalovaným navrhovaných důkazů ztotožnil. Namítá-li žalovaný, že k důkazu nebyla provedena smlouva s [právnická osoba], nemá pravdu, neboť důkaz byl čten při ústním jednání dne [datum] (čl. 75c). K návrhu na provedení důkazu výslechem„ pracovnice ISTA“ odvolací soud uvádí, že takový návrh žalovaného spis neobsahuje, nadto žalovaný k osobě svědka ani neuvádí žádné kontaktní údaje. Měl-li však žalovaný v úmyslu navrhnout k výslechu paní [jméno] [příjmení] (pracovnici ISTA), odvolací soud upozorňuje, že obsahem spisu je e-mailová komunikace této osoby s žalovaným stran účtování nákladů za otop, a tak by se, i vzhledem k časovému odstupu celé věci a nastalého důkazního stavu, zřejmě jednalo opět o návrh nadbytečný.

15. Žalovaný dále brojil proti napadenému rozsudku tvrzením, že soud prvního stupně nezohlednil nesprávnost vyúčtování žalobce spočívající v neoprávněném navýšení spotřeby za otop. I s touto otázkou se soud prvního stupně ve svém rozsudku náležitě vypořádal a odvolací soud nemá důvodu se od jím vyslovených závěrů odchýlit. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobce sám odmontoval měřící zařízení z radiátorů. Žalobcem byl následně vyzván emailem ze dne [datum], aby kontaktoval příslušného pracovníka, který měřící zařízení opět osadí. V této souvislosti odvolací soud krom uvedené argumentace soudu prvního stupně upozorňuje na § 7 odst. 4 písm. e) zákona č. 406/2000 Sb., dle kterého Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce jsou dále povinni vybavit, v případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením anebo společnou přípravou teplé vody každý byt a nebytový prostor přístroji registrujícími dodávku tepelné energie, kterými jsou stanovená měřidla podle zákona o metrologii anebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu; vlastníci a uživatelé bytů nebo nebytových prostor jsou povinni na základě výzvy vlastníka budovy, společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů. Z citovaného ustanovení plyne, že vlastník bytu je povinen na základě výzvy společenství vlastníků jednotek umožnit instalaci, údržbu a kontrolu stanovených měřidel. Žalobce vyzval žalovaného k umožnění instalace měřidel emailem ze dne [datum]. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný osazení měřidel žalobci umožnil, čímž porušil svou povinnost vyplývající z věty za středníkem výše citovaného ustanovení zákona č. 406/2000 Sb. Za takové situace nelze tuto skutečnost brát k tíži žalobce, který v důsledku liknavosti žalovaného neměl jiný způsob jak reálnou spotřebu tepla zjistit, pročež zcela správně přistoupil k náhradnímu určení spotřeby v souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. Obdobně nelze přičítat k tíži žalobce ve vyúčtování uvedený počet měřidel, když žalovaný namítané měřidlo, jež vykazuje zcela zanedbatelnou hodnotu naměřených jednotek, žalobci neodevzdal a zřejmě se tak stále nachází v jeho držení.

16. Žalovaný dále namítal nesprávnost zápočtu částky [částka], představující vrácení dlouhodobé zálohy s tím, že tato částka mu měla být vrácena. Domnívá-li se žalovaný, že na zaplacení, respektive vrácení uvedené částky má nárok, měl v řízení před soudem prvního stupně či před samotným zahájením sporu bezpochyby prostor k tomu, aby učinil příslušné procesní kroky k jejímu vymožení. Ať už žalobou či vzájemným návrhem. Žalovaný však v této souvislosti ničeho nečinil, a tak není na místě se tímto argumentem blíže zabývat.

17. Ve své replice k vyjádření žalobce žalovaný vznesl vůči žalovanému nároku kompenzační námitku, a to z titulu uplatněné pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., pro nevypořádání námitek vyúčtování za období 2016 – 2017. Přesněji řečeno, podání žalobce bylo v části převyšující žalobní nárok posouzeno jako vzájemný návrh. Platí totiž, že nepřevyšuje-li pohledávka žalovaného pohledávku žalobce, posuzuje se započtení jen jako obrana žalovaného proti žalobě žalobce. Jestliže je však započítávaná pohledávka žalovaného vyšší než pohledávka uplatněná žalobou, považuje se projev žalovaného, kterým svou pohledávku započetl, ve výši odpovídající pohledávce žalobce za obranu a v té části, v níž navrhuje, aby mu bylo přisouzeno více, než požadoval žalobce, za vzájemný návrh. Vzhledem k tomu, že vzájemný návrh je podle § 216 o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustný, zabýval se odvolací soud toliko kompenzační námitkou odpovídající výši žalobního nároku. V této souvislosti je třeba přisvědčit žalobci, že z formulace kompenzační námitky (Pokud soud dospěje k závěru, že žalovanému nějaký dluh vznikl, činí žalovaný zápočet.) vyplývá vázanost uplatnění námitky na splnění podmínky. Dle § 1983 o. z. přitom platí, že k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží. Odvolací soud proto v souladu s § 554 o. z. posoudil předmětnou kompenzační námitku jako zdánlivé jednání, k němuž se navíc nepřihlíží ani dle procesněprávní úpravy (srov. § 41a odst. 2 o. s. ř.). Za této procesní situace již bylo nadbytečné zabývat se dalšími argumenty žalobce, tedy zda byla kompenzační námitka přípustná s ohledem na koncentraci řízení či opodstatněností jím namítaných námitek nepřiměřenosti a promlčení nároku žalovaného z titulu uplatněné pokuty.

18. Z odvolacích námitek uplatněných žalovaným odvolací soud shledal jako opodstatněnou námitku jedinou, a ta se týkala správnosti zápočtu plnění poskytovaného v průběhu sporného období jako položka za služby. V tomto byl rozsudek soudu prvního stupně nesprávný. Je třeba si uvědomit, že předmětem řízení byl pouze nedoplatek na službách, nikoliv na dlouhodobých zálohách. Vzhledem k tomu, že žalovaný označil jednotlivé platby jako položku výhradně na služby, nikoliv na dlouhodobou zálohu, bylo povinností soudu prvního stupně zkoumat, jaký byl celkový náklad na spotřebovaných službách za jednotlivé roky a od této částky odečíst žalovaným zaplacené částky, při respektování žalovaným jako dlužníkem učiněného konkrétního určení jím poukázaných plateb (srov. § 1933 o. z.) Odvolací soud konstatuje, že za této situace je výpočet jiný, než jaký provedl soud prvního stupně.

19. Za rok 2016 představovala hodnota žalovaným spotřebovaných služeb částku [částka], na níž bylo zaplaceno [částka]. Výnosy z pronájmů činily [částka] a vrácení dlouhodobé zálohy [částka]. Rozdíl mezi cenou za spotřebované služby a plněním poskytnutým žalobcem, včetně započtení výnosu z pronájmů a vrácení dlouhodobé zálohy, tvoří částku [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka] – [částka] [částka]). Žalobce provedl nesprávný zápočet plateb žalovaného, jež byly určeny výhradně na zálohy na služby, na dlouhodobou zálohu ve výši [částka]. V tomto rozsahu nemělo být soudem prvního stupně žalobě vyhověno. Z požadovaných [částka] za rok [rok] mělo být žalobci přiznáno [částka].

20. V roce 2017 činila celková spotřeba žalovaného na službách částku [částka], přičemž na zálohových platbách žalovaný zaplatil [částka]. Výnosy z pronájmů činily [částka]. Po odečtení zaplacených částek žalovaným a započteným výnosem z pronájmu dluží žalovaný za rok [rok] na spotřebovaných službách částku [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka]). Žalobce i v tomto roce provedl nesprávný zápočet žalovaným určených plateb na dlouhodobou zálohu ve výši [částka]. Vzhledem k nesprávnému výpočtu v žalobě činí zamítnutá částka [částka], neboť rozhodné je, jakou výši činila spotřeba žalovaného na službách a v jaké výši za daný rok na služby skutečně plnil. Z požadovaných [částka] za období roku [rok] tak mělo být žalobci přiznáno [částka].

21. Pokud jde o rok 2018, na službách bylo žalovaným spotřebováno plnění ve výši [částka] s tím, že na zálohách zaplatil celkem [částka] a výnosy z pronájmů činily [částka]. Za rok 2018 tak žalovaný na spotřebovaných službách dluží částku [částka] ([anonymizována dvě slova] – [částka] [anonymizováno] – [částka]). I pro toto období žalobce učinil nesprávný zápočet plateb žalovaného na dlouhodobé zálohy ve výši [částka], pročež v tomto rozsahu s žalobou nemůže být úspěšný. Z požadovaných [částka] za rok [rok] mělo být žalobci přiznáno toliko [částka].

22. V souhrnu tedy žalovaný, za předmětné období [rok], [rok] a [rok], spotřeboval služby v hodnotě [částka]. Zálohy uhradil v celkové výši [částka], výnosy z pronájmů činily [částka] a započtené vrácení dlouhodobé zálohy představovalo [částka]. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky [částka] z titulu nedoplatku na vyúčtovaných službách. Vlivem jeho nesprávného zápočtu plateb žalovaného na dlouhodobou zálohu však dlužná částka za spotřebované služby činí [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno] – [částka] [anonymizováno]). V tomto rozsahu je dle názoru odvolacího soudu žalobní nárok důvodný. Naopak co do [částka] měla být žaloba soudem prvního stupně zamítnuta.

23. Součástí žalobního nároku je krom jistiny rovněž příslušenství, a to mimo jiné ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobce se domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, byl žalobci přiznán i kapitalizovaný úrok v požadované výši. K tomu odvolací soud k námitce žalovaného stran dvojitého úročení dne [datum] uvádí, že výrok obecně neobsahuje dataci kapitalizovaného úroku z prodlení, podstatné je, zda dle žalobních tvrzení požadovaná výše odpovídá soudem zjištěnému skutkovému stavu a je v souladu s jeho právním posouzením. Je třeba konstatovat, že žalobce mohl na kapitalizovaném úroku ke dni podání žaloby požadovat až [částka], a to za období do [datum] včetně (z jednotlivých dlužných částek). Přiznal-li soud žalobci částku [částka], nepochybil, neboť rozhodoval vázán návrhem účastníka řízení (viz § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Výše uvedený závěr odvolacího soudu ohledně rozsahu důvodnosti podané žaloby co do jistiny je nicméně nutné promítnout rovněž do požadovaného příslušenství.

24. S ohledem prodlení žalovaného se zaplacením vyúčtovaného nedoplatku za spotřebované služby za rok [rok] náleží žalobci na kapitalizovaném úroku, při zákonné výši úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částka ve výši [částka]. Z nedoplatku za rok [rok] za období od [datum] do [datum], při dlužné jistině [částka] a zákonné výši úroku z prodlení 9 %, náleží žalobci částka [částka]. Při zákonné výši úroku z prodlení 10 % za období od [datum] do [datum] má pak žalobce z nedoplatku za rok [rok] právo na kapitalizovaný úrok z jistiny ve výši [částka] v částce [částka] Celkem tak odvolací soud shledal požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení opodstatněný v rozsahu [částka] ([částka] + [částka] [anonymizováno] + [částka]). Ve zbytku je nárok žalobce nedůvodný. Totožný výpočet, s odkazem na výši odvolacím soudem přiznané jistiny žalobního nároku, je pak nutno uplatnit i ve vztahu k úroku z prodlení od [datum].

25. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé (výrok I.) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ohledně zaplacení částky [částka] a s ní souvisejícího příslušenství změnil tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá. Ve zbytku, to je co do částky [částka], včetně příslušenství, napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pouze na okraj odvolací soud dodává, že je zřejmé, že žalovaný dluží na dlouhodobé záloze. Tato položka však není předmětem tohoto řízení a nebylo tomu tak ani v řízení před soudem prvního stupně.

26. Vzhledem k částečné změně rozsudku doznal změny i akcesorický výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce byl se svou žalobou úspěšný co do částky [částka] (52,64 %), ve zbytku, tj. v rozsahu [částka] (47,36 %), byl neúspěšný. Žalobcův nárok na náhradu nákladů řízení tak činí 5,28 % (52,64 % - 47,36 %) z celkově vynaložených nákladů. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení částečně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za zastupování dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., při tarifní hodnotě [částka], za osm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. ve výši [částka] za úkon a jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) ve výši [částka], devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady 21 % DPH (z částky [částka]) ve výši [částka]. Při zohlednění úspěchu ve věci v rozsahu 5,28 % tak žalobci náleží náhrada nákladů ve výši [částka] (5,28 % z [částka]). Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalovaného ohledně neúčelnosti vynaložených nákladů za úkony právní služby před soudem prvního stupně. Pokud jde o namítaný právní rozbor ze dne [datum], dle názoru odvolacího soudu jde o úkon zcela jistě účelně vynaložený, když žalobce v podání z citovaného data reagoval na obsáhlou repliku žalovaného k žalobě, a to navíc v návaznosti na výzvu soudu. [příjmení] závěr o účelnosti lze dovodit pro úkon právní služby spočívající v účasti na soudním jednání dne [datum], který žalovaný nesprávně označil jako právní rozbor z téhož data. S žalovaným nelze souhlasit, ani pokud jde o písemné podání žalobce doručené soudu dne [datum], neboť jde opět o zaslání písemného podání na výzvu soudu, pročež je i vzhledem k obsahu písemnosti tento úkon právní služby nutno shledat účelně vynaloženým.

27. Odvolací soud proto výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok II.) změnil podle § 221a o. s. ř. pouze co do výše tak, že náklady určil částkou [částka], ve zbytku jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení částečně úspěšný, a to v rozsahu 5,28 % (viz bod 26). Žalobci tak náleží náhrada spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (písemné podání ze dne [datum]; písemné podání ze dne [datum]; účast na odvolacím jednání před soudem dne [datum]) ve výši [částka] za úkon, včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady 21 % DPH, vzhledem k poměru úspěchu ve věci celkem ve výši [částka], přičemž tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.