o nahrazení projevu vůle – určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

I.) Žalovaná Česká republika – [Jméno žalovaného], IČ: [IČO], sídlem [Adresa žalovaného] (dále jen „[Jméno žalovaného]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc.č. [číslo], k.ú. [adresa], obec [adresa], vše zapsáno na čísle listu vlastnictví [číslo], [právnická osoba] pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa].

[Jméno žalovaného] převádí touto smlouvou pozemek parcelní číslo [číslo] – zahrada o výměře 534 m2 ležící v katastrálním území [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno na listu vlastnictví číslo [číslo] u Katastrálního úřadu pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa], včetně trvalých porostů, ostatních součástí a příslušenství.

Pozemek včetně porostů byl pro účely převodu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě oceněn podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. celkovou částkou 127 381,50 Kč.

II.) Nárok na bezúplatný převod ve vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě vznikl na základě rozhodnutí [orgán] [adresa], č.j. [číslo], ze dne 23. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2006 a na základě rozhodnutí [orgán] [adresa], č.j. [číslo] ze dne 4. 9. 2007, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2007, a to nevydáním pozemků nebo jejich částí v katastrálním území [adresa], obec [adresa].

Nevydané pozemky byly oceněny podle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. v souladu se zákonem o půdě na celkovou částku 2 312 157,40 Kč (slovy: dvamilionytřistadvanácttisícjednostopadesátsedm korun českých, čtyřicet haléřů).

Zůstatek nároků za nevydané pozemky ke dni sepsání smlouvy činí 1 886 349,14 Kč. Z toho bude touto smlouvou vypořádáno 127 381,50 Kč.

III.) Převádějící převádí nabyvatelům pozemek uvedený v Čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, do jejich podílového spoluvlastnictví, přičemž [jméno FO] převádí jeho id. ½, [tituly před jménem] [jméno FO] převádí jeho id. ¼ a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] převádí jeho id. ¼. Nabyvatelé je do svého vlastnictví přijímají a vlastnická práva v rozsahu odpovídajícím převáděným spoluvlastnickým podílům k němu nastupují.

Nabyvatelé prohlašují, že jejich nároky, které mají být touto smlouvou vypořádány, dosud vypořádány nebyly a že je již nepostoupili ani nepostoupí žádnému postupníkovi. Nepravdivé prohlášení a jednání učiněná nabyvatelem v rozporu s tímto prohlášením činí tuto smlouvu neplatnou od samého počátku (výrok I.) Zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 102 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

2. Takto rozhodl o nároku žalobců na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [číslo] - zahrada, o výměře 534 m² v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného u [právnická osoba] pro [adresa], obec [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen pozemek nebo předmětný pozemek), který se nachází ve vlastnictví státu, a to podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě) jako s oprávněnými osobami podle tohoto zákona. Soud prvního stupně popsal skutková tvrzení žalobců o právech žalobců, o tom, jaké pozemky, jež měly stavební charakter, od čehož se odvíjí jejich hodnota, byly právní předchůdkyni žalobců odebrány s tím, že nemohly být následně vydány, o jednání žalovaného a o tom, že pozemek parc. č. [číslo] v kat. území [adresa], obec [adresa], je způsobilý k vydání jako náhradní pozemek, jeho cena nepřesahuje restituční nárok žalobců a je ve vlastnictví žalované České republiky.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, zejména tvrdil, že žalobci nepředložili žádný důkaz, že by se žalovaný choval liknavě, svévolně či diskriminačně. Žalobci se řádně neúčastnili veřejných nabídek, nebyli aktivní a z pozemků nabízených žalovaným si před podáním žaloby žádný nevybrali. Navržený pozemek je z převodu na žalobce vyloučen, jedná se o pozemek, který je zaplocen a tvoří funkční celek s rodinným domem č. p. [číslo] umístěným na pozemku parc.č. [číslo] ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], a je mu pronajat na základě nájemní smlouvy č. [číslo].

4. Soud prvního stupně deklaroval, že projednávaná věc je věcí restituční, účelem restituce je napravení majetkové křivdy. Vyšel z nesporné skutečnosti, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 zákona o půdě a svědčí jim podle rozhodnutí [orgán] [adresa], č. j. [číslo] ze dne 23. 11. 2006 a rozhodnutí [orgán] [adresa], č. j. [číslo] ze dne 4. 9. 2007 nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté jejich právní předchůdkyni v kat. úz. [adresa], obec [adresa], jejichž naturální restituci brání překážka podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny. Z provedených důkazů soud prvního stupně získal zjištění, na jejichž základě objasnil skutkový stav věci, svá zjištění z jednotlivých důkazů získaná popsal v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 7 až 23) a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje. Nalézací soud konstatoval, že aktuální výše nároků oprávněných osob činí v případě žalobce a) 471 587,29 Kč, v případě žalobkyně b) 471 587,29 a v případě žalobkyně c) 943 174,57 Kč.

5. Po právní stránce vyšel zejména z ustanovení § 4 a § 11 zákona o půdě a rovněž ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 495/02, vysvětlil, kdo je podle něho osobou oprávněnou a jaké jsou podmínky ocenění původních odňatých pozemků, které z nich se posoudí jako pozemky stavební a jaké náhrady se poskytnou oprávněným osobám. Vyšel z toho, že pozemky odebrané právní předchůdkyni žalobců nelze vydat. Jednalo se o pozemky stavebního charakteru.

6. Soud prvního stupně se dále zabýval předpoklady, za nichž se lze domáhat žalobou vydání náhradních pozemků, čímž jsou myšleny zbytečné průtahy přičítané povinné osobě, její liknavé, účelové nebo jednání proti smyslu zákona, ale současně je třeba, aby byl dán požadavek na aktivní jednání oprávněné osoby projevující se účastí ve veřejných nabídkách. Jako jeden z projevů svévolného jednání žalovaného považoval i skutečnost, že žalovaný uzavřel v průběhu řízení novou nájemní smlouvu na předmětný pozemek, a to na dobu neurčitou. Vyšel ze zjištění, která již byla učiněna v řízení vedeném Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalobci domáhali téhož (rozuměj k jiným pozemkům) a kde liknavost žalovaného byla prokázána. Toto řízení bylo pravomocně skončeno, týkalo se rovněž restitučního nároku žalobců na vydání pozemků ve vlastnictví státu a liknavý či diskriminační postup právního předchůdce žalovaného vůči žalobcům již byl vyřešen a není důvod se od něj odchýlit.

7. Soud prvního stupně dále posuzoval vhodnost vydání pozemku, který žalobci označili, tj. pozemek parc. č. [číslo] kat. úz. [adresa], obec [adresa] a dospěl k závěru, že tento pozemek ve vlastnictví státu a spravovaný žalovaným je ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě vhodným náhradním pozemkem. Pro tento závěr věc hodnotil, jak uvedl, individuálně z pohledu jeho srovnatelnosti s odňatými pozemky s generálním přístupem k aplikaci zákona v restitučních věcech, s výkladem právní normy vždy se zřetelem k primárnímu cíli zákona o půdě, jímž je zmírnění majetkových křivd způsobených vlastníkům a uživatelům půdy a jiného zemědělského majetku v době nesvobody. Pro závěr o ceně náhradního pozemku vyšel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož cena celého náhradního pozemku parc. č. [číslo], - zahrada v kat. úz. [adresa] o výměře 534 m ² činí 127 381,50 Kč. Pozemek je pronajat k rekreačním účelům, roční nájemné stanovené dohodou činí 6 446 Kč.

8. Nalézací soud konstatoval, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Ze strany žalovaného došlo ke svévoli a liknavosti vůči žalobcům. Žalobci a právní předchůdkyně žalobkyně c) byli v minulosti aktivní a snažili se prostřednictvím veřejných nabídek svůj nárok uplatnit, což jim ze strany žalovaného bylo znemožněno. V řízení bylo prokázáno, že pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa], není ve funkčním spojení s pozemkem a stavbou ve vlastnictví pana [jméno FO] a tudíž je převoditelný. Z těchto důvodů shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný úspěch žalobců ve věci, přičemž při výpočtu výše náhrady vyšel z tarifní hodnoty věci – z ceny požadovaného náhradního pozemku dle znaleckého posudku a žalobcům přiznal celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 102 801 Kč.

10. Proti tomuto rozsudku soudu podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Napadl jej v celém rozsahu s tím, že je nezákonný a nesprávný. Žalovaný namítá, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. Zásadní pochybení žalovaný spatřuje v tom, že soud dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro to, aby nárok na převod jiného pozemku měl být vypořádán způsobem, jenž se vymyká stanovenému postupu podle § 11a zákona o půdě a dále v tom, že ve vztahu k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] jsou splněny podmínky vhodnosti. Soudu prvního stupně je vytýkáno, že s aplikací případů svévole a liknavosti se vypořádal pouze okrajově. Žalovaný popírá, že by se z jeho strany či ze strany jeho právního předchůdce jednalo o liknavost a svévoli, uspokojení části restitučních nároků proběhlo bez problémů a výhrad ze strany žalobců. Žalovaný měl snahu uspokojit nároky žalobců, řešil jejich žádosti o přecenění pozemků. Svévolí pak není, že byl předmětný pozemek již v době podání žaloby opět pronajat. V odvolání žalovaný poukázal na nevhodnost vydání předmětného pozemku, a to s ohledem na jeho specifičnost, když jako zahrada plní funkci rekreační k přilehlému pozemku, na němž je umístěna stavba – rodinný dům čp. [číslo] a s nímž tvoří funkční celek. Odvolacímu soudu žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

12. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Odvolací soud doplnil dokazování o rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 12. 2024, č. j. [spisová značka], z něhož má prokázáno, že bylo dosud nepravomocně rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] na [adresa] v hodnotě dle znaleckého posudku 593 589,02 Kč.

15. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v nezbytném rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména že žalobci jsou osobami oprávněnými podle zákona o půdě a že disponují dosud nevypořádanými restitučními nároky podle § 11 zákona o půdě za nevydané pozemky v k. ú. [adresa]. Ostatně o tom mezi účastníky nebylo sporu. Sporným zejména s ohledem na námitky žalovaného zůstalo, zda postup žalovaného, resp. jeho právního předchůdce byl liknavý a svévolný, čímž by oprávněným osobám umožnil uplatnit nárok u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by došlo k jeho zahrnutí do veřejné nabídky. Další námitkou pak bylo, že vybraný pozemek není vhodný k vydání.

16. Odvolací soud považuje i v tomto směru právní hodnocení soudem prvního stupně za správné a zcela se s ním ztotožňuje. Soud prvního stupně v tomto směru učinil skutková zjištění, že žalobci se účastnili veřejných nabídek, aniž by byli úspěšní. Jak uvedl soud prvního stupně, již z dalšího soudního řízení vyplynulo, že žalobci se opakovaně v minulosti museli obrátit na soud, aby své nároky uspokojili soudní cestou, přičemž jim bylo vyhověno rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 9. 2012, č. j. [spisová značka] a došlo k nahrazení projevu vůle ohledně uzavření smlouvy o převodu pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa]. V následném řízení vedeném rovněž před Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalobci neuspěli. Pokud jde o pozemky v katastrálním území [adresa], tedy v místě, kde se nacházely původní pozemky, které již nelze pro jejich zastavěnost vydat, bylo prokázáno, že se zde vhodné pozemky, které by bylo možné zařadit do veřejné nabídky, nenacházejí. Žalobci se nyní rovněž soudní cestou domáhají vydání náhradních pozemků v k. ú. [adresa]. Soudy konstatovaly liknavost a svévolnost na straně žalovaného, zejména potud, že do systému veřejných nabídek nebyly zařazeny pozemky vhodné k uspokojení restitučních nároků žalobců. K tomuto závěru se přiklání i odvolací soud, neboť hodnotí jednak časový odstup od doby, kdy bylo konstatováno, že žalobci, resp. jejich právní předchůdkyně jsou restituenty, konstatována nutnost náhrady předchozích křiv, které souvisely s odnětím pozemků v soukromém vlastnictví a dále, že se zmírnění křivd musí domáhat složitou cestou, kdy žalovaný nenabídl adekvátní pozemky k těm, které byli žalobcům, resp. jejich právní předchůdkyni odebrány. Hodnota nevydaných pozemků dosáhla celkové částky 2 312 157,40 Kč, přičemž po bezmála 19 letech zůstal nevypořádán nárok ve výši 1 886 349,14 Kč. Všechny tyto skutečnosti vzal soud prvního stupně ve svém rozhodnutí v úvahu.

17. Právní hodnocení je tak zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, dle které se oprávněná osoba může domáhat žalobou u soudu vydání konkrétního pozemku, aniž by byl zahrnut do veřejné nabídky, pokud ze strany žalovaného či jeho právního předchůdce, [orgán] došlo k liknavému a svévolnému postupu.

18. Druhá odvolací námitka žalované se týká převoditelnosti předmětného pozemku. V této souvislosti odvolací soud předesílá, že dle judikatury Nejvyššího soudu je úkolem soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (viz rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).

19. Odvolací soud, pokud jde o pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a ve shodě s ním má za to, že jeho převodu nebrání žádná ze zákonem či judikaturou vymezených překážek. Odvolací soud připomíná, že důvodem existence výluk pro převod pozemků je veřejný zájem, který v konkrétním případě převáží nad zájmem restitučním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2955/2014). Požadovaný pozemek není určen k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, jedná se o zahradu k individuální rekreaci. Překážkou vydání pozemku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být také, že se jedná o funkční souvislost pozemků se stavbou. V tomto konkrétním případě na pozemku žádná stavba není, ta se nachází pouze na přilehlém pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (dům č. p. [číslo]), k níž je přístup umožněn dalším přilehlým pozemkem, nikoliv přes předmětný pozemek. Skutečnost, že pozemek je dočasně využíván na základě nájemní smlouvy jinými osobami, vydání pozemku nebrání. Takto založené vztahy nezpůsobují překážku převodu pozemku, žalobci se jako budoucí vlastníci pozemku stanou nově stranou této smlouvy na místo státu.

20. Závěrem odvolací soud dodává, že ani pro případ, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] nabude právní moci, nebudou restituční nároky žalobců zcela uspokojeny, neboť dosud nebyl vypořádán nárok v celkové výši 1 886 349,15 Kč, tímto rozsudkem je uspokojen nárok ohledně částky 127 381,50 Kč a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] nárok ve výši 593 589,02 Kč.

21. Odvolací soud tak uzavírá, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé (výrok I) věcně správný, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II). a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně ve věci úspěšným žalobcům náleží mimosmluvní odměna advokáta žalobců za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 8. 4. 2025) podle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve výši 14 928 Kč vycházející z tarifní hodnoty 127 381,50 Kč (hodnota náhradního pozemku) za zastupování 3 osob (ust. § 12 odst. 4 AT), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč za čas strávený cestou k jednání soudu celkem 10 půlhodin po 150 Kč a cestovné za ve výši 3 363,90 Kč za cestu z [adresa] a zpět dne 8. 4. 2025 osobním automobilem [nazev], RZ [SPZ] při vzdálenosti za cestu z [adresa] a zpět 415,8 km, průměrné spotřebě 6,6 l motorové nafty/100 km, vyhláškové ceně paliva 34,70 Kč za 1 litr a paušální náhrady 5,8 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., to vše zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty ze součtu všech náhrad, tj. 4 250,80 Kč. Celkově žalobcům v odvolacím řízení vzniklo právo na náhradu nákladů ve výši 24 492,70 Kč.