o 72 500 Kč, 45 764 Kč s příslušenstvím a o 63 638 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 72 500 Kč (výrok I.) a o zaplacení částky 45 764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 18. 4. 2021 do zaplacení (výrok II.), výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a co do částky 22 498 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 8. 2021 do zaplacení žalobu zamítl. Konečně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 69 890,60 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta] (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o třech původně samostatně vedených žalobách, v nichž se žalobce domáhal po žalované zaplacení níže uvedených částek s příslušenstvím. V řízení vedeném původně pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 72 500 Kč a v řízení původně vedeném pod sp. zn. [spisová značka] žalobce požadoval na žalované zaplacení částky 63 638 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjček peněžních prostředků, které žalované poskytl v průběhu jejich soužití. V rámci této částky požadoval po žalované zaplacení částek 24 200 Kč a 16 940 Kč, které hradil za žalovanou z titulu právního zastoupení žalované advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. V řízení původně vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal na žalované 45 764 Kč s příslušenstvím z titulu provedení opravy vozidla žalované.

3. Žalovaná s žalobami nesouhlasila, namítala, že se nejednalo o zápůjčky, ale o dobrovolná plnění v rámci partnerského vztahu. Ohledně nároku na zaplacení částek 24 200 Kč a 16 940 Kč zpochybnila existenci pohledávek vůči [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že žalobce převedl tyto částky ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO] bez jejího souhlasu a vědomí.

4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 11. 2022 č. j. [spisová značka] spojil všechna řízení ke společnému projednání s tím, že budou nadále vedena pod sp. zn. [spisová značka].

5. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně dospěl k závěru, pokud jde o částky 72 500 Kč (původně vedené pod sp. zn. [spisová značka]), 22 498 Kč s příslušenstvím (původně vedené pod sp. zn. [spisová značka]) a částky 45 764 Kč s příslušenstvím (původně vedené pod sp. zn. [spisová značka]) se nejednalo o zápůjčky, ale šlo o darování mezi partnery, přičemž neshledal důvody pro naplnění ustanovení o vrácení daru. Nárok na zaplacení částky 41 140 Kč s příslušenstvím (za poskytnuté právní služby [tituly před jménem] [jméno FO]) posoudil soud prvního stupně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z. z titulu plnění za jiného. Ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že bylo vyvráceno tvrzení žalované, že o existenci faktur nevěděla. Nelze pak aplikovat ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., neboť samo vědomí plnitele o absenci jeho povinnosti k úhradě cizího dluhu nevylučuje vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči osobě, za níž plnil a již se zánikem dluhu dostalo majetkového prospěchu. Proto soud žalobě v této části vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství pohledávky, jehož výši shledal souladnou s právními předpisy.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení úspěšnější žalované přiznal 54,76% nákladů řízení v souhrnné výši 69 890,60 Kč.

7. Proti vyhovující části výroku III. a proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Předně namítala, že se nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení, neboť žalobce zaplatil za žalovanou částku 41 140 Kč v rámci jejich partnerského soužití, kdy žalované sám nabídl, že za ni náklady na právní zastoupení zaplatí. Žalovaná pak sice žalobci faktury od advokáta přeposlala, aniž by se však jimi blíže zabývala, neboť jí žalobce slíbil, že se o tuto záležitost postará. Žalovaná pak na oplátku v rámci partnerského soužití také platila různé výdaje, jako např. náklady na chod domácnosti, potraviny, další nezbytné věci, starala se o syna žalobce, aniž by tato plnění nárokovala zpět. Žalovaná tedy platila jiné výdaje a nemohla se tak nijak obohatit. Žalobce posléze sám uvedl, že jsou se žalovanou vypořádání a že po žalované nic nechce. To dosvědčuje nahrávka, kterou soud odmítl provést k důkazu, jejíž pravost nicméně potvrdil sám žalobce. Žalobce se proto nemohl posléze rozhodnout, že uvedené částky bude po žalované vymáhat. I kdyby se jednalo o bezdůvodné obohacení, neměl by na jeho vrácení žalobce nárok, neboť věděl, že k úhradě není povinen, přesto toto plnění žalované sám nabídl. K tomu žalovaná odkázal na ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.

8. Žalovaná nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení. Měla za to, že soud prvního stupně o nich neměl rozhodnout podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ale s ohledem na nepatrný neúspěch žalované (140 762 Kč versus 41 140 Kč) podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a měl žalované přiznat jejich plnou náhradu. Žalovaná soudu prvního stupně dále vytýkala, že jí nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za některé úkony právní služby, aniž by to řádně odůvodnil. Ve věci, která byla původně vedená pod sp. zn. [spisová značka] (před spojením věcí) měl žalované dále přiznat náklady za tyto úkony: reakce na výzvu k úhradě platby a návrh možného řešení věci ze dne 3. 8. 2022, porada s klientem dne 20. 9. 2022, nahlédnutí do spisu dne 17. 10. 2022, porada dne 19. 10. 2022, porada dne 3. 11. 2022. Ve věci, která byla původně vedená pod sp. zn. [spisová značka] (před spojením věcí) měl žalované ještě přiznat náklady na právní zastoupení za tyto úkony: nahlédnutí do spisu dne 7. 9. 2022, porada dne 9. 9. 2022, porada dne 23. 10. 2022. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (před spojením věcí) měl soud přiznat žalované náklady na právní zastoupení za tyto úkony: porada s klientem dne 11. 10. 2022, vyjádření ze dne 13. 10. 2022, porada dne 20. 10. 2022. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (po spojení věcí): reakce na přípis z 15. 11. 2022, porada dne 1. 12. 2022, námitka ze dne 9. 12. 2022, sdělení stavu mediačního řízení ze dne 9. 12. 2022, porada dne 19. 4. 2023, porada dne 12. 6. 2023, účast na jednání dne 19. 6. 2023 (za další započaté dvě hodiny), porada dne 8. 8. 2023, porada dne 23. 10. 2023, účast na jednání dne 26. 10. 2023 (za další započaté dvě hodiny), porada dne 7. 12. 2023.

9. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadené výroky tak, že žalobu zamítne i co do částky 41 140 Kč s příslušenstvím a přizná jí plnou náhradu nákladů řízení.

10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku v napadených výrocích jako věcně správného, když souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Stejně tak se ztotožnil s výrokem o nákladech řízení. Měl za to, že ne každou poradu s klientem lze považovat za účelný úkon, obzvlášť v případě žalované, která se v řízení bránila pořád stejnou argumentací. Za neúčelný úkon považoval sdělení žalované o výsledku mediačního řízení, v němž je pouze uvedeno, že se žalovaná mediace nezúčastnila ze zdravotních důvodů, jakož i reakci na výzvu k úhradě, neboť ta se týkala mimosoudní komunikace mezi stranami. Není pak pravdou, že by jednání u soudu trvaly více než 2 hodiny. Náklady pak měly být prokázány již v řízení před soudem prvního stupně.

11. Odvolací soud přezkoumal prvostupňový rozsudek ve výrocích, v niž byl odvoláním dotčen, tj. ve vyhovující části výroku III. a ve výroku IV. o nákladech řízení, podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování shledal odvolání nedůvodným.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, tak jak jej zjistil soud prvního stupně, pokud jde o předmětný nárok na zaplacení částky 41 140 Kč. Žalobce a žalovaná byli partneři. [tituly před jménem] [jméno FO] poskytl žalované právní služby, které vyúčtoval fakturou ze dne 10. 9. 2020 č. [číslo] na částku 24 200 Kč a dále fakturou ze dne 12. 1. 2021 č. [číslo] na částku 16 940 Kč. Faktury byly [tituly před jménem] [jméno FO] zaslány žalované, která je následně přeposlala žalobci k úhradě, který tak s vědomím žalované učinil. Poté, co došlo k rozpadu jejich vztahu na začátku roku 2021, prohlásil žalobce vůči žalované, „že jsou vyrovnáni a nic po ní nechtěl.“. Následně po zjištění, že žalovaná nebyla nemajetná, začal chtít peníze na žalované zpět. Žalovaná po své matce zdědila částku přesahující 600 000 Kč, a to na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 2. 2020, které nabylo právní moci dne 13. 5. 2020.

13. Pokud jde o právní posouzení, je v prvé řadě správný názor soudu prvního stupně, že se v daném případě jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalované, neboť se jednalo o majetkový prospěch, který žalovaná získala tím, že za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama v smyslu us.t § 2991 odst. 2 o. z. Odvolací soud nemůže přisvědčit argumentaci žalované, že úhrada právních služeb za partnera je běžnou úhradou v rámci partnerského soužití; za takovou běžnou úhradu by bylo možno považovat úhradu věcí denní potřeby či volnočasových aktivit, mezi něž však žalovaný nárok nespadá. Správně soud prvního stupně rovněž dovodil, že není aplikovatelné ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., neboť podle komentářové literatury (Wolters Kluwer, ASPI, komentář k § 2997 o. z.) liberační důvod vědomého plnění nedluhu se neprosadí při vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného. Právo osoby, jež vědomě splnila cizí dluh, ač k tomu nebyla povinna, na vydání bezdůvodného obohacení proti subjektu, jehož dluh byl splněn, není ust. § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. dotčeno. Žalované tak vznikla povinnost vydat žalobci, co za ni plnil, ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z.

14. Soud prvního stupně však již nijak právně nehodnotil další skutkové okolnosti, které byly v řízení tvrzeny a prokázány, resp. které byly mezi účastníky nesporné, a to skutečnost, že žalobce žalované při jejich rozchodu sdělil, že jsou vyrovnaní a že po ní nic nechce.

15. Odvolací soud má za to, že tuto skutečnost lze posoudit jako prominutí dluhu ve smyslu ust. § 1995 o. z. S tímto svým názorem seznámil účastníky při jednání konaném dne 8. 4. 2025.

16. Podle § 1995 odst. 1 o. z. promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu.

17. Prominutí ze strany věřitele může být učiněno v zásadě jakýmkoliv dostatečně určitým a srozumitelným prohlášením, učiněným navíc v jakékoliv formě. Prohlášení věřitele může být buď výslovné nebo i konkludentní, musí jít ale vždy o hmotněprávní úkon, který směřuje k prominutí dluhu. Pokud jde o rozsah, bude se mít zásadně za to, že se prominutí vztahuje na celý daný dluh, nikoliv jen na jeho část, není-li věřitelem určeno jinak. Zákon nijak neřeší důvod, pro který k prominutí dochází, Fakticky půjde o případy buď bezúplatného „dobrodiní“ věřitele, anebo jde o součást nějakého širšího vypořádání mezi stranami. Na účinky konkrétního aktu prominutí to však dopad nemá. Zákon pak konstruuje domněnku souhlasu dlužníka. (Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část, (§ 1721-§ 2054), 1. vydání, 2014, s. 1165-1171, beck-online). Prominutí dluhu má za následek zánik dluhu, tedy zánik povinnosti k plnění.

18. V projednávané věci žalobce prohlásil, že „jsou se žalovanou vyrovnáni“ a že po ní „nic nechce“, přestože věděl, že žalovaná má vůči němu závazky, mimo jiné závazek vrátit mu, co za ni hradil [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedené prohlášení odvolací soud hodnotí, jak shora uvedeno, jako prominutí dluhu ve smyslu citovaného ustanovení. Uvedené prohlášení přitom odvolací soud považuje za dostatečně určité a srozumitelné, neboť tímto došlo k prominutí všech dluhů, které žalovaná vůči žalobce měla, včetně předmětného dluhu.

19. V reakci na právní názor odvolacího soudu žalobce zopakoval, že dluh žalované prominul proto, že byl uveden v omyl jejím tvrzením, že je nemajetná, neboť mu zatajila, že po své matce zdědila peněžní prostředky přesahující 600 000 Kč.

20. Odvolací soud při odvolacím jednání konaném dne 8. 4. 2025 poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy ke shora uvedenému tvrzení, na což žalobce reagoval návrhem na provedení výslechu svědků, a to jeho syna [jméno FO] a sestry žalované [jméno FO] a dále bývalého partnera žalované [jméno FO]. Syn žalobce a sestra žalované se měli vyjádřit k jednání žalované vůči žalobci, bývalý partner žalované k jednání žalované vůči jejím bývalým partnerům.

21. Odvolací soud při jednání konaném dne 10. 6. 2025 vyslechl svědky [jméno FO] a [jméno FO]. Návrh na výslech svědka [jméno FO] zamítl, neboť pro rozhodnutí ve věci není podstatné chování žalované vůči jejím dalším bývalým partnerům, ale pouze jednání ve vztahu k žalobci.

22. Z výslechu svědků vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaná se před žalobcem prezentovala tak, že je ve finanční krizi (výpověď svědka [jméno FO]) a svou sestru požádala, aby žalovanému nesdělovala, že po jejich matce zdědila (v r. 2020) finanční prostředky (výpověď svědkyně [jméno FO]). Na základě uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce žalované dluh prominul (na začátku roku 2021) proto, že se mylně domníval, že je žalovaná nemajetná. Jednal tak v podstatném omylu, v něž byl uveden žalovanou. Ve smyslu ust. § 583 o. z. se tak jedná o omyl o rozhodující okolnosti, který má za následek neplatnost právního jednání (prominutí dluhu). Této neplatnosti se žalobce dovolal. Obrana žalované, že nebylo prokázáno, kdy a v jaké výši a zda vůbec žalovaná peněžní prostředky z dědictví obdržela, není důvodná, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že na základě dědického rozhodnutí ze dne 13. 2. 2020, které nabylo právní moci dne 13. 5. 2020 žalovaná zdědila částku 614 297,05 Kč. Nejpozději ke dni právní moci uvedeného usnesení tak měla právo s těmito prostředky nakládat.

23. Vzhledem k tomu, že prominutí dluhu je neplatné, platí, že žalovaná se bezdůvodně obohatila tím, že za ni žalobce plnil, co měla sama plnit. Žalované tak vznikla povinnost vydat žalobci, co za ni plnil, ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve vyhovující části výroku III. ohledně částky 41 140 Kč s příslušenstvím, které soud prvního stupně správně stanovil, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Ve výrocích o věci samé I., II. a v zamítavé části výroku III. nebyl rozsudek odvoláním dotčen.

25. Odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. i výrok o nákladech řízení. Soud prvního stupně správně postupoval podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., s ohledem na částečný úspěch obou účastníků řízení. Pro aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. nebyly splněny předpoklady, neboť neúspěch žalované nebyl v poměrně nepatrné části. Podle komentářové literatury (Občanský soudní řád, 3. vydání (3. aktualizace, 2024): M. Bílý, beck-online) o nepatrný neúspěch jde všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule (zpravidla pod 10 %). V projednávané věci byla žalovaná úspěšná co do částky 140 762 Kč (tj. co do 77,38%) a neúspěšná co do částky 41 140 Kč (tj. co do 22,61%), její neúspěch proto nelze považovat za nepatrný. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že žalovaná má právo na 54,76% nákladů řízení. Jejich výši pak soud prvního stupně i správně vyčíslil.

26. Není po právu námitka žalované, že soud prvního stupně řádně neodůvodnil, proč náklady za některé úkony žalované nepřiznal. Naopak, to soud prvního stupně vysvětlil v bodu 23. odůvodnění. S tím se odvolací soud plně ztotožňuje a nad rámec uvedeného dodává následující. Žalovaná se domáhá, aby jí byla přiznána odměna za dalších 22 úkonů. Jedná se o tyto úkony: Ve věci, která byla původně vedená pod sp. zn. [spisová značka]: 1) reakce na výzvu k úhradě platby a návrh možného řešení věci ze dne 3. 8. 2022, 2) porada s klientem dne 20. 9. 2022, 3) nahlédnutí do spisu dne 17. 10. 2022, 4) porada dne 19. 10. 2022, 5) porada dne 3. 11. 2022. Ve věci, která byla původně vedená pod sp. zn. [spisová značka] (před spojením věcí): 6) nahlédnutí do spisu dne 7. 9. 2022, 7) porada dne 9. 9. 2022, 8) porada dne 23. 10. 2022. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (před spojením věcí): 9) porada s klientem dne 11. 10. 2022, 10) vyjádření ze dne 13. 10. 2022, 11) porada dne 20. 10. 2022, ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (po spojením věcí): 12) reakce na přípis z 15. 11. 2022, 13) porada dne 1. 12. 2022, 14) námitka ze dne 9. 12. 2022, 15) sdělení stavu mediačního řízení ze dne 9. 12. 2022, 16) porada dne 19. 4. 2023, 17) porada dne 12. 6. 2023, 18) účast na jednání dne 19. 6. 2023 (za další započaté dvě hodiny), 19) porada dne 8. 8. 2023, 20) porada dne 23. 10. 2023, 21) účast na jednání dne 26. 10. 2023 (za další započaté dvě hodiny), 22) porada dne 7. 12. 2023.

27. K jednotlivým úkonům lze uvést následující. Úkon ad 1) byl učiněn před zahájením řízení vedeném původně pod sp. zn. [spisová značka], a proto nemůže patřit k nákladům řízení. Porady s klientem (úkony ad 2), 4), 5), 7), 8), 9), 11), 13), 16), 17), 19), 20), 22) sice byly prokázány úředními záznamy o provedených poradách, nicméně odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že se nejednalo o náklady účelně vynaložené, neboť množství a zejména délka účtovaných porad neodpovídala předmětu sporu, míře jeho složitosti a v zásadě neměnnému stanovisku účastníků. Zejména pokud jde o porady před nařízenými jednáními, které byly povětšinou odročeny za účelem dalšího dokazování, není odvolacímu soudu zřejmé, co mohlo být předmětem porad trvajících déle než hodinu. Pokud jde o nahlédnutí do spisu (úkony ad 3) a 6), sdílí odvolací soud názor soudu prvního stupně, že s ohledem na jejich délku (která dle obsahu spisu skutečně trvala 5-10 minut) a dosavadní objem spisu čítající pouze několik listů nebyly tyto úkony potřebné k účelnému bránění práva. Bylo totiž judikováno, že za samostatný úkon právní služby lze považovat též prostudování soudního spisu tam, kde protistrana založí do spisu velké množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). K takové situace však v projednávané věci nedošlo. Úkony pod body 10) a 12) pak nejsou součástí spisového materiálu. Úkony pod body 18) a 21) si rovněž žalovaná nárokuje neoprávněně, neboť z protokolu o jednání ze dne 19. 6. 2023 a ze dne 26. 10. 2023 plyne, že jejich délka 2 hodiny nepřesahovala. Konkrétně jednání dne 19. 6. 2023 trvalo od 9.30 hod do 11.10 hod a jednání konané dne 26. 10. 2023 trvalo od 9.30 hod do 11.18 hod. Konečně úkon pod bodem 15) – sdělení stavu mediačního řízení není úkonem právní služby účtovatelným dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a úkon pod bodem 14) nebyl shledán potřebným pro účelné bránění práva.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby ( písemné podání ve věci samé ze dne 7. 5. 2025 učiněné na výzvu soudu, 2x účast u odvolacího jednání) po 2 780 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 náhradami hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, celkem 9 690 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.