o určení dědického práva ,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky [jméno FO], roz. Davídkové, nar. [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum], (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně žalované. Výroky III. a IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně na svědečném částku [částka] a na znalečném částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky [jméno FO]. Žalobkyně byla v dědickém řízení vedeném pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO], poté, co odmítla dědické právo žalované, vyzvána, aby uplatnila své dědické právo určovací žalobou. Žalobkyně, vnučka zůstavitelky, tvrdila, že zůstavitelka během svého života sepsala celkem [hodnota] závětí, v předposlední z nichž, sepsané notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], pod [číslo] ustanovila dědicem veškerého svého majetku svého manžela [jméno FO] a v případě, že by nedědil, pak žalobkyni. Poslední závěť, sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Praze pod sp. zn. [číslo], dne [datum], tedy jen pár dnů před smrtí zůstavitelky, ve které povolala za dědičku veškerého svého majetku žalovanou, a v případě, že by nedědila, její dceru [jméno FO], považovala za neplatnou, jednak proto, že zůstavitelka s ohledem na svůj věk, [podezřelý výraz] stav nemohla být způsobilá k tomuto právnímu jednání a dále s ohledem na vady zraku nemohla vidět, co podepisuje.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Sporovala, že by zůstavitelka nebyla způsobilá závěť učinit, samotná závěť byla sepsána formou notářského zápisu, při formulování závěti byla po celou dobu přítomna notářka, která listinu sepisovala. Zůstavitelka odkázala svůj majetek žalované proto, že ta jí pomáhala, zatímco žalobkyně o ni jevila malý zájem, z čehož byla zůstavitelka zklamaná.

4. Soud prvního stupně již o věci jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl. Odvolací soud usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby provedl žalobkyní navržený znalecký posudek z oboru oftalmologie.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně je vnučkou zůstavitelky [jméno FO], zemřelé dne [datum], žalovaná je dlouholetou přítelkyní zůstavitelky. Zůstavitelka za svého života sepsala formou notářských zápisů několik závětí, přičemž poslední závětí, sepsanou dne [datum], rovněž ve formě notářského zápisu, [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou se sídlem v Praze, povolala za dědičku veškerého svého majetku žalovanou a pro případ, že by nedědila, pak její dceru [jméno FO]. Zůstavitelka za svého života vydědila svého syna (otce žalobkyně) a svoji druhou vnučku (sestru žalobkyně). Při podpisu závěti ze dne [datum] požádala zůstavitelka notářku i o sepis listiny o vydědění žalobkyně, zemřela však dříve, než mohla tento notářský zápis podepsat. Zůstavitelka trpěla zdravotními problémy přiměřenými věku (srdeční nedostatečnost, pohybové problémy), dále těžkou krátkozrakostí a stařeckou vetchozrakostí, toto oslabení zraku jí nezpůsobilo slepotu a byla schopna, za pomoci lupy, číst a psát si poznámky. Způsobilost zůstavitelky k provedení zkoumaného právního úkonu byla z [podezřelý výraz] hlediska plně funkční. Zůstavitelka byla s vysokou pravděpodobností schopna dne [datum] přečíst notářský zápis. Tento skutkový závěr učinil soud prvního stupně z revizního znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zůstavitelka byla z chování žalobkyně vůči ní (nedostatek pomoci, péče a zájmu) zklamaná.

6. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 1494 a násl. o. z. č. 89/2012 Sb. Poté, co zjistil, že žalobkyně podala žalobu včas, dovodil, že zůstavitelka byla v době sepsání poslední závěti plně svéprávná, uvědomující si jasně význam a právní následky závěti, kterou pořídila na základě svobodného rozhodnutí a byla schopna si závěť před podpisem přečíst. V řízení nebylo podle soudu prvního stupně, ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. prokázáno tvrzení žalobkyně, že by zůstavitelka poslední vůli učinila nikoli ze svobodné vůle, nebo že by byla po psychické stránce neschopna takové právní jednání učinit. Naopak svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], notářky, která závěť se zůstavitelkou sepisovala, bylo prokázáno, že průběh, sepisování a podpis závěti zcela odpovídá jeho písemnému zachycení v této veřejné listině. Notářka neměla sebemenší důvod postupovat v rozporu se zákonem a v případě, že by ji zůstavitelka informovala, že není schopna si text závěti sama přečíst, nezajistit účast tří svědků při tomto úkonu, tak jak požaduje ust. § 1535 odst. 1 o. z. O tom, že závěť obsahuje pravou vůli zůstavitelky, neměl soud prvního stupně pochybnosti, neboť z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že zůstavitelka neměla v posledním období života se žalobkyní dobrý vztah. Soud prvního stupně uzavřel, že zůstavitelka závěť ze dne [datum], učiněnou formou veřejné listiny, sepsala na základě svobodného rozhodnutí a ve zcela dobrém psychickém stavu. Zároveň dovodil, že s ohledem na to, že zůstavitelka byla schopna závěť přečíst, tudíž nebylo potřeba ji sepsat způsobem dle ust. § 1537 ve spojení s ust. § 1535 odst. 1 o. z. Závěť netrpí ani formální vadou, která by ji činila neplatnou, proto žaloba není opodstatněna.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši [částka]. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit státu náklady vynaložené na svědečné a znalečné.

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. V prvé řadě soudu prvního stupně vytýkala, že dvakrát jednal v její nepřítomnosti, a to přesto, že žádala o odročení jednání z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého [podezřelý výraz], který soudu doložila. Soud prvního stupně přesto v její nepřítomnosti vyslechl znalce, takže žalobkyně neměla možnost klást mu otázky a také neměla možnost přednést závěrečný návrh a být poučena podle § 205a o. s. ř. Tím bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Není pravdou, že by žalobkyně na Facebook dávala informace ze svého života. Není vyloučeno, že si účet se jménem žalobkyně založila právě žalovaná, a to poté, co znalec [tituly před jménem] [jméno FO] naprosto jednoznačně vyloučil, že by zůstavitelka byla schopna závěť přečíst. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se znaleckým posudkem vypracovaným [podezřelý výraz] v Praze. Závěry tohoto posudku si soud prvního stupně nesprávně vyložil, nehodnotil je v kontextu ostatních provedených důkazů a dospěl proto k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěr, že zůstavitelka byla schopna přečíst notářský zápis, není medicínsky nijak odůvodněn; odůvodňuje to pouze tím, že svědci viděli, že zůstavitelka mohla číst. Šlo ovšem o svědky navržené žalovanou, kteří měli zájem na výsledku sporu. Zejména pokud soud vyšel z výpovědi notářky, tak ta měla na výsledku sporu přímý zájem, neboť žalobkyně na ni podala stížnost na notářskou komoru proto, že nebyla dodržena příslušná ustanovení občanského zákoníku při sepisu závěti s nevidomou osobou. Při jednání pak notářka na žalobkyni slovně útočila a vyjadřovala se o ní nelichotivě. Na výsledku sporu pak byl zainteresovaný i makléř, který s notářkou dlouhodobě spolupracuje, neboť žalovaná plánovala jeho prostřednictvím byt náležející zůstavitelce prodat, z čehož by měl provizi. Soud prvního stupně pak při hodnocení důkazů zcela přehlédl, že zůstavitelka trpěla těžkou krátkozrakostí a šedým zákalem, což vyústilo v praktickou nevidomost, a že používala bílou slepeckou hůl. Tento závěr ostatně vyplývá i z lékařské dokumentace zůstavitelky. Soud se nevypořádal ani s tím, že k sepisu závěti došlo jen několik dní před smrtí zůstavitelky, kterou žalovaná zneužila. Žalobkyně tak setrvala na tom, že předmětná závěť, sepsaná formou notářského zápisu, je neplatná pro porušení ust. § 1536 odst. 1 o. z. Jak již uvedeno, na notářku [tituly před jménem] [jméno FO] podala stížnost na Notářskou komoru, přičemž soud ani nevyčkal na skončení řízení o této stížnosti. O tomto se soud prvního stupně v rozsudku vůbec nezmiňuje. Stejně tak se nezmiňuje o řadě dalších důkazů ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se proto domnívá, že soud nebyl nestranný a v řízení nadržoval žalované. O tom ostatně svědčí i první ve věci vydaný rozsudek, který byl zrušen odvolacím jako nezákonný. Konečně žalobkyně poukázala na ust. § 2 odst. a § 3 odst. 2 písm. b) o. z., z nichž druhé citované se týká zvláštní zákonné ochrany rodiny jako jedné ze stěžejních zásad soukromého práv. V tomto případě jde o spor rodiny [jméno FO] proti cizímu prvku – proti cizí závětní dědičce bez jakéhokoliv příbuzenského vztahu k zůstavitelce. Jednání žalované je tak contra bonos mores. Žalobkyně ze všech shora uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Předně měla za to, že nebylo jakkoliv porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Není pravdou, že by soud opominul důkazy svědčící ve prospěch žalobkyně; z odvolání není ani zřejmé, o jaké důkazy by se mělo jednat, a to zřejmě proto, že žádné takové důkazy neexistují. Postup žalobkyně v průběhu řízení pak žalovaná považuje za obstrukční jednání, vedené s cílem oddálit finální rozhodnutí ve věci. Svůj [podezřelý výraz] žalobkyně soudu neprokázala, nadto právní zástupce žalobkyně věděl, že znalec byl vyslechnut, obdržel protokol z jednání s jeho výpovědí, o zopakování jeho výslechu nežádal a ani znalecký posudek či výpověď znalce jinak nezpochybnil. Žalovaná popřela, že by založila na Facebooku profil se jménem žalobkyně, toto tvrzení označila za absurdní. Znalecký posudek vypracovaný [podezřelý výraz] považovala žalovaná za správný, podložený a dostatečně odůvodněný. Znalecký ústav se vypořádal i s těžkou krátkozrakostí, resp. praktickou nevidomostí zůstavitelky a vysvětlil, z jakého důvodu tuto otázku hodnotil jinak než zdravotníci, kteří nebyli odborníci v tomto oboru. Žalovaná poukázala také na to, že žalobkyně tvrzenou zainteresovanost notářky a realitního makléře na výsledku sporu nijak nedoložila, stejně jako neprokázala, že by snad realitní makléř [tituly před jménem] [jméno FO] tlačil na notářku při sepisování závěti. Toto tvrzení žalobkyně nedává smysl ani proto, že byt prostřednictvím jmenovaného makléře hodlala prodat zůstavitelka, nikoliv žalovaná, která v té době ani nevěděla, že zůstavitelka sepsala závěť v její prospěch. Výpověď notářky a realitního makléře se pak shodují s výpovědí osob, které se pohybovaly v blízkosti zůstavitelky na konci jejího života, včetně řádové sestry. V řízení pak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že zůstavitelka nebyla schopna závěť přečíst.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. V prvé řadě není důvodná námitka žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil, když jednal dne [datum] a dne [datum] v její nepřítomnosti. Z obsahu spisu plyne, že omluva žalobkyně a její žádost o odročení jednání nařízeného na [datum] byla odůvodněna [podezřelý výraz] žalobkyně a doložena potvrzením o pracovní neschopnosti. Z jednání nařízeného na [datum] se žalobkyně omluvila dne [datum], a to z důvodu trvající pracovní neschopnosti, a požádala o odročení jednání. Svou žádost ničím nedoložila. Soud prvního stupně zjistil od ošetřující lékařky žalobkyně, že poslední pracovní neschopnost žalobkyně skončila dne [datum]. Odvolací soud je toho názoru, že osobní účast žalobkyně u žádného z uvedených jednání nebyla nutná a nic nebránilo tomu, aby se jednání zúčastnil právní zástupce žalobkyně a aby při prvním z uvedených jednání kladl zpracovateli znaleckého posudku, který byl toho dne vyslýchán, otázky a aby při posledním jednání přednesl závěrečný návrh. Zástupce žalobkyně, který má tzv. procesní plnou moc, totiž mohl jménem žalobkyně činit veškeré úkony během řízení. Poslední žádost o odročení pak nebyla ničím doložena. Soud prvního stupně proto považoval obě žádosti o odročení jednání po právu za nedůvodné a nepochybil, když podle ust. § 101 odst. 3 o. s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.

12. Soud prvního stupně má dále za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění. Soud prvního stupně správně poté, co žalobkyně navrhla vypracování revizního znaleckého posudku, k provedení tohoto důkazu přistoupil, neboť byly dány pochybnosti o správnosti posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně zcela správně při svém rozhodování vyšel z revizního znaleckého posudku [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] v Praze, ve spojení s výpovědí jeho zpracovatele. Soud nemůže hodnotit odborné závěry znalce, ale to, zda jsou tyto náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalecký ústav hodnotil všechny skutečnosti, k nimž bylo třeba přihlédnout, a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. V tomto směru shledal i odvolací soud znalecký posudek zcela vyhovující, neboť měl všechny požadované náležitosti a zcela vyhověl zadání soudu, zpracovatel posudku pak své závěry stvrdil a blíže je vysvětlil ve své výpovědi. Ve znaleckém posudku i ve výpovědi zpracovatele bylo vysvětleno, jak je možné, že zůstavitelka byla schopna samostatně číst psaný text, nebyla však schopna se samostatně pohybovat po okolí (viz bod 6. 2 Znaleckého posudku: „Vycvičený“ pacient je schopen využít i malé ostrůvky zbylého vidění, jestli je v klidu a může přesně zaměřit sledovaný text. Při pohybu vlastním či v okolí se handicap zvýrazní a vidění je pak horší, někdy i výrazně. Orientaci v prostoru zhoršoval i výpad periferního vidění při glaukomu). Rovněž je ve znaleckém posudku vysvětleno, že záznamy ve [podezřelý výraz] dokumentaci o praktické nevidomosti byly učiněny zdravotníky bez erudice v posuzování praktické použitelnosti zbytku vizu (rovněž bod 6.2. posudku). Není ani důvodná námitka žalobkyně, že znalecký ústav při formulování svých závěrů vycházel pouze ze svědeckých výpovědí učiněných v tomto řízení. Naopak, ze znaleckého posudku jasně plyne, že znalecký ústav vycházel ze všech lékařských zpráv, které byly obsahem spisu.

13. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně při zjišťování schopnosti zůstavitelky přečíst závěť nevyšel, vyšel pouze z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], primárně však vyšel, jak shora uvedeno, z revizního znaleckého posudku. Svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] považoval soud prvního stupně za věrohodnou; měl za to, že notářka neměla žádný důvod postupovat při sepisu závěti v rozporu se zákonem a v případě, že by zjistila, že zůstavitelka není schopna si text závěti přečíst, nic jí nebránilo v tom zajistit účast tří svědků při tomto úkonu, tak jak to vyžaduje ust. § 1535 o. z., což by ve [podezřelý výraz] zařízení, které disponuje dostatečným personálním vybavením, neměl být žádný problém. Ani tomuto hodnocení věrohodnosti svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nemá odvolací soud co vytknout. Skutečnost, že žalobkyně posléze podala na svědkyni stížnost na Notářskou komoru, z ní nemůže sama o sobě učinit nevěrohodnou či zaujatou. Pak by totiž bylo možno znevěrohodnit jakéhokoliv svědka tím, že na něj bude podána stížnost či jiný podnět k prověření.

14. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně nezmiňuje o řadě důkazů ve prospěch žalobkyně. Naopak, soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku důkladně popsal obsah všech v řízení provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř.

15. Závěr soudu prvního stupně, že zůstavitelka byla schopna závěť přečíst, tak vyplývá z provedeného dokazování, proto nebylo třeba, aby byla závěť uzavřena postupem dle § 65 až 68 notářského řádu (tedy za účasti dvou svědků). Ust. § 1535 o. z. ve znění od [datum], na které poukazoval soud prvního stupně, ani ust. § 1536 o. z. (také ve znění od [datum]), na které poukazovala žalobkyně, nejsou použitelná, neboť se týkají závěti pořízené soukromou listinou.

16. Odvolací soud se ztotožňuje i se skutkovými závěry a právními závěry soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení způsobilosti zůstavitelky sepsat závěť a o posouzení její vůle takové jednání učinit, k tomu odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně. Ostatně ani odvolatelka proti těmto závěrům nijak nebrojí.

17. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené sdílí závěr soudu prvního stupně, že zůstavitelka závěť ze dne [datum], učiněnou formou veřejné listiny, sepsala na základě svobodného rozhodnutí a zcela způsobilá takové právní jednání učinit a závěť netrpí ani formální vadou, která by ji činila neplatnou. Skutečnost, že závěť byla sepsána jen několik dní před smrtí zůstavitelky, nemá na její platnost žádný vliv.

18. Ani odkaz žalobkyně na ust. § 2 odst. a § 3 odst. 2 písm. b) o. z. nemůže mít na správnost závěrů soudu prvního stupně žádný vliv. Byť to není pro posouzení věci podstatné, sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že to byla právě žalobkyně, kdo vůči zůstavitelce jednal způsobem, který se nedá označit za souladný s dobrými mravy (tak jak to soud prvního stupně popsal v bodu 36. odůvodnění napadeného rozsudku). Konečně je třeba uvést, že odvolací z obsahu spisu nezjistil žádnou skutečnost, z níž by plynulo, že soud prvního stupně nebyl nestranný a v řízení nadržoval žalované.

19. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, stejně jako ve věcně správných výrocích II. – IV. o nákladech řízení.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) za [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do [datum], za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne [datum]) za [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od [datum], 1 náhrada hotových výdajů za [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do [datum], 1 náhrada hotových výdajů za [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od [datum] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka], které je žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované.