o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 53 C 411/2014-1275,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost předložit žalobci prvotní doklady, na základě kterých provedl vyúčtování služeb za rok 2013, pro byt [číslo] o velikosti 3+1 ve 4. nadzemním podlaží, domu [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], ul. [ulice] (výrok I.), a prvotní doklady, na základě kterých provedl pro tentýž byt vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] (výrok II.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce, po připuštění změny žaloby, domáhal po žalovaném předložení prvotních dokladů, na základě kterých žalovaný provedl vyúčtování služeb za rok [rok] a za období od [datum] do [datum], pro byt [číslo] o velikosti 3+1, ve 4. nadzemním podlaží, domu [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], ul. [ulice], jehož byl v té době žalobce nájemcem. Žalovaný mu sice dne [datum] umožnil nahlédnutí do určitých dokladů týkajících se vyúčtování za rok [rok], tyto však dle žalobce nebyly řádné, když v nich chyběly faktury za [částka]. Za rok [rok] mu žalovaný prvotní doklady nepředložil vůbec.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že svou povinnost předložit žalobci doklady, z nichž vycházel při vyhotovení vyúčtování za rok [rok], již splnil, a to dne [datum]. Za rok [rok] již žalobci na předložení dokladů nárok nevznikl, neboť dne [datum] dostal žalobce výpověď z nájmu bytu a nájemní poměr tak skončil. Žalovaný dále tvrdil, že žalobce jedná v rozporu s dobrými mravy, neboť sám své povinnosti neplní, když neplatí řádně a včas nájem a služby spojené s užíváním bytu.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze skutkových zjištění, které jsou podobně uvedeny v bodech 5. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Zejména vzal za prokázané, že žalovaný byl pronajímatelem předmětného bytu v r. [rok], jakož i v období od [datum] do [datum], žalobce byl po celý rok [rok] nájemcem předmětného bytu, že dne [datum] dal žalovaný žalobci výpověď z nájmu bytu a žaloba podaná žalobcem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu byla pravomocně zamítnuta. Žalobce převzal vyúčtování pro rok [rok] dne [datum], opravné vyúčtování pro rok [rok] převzal dne [datum] a vyúčtování pro rok [rok] převzal dne [datum]. Žalobce s vyúčtováním služeb nesouhlasil, proti vyúčtování podal reklamace. Mezi účastníky proběhlo dne [datum] setkání, na kterém bylo žalobci umožněno nahlédnutí do dokladů pro vyúčtování pro rok [rok], týkající se tepelné energie na vytápění a poskytování teplé užitkové vody (tedy položky žalobcem nazvané, sv pro tuv, teplo a ohřev teplé vody), dále doklady, týkající se výpočtu za popelnice, úklid, vodné a společnou elektřinu, ze kterých účetní žalovaného při vyhotovení vyúčtování vycházela. Tuto skutečnost vzal soud prvního stupně za prokázanou zejména ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Žalobci nebylo umožněno nahlédnutí do prvotních dokladů pro vyúčtování za rok [rok].

5. Uvedená skutková zjištění posuzoval soud prvního stupně, pokud jde o předložení dokladů k vyúčtování za rok 2013 s odkazem na ust. § 3074 odst. 1 o. z. podle dosavadních právních předpisů a pokud jde o předložení dokladů k vyúčtování za rok [rok], podle předpisů účinných od [datum], tj. podle § [číslo] odst. 1 o. z. a § 8 zák. č. 67/2013 Sb. Dovodil, že žalobce měl, v souladu s ust. § 727 obč. zák. a § 7 odst. 3 vyhl. č. 372/2001 Sb., s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1262/2015 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 299/2014, právo seznámit se s podklady pro vyúčtování za rok [rok], měl tedy právo na předložení komplexního souboru listin, týkajícího se vyúčtování, za takových podmínek, aby měl možnost reálně se s nimi seznámit, řádně si je prostudovat, a pokud jsou mu předloženy kopie, aby měl možnost porovnat je s originály, případně si na své náklady opatřit výpisy či kopie. Zároveň dovodil, že žalovaný tomuto právu odpovídající povinnost splnil, a to dne [datum]. Pokud žalobce namítal, že tyto doklady nejsou řádné, domáhal se posuzování jejich obsahu, což však nemůže být předmětem tohoto řízení. Podstatné je, že se jednalo o soubor podkladů, z nichž žalovaný, resp. jeho účetní při vyhotovení vyúčtování vycházela.

6. Pokud jde o předložení dokladů za rok 2014, měl soud prvního stupně za to, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován, neboť v r. 2014 již nebyl nájemcem předmětného bytu. Žalobci byla dne [datum] dána výpověď z nájmu bytu, žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu byla pravomocně zamítnuta, od [datum] tak žalobce obýval byt neoprávněně, a proto mu nesvědčí právo domáhat se po žalovaném splnění povinnost předložit doklady pro vyúčtování za rok [rok].

7. Nadto soud prvního stupně dovodil, že žalobní požadavek žalobce je v rozporu s dobými mravy, či dokonce šikanózním výkonem práva, za situace, kdy žalobce si soudní cestou vynucuje splnění povinností po žalovaném, sám však opakovaně své základní povinnosti nájemce hradit nájemné a platby za služby spojené s užíváním bytu neplní. Z jednání žalobce, který klade všechny existující procesní překážky, je patrné, že jeho cílem není se domoci předložení dokladů, ale co nejdéle vést tento spor, pravděpodobně, aby nemohla být ukončena likvidace žalovaného. Žalobce totiž nevzal žalobu zpět ani poté, co mu žalovaný dne [datum] do pokladů umožnil nahlédnout.

8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobce, který byl v řízení zcela procesně neúspěšný, soud prvního stupně zavázal k náhradě všech žalovaným účelně vynaložených nákladů řízení, jež v souhrnu odpovídají částce [částka].

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že jeho žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy. Naopak, v rozporu s dobrými mravy jedná výhradě žalovaný, který mu již od r. [rok] odmítá předložit doklady pro vyúčtování služeb za roky [rok] – [rok] a který jej dále neúspěšně žaloval u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 62/2012 o zaplacení údajného nedoplatku na nájemném a zálohách na služby. Žalobce dále upozornil na to, že likvidátor žalovaného, pan [jméno] [příjmení], je zároveň pověřeným vlastníkem SVJ a nadále v domě vystavuje vadná vyúčtování, reklamace jednotlivých vlastníků neřeší či zamítá a situace se vyhrotila tak, že se proti němu vlastníci jednotek bouří. Není pravdou, že by žalobce dlužil žalovanému na nájemném a zálohách za služby, naopak, žalobce vše uhradil, což může doložit. Neplatiče z něj udělal likvidátor žalovaného vyhotovením nesprávného a neoprávněného vyúčtování. Žalobce nejednal v rozporu s dobrými mravy ani tím, že žalobu nevzal poté, co mu žalovaný umožnil do podkladů nahlédnout, zpět. Tyto podklady totiž nebyly kompletní a navíc se mezi nimi nacházely doklady, které s vyúčtováním služeb neměly nic společného. Tím žalovaný žalobci znemožnil ověřit správnost vyúčtování pro byt, který obýval. Žalobce proto nemohl vzít žalobu zpět. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce nemá nárok na předložení dokladů za r. [rok]. Tento nárok žalobci plyne z vyhl. č. 372/2001 Sb. jako konečnému spotřebiteli. Nadto měl žalobce za to, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že nájemní poměr skončil výpovědí z nájmu bytu. Výpověď z nájmu bytu byla podle jeho názoru absolutně neplatná, neboť neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a to závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu. Soud prvního stupně neprovedl výpověď z nájmu bytu k důkazu, proto tyto skutečnosti nezjistil. Pokud pak žalovaný žalobci nezajistil bytovou náhradu, konkrétně přístřeší, pak měl žalobce právo byt nadále užívat. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že skutečnost, že žalovaný žalobci podklady pro vyúčtování za rok 2013 předložil, vzal za prokázanou z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]; žalobce měl za to, že taková skutkové zjištění nemohl z uvedených důkazů učinit. Žalobce měl dále za to, že soud prvního stupně překročil návrhy účastníků, pokud se zabýval tím, zda žalobce řádně hradil nájemné a zda z tohoto důvodu není jeho žaloba v rozporu s dobrými mravy; tuto skutečnost nadto nepovažoval ve vztahu k povinnosti žalovaného předložit prvotní doklady za podstatnou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě vyhoví.

10. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Námitky žalobce uvedené v odvolání považoval za nepodstatné a nepravdivé. Setrval na tom, že vyúčtování za rok [rok] je správné, což stvrdil i Energetický regulační úřad. V r. [rok] již žalobce nebyl nájemcem bytu, jak potvrdily soudy všech stupňů. Přesto nový vlastník bytu, pan [příjmení], umožnil žalobci nahlédnout do prvotních dokladů za r. 2014, což žalobce odmítl.

11. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.

12. Jak správně dovodil soud prvního stupně, žalobce jako nájemce měl analogicky (ve smyslu ust. § 863 obč. zák. č. 40/1964 Sb.) podle ust. § 727 obč. zák. č. 40/1964 Sb. právo seznámit se s doklady, o něž se vyúčtování za rok 2013 opíralo. Jedná se o takové doklady, z nichž ten, kdo vyúčtování vyhotovuje, skutečně vycházel, nikoliv doklady, z nichž vycházet mohl a měl, bez ohledu na to, zda byly tyto doklady obsahově správné či úplné. Jinými slovy, doklady, z nichž při vyhotovení vyúčtování nebylo vycházeno, nebyl žalovaný povinen žalobci předložit. Jak správně dovodil již soud prvního stupně, předmětem toho řízení není posouzení správnosti uvedených dokladů, ale pouze to, zda žalobci byl předložen kompletní soubor dokladů, z nichž bylo při vyhotovení vyúčtování vycházeno. Soud prvního stupně uzavřel, že tato skutečnost (že žalobci byly předloženy veškeré doklady, na základě kterých bylo provedeno vyúčtování služeb za rok 2013) byla prokázána zejména svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení] a dále výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Žalobce namítá nesprávnost tohoto skutkového zjištění, s tím, že tyto skutečnosti ze svědeckých výpovědí nevyplývají. [příjmení] je však pravdou. Svědkyně [příjmení] jednoznačně vypověděla, že každý rok od žalovaného obdrží šanon dokladů, z nichž vyúčtování připravuje. Kompletní šanon, na jehož základě vyhotovila vyúčtování za rok [rok], byl předložen žalobci. Soud prvního stupně hodnotil její výpověď v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a jeho hodnocení není co vytknout. Svědci [příjmení] a [příjmení] pak potvrdili, že šanon, připravený svědkyní [příjmení], byl žalobci předložen k nahlédnutí dne [datum]. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný povinnost předložit žalobci doklady k vyúčtování za rok [rok] splnil, považuje odvolací soud za správný. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když ve výroku I. žalobu, pokud jde o předložení dokladů za rok [rok], zamítl.

13. Za nesprávný však odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně, že žalobce již v roce [rok] nebyl nájemcem předmětného bytu. V tomto směru odvolací soud doplnil dokazování o výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], z níž zjistil, že výpověď z nájmu bytu byla žalobci dána žalovaným podle § 710 odst. 1 ve spojení s § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. č. 40/1964 Sb., z důvodu dluhu na nájemném a zálohách za služby s užíváním bytu spojené za měsíce srpen, září a říjen [rok], s tím, že výpovědní lhůta je tříměsíční a začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena a dále s tím, že žalobce je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 17 C 7/2014 – 202 plyne, že výpověď byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne [datum] a dne [datum] si ji žalobce osobně vyzvedl. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podaná žalobcem byla tímto rozsudkem zamítnuta, rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem a nabyl právní moci.

14. Ze shora uvedeného plyne, že výpověď z nájmu bytu obsahovala závazek pronajímatele zajistit žalobci bytovou náhradu – přístřeší, proto z důvodu nedostatku této náležitosti nemůže být výpověď absolutně neplatnou. Případné nesplnění závazku žalovaným jako pronajímatelem uvedenou bytovou náhradu zajistit nemá na platnost výpovědi žádný vliv. K této otázce je však rovněž zapotřebí uvést, že platnost výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 7/2014, v němž byla žaloba podaná žalobcem na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pravomocně zamítnuta. Účastníkem řízení byli žalobce a [obec] Topinka jako právní nástupce žalovaného, rozsudek je tak pro účastníky řízení závazný a v tomto rozsahu je závazný i pro soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] tak je platným právním úkonem.

15. Pokud jde o běh výpovědní lhůty, platí, že tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet ve smyslu ust. § 710 odst. 2 obč. zák. dne [datum] a uplynula dne [datum]. Nájemní poměr žalobce k předmětnému bytu tak zanikl dne [datum], žalobce tedy byl nájemcem předmětného bytu ještě v období od [datum] do [datum]. Od [datum] již žalobce nájemcem bytu nebyl.

16. Na právní vztahy účastníků od [datum] je třeba, pokud jde o povinnost pronajímatele předložit nájemci podklady pro vyúčtování, aplikovat ve smyslu ust. § 3074 o. z. ust. § 2252 odst. 1 o. z. a zák. č. 67/2013 Sb.

17. Podle § 2252 odst. 1 o. z. požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Podle § 2 pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy a b) příjemcem služeb 1. nájemce bytu.

19. Ze shora uvedeného plyne, že na předložení dokladů týkajících se vyúčtování má právo pouze nájemce, nikoliv osoba, která byt užívá bez právního důvodu. Žalobce tak měl právo na předložení dokladů pro vyúčtování za období od [datum] do [datum], tedy za období, v němž trval nájemní vztah. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný svou povinnost předložit žalobci doklady, z nichž vychází vyúčtování služeb za období [datum] – [datum], nesplnil, proto odvolacímu soudu nezbylo, než ohledně požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému předložit žalobci doklady pro vyúčtování za toto období, prvostupňový rozsudek ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnit tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

20. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že je nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy. Povinnost pronajímatele bytu seznámit nájemce s podklady, z nichž při vyúčtování služeb vycházel, není podmíněna plněním povinností hradit nájemné a zálohy za služby ze strany nájemce, tedy dle názoru odvolacího soudu nemůže pronajímatel splnění své povinnosti odmítnout s poukazem na to, že ani nájemce si své povinnosti neplní. Pak by totiž muselo zároveň platit, že nepředloží-li pronajímatel nájemci podklady pro vyúčtování, není nájemce povinen hradit plnění spojená s užíváním bytu, což je neudržitelný názor.

21. K povinnosti žalovaného předložit žalobci doklady k vyhotovení vyúčtování za období od [datum] do [datum] uvádí odvolací soud následující. Od [datum] již žalobce nebyl nájemcem předmětného bytu. Tvrzení, že žalovaný žalobci nezajistil přístřeší (a žalobce měl proto právo byt nadále užívat), je nepřípustnou novotou ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. a odvolací soud k němu proto nemohl přihlédnout. Jak shora uvedeno, podle právních předpisů účinných od [datum] svědčí právo na předložení podkladů pro vyúčtování pouze nájemci, proto v rozsahu, v němž soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnost předložit doklady pro vyúčtování za období od [datum] do [datum], byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce se domáhal uložení povinnosti předložit doklady pro vyúčtování za období od [datum] do [datum], tedy za období téměř 22 měsíců, přičemž úspěšný byl pouze co do uložení povinnosti v období 2 měsíců, tedy v rozsahu méně než 10%, což lze považovat za úspěch pouze nepatrný. Za této situace má žalovaný právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů dosavadního řízení, které spočívají v odměně advokáta za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odvolání ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum] - ½ úkonu, vyjádření k námitce podjatosti ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum] – 2 úkony, vyjádření ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum] – ½ úkonu, vyjádření k dovolání ze dne [datum] – ½ úkonu, vyjádření k dovolání ze dne [datum] – ½ úkonu, účast na ústním jednání dne [datum] - 3 úkony, vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) po [částka] podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v 16 náhradách hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] podle 137 odst. 3 o. s. ř., celkem [částka]. Dále má žalovaný právo na náklady tohoto odvolacího řízení, které jsou tvořeny 2 paušálními náhradami hotových výdajů za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Souhrnná výše nákladů řízení činí částku [částka], které je žalobce povinen zaplatit k rukám žalovaného, neboť žalovaný již není zastoupen advokátem.