o zaplacení 246 216,84 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 201 766 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a výrokem II zamítl žalobu co do zaplacení co do částky 38 767,44 Kč s příslušenstvím. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 62 591 Kč (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady ušlého zisku po dobu 83,5 dnů, kdy nemohla provozovat tahač [nazev], reg. značky [SPZ] návěs [nazev], reg. značky [SPZ], které byly poškozeny při dopravní nehodě dne 29. 7. 2020, kterou způsobil pojištěnec žalované. U tahače se jednalo o totální škodu. Žalobkyně vyčíslila ušlý zisk na základě účetních dokladů, kdy pro porovnání použila výkon dvou jiných vozidel provádějících stejnou práci v období srpen, září, říjen 2020, kdy v tomto období provedla za 57 dní fakturaci v částce 1 856 314,14 Kč s DPH, což odpovídá dennímu výkonu 16 283,46 Kč s DPH, tedy 13 457,40 Kč bez DPH, při nájezdu celkem 52 926 km. Žalobkyně vyčíslila denní náklady na pohonné hmoty, úhradu mýtného, opotřebení pneumatik a mzdové náklady, které činily na jeden pracovní den 7 035,04 Kč. Ušlý zisk za celé období 83,5 dnů proto dle žalobkyně činil 536 267,06 Kč, přičemž žalovaná uhradila 76 114 Kč a 258 387 Kč a zbývající částka tj. 240 533,44 Kč zůstala (po částečného smíru) předmětem řízení.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, zejména s provedeným výpočtem ušlého zisku, odkázala na odborné vyjádření společnosti [právnická osoba]., které si nechala vypracovat. Z něho vyplývá ušlý zisk 4 006 Kč denně. Žalovaná zejména rozporuje dny, které byly použity pro výpočet nákladů, neboť v rozhodném období 83,5 dne bylo celkem 63 pracovních dnů a 2 placené svátky, celkem 65 dní. Žalobkyně však vychází pouze z 57 dní. Pokud by se celkový výkon vypočetl na celý pracovní fond 65 dní, činil by 11 801,10 Kč, nikoliv žalobkyní uváděných 13 457,40 Kč. Obdobně pak dochází k rozdílu na najetých kilometrech přepočtených na jeden den. U nákupu paliv není zohledněn nákup aditiv [nazev], rozdíl je v průměrném nákladu na mýtné i mzdové náklady, jakož i na pevné náklady.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel jednak z nesporných údajů o celkové částce výkonu za uvedené období, kdy bylo třeba použít k porovnání srovnatelné období s ohledem na sezonnost práce vozidel (odvoz dřeva). Výkon vozidel činil 1 856 314,14 Kč s DPH, což na jedno vozidlo představuje 928 157 Kč. Pro výpočet zisku, tedy nejprve vyčíslení nákladů, dělil výkon skutečným počtem dní, kdy srovnávací vozidla vykonávala činnost, tedy počtem 57 dní. K této úvaze soud prvního stupně vedlo to, že pokud by vozidla jezdila 65 dní, byl by výkon nepochybně vyšší. Vozidla nejezdila po celou dobu z důvodů čerpaní dovolené řidičů. Denní výkon soud prvního stupně vypočetl na 16 283 Kč s DPH, tedy 13 457,40 Kč bez DPH. Mezi odečitatelné náklady na provoz zařadil náklady na pohonné hmoty, které celkem činily 380 853 Kč, což odpovídá dennímu nákladu 3 340,81 Kč na jedno vozidlo, mýtné za jeden den činilo v průměru 229,41 Kč, náklad na mzdu jednoho řidiče byl 1 627 Kč, náklady na cestovní náhrady (diety) v průměru 186 Kč denně na jednoho řidiče a konečně připočetl denní náklady na amortizaci návěsu 202,74 denně a tahače 993,51 Kč, což byl nesporný náklad a rovněž opotřebení pneumatik 1 Kč/1km, což při denním nájezdu 464,26 km činilo 464,26 Kč. Celkově soud prvního stupně dospěl k denním nákladům 7 035,04 Kč a tím čistému dennímu ušlému zisku 6 422, Kč, tj. za období 83,5 dne celkem 536 267 Kč. Při zohlednění dosavadního plnění ze strany žalované 334 501 Kč uložil soud prvního stupně zaplatit žalované částku 201 766 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni přiznal 68 % všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši 62 591 Kč.

6. Proti výroku I rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Soudu prvního stupně vytkla zejména, že při výpočtu vyšel ze zkráceného počtu fondu pracovních dní v rozhodném období, kdy použil nesprávně 57 dní namísto 65 dní, avšak na druhé straně náklady násobil plným počtem dní dočasného vyřazení soupravy po nehodě – 83,5 dne. Spravedlivé by bylo porovnat celé fondy pracovní doby před vznikem škody a po vzniku škody, a nikoliv provádět nedůvodnou selekci. Tím dochází ke zkreslení ušlého zisku. Správné by bylo přepočíst rozhodné období na 65 dnů. K jednotlivým položkám ušlého zisku žalovaná v odvolání uvedla, že předpokládaný výnos by měl činit 985 391,85 Kč, tedy 11 801,10 Kč při počtu 83,5 dní, denní nájezd by správně činil 407,12 km, spotřeba pohonných hmot se započtením [nazev] 2 989,56 Kč/den a amortizace tahače 871,24 Kč a návěsu 202,74 Kč za den. Soudu prvního stupně žalovaná dále vytkla, že nezohlednil ostatní pevné náklady, kam kromě opotřebení pneumatik 1Kč/km patří náklady na oleje a mazadla a náklady na opravy a údržbu. Odborné vyjádření předložené žalovanou počítá s celkovou částkou 3 Kč/km a na zprůměrování této hodnoty se podílela i [právnická osoba]. Při denním nájezdu 407,12 km vychází celkový denní náklad na 1 221,36 Kč, což při 83,5 dnech činí 101 983,56 Kč. S těmito náklady je třeba kalkulovat. Položka mýtného, pokud by byla správně vydělena 65 dny, byl činila 201,18 Kč/den, za 83,5 dne 16 798,53 Kč. Pro výpočet mzdových nákladů by se mělo vyjít z 65 dnů rozhodného období, což při vyplacené mzdě vychází na 1 426,75 Kč/den a u diet z částky 163,11 Kč/den, celkové denní náklady na mzdu, odvody a diety jednoho řidiče vycházejí na 1 589,86 Kč. Žalovaná takto vyčíslila celkové náklady při vynásobení 83,5 dne na částku 590 840,72 Kč, což představuje ušlý zisk 394 551,13 Kč při výkonu[Anonymizováno]985 391,85 Kč. S ohledem na to, že dosud bylo plněno 334 501, lze uvažovat o částečném doplatku žalované. Soud prvního stupně však neprovedl žalovanou navržený výslech zpracovatele odborného vyjádření, případně nenechal zpracovat znalecký posudek, proto navrhla žalovaná, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a navrhla jeho potvrzení. Nalézací soud správně vyšel jak z denního výkonu, tak i provedl správný výpočet ušlého zisku. Srovnatelné soupravy vytvářely zisk pouze po dobu 57 dní. Žalobkyně setrvává na svých výhradách vůči odbornému vyjádření, které obsahuje zásadní chyby, pro výpočet mýta počítá s nesmyslným koeficientem a stejně nesprávně vypočítává mzdové náklady a stravné. Ostatní náklady jsou řešeny servisní smlouvou s fixní platbou, která byla k důkazu provedena.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je z části důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně a neshledal důvod pro doplnění dokazování.

10. Spornou otázku, zda je třeba vycházet při vyčíslení ušlého zisku z porovnání zjištěného výkonu srovnávacích vozidel s počtem pracovních dní v daném období či použít počet skutečných dnů, po které bylo výkonu dosaženo, posoudil odvolací soud shodně jako soud prvního stupně. Pouze porovnáním skutečně odpracovaných dnů, za které bylo dosaženo výkonu, může vytvořit správné vyčíslení průměrného výkonu za jeden den, včetně ujetých kilometrů. Navíc čerpání dovolené ve sledovaném období ke jevem obvyklým, který vyčíslení zisku nemůže ovlivnit. Vzhledem k tomu, že se jednalo o úvahu soudu, nebylo třeba dokazování doplňovat znaleckým posudkem či výslechem zpracovatele odborného vyjádření, když o základních vstupních údajích nebylo sporu.

11. Odvolací soud však považuje důvodnou námitku žalované, že při vyčíslení nákladů nebyl vzat ohled na další pevné náklady, jako jsou náklady na servis či opravy a na provozní tekutiny, jako jsou oleje či mazadla. Soud prvního stupně pouze uzavřel, že tato otázka je řešena fixními náklady, které jsou obsaženy v samostatné smlouvě. Tuto smlouvu k důkazu provedl, neučinil z ní však žádné závěry. Z obsahu smlouvy vyplývá, že byla uzavřena za účelem zabezpečení a provádění oprav a údržby dne 1. 6. 2019 a dle článku II je objednatel (žalobkyně) povinen uhradit měsíčně částku 6 723 Kč bez DPH jako fixní platbu a dále měsíční poplatek za ujetý kilometr 0,81 Kč. Na úhradu ceny vzniká nárok za každý i jen započatý měsíc. V ceně jsou zahrnuty práce a náklady spojené s provedením servisních prohlídek včetně náplní, dodávek náhradních dílů a materiálu nutných k provedení servisní prohlídky a servisní práce a opravy spojené s provozem vozidla. Je tak zřejmé, že žalobkyni vznikají pravidelné náklady na servis a s těmito náklady je třeba při vyčíslení ušlého zisku rovněž počítat. Odvolací soud tyto náklady vypočetl tak, že vyšel z měsíční částky 6 723 Kč, což za 3 měsíce činí celkem 20 169 Kč a jeden den 219,23 Kč (počítáno s celkem 92 dny ve sledovaném období). Poplatek za ujetý kilometr činí 0,81 Kč a při denním nájezdu 464,26 km se jedná o průměrnou částku 376 Kč. Celkem jde o částku 595 Kč (219+376). Tato částka tedy tvoří náklady na servis a provozní kapaliny a je třeba ji rovněž od výkonu odečíst.

12. Pokud jde o další vyčíslené náklady, považuje odvolací soud za správnou námitku žalované, že je třeba připočíst i náklady na aditivum [nazev]. Celková částka, která byla zaplacena za toto aditivum dle vystavených faktur činí 7 790 Kč, což na jedno vozidlo představuje 3 895 Kč a průměrně na jeden den z celkového počtu 57 dní 68,33 Kč, což je částka, která je potřeba přičíst k soudem prvního stupně správně vyčíslené položce na nákup nafty 3 340,80 Kč, tj. celkem 3 409,13 Kč. Další důvodná námitka žalované je ohledně výpočtu nákladů na mzdy a odvody. Soud prvního stupně pro vypočet použil počet odpracovaných dní, ze mzdových listů však vyplývá, že mzda je vyplácena za celý měsíc. Při celkových nákladech na mzdy 185 478 Kč činí náklad na jednu osobu 92 739 Kč a na jeden pracovní den v posuzovaném období včetně placených svátků tj. 65 dní vychází průměrný náklad na jednoho řidiče a den 1426,75 Kč. U cestovních náhrad-diet je však třeba počítat se skutečně odpracovanými dny. Celkem bylo na dietách vyplaceno 21 404 Kč, což na jednoho řidiče při odpracovaných 57 dnech činí 186 Kč/den. Ostatní soudem prvního stupně vyčíslené náklady považuje odvolací soud za správné, tedy platba mýtného 229,41 Kč, amortizace pneumatik 464,26 Kč, amortizace tahače 993,51 Kč a návěsu 202,74 Kč.

13. Celková výsledná částka denních výdajů činí 7 507,078 Kč. Při denním výkonu 13 457, 40 Kč činí čistý zisk 5 950,322 Kč.

14. Jak vyplývá z judikatury, ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, platí obecně pro určení výše ušlého zisku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. 25 Cdo 2858/2015). V případě žalobkyně v důsledku škodné události – havárie tahače a návěsu, kterou způsobil pojištěnec žalované, nemohlo poškozené vozidlo vykonávat svoji běžnou činnost a tím žalobkyně jako provozovatel poškozeného tahače a návěsu nemohla rozmnožit své majetkové hodnoty. Pro určení výše náhrady ušlého zisku byly vyčísleny náklady, a to porovnáním se srovnatelnými soupravami ve shodném období. Tyto náklady byly odečteny od denního výkonu srovnávacích souprav, který vyplynul z doložené fakturace. Pokud denní výkon činil 13 457,40 Kč a náklady 7 507,078 Kč, činí čistý ušlý zisk 5 950,322 Kč, což po celou dobu 83,5 dne představuje ušlý zisk 496 851,97 Kč. Žalovaná dosud plnila 334 501 Kč, k doplacení proto zbývá 162 350,97 Kč. V této částce je tudíž žaloba důvodná. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v částce 201 766 Kč, ač žalobkyně má nárok na zaplacení částky 162 351 Kč.

15. Odvolací soud proto vzhledem k výše uvedenému podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 39 415 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení, přičemž ve zbylém rozsahu byl tento výrok, tj. ohledně částky 162 351 Kč s příslušenstvím jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

16. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, rozhodl v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., vzhledem k pouze částečnému úspěchu žalobkyně. Žalobkyně uspěla co do částky 162 351 (67,49 %) Kč, a naopak neuspěla v částce 78 182,44 Kč (32,50 %). Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 35 %

17. Žalobkyni přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši 12 311 Kč, odměny advokáta za 7 úkonů právní služby po 9 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a) - první porada s klientem a převzetí zastoupení, písm. d) – sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 24. 1. 2024, písm. g) – účast na jednání dne 10. 1. 2024, 15. 5. 2024 a 28. 6. 2024, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „AT“], sedmi paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovními náklady za cestu ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně v [adresa] do sídla Obvodního soudu pro [adresa] a zpět ke třem shora uvedeným jednáním, což představuje jednu cestu tam i zpět celkem 302 km, vozidlem tovární značky [nazev] reg. značky [SPZ], při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km, ceně 38,70 Kč/l motorové nafty a paušální náhradě 5,6 Kč/km celkem 2 263,90 Kč, tj. cestovné 6 791,70 Kč. Zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za celkem 24 započatých půlhodin v sazbě 100 Kč, tj. 2 400 Kč. Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] je plátcem DPH, proto mu náleží přiznaná odměna a hotové výdaje zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty, tj. 16 042,27 Kč, celkem činí náklady za zastupování žalobkyně před soudem prvního stupně 104 744,96 Kč.

18. Náklady odvolacího řízení dosáhly částky 27 219 Kč a sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 9 140 Kč z tarifní hodnoty odvolacího řízení 201 766 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) – sepis vyjádření k odvolání, písm. g) – účast na jednání dne 27. 2. 2025 § 7 bod 6., § 8 odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „AT“], dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč a 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovními náklady za cestu ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně v [adresa] do sídla Městského soudu v [adresa] a zpět, což představuje jednu cestu tam a zpět celkem 310 km, vozidlem tovární značky [nazev], reg. značky [SPZ], při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km, ceně [částka]/l motorové nafty a paušální náhradě 5,8 Kč/km celkem 2 325,10 Kč. Zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za celkem 8 započatých půlhodin v sazbě 150 Kč, tj. 1 200 Kč, to vše zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 4 723,97 Kč.

19. Celkem náklady před soudy obou stupňů dosáhly částky 131 964 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni náleží odměna náhrada v rozsahu 35 %, je žalovaná povinna ji nahradit 46 187,40 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí a hradí se k rukám advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.)