o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 12/2020-243,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.), a zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.). Výrokem III. zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a výrokem IV. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] (výrok V.)

2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby. Žalobce požadoval celkem částku [částka], představující náklady právního zastoupení ve výši [částka], přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a dále [částka] za průtahy v řízení.

3. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, přičemž v rámci předběžného projednání nároku žalovaná žalobci poskytla odškodnění v celkové částce [částka], která představovala náhradu za právní zastoupení ve výši [částka] a částku [částka] za nepřiměřenou délku řízení. Zároveň žalovaná konstatovala, že došlo k nezákonnému rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci se omluvila, přičemž ke všem okolnostem věci se dle žalované konstatování a vyslovení omluvy jeví jako dostatečné zadostiučinění.

4. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky [částka] představující náhradu škody na právní zastoupení a co do částky [částka] představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a z těchto částek se domáhal již jen úroku z prodlení. Žalobce zároveň nepožadoval zbývající částku [částka] jako náhradu škody za právní zastoupení, a to včetně úroku z prodlení. Soud prvního stupně proto řízení ohledně částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] zastavil.

5. Soud prvního stupně ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši [částka] uzavřel, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání – když byl následně žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu s odkazem na to, že nebylo prokázáno, že předmětný skutek spáchal žalobce. Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku bylo odvolacím soudem zamítnuto podle § 256 tr. řádu.

6. Zároveň soud prvního stupně shledal postačující konstatování žalované, že došlo k nezákonnému rozhodnutí a že se žalobci omlouvá a dospěl k závěru, že není třeba poskytnout žalobci finanční odškodnění. Vyšel z toho, že žalobce byl sice stíhán pro závažnější trestný čin a hrozil mu trest odnětí svobody od dvou do osmi let odnětí svobody, avšak proti žalobci bylo za několik měsíců po zahájení posuzovaného řízení zahájeno další trestní řízení, a následně ještě jedno, vždy též pro závažnou hospodářskou trestnou činnost, stíhání skončila odsouzením žalobce a v jednom případě uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zásah nezákonného trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce nebyl dokazováním prokázán, resp., nebylo zjištěno, že by právě posuzované trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce zasáhlo natolik, aby bylo namístě finanční odškodnění.

7. Ohledně zaplacení částky [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení soud prvního stupně konstatoval, že nesprávný úřední postup spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu v posuzovaném řízení, a to v době [datum] do [datum] a dále v době od [datum] do [datum], když navíc v mezidobí byl postup soudu chaotický a nekoncentrovaný. Takový postup dle soudu prvního stupně dosahuje takové intenzity, že je namístě přiznat finanční zadostiučinění.

8. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud prvního stupně vyšel ze základní částky [částka] za každý rok řízení, za první dva roky ve výši jedné poloviny, a měsíční odškodné vypočítal poměrně z částky [částka] za rok/12 měsíců, tj. [částka] za měsíc a dospěl k celkové částce [částka], když za počátek řízení považoval den [datum] (kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) a za konec den [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, tj. celkem 4 roky a 11 měsíců. Soud prvního stupně zároveň shledal naplnění kritérií odůvodňujících případnou modifikaci základní částky ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a z důvodů složitosti posuzovaného řízení (provádění výslechů, znaleckého posudku poškozeného, odborná kriminalistická vyjádření) snížil základní částku o 25 %. S ohledem k tomu, že věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy, snížil soud prvního stupně základní částku dále o 15 %. K dalšímu zvýšení či snížení již nepřistoupil, když význam řízení byl již posuzován v otázce nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobce se nijak na délce řízení nepodílel. Základní částka tak byla soudem snížena o 40 %, což představuje částku [částka], přičemž žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení v částce [částka], a proto soud prvního stupně žalobu ohledně tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl.

9. Výroky I. a II. žalobci naopak přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z poskytnutých částek za použití § 1970 o. z. a § 15 odst. 1, 2 zákona č. 82/19998 Sb., když žalovaná se dostala do prodlení po 6 měsících od uplatnění nátoku žalobcem.

10. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, kterým napadl výroky III. a IV. rozsudku. Soudu prvního stupně je vytýkáno, že ohledně nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení neprovedl správný výpočet přiznané částky. Poukázal zejména na to, že soud prvního stupně nezohlednil kritérium postupu soudu v trestním řízení a z odůvodnění rozsudku není patrné, jak se tato skutečnost promítla do úvah soudu o stanovení výše odškodnění. Zde poukázal na zjevnou nečinnost soudu ve směru k nařízení hlavního líčení či opakované žádosti o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, aby se do délky řízení nezapočítávalo dovolací řízení a dále, jak se soud prvního stupně vypořádal s hlediskem složitosti řízení, které žalobce považuje za nijak složité. Žalobce navrhl, aby soud vycházel z délky řízení 5 let a 8 měsíců, což představuje základní částku [částka], která by měla být ponížena o 25 % z důvodu složitosti případu, naopak navýšena o 20 % pro průtahy v rozsahu 29 měsíců, tedy snížena celkem o 5 %, čímž mělo být žalobci přiznáno dalších [částka].

12. Pokud jde o přiznání zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zde se žalobce se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje v hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí členů rodiny žalobce a pana [jméno] [příjmení]. Rovněž nesouhlasí s tím, že by zásah do osobnostní sféry žalobce byl snížen probíhajícím stíhání i v jiných trestních věcech žalobce. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak nekoresponduje s odškodněním stavu nejistoty, do kterého se žalobce po celou dobu stíhání dostal. S ohledem na žalobcem citovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu nelze názor soudu prvního stupně považovat za správný a proto žalobce odvolacímu soudu navrhl, aby jeho rozsudek v napadených výrocích změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích za nesprávný úřední postup a za nezákonné trestní stíhání a přizná mu náhradu nákladů řízení.

13. Žalovaná s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasila a navrhla jeho potvrzení.

14. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. ve výrocích II. – V., podle § 212 a násl. o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

15. Pokud jde o nárok žalobce na odškodnění nepřiměřené délky řízení, nesouhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně v posouzení celkové délky napadeného řízení a s hodnocením jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v posuzovaném trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, přičemž konstatování porušení práva se nejeví jako dostatečné, a žalobce má nárok na zadostiučinění v penězích podle kritérií dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud pak odkazuje na jednotlivá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ohledně průběhu odškodňovaného řízení s tím, že pouze opravuje drobné nesprávnosti, a to v datu vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. [číslo jednací], který byl vyhlášen dne [datum], nikoliv [datum] Odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že v průběhu řízení se vyskytly opakované průtahy, a to nejen v nařizování hlavního líčení, ale i v případě vypracování rozsudku ze dne [datum], který bylo vyhotovený rozeslán až dne [datum] (soud prvního stupně uvedl nesprávně [datum]).

17. Nesprávný je však závěr soudu prvního stupně o celkové délce posuzovaného řízení, když soud prvního stupně do ní nezapočítal řízení dovolací, které skončilo odmítnutím dovolání pro nepřípustnost. Konec řízení je třeba vykládat s ohledem na řízení celé, včetně všech soudních instancí, tedy, že při posuzování délky odškodňovaného řízení je za konečné rozhodnutí považováno poslední pravomocné rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, což v tomto případě bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které skončilo právní mocí dne [datum]. Řízení tedy trvalo celkem 5 let a 8 měsíců. Odvolací soud proto při výpočtu základní částky pro finanční zadostiučinění vycházel z této délky řízení.

18. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vyšel odvolací soud z konstantní judikatury, která se s ohledem na rozhodovací činnost a výši přiznávaných částek ESLP ustálila na částce [částka] – [částka] za každý jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení počínaje druhým rokem s tím, že je posuzováno řízení jako celek a výsledná částka je korigována procentuálním snížením či zvýšením vzhledem ke složitosti řízení, chování účastníka, významu řízení pro účastníka, popř. vzhledem k dalším významným okolnostem konkrétního případu.

19. Základní částka činí [částka] a odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a základní částku finančního zadostiučinění moderoval ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud považoval posuzované řízení za do určité míry složité, kdy bylo třeba vypracovat odborná kriminalistická posouzení i znalecký posudek ohledně poškozeného (a to na pokyn odvolacího soudu), na druhé straně se nejednalo o věc právně složitou, a proto základní částku ponížil pouze o 20 %. Vzhledem k tomu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy, a to opakovaně, rozhodl odvolací soud o dalším snížení o 20 %. Naopak vzhledem k nekoncentrovanému postupu soudů, zejména Okresního soudu v Uherském Hradišti, který se dopouštěl opakovaných průtahů v řízení, jak již konstatoval soud prvního stupně, odvolací soud rozhodl o navýšení základní částky o 15 %.

20. Odvolací soud již dále, shodně jako soud prvního stupně, neshledal žádné další významné skutečnosti, které by měly mít vliv na výši přiměřeného zadostiučinění. Soud neshledal zvýšený ani snížený význam řízení pro žalobce, když sice se jednalo o trestní řízení s vyšší sazbou odnětí svobody, na druhé straně po většinu posuzovaného trestního řízení probíhala další trestní řízení, v nichž byl žalobce uznán vinným, a jedno z nich skončilo pravomocným odsouzením žalobce spojeným s nepodmíněným trestem. Žalobce se nijak na délce řízení nepodílel. Z těchto důvodů odvolací soud další korekci základní částky neprováděl a rozhodl o snížení základní částky celkem o 25% (tj. o [částka]), žalobci tak náleží finanční odškodnění ve výši [částka].

21. Na základě takto provedené úvahy a výpočtu finanční náhrady zadostiučinění je zřejmé, s ohledem na to, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou [částka] náleží žalobci ještě dalších [částka] Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, ve zbytku ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. potvrdil.

22. Odvolací soud se dále neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pokud zamítl požadavek žalobce na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena při výkonu veřejné moci. K tomu, aby stát odpovídal za takovou škodu, musí být současně splněny tři podmínky stanovené zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Těmi jsou za prvé existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, dále vznik škody a konečně příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody (§ 5). Jsou-li tyto podmínky splněny, stát se své odpovědnosti nemůže zprostit. Naopak není-li naplněna byť jen jediná z těchto podmínek, odpovědnost státu nemůže být dána.

23. V daném případě byla prokázána existence nezákonného rozhodnutí, soud prvního stupně však konstatoval, že vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem považuje omluvu ze strany žalované za dostatečnou. Uvedl zejména, že žalobce neprokázal takový zásah do osobnostní sféry, který by odůvodňoval finanční satisfakci, a to zejména proto, že veškeré žalobcem popsané a svědky potvrzené dopady do osobní, rodinné, pracovní i zdravotní sféry se projevily až v době dalšího trestního stíhání, které vedlo i k odsouzení žalobce. Tato trestní řízení byla vedena pro stejně závažné trestné činy s hrozbou vysoké trestní sazby.

24. Odvolací soud s tímto závěrem nesouhlasí. Trestní stíhání žalobce v posuzovaném nezákonném řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž žalobci bylo usnesení o zahájení doručeno dne [datum] a již dne [datum] byl proti žalobci podána obžaloba u Okresního soudu v Uherském Hradišti. Další trestní stíhání bylo zahájeno usnesením o sdělení obvinění dne [datum] (vedeno před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka]) a následně dne [datum] bylo žalobci sděleno obvinění pro další hospodářskou trestnou činnost (vedeno u Krajského soudu v [obec] – pobočka [obec] pod sp. zn. [spisová značka]).

25. Je zřejmé, že mezi zahájením prvního a druhého trestního stíhání uplynul rok, kdy na žalobce mohlo posuzované trestní řízení negativně působit, což mimo jiné doložil i zprávami od MUDr. [jméno] [příjmení] (ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Soud prvního stupně zhodnotil všechny provedené důkazy tak, že nebylo prokázáno, že by posuzované řízení zasáhlo do osobnostní sféry žalobce výrazněji, a to právě vzhledem jiným souběžně probíhajícím trestním řízením a s tímto odůvodnění, nárok žalobce zamítl.

26. Jak je uvedeno výše, tento závěr nemůže obstát. Soud prvního stupně se nezabýval tím, jak posuzované trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce od počátku trestního řízení do doby, než bylo zahájeno další trestní stíhání, a poté, kdy sice již byl pravomocně odsouzen v jiných trestních věcech, ale zde mu stále mohl hrozit trest, pokud by např. dovolací řízení neskončilo odmítnutím dovolání, ale zrušením zprošťujícího rozsudku. Negativně mohl žalobce vnímat i to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, a to z důvodů nepřiměřených průtahů. Těmito faktory se však soud prvního stupně dostatečně nezabýval.

27. Pro případ, že by byl zjištěn zjevný zásah do osobnostních sfér žalobce, který by odůvodňoval přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, je namístě, aby výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, odpovídala výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud je přitom povinen účastníky řízení s těmito konkrétními případy seznámit, tak, aby se mohli k nim vyjádřit.

28. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neshledal důvodnost přiznání nemajetkové újmy v penězích, a proto nepřistoupil k porovnání případné výše zadostiučinění, nemohl odvolací soud ve věci rozhodnout sám, neboť takové dokazování již přesahuje meze odvolacího řízení. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. (a v akcesorickém výroku o nákladech řízení V.) podle § 219a odst. 2 o. s. ř. a zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

29. V rámci dalšího řízení soud prvního stupně opětovně zhodnotí všechny okolnosti posuzovaného řízení vzhledem k zásahu do osobnostních sfér žalobce, zejména zda a kdy začal negativně pociťovat zásah do svého života, a to jak v profesní, společenské, zdravotní či osobnostní sféře, přičemž nelze věc bagatelizovat vzhledem k tomu, že byl žalobce„ stejně“ v jiné věci odsouzen. Pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že nepostačí pouhé konstatování nezákonnosti a omluva ze strany žalované, přistoupí k posouzení případné výše odškodnění nemajetkové újmy, a to porovnáním s obdobnými již odškodněnými případy, přičemž se svými úvahami seznámí účastníky.

30. V novém rozhodnutí, kterým bude řízení před soudem prvního stupně skončeno, soud prvního stupně opětovně rozhodne též o náhradě nákladů řízení, a to včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.),