o poddlužnické žalobě,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Dále žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III) a České republice – zastoupené Obvodním soudem pro [adresa], na soudním poplatku částku [částka] (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce (po připuštění změny žaloby usnesením ze dne [datum]) domáhal po žalované zaplacení [částka], úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a částky [částka] na exekučních nákladech z titulu nařízení daňové exekuce vůči žalované, jako poddlužníkovi. Žalobce vydáním exekučního příkazu nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „daňový dlužník“), za žalovanou, z důvodu neuhrazených faktur č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], jež si žalovaná zahrnula do svého daňového přiznání k DPH a v příslušném zdaňovacím období uplatnila odpočet daně z těchto faktur. Exekuční příkaz byl žalované doručen dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna dne [datum]. Žalovaná povinnost stanovenou exekučním příkazem nesplnila, splatnou pohledávku žalobci nevyplatila, ani neuplatnila námitku dle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ač byla o této možnosti řádně poučena.

3. Žalovaná namítla neprojednatelnost žaloby, a to především z důvodu absence skutkových tvrzení ke vzniku pohledávky daňového dlužníka za žalovanou. Dále poukázala na pluralitu daňových řízení, kdy totožné pohledávky jsou předmětem další daňové exekuce ze strany žalobce vůči žalované. Nadto daňový dlužník provádí pravidelné měsíční úhrady v řádu stovek tisíc korun, kdy od září 2023 byla jeho daňová pohledávka snížena o [částka], na [částka]. Lze proto předpokládat, že veškeré dluhy budou daňovým dlužníkem uhrazeny v řádu několika měsíců.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce eviduje vůči daňovému dlužníku vykonatelnou pohledávku vymáhanou v daňovém řízení ve výši [částka] s příslušenstvím. Daňový dlužník má vůči žalované nesplacené pohledávky, identifikované dle jednotlivých faktur. Žalobce pohledávky daňového dlužníka za žalovanou postihl daňovou exekucí co do [částka], o čemž žalovanou vyrozuměl dne [datum]. Pohledávky byly postiženy i v rámci odlišné daňové exekuce, a to co do částky [částka]. Pohledávky daňového dlužníka byly oběma daňovými exekucemi postiženy v součtu co do [částka] ([částka] + [částka]). Pohledávka správce daně za daňovým dlužníkem ke dni [datum] činila [částka], a převyšovala tak výši pohledávky postižené oběma daňovými exekucemi.

5. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně v rámci svého posouzení na § 186 odst. 1 až 3 daňového řádu, § 312 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 1721, § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobu shledal projednatelnou, neboť žalobce s přihlédnutím k typu projednávaného řízení (o poddlužnické žalobě), vylíčil všechny rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu. Existenci či platnost závazkového vztahu, z něhož měla vzniknout pohledávka povinného za poddlužníkem, lze posuzovat pouze v situaci, kdy žalovaný prokazuje, že přikázaná pohledávka (nikdy) neexistovala, nebo že došlo k jejímu zániku před doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném typu sporu je to žalovaná, koho tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zpochybňování pohledávek daňového dlužníka za žalovanou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně proto postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalovanou k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání skutečností vedoucích k závěru, že pohledávka daňového dlužníka nevznikla, nebo že zanikla. Žalovaná však svá břemena v tomto směru neunesla.

6. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky [částka] sestávající z jistiny v částce [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení do [datum] ve výši [částka] a exekučních nákladů v částce [částka] (výrok I), když uzavřel, že pohledávka daňového dlužníka byla exekučním příkazem postižena daňovou exekucí pouze co do [částka], avšak nikoliv již co do úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně nichž proto žalobu zamítl (výrok II). Odkázal při tom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle kterého jen v rozsahu uvedeném v nařízení výkonu rozhodnutí může oprávněný vymáhat pohledávku po dlužníkovi povinného prostřednictvím tzv. poddlužnické žaloby ve smyslu § 315 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl prvostupňový soud § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení převážně procesně úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu v rozsahu 82 % [při rozdílu úspěchu v rozsahu 91 % co do [částka] a neúspěchu v rozsahu 9 % co do [částka] (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do vyhlášení rozsudku dne [datum])]. Žalobce požadoval zaplacení náhrady jízdních výdajů v částce [částka]. Soud prvního stupně shledal požadavek žalobce v základu oprávněným a dle poměru jeho úspěchu ve věci uložil žalované povinnost k náhradě ve výši [částka] (82 % z požadované částky [částka]).

8. S ohledem na skutečnost, že v řízení úspěšnému žalobci svědčilo osvobození od soudního poplatku [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.], uložil soud prvního stupně podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., poplatkovou povinnost žalované, a to ve výši dle položky 8 Sazebníku soudních poplatků (výrok IV).

9. Proti výrokům II a III tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. S odkazem na obsah výrokové části exekučního příkazu namítal, že daňová exekuce byla nařízena k vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty ve výši [částka] včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a exekučních nákladů ve výši [částka], jakož i úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Nařízení daňové exekuce k vymožení celkového úroku z prodlení nadto vychází z § 178 odst. 3 daňového řádu. Nárok žalobce domáhat se prostřednictvím poddlužnické žaloby po žalované i úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení tak byl oprávněný a soud prvního stupně měl i v této části žalobě vyhovět. Žalobce dále sporoval správnost výroku o nákladech řízení s tím, že mu vzhledem k poměru jeho úspěchu ve věci (91 %) měla být přiznána náhrada v plné výši. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výrocích II. a III. tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku [částka].

10. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, z nařízeného ústního jednání před odvolacím soudem se omluvila, o odročení jednání však nepožádala. V souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. bylo proto jednáno v její nepřítomnosti.

11. Před zahájením odvolacího jednání žalobce k dotazu odvolacího soudu upřesnil, že změnou žaloby, kterou učinil dne [datum] při ústním jednání před soudem prvního stupně, toliko rozšířil žalobu o zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne následujícího po podání žaloby do zaplacení, když i nadále požadoval žalobou uplatněnou částku, tj. jistinu [částka], exekuční náklady ve výši [částka] a zákonné úroky z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do dne podání žaloby, jež původně kapitalizoval.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost odvoláním napadeného zamítavého výroku o věci samé a výroku o nákladech řízení, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalobce shledal zcela důvodným.

13. Soud prvního stupně zamítl nárok žalobce co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že v uvedeném rozsahu nebyly pohledávky daňového dlužníka za žalovanou postiženy daňovou exekucí. Uvedený závěr však nekoresponduje s obsahem spisu, respektive s provedeným dokazováním, a dokonce ani se skutkovým zjištěním prvostupňového soudu (srovnej odst. 5 věta první odůvodnění napadeného rozsudku).

14. Jak správně zjistil soud prvního stupně z exekučního příkazu č. j. [číslo], žalobce nařídil daňovou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky k vymožení nedoplatku daňového dlužníka včetně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Toto skutkové zjištění nepochybně plynoucí z provedeného důkazu však soud prvního stupně do svého závěru nepromítl, respektive je promítl nesprávně.

15. Pokud jde o právní hodnocení, soud prvního stupně na věc aplikoval přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění, včetně příslušné judikatury, vyjma rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež na projednávanou věc nedopadá. Odůvodnění prvostupňového soudu v rozsahu vyhovujícího výroku je při korekci skutkového závěru tak, aby plně korespondoval provedenému dokazování a skutkovému zjištění, dle něhož byla daňová exekuce nařízena též pro úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, plně přenositelné i na tuto část žalobního nároku. Pro stručnost proto odvolací soud na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně v tomto rozsahu odkazuje (srovnej odst. 35 – 47 napadeného rozsudku), když je třeba souhlasit, že žalovaná v řízení ani přes poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že v okamžiku doručení exekučního příkazu neměla povinnost uhradit dluh odpovídající pohledávce daňového dlužníka, tedy že by přikázaná pohledávka nikdy neexistovala nebo že některým ze zákonem stanovených důvodů zanikla ještě před tím, než byl žalované exekuční příkaz doručen.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

17. Vzhledem ke změně rozsudku ve výroku o věci samé odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to dle obecné zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka] sestávají z uplatněných nákladů jízdních výdajů v souvislosti s přepravou osoby oprávněné jednat za žalobce ke dvěma jednáním soudu (dne [datum] a [datum]), když ve zbytku se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Náklady jízdních výdajů uplatněných v částce [částka] nepřevyšují částku, k ní dospěl odvolací soud po revizním přepočtu, kdy vzal do úvahy údaj o průměrné spotřebě paliva použitého motorového vozidla dle doloženého osvědčení o registraci vozidla (4,8 litru automobilového benzinu/100 km), údaj o vzdálenosti ze sídla žalobce do sídla soudu a zpět (200 km jedna jízdu tam a zpět) a cenu paliva a výši náhrady za použití vozidla dle vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rovněž rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhradu nákladů též za tuto fázi řízení v celkové výši [částka] sestávající z paušální náhrady za 3 úkony (odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 1 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celková výše nákladů řízení účelně vynaložených žalobcem před soudy obou stupňů tak činila [částka] a žalované byla uložena povinnost jejich úhrady do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Odvolací řízení podléhalo poplatkové povinnosti ve výši [částka] dle položky 22 bod 6. ve spojení s položkou 8 Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, přičemž žalobce byl od úhrady soudního poplatku osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) citovaného zákona] a v souladu s § 2 odst. 3 věta první, odst. 5 zákona o soudních poplatcích byla proto povinnost k jeho úhradě uložena v odvolacím řízení neúspěšné žalované.